„Kultura v českém školství není taková, že by si učitelé uměli navzájem dávat zpětnou vazbu a mnozí si názory druhých berou dost osobně. A tak jsem evaluací pověřil žáky. Zpětná vazba od nich je podle mě velmi cenná,“ píše zástupce ředitele na základní škole Jan Juříček pro magazín Rodiče vítáni.
 |
| Jan Juříček (zs-stross.cz) |
Jak to probíhá? Dobrovolně. U nás ve škole ale máme štěstí, že většina kolegů se chce zlepšovat a rozvíjet. Sami přiznávali, že jim zpětná vazba od žáků chybí, takže se k hodnocení postavili vstřícně. Mnozí pak byli překvapení, jak pozitivně je jejich žáci vidí.
Učitelé k hodnocení přizvou alespoň jednu třídu, ve které učí. Tu vezmou do počítačové učebny a nechají žáky vyplnit dotazník. Děti se přihlašují pouze názvem a heslem třídy, jinak jsou anonymní. Otázky se dotýkají buď výuky, nebo vztahů vyučujícího se třídou. Ptáme se například: Když dostanu špatnou známku od tohoto učitele, tak vím, co musím udělat pro to, abych se zlepšil nebo Učitel věří, že v jeho hodinách budu úspěšný. Žáci klikají na škálu od zcela nesouhlasím po zcela souhlasím. Do hodnocení jsme zapojili všechny ročníky od třeťáků výš a musím říct, že zkušenost je to zatím velmi dobrá. Nepotvrdily se obavy, že by si to děti chtěly se svými učiteli „vyřídit“, spíš oceňují jejich dobré stránky.
Do budoucna bychom chtěli z evaluace udělat standard a podpořit tím profesní sebevědomí a dobrou praxi u každého učitele v našem pedagogickém sboru.
Celý text naleznete zde
42 komentářů:
Škoda těchto odborníků pro Prahu 7. Ideálně by českému školství prospěli takoví šikovní učitelé v sociálně vyloučených oblastech a lokalitách. Nedokáži však předpovědět, jak by tato autoevaluace na takových školách dopadla. Spíše jednoho napadne, že po sdělení výsledků autoevaluace na škole ve vyloučené lokalitě "vyhoří" ještě ten zbytek fungujících učitelů. Myšlenka dobrá, ale jak kde. Navíc jde o "dokument" snadno zneužitelný vůči učitelům.
"Učitel věří, že v jeho hodinách budu úspěšný."
A to je dobre, nebo spatne? Netrvam na tom, aby u kazde otazky bylo jasne definovano, co se snazi zjistit, ale nejaky smysl by to mit mohlo…
A evaluuji tam na Praze 7 i ucitele vedeni?
Vzal jste mi to z úst (klávesnice).
Předpokládám, že učitelé hodnotí své (ředitelské) zástupce i ředitele. A ředitelé své radní pro školství.
Určitě to může všechny někam posunout.
Dokonce tuším i kam.
No jo, ale ty autoevaluační zprávičky jsou velmi snadno ředitelstvím rozpoznatelné.
Do budoucna bychom chtěli z evaluace udělat standard a podpořit tím profesní sebevědomí a dobrou praxi u každého učitele v našem pedagogickém sboru.
U nás se to zkusilo metodou ne ohodnoťte na stupnici, ale otevřeným hodnocením, a výsledkem byla samá kritika. Všichni špatně... Pro sebevědomí citlivějších kolegyň fakt super (včetně těch, které mají výborné výsledky).
On je v tom jeden problém.
Když má někdo hodnotit, měl by rozumět tomu co hodnotí. Pokud má žák hodnotit učitele, musel by rozumět tomu, co učitel dělá a proč to dělá.
Jinak je to jen povrchní hodnocení vzhledu. Tedy poměrně nevýznamná kvalita ve školství. V šoubyznysu to chápu, ale ve školství jde snad o něco jiného než o divadlo a příjemný zážitek žáka.
Toho by si měl být vedoucí pracovník ve školství vědom.
To snad není možné, co článek, to prezentace nějakého exota nebo exotické neziskovky. Proto je tu tak málo čtenářů.
jir
Kolik čtenářů tu je, nevíte. To, že označujete autora článku za "exota" svědčí pouze o Vaši neslušnosti a agresivitě. Diskutujte věcně a bez urážek.
Já nerozumím jedné věci. Když se podívám na tu fotku, přijde mi to heslo zbytečné. Jako by pán měl potřebu bojovat, vymezovat se... Proč?
Normální přece není furt protestovat, kririzovat, mít hemzy. To je postoj pubescenta, tam je to v pořádku, ale dospělý člověk přece normálně pracuje a konflikty nevyvolává.
Celá atmosféra kolem školství je nezdravá. Pořád se pořádají nějaké kampaně, líčí se katastrofický stav... Jasně že všechno není O. K. a že když je problém, tak se má řešit. Tohle ale připomíná snahu o permanentní revoluci.
Jo, chápu, na kampaních se živí x neziskovek a 10x lidí, novináři se pomstí učitelkám za to, že nesměli o hodině řvát po třídě... Ale je toho moc.
Možná by se ti, co mají spoustu řečí o vyhoření, mohli zamyslet nad tím, zda by oni sami měli chuť v takovém prostředí pracovat, zda by je motivovalo.
„Tohle ale připomíná snahu o permanentní revoluci.“ (Petr Portwyn)
Pane Portwyne, nedávno jsem tady uváděla odkaz na článek, studii české socioložky, o infantilitě části západní společnosti (tzn. jedinců, skupin nebo subkultur), tzv. „zajištěných revolucionářích“ (fr. bohème bourgeois, zkratka „bobo“). Že by pán byl taky bobo?
O pedagogickém entuziasmu, který v sobě podle něj také skrývá nedospělého jedince, se kriticky vyjadřoval už C. G. Jung cca před sto lety. Už tehdy „frčel“ pedocentrismus. Jeho kritika je jako šitá na dnešní dobu.
Existuje kategorie osob (a samozřejmě i učitelů), kteří poznají informační hodnotu hodnotících soudů žáků nejpozději tehdy, když si přečtou něco z "Přiznání". Zpravidla ovšem daleko dříve. Proti nim stojí pan Juříček a ostatní "posunovači", kteří ty bezobsažné cinty vyhledávají a pyšní se tím, že prý se chtějí zlepšovat a rozvíjet - vesměs dosti unikátní osobnosti. Uvítal bych, kdyby ty mechanismy svého zlepšování a rozvíjení podrobně popsali. Odhaduji, že na ČŠ k tomu dostanou dostatek prostoru a povzbuzení. ////
Paní Brandtnerová,
ano, a myslím, že nejde jen o ty "bobos". Je to v chování, v mluvě, v životních postojích. Zajímavá je i vizuální stránka. Když vidím čtyřicetiletou ženu v triku s lebkou a hnáty... Jasně, nikomu tím neubližuje, ale je to atribut dítěte. Nebo různé "cool" nálepky na autech...
Jinak on se pedocentrismus dá pojmout dvěma zůsoby:
1) jednám ve prospěch dítěte, tj. snažím se vychovávat a vzdělávat jej tak, aby z něj byl hodnotný jedinec
2) jednám podle přání dítěte, tj. abych maximalizoval jeho momentální pocit komfortu.
Myslím, že se oba shodneme, které pojetí preferujeme.
Pane Komárek, neurážejte mne, ano!
Zrušení známkování, žáci hodnotí (kádrují) učitele atd. To vše už tu v historii vícekrát v různých obdobích bylo. Například i ve vysokých školách za Velké Kulturní Revoluce v Číně. Nevedlo to nikdy nikde k něčemu tak pozitivnímu, aby u toho stát zůstal...
Příslušník VB se ptá chlapečka: "Proč se tak koukáš na ty lidi tady?" Chlapeček odpovídá: "Já hledám soudruha Lenina." Policajt:"Ale ten už dávno zemřel" Chlapeček: "Nám učitelka ve škole říkala, že Lenin je věčný". Policajt na to "No jo, ale tady jsi v Žitný!"
Aktivismus v Česku není, jako mnohde jinde, v Ječný ani v Žitný. Je věčný a za mnohé pitomosti vděčný. Učitelská "argumentační flinta na hloupé vzdělávací aktivisty" není, doufám, v Žitný.
:)))
No, já myslím, že by bylo úplně nejlepší, kdyby hodnotili všichni všechny. Host restaurace ohodnotí kuchaře a na oplátku kuchař hosta. Totéž s obsluhou. Podstatné je nejen, jak se host cítil v restauraci, ale také to, jak jej vnímala obsluha - jestli si třeba moc nevymýšlel. Podobně nejen soudce by měl hodnotit obviněné, ale i recidivisté by měli hodnotit soudce - jak jsou spokojení s jejich rozhodováním a tak. Totéž ve věznicích. Takový soudružský kolektivistický přístup husitsko-hipísáckého typu. Kadeřnice si zhodnotí stav vlasové pokrývky zákazníka, který se přišel ostříhat, načapaný násilník, pokoušející se znásilnit slečnu v podchodu dostane dotazník spokojenosti se zásahem policistů, aby tito konečně dostali tu pravou zpětnou vazbu. No a slečna by mohla zase dostat dotazník spokojenosti s úrovní znásilnění.
Nechci být sprostý a tak už mi nic jiného, než absurdní sarkasmus nezbývá.
Jako dospělý člověk nespokojený s úrovní služby které se vám dostává, můžete změnit poskytovatele, nezaplatit, nebo zaplatit méně.
Jako žák, nespokojený s úrovní výuky, nezmůžete zhusta nic. No a tak 9-14-19 let čučíte v lavici, posloucháte, zapisujete a vaší jedinou možností, jak ukázat zpětnou vazbu matlalovi, je permanentní kyselost a prst/postříkané auto po maturitě. Proto je příležitost k citlivé zpětné vazbě, zejména na střední škole, velice vítaná a mnohdy i léčivá.
Tajný Učitel
Mnohdy kantory nejvíc "nakopne" ČŠI. A od toho tady jsou studovaní inspektoři. Další "nakopnutí" čeká kantora od ředitelství a pak následuje ono zde rozebírané "nakopnutí" žáky a nějak to končí "nakopnutím" od rodičů, novinářů.
Jen tak očekávám, že aspoň někdy se učitelů zastanete.
„No, já myslím, že by bylo úplně nejlepší, kdyby hodnotili všichni všechny. Host restaurace ohodnotí kuchaře a na oplátku kuchař hosta….“ (řekl Pavel Doležel)
Už tady před lety byl kuriózní nápad, že by účastníci pobytu hodnotili cestovku, a kdyby nebyli spokojeni, vraceli by se jim peníze. Zejména v českém prostředí nápad k popukání.
„Jako žák, nespokojený s úrovní výuky, nezmůžete zhusta nic.“ (řekl Tajný exot – jako že čeština není jeho mateřština samozřejmě)
Od čeho má dítě rodiče? A ve škole školního psychologa? A od čeho jsou zákony, včetně toho školského, školská rada?
Proboha, pošlete Tajného na nějakou exotickou dovolenou, už to potřebuje jako sůl!
Jinak, pokud komunikace ve škole či jinde normálně funguje, žádné hodnotící dotazníky nejsou třeba. Leda tak pro zábavu, a brát je s rezervou, má-li na to vůbec někdo čas. A nechte ty děti, ať jsou děti, nepodsouvejte jim svoje potřeby, jednání a chování dospělých. Pak to dopadá tak, jako když jsme byli před dvěma třemi lety právě na této škole na Praze 7 na jedné akci. Nějaké děti nám tam docela drze vnucovaly produkty stylem: „A proč si to teda jako nekoupíte, dyť je to hezký a určitě to potřebujete!“. Děti alternativně vedené, neboť přes nestříhané, možná i nečesané vlasy na nás ani pořádně neviděly. Nebylo by lepší raději tímto směrem dělat osvětu a zaměřovat pozornost?
"A nechte ty děti, ať jsou děti, nepodsouvejte jim svoje potřeby, jednání a chování dospělých."
Tohle je na něj moc. Takhle ilustrativní barevný obrázek, kdyby se k tomu dal namalovat.
Málo co je, myslím, trapnějšího a nechutnějšího, než zatahovat děti do sporů a vyřizování si účtů mezi dospělými. Málo co jim, myslím, působí větší traumata a pokřivování charakteru. J.Týř.
d čeho má dítě rodiče? A ve škole školního psychologa? A od čeho jsou zákony, včetně toho školského, školská rada?"
Rodiče se bojí, aby nebyli za potížisty. To samé se školním psychologem. Pokud toto nevíte, nevíte moc, nebo nemáte děti. On nějaký zákon praví, že učitel musí být dobrý, když se ani obecně neví, co to dobrý učitel vlastně je? Vraťte se do reality.
Spousta věcí dobře nefunguje z důvodu, že se lidi bojí nebo jsou pohodlní. Nemůžete jen sedět na schůzkách jako tajný chudáček někde vzadu, a pak si vylévat srdéčko v diskusích na internetu, jak jsou na vás všichni zlí. A když už i seberete veškerou odvahu se zvednout, neměly by vaše představy a požadavky být nereálné.
Podle zákoníku práce musí zaměstnanec odvádět práci v určité kvalitě. Školský zákon vám toho taky hodně upřesní (minimálně v hlavě).
Obecnou (univerzální) představu o tom, co je to schopný učitel mám, a jsem ráda, že se na této představě, alespoň pomyslně, shodnu i s jinými. Nějaké dotazníčky a žákovské kádrování netřeba.
Potíž je i v tom, že dotazníková šetření, jejich vyhodnocení, je docela náročná a zodpovědná činnost. Patří do rukou profesionálů, tzn. v rámci školy psychologů. A děti jako respondenti se pro dotazníková šetření obecně navíc nedoporučují. Eventuálně od určitého věku, ten ale dle textu článku nebyl ve škole na Praze 7 dodržen.
Díky za doporučení na cestu do vaší dimenze, kterou nazýváte realita, ale – jak už snad můžete předpokládat – odpustím si ji.
Jo, a zapomněla jsem ještě napsat, že hláška z ilustrační fotografie (já bych si ji bez upozornění pana Portwyny ani nevšimla) „Neučím angličtinu, učím děti“ je manipulace, komunikační faul, ukázkové falešné dilema. Navíc demagogie. Nemůžeme do protikladu stavět předmět výuky a příjemce výuky. O škole, kterou její zástupce veřejně prezentuje takovým způsobem, si samozřejmě já a, předpokládám, i mnoho dalších pomyslí své.
Tento člověk sestavuje a vyhodnocuje dotazníková šetření? Jak máme věřit, že výsledky jsou objektivní, ne zkreslené?
oprava: bez upozornění pana Portwyna :-)
a chybí nějaké čárky ve větách v předchozím komentáři :-O
Brandtnerová, to jste zas nepochopila. "Neučím angličtinu, učím děti" je naprosto korektní upozornění na to, že máme celkem dost plně kvalifikovaných oborových odborníků, ale zoufale málo učitelů dětí a samotný fakt, že si to někdo vůbec uvědomuje, je vítanou změnou.
Ale blbost, Tajný.
Ta věta vyjadřuje osobní postoj mluvčího k výuce.
A rozhodně neřeší podíly kvalifikovaných a nekvalifikovaných učitelů. Ani v textu článku o tom není zmínka.
To si tam projektujete nějaké své vlastní představy.
Kolegyně Brandtnerová má úplnou pravdu. V kontextu článku je to naprosto jasné. Jeho autor je ukázkový pedocentrik.
Jde o falešné dilema. Nelze stavět předmět a subjekt = příjemce výuky do protikladu. Ani zdůrazňovat význam subjektu v kontrastu vůči obsahu výuky. Jedno bez druhého nemá smysl.
Slovo UČIT v sobě automaticky nese informaci, že učím "NĚKOHO" a že ho učím "NĚCO", nebo "NĚČEMU".
(Proto se také proces sebevzdělávání upřesňuje prostřednictvím zvratného "SE" - tedy "učím se" něčemu.)
Kohopak asi jiného může učitel na základce učit angličtinu, když ne děti? Žížaly na trávníku před školou?
V češtině můžeme i slovosledem naznačit význam a důležitost. Logické by bylo napsat třeba: "Učím angličtinu a učím ji děti". Pak je to soulad a nikoliv umělý konflikt.
Ale chápu, že tyto drobné nuance Vám mohou unikat, když, jak říkáte, čeština není Váš rodný jazyk.
pr., to tomu nerozumíte schválně? Mnoho lidí vyučuje předmět dětem. Ne již tolik lidí učí děti předmětu. Jde o schopnost rozeznat rozdíl mezi učením předmětu a učením dětí. Učení dětí předpokládá skutečné porozumění tomu, proč, jak a co se děti ve specifickém věku nejlépe učí, nikoli pouze znalost oboru a pár pouček z vejšky.
nikoli pouze znalost oboru a pár pouček z vejšky.
A už jsme zase u toho.
Další falešná dichotomie.
Nemíním ztrácet čas opakováním vysvětlování stokrát vysloveného.
Jistěže jsou všude kolem Tajného učitelé, kteří nevidí rozdíl mezi vysokoškolákem a dítkem odrostlým mateřské školce. Ale já takového ještě nepotkal.
Jistěže jsou VŠ vzdělaní učitelé, kteří neumí učit, nebo neumí učit například malé děti.
Ale dokud se "experti" vyjadřující se ke školství a kvalifikaci učitelů, včetně Tajnéhp, nenaučí rozlišovat mezi podmínkou nutnou a postačující, budeme muset pořád ztrácet čas vysvětlováním samozřejmostí.
Děkuji panu PR za dovysvětlení speciálně pro TU, přestože se to zdá být jako obvykle marné.
„Neučím angličtinu, učím děti" je naprosto korektní upozornění na to, že máme celkem dost plně kvalifikovaných oborových odborníků, ale zoufale málo učitelů dětí…“ (Tajný učitel)
Vy jste fakt mimo. Na výuku anglického jazyka, pokud vím, máme obecně nedostatek odborníků (tedy těch s dobrou angličtinou). Je to největší problém výuky tohoto předmětu na školách.
Safraporte, neměl nakonec na mysli pan Juříček, že neučí angličtinu, protože děti učí čenglish?
A co Tajný, neučí taky čenglish?
Brandtnerová, pokud je vaše definice učitele-odborníka "ten s dobrou angličtinou", pak potěš pánbu, jelikož učit děti angličtinu vyžaduje mnohem, ale zzkutečně mnohem víc.
pr, když už jsme u těch falší, co je například toto?
"Jistěže jsou všude kolem Tajného učitelé, kteří nevidí rozdíl mezi vysokoškolákem a dítkem odrostlým mateřské školce."
Tajný, napsal jste:
Mnoho lidí vyučuje předmět dětem. Ne již tolik lidí učí děti předmětu. Jde o schopnost rozeznat rozdíl mezi učením předmětu a učením dětí. Učení dětí předpokládá skutečné porozumění tomu, proč, jak a co se děti ve specifickém věku nejlépe učí, nikoli pouze znalost oboru a pár pouček z vejšky.
Odkud to víte, že je jich mnoho?
Kde jste je viděl? V televizi?
"Neučím angličtinu, učím děti."
A co tedy ty děti učí, když neučí angličtinu? On je to snad češtinář? A proč má potřebu sdělovat ostatním, že neučí zrovna angličtinu? Vždyť neučí ani spoustu jiných předmětů.
"Odkud to víte, že je jich mnoho?
Kde jste je viděl? V televizi?"
Ale kdeže. To je jen klasický kompenzační mechanismus.
Pane Tajný,
tvrdit, že paní Brandtnerová takto "definovala" odborníka, je ukázkové podsouvání.
Pokud chcete dobře angličtinu, musíte umět dvě věci - didaktiku a angličtinu. Zatímco lidí kvalifikovaných v didaktice je poměrně dost, lidí skutečně dobře hovořících anglicky zas tolik není.
Přes všechny lži, které se píší a říkají, je metodika výuky AJ zpracována velmi dobře. Vychází z metodiky britské, postavené na dlouholetých zkušenostech s miliony žáků všeho věku. Standardní učenice jsou obvykle britské nebo britským velmi podobné.
Ovšem naučit se správnou výslovnost, mít zkušenosti s rodilými mluvčími apod. už tak snadno přenositelné není.
"Učit děti X učit angličtinu" je vskutku nesmyslná dichotomie.
Jak už tu padlo, učím vždy někoho něčemu. Pokud někdo neví, co učí, je blb. Pokud sice ví, co, ale neví proč, a schovává se za fráze typu "cílem není angličtina, ale rozvoj osobnosti", patrně učí špatně. Cílem výuky angličtiny je, aby děti lépe mluvily anglicky. Za to je placen.
Ovšem zas tak úplně nesouhlasím s kolegy, že výrok je výraz pedocentrismu či čeho; podle mne žádný hlubší smysl nemá. Je to jen trochu dětinský bonmot, kdy někdo chce být za každou cenu proti.
To bylo trochu jinak, kolego Portwyne.
Nenapsal jsem, že "výrok je výraz pedocentrismu či čeho"
Napsal jsem, že jeho autor je ukázkový pedocentrik. ;-)
Což usuzuji na základě celého článku a nikoliv citovaného výroku.
Ale pro změnu souhlasím s tím, že jde spíše o "dětinský bonmot". :-)
To je pořád dokola. Někteří lidé mají prostě mozek uzpůsoben tak, že se nejsou schopni na nic dívat jinou "optikou", než z pohledu "co mi to přinese". Pro ně je konečným cílem všeho člověk a to ještě ideálně člověk konkrétní. Z toho pak plynou tyhlety rádoby moudré bonmoty typu "neučím angličtinu, učím děti", "žáci zde nejsou kvůli škole/učitelům, nýbrž naopak", apod.
Bohužel, pánbůh je ducha veselého a cesty k cíli nebývají přímé a jednoduché. A tak se často stává, že zlepšení celku znamená omezení jeho částí v jejich vzájemných interakcích. A také se stává, že upřednostnění výuky angličtiny, či matematiky, před úzkým krátkodobým zájmem nějaké části jednotlivců lze dosáhnout podstatně lepšího stavu pro všechny. Ostatně mám dojem, že přesně o tom je rozdíl mezi výdobytky prvobytně pospolné společnosti, či středověkem a současnou společností. Je třeba, aby si i mozky omezené v myšlení uvědomily, že i jejich omezování může v dlouhém období být výhodnou i pro ně. To je ostatně podstatou výchovy a vzdělávání.
„Ovšem zas tak úplně nesouhlasím s kolegy, že výrok je výraz pedocentrismu či čeho; podle mne žádný hlubší smysl nemá. Je to jen trochu dětinský bonmot, kdy někdo chce být za každou cenu proti.“
Pane Portwyne, nevidím v tom rozpor. Když někdo „chce být za každou cenu proti“, to znamená jako v tomto případě se nesmyslně vyhrazovat vůči něčemu, kde žádný konflikt není (normálně člověka asi nenapadne dávat do protikladu předmět a příjemce výuky), jedná se o nedospělý přístup. Někdo takový pak logicky bude do centra pozornosti stavět „nedospělé v sobě“, tedy přeneseně i dítě, děti.
K pedocentrismu se stavěl kriticky už téměř před sto lety například C. G. Jung. Píše, že člověk tehdejší doby se zběsile vrhl na pedagogiku, tzn. výchovu dětí, dětskou psychologii, a z dětství udělal pro život natolik důležitý stav, že význam dospělé existence a možnost pozdější tvořivosti vedle něj ustoupily do pozadí. A tato doba byla dokonce prohlášena za „věk dítěte“.
Ve stejném textu navazuje i kritikou pedagogického entuziasmu, kdy vyzývá k přezkoumání toho, co bychom chtěli na dětech měnit. Člověk může nesprávně posuzovat pedagogickou potřebu dětí z důvodu, že by mu mohla nepříjemně připomínat jeho vlastní nevyzrálost a nutnou potřebu výchovy. Přehnaný ideál „dělat pro děti to nejlepší“ pak přímo brání člověku, aby se sám rozvíjel, nesl za sebe zodpovědnost.
Paní Brandtnerová,
já to taky nechtěl pojmout jako rozpor - prostě bych jen nepřeceňoval "promyšlenost" tohopostoje :o)
Na Váš komentář jsem si vzpomněl, když jsem si přečetl několik příspěvků jednoho z místních komentátorů. To je tak krásná ukázka zamrznutí v pubertě... Vy to galantně nazýváte "nevyzrálostí". Je jasné, že pokud učitel mentálně nepřekročí věk adolescenta, těžko se přehraje do role někoho, kdo za děti nese odpovědnost. Pak zbývá jen dětinské popírání všeho, co je "nemožnými dospělými" řečeno... a logicky se dojde k tomu, že děti vědí všechno nejlíp a dospělí ("úča", "fotr", "máma"...) ničemu nerozumějí. Dotyčným se dobře maže kolem ústního otvoru stejný materiál, jako se maže pubescentům.
Samozřejmě, že když posuzujeme školu očima adolescenta, je v ní zbytečné prakticky všechno. A reformátor je na světě...
Okomentovat