Pod zkratkou ADHD se skrývají poruchy pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Podle dětského psychiatra je takové dítě často považováno jen za nevychované. „I dnes jsou učitelé, podle nichž je to výmysl, a věří, že kdyby tady byl pan učitel Hnízdo, žádné ADHD by nebylo,“ říká v rozhovoru pro MF DNES uznávaný pedopsychiatr Vítězslav Kouřil.
 |
| Vítězslav Kouřil (Foto: Jiří Balát, kr-zlinsky.cz) |
Školní fóbie je vážně odborný termín?
Naprosto vážně. Jsou to stavy, kdy dítě z důvodu úzkosti a psychosomatických potíží není schopné odejít do školy. Častěji to postihuje chlapce a obvykle jde o žáky na druhém stupni základních škol. Příroda má ráda symetrii, a protože přibývá násilného chování u dětí, pak je logicky víc i těch, kterým v takovém prostředí není dobře a utíkají z něj. Pro takové dítě je typická úzkost, bolesti břicha, hlavy. Nevymýšlejí si to, skutečně jim je zle. Až tolik, že do školy nemohou odejít, případně tam jdou, ale nevydrží v ní. Nárůst pozorují i jiná odborná pracoviště, zhruba poslední dva roky je to skutečně markantní.
Jaké další potíže dětí mívají?
Denní chleba pro nás je to, co se dříve ukrývalo pod souhrnným názvem LMD, tedy lehké mozkové dysfunkce. Byl to kompromisní pojem, pod který se schovala celá škála potíží jako porucha pozornosti, hyperaktivita, pohybová motorická neobratnost, specifické poruchy učení. Tedy potíže, které nesouvisí se sníženým intelektem. Dnes už víme víc a dělíme poruchy podrobněji. Nejčastěji se tak setkáváme s ADHD, což je porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Má různé varianty.
Co přístup školy k takovým žákům. Lepší se?
Téměř ne, a to jsem tady 35 let. Můj soukromý odhad je, že třetina pedagogů má naprosto perfektní přístup. Osobně si myslím, že jsou to lidé, kteří takové dítě znají z rodiny nebo od někoho blízkého. Tady totiž platí heslo „kdo nezažil, neuvěří“. Třetina má sice pochopení, ale zároveň i přesvědčení, že nemá čas věnovat se více než jednomu žákovi. A třetina diagnózu nebere. I dnes jsou učitelé, podle kterých je to výmysl, a věří, že kdyby tady byl pan učitel Hnízdo, žádné ADHD by nebylo. Kolem těchto dětí se vůbec vyskytuje množství takzvaných „bychů“. To jsou lidé, kteří říkají „já bych ho srovnal, kdybych mohl“. A to jsou jak učitelé, tak příbuzní.
Celý rozhovor naleznete zde
2 komentářů:
Ale jistěže že porucha, aktuálně nazývaná ADHD, existuje.
Jenže kolik z těch, kdo ji nebo jinou poruchu učení mají diagnostikovánu, ji skutečně má? Přece nemá třetina populace poruchy učení...
„Letitý problém s nedostatkem dětských psychiatrů dospěl v republice ke kritické hranici.“ (z článku)
Letitý problém s přebytkem matek, které nejsou schopny uspokojit potřeby malých dětí, jež si pořídily, a snaží se je, mimo jiné, co nejdříve odložit do výchovných zařízení, aby mohly uspokojovat potřeby své, dospěl v republice ke kritické hranici.
A jinak, ADHD apod. začíná být samozřejmě pěkný byznys. Pilulky a tak.
Okomentovat