„Většinová česká společnost zůstává pokrytecká. Navenek se k potřebě vyšších investic do vzdělání hlásí všichni, ale když přijde na lámání rozpočtového chleba, je spoustě lidí bližší košile okamžitého konzumu,“ říká v rozhovoru pro deník Aktuálně ekonom Daniel Münich z think-tanku IDEA.
 |
| Daniel Münich (cerge-ei.cz) |
Ve Finsku je učitel Pan Někdo, po právníkovi a lékaři nejprestižnější a nejžádanější povolání. Jak toho chcete dosáhnout? Co se musí udělat kromě výrazného navýšení platu?
Kromě finančního ohodnocení musí být učitel nejen profesně zdatný, ale musí to být i sebevědomá lidská osobnost s širokým rozhledem. A tyhle vlastnosti vznikají v procesu toho, jaké osobnosti se hlásí na pedagogické fakulty a učitelské obory, jak kvalitně se tam učí, jak vstřícně takové lidi posléze školství přijme.
U nás nicméně zatím není výjimkou, že tito lidé pak mizí ze školství i do dělnických profesí - některé učitelky odcházejí dělat pokladní do Lidlu a někteří učitelé k pásu do Škodovky. O čem to svědčí?
Rozsah tohoto fenoménu u nás není bohužel věrohodně mapován. Co ale víme jisto jistě je, že naše učitele platíme úplně nejméně ve vyspělém světě v poměru k platům ostatních vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Při vysoké zodpovědnosti a očekávání na učitele kladených je zkrátka platíme mizerně.
Pedagogická fakulta je desítky let braná jako škola, kterou si maturant napíše jako tu třetí, kdyby mu nevyšlo nic jiného. Takže učitelství pak na lidi tak nějak zbude, když selžou jiné cesty, málokdy je srdeční volbou. Co s tím?
Vyšší platy, vyšší kvalita pedagogického vzdělávání, systematická podpora začínajících učitelů, reálná možnost kariérního růstu, nižší byrokracie ve školách, vyšší kvalita řízení vzdělávacího procesu ve školách - kvalitní ředitelé. Práce jako na kostele. Kromě ostrůvků pozitivní deviace o tom stále jen přemítáme.
Celý rozhovor naleznete zde
2 komentářů:
Okomentovat