Násilí, kterého se na dětech dopouštíme, je naše selhání, nic víc, shoduje se zakladatelka centra LOCIKA Petra Wünschová a kouč a lektor Ligy otevřených mužů Václav Šneberger v pořadu Houpačky Radia Wave. Podle jejich dat byly tři čtvrtiny současných dospělých v Česku v dětství fyzicky trestány, což způsobuje i to, že se v naší společnosti objevuje vysoká tolerance tělesných trestů. „Pokud používáme násilí jako řešení nějakých situací ve výchově, vychováváme násilníky,“ vysvětluje Šneberger.
Oba kategoricky odmítají, že by ve výchově existovalo nějaké „malé“ funkční násilí, s čímž si Češi většinou spojují pohlavek nebo naplácání na zadek. Wünschová, jejíž Centrum LOCIKA pomáhá dětem, které se v rodině setkávají s násilím, varuje před modely, které děti od svých rodičů přebírají. „Je to jen bezmoc nás rodičů, když už nevíme, co dělat. Tak použijeme svoji sílu,“ doplňuje Šneberger a dodává, že agrese do mezilidských vztahů a stejně tak i do výchovy dětí přirozeně patří, a kámen úrazu je to, jak s ní naložíme.
Celý text a pořad ke stažení naleznete zde
4 komentářů:
"Nemělo by zapadnout od J.A. Komenského:"Kde nepomůže větička, tam pomůže větvička". Nikdy jsem však na svých i školních dětech nepraktikoval "škoda rány, která padne vedle". Kupodivu jsem vděčný své matce, která mi nabančila v šesté třídě, když zjistila, že kouřím. Od té doby s vděčností vzpomínám a nekouřím!!!
To je ten rozdíl mezi teorií a praxí. Teoretici mohou rozumovat, ale v praxi to vypadá jinak.
Většina rodičů nemá žádné psychologické vzdělání a ani výcvik, jak pracovat s dětmi. A tak nejdou pro ránu daleko. Pak je jen otázkou, zda mají rozum a aplikují tělesný trest v ten správný okamžik a nebo mydlí děti jako žito. Je to odraz jejich vlastní zkušenosti či aplikace informací.
Bohužel spousta odborníků bude teoretizovt v médiích, ale opravdovou osvětu mezi rodiči dokáže udělat málokdo. Jeden extrém je nahrazován druhým extrémem. A pak to zase končí spoustou nevychovaných dětí, které nemají zábrany.
Každé dítě je orginál. Stačí jen vidět jak obrovský rozdíl v chování a výchově je mezi chlapci a děvčaty.
Pozitivní příklady chybí. Zrovna tak jako konkrétní metodika výchovy.
Nemáme jen rodiče psychlogy a tedy občas nějaký záhlavec padne.
Hm.
Dnes jsou děti trestány méně, než v minulosti.
Chovají se však hůře a agresívní projevy ve společnosti jsou přinejmenším stejně časté, spíše však častější, než dřív.
Předpoklad teoretiků je v rozporu s pozorováním. Předpoklad je tedy nejspíše mylný.
P. S. "Odborníci" :-D
Předně ať si „odborníci“ ujasní, co je to násilí. Já bych za násilí například považovala i manipulace, které v rámci tzv. komunikace s dětmi používají někteří příliš uvědomělí rodiče. Naproti tomu takové plácnutí v určitém věku a určité situaci bych řadila k nonverbální komunikaci rodič-dítě, které děti v tomto věku navíc rozumějí mnohem lépe, snáze ji akceptují.
Paradoxem je, že se k přehnanému přístupu, jaký je uveden v článku, většinou hlásí rodiče, kteří dětem neuměli nastavit v raném věku potřebné hranice. To pak jinak než manipulací a rozmazlováním ani skončit nemůže.
Jen pro zajímavost: V zahraničí už existuje sociologická studie, která zkoumala, jak se někteří rodiče inspirují zpětně výchovou zvířat. Prý je to častěji, než bychom si mysleli.
Taková kočka zpacifikuje rozverná koťata v případě potřeby nonverbálně (poté co to třeba zkoušela verbálně :-) velmi rychle a účinně. Označili bychom to za násilí?
„strašení malých dětí například čerty“ (z článku)
To už není in. Dnes můžeme děti strašit alternativci ve výchově a vzdělávání. To je taky mnohdy peklo. :-O
Okomentovat