„Jdeme na dnešní výzvu! Uši nastražené, šedé buňky mozkové nachystané?“ ptá se učitelka Kateřina Babíková a děti automaticky sahají do lavic a vytahují bílé stírací tabulky a fixy. „Myslím si číslo. Jeho polovina je o jedna větší, než jeho třetina. Jaké číslo si myslím?“ Dětské hlavy se sklánějí nad tabulkami, nastává ticho. Po chvilce se první tabulky zvedají, aby se Kateřina mohla podívat na výsledek. Když je ve vzduchu víc než polovina tabulek, ptá se: „Jak jste na to šli? Kdo to chce předvést?“ Reportáž z hodiny podle Hejného metody přináší magazín Rodiče vítáni.
Někdo zvládne v hlavě zlomky, další si „láme čokoládu“
Z několika dobrovolníků vybírá drobného Péťu, který na tabuli píše šestku a s úsměvem říká: „Já jsem si to vyřešil v hlavě, šel jsem na to přes zlomky.“ Kateřina pak vyvolává Simonu z druhé lavice, která rozkládá šestku na tři dvojky a dvě trojky. Pak dodává: „Zkontrolovala jsem si to ještě přes čokoládu,“ a maluje na tabuli dvě tabulky čokolády s vyšrafovanými dílky. Další děti přidávají nápady a někteří se přiznávají, že vůbec nevěděli, jak na to.
„S dětmi vždy začínáme hodinu jednou úlohou, takovou výzvou. Někdo už dokáže v hlavě abstraktně počítat se zlomky, další ho vyřeší s pomocí prostředí, které je důvěrně známé, jako Simonka s čokoládou. Obojí je v pořádku, děti přes ty svoje konkrétní představy k matematickému jazyku dojdou, ale každý v momentě, kdy je toho schopen,“ vysvětluje Kateřina Babíková principy, na nichž hodiny matematiky podle Hejného metody fungují.
„Děti se k sobě chovají navzájem velmi slušně a partnersky. Jsou zvyklé si navzájem dávat zpětné vazby, ale ohleduplně, neagresivně. Jsou naučené říct – s tím nesouhlasím, vidím to jinak, ale nikdo se nikomu nevysmívá. Myslím, že se mi vrací zpátky energie, kterou do této třídy už čtvrtým rokem dávám,“ hodnotí argumentaci svých žáků spokojeně.
Za chybu netrestáme, přes jednotlivosti jdeme k cíli
Kateřina Babíková pracuje ve školství dvacet let, matematiku podle Hejného učí posledních pět. „Jsem člověk, který se rád učí. Když jsem byla na mateřské, kolegyně najednou začaly přinášet zážitky z kurzů Hejného metody, tak mě nahlodaly a přihlásila jsem se taky. Hrozně mě to chytlo,“ vzpomíná drobná černovláska s úsměvem. „Líbí se mi, jak tento výukový styl dětem poskytuje nástroje, prostředí, ve kterých se pohybují a řeší čím dál složitější operace. Navíc tím, jak jsou úkoly vystavěné, může v hodině zažít úspěch každé dítě. To, které je v matematice slabší, se bude pohybovat na konkrétnější úrovni, někdo třeba dojde k abstrakcím, ale v podstatě všichni makají a přemýšlejí. Za chyby tady nikoho netrestáme, pracujeme s nimi. Všichni se nakonec počítat naučí.“
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat