„Je to jako u znásilnění, které se také odváží nahlásit jen zlomek žen. Hodně často tam nastane šílený psychologický moment obratu, kdy si to ty ženy začnou vyčítat, například že měly krátkou sukni. Velké množství případů potom zůstává skrytých v domácnostech a rodiče jsou pak překvapení, že jejich dítě něco také zažilo. Nikam se s tím nehrnou, například aby to dítě nebylo stigmatizováno ve škole. A spanilé jízdy těch mužů proto pokračují. Potom je tady také druhá teorie, a sice že učitelé si s tím neumí poradit, protože nepoužívají stejné nástroje jako děti. Nemají Instagram, mnohé učitelky nemají facebookový účet a neznají řeč sociálních sítí, kterou děti mluví úplně přirozeně,“ říká režisér Vít Klusák v rozhovoru pro Deník N. Mluví o filmu V síti, který natočil s Barborou Chalupovou a jehož tématem je sexuální obtěžování dětí na internetu.
 |
| Vít Klusák (repro ČT) |
Od svého filmu V síti očekáváte také to, že přitáhne pozornost ke zneužívání dětí na internetu. Myslíte si, že se vám podaří něco změnit?
Máme vícero plánů. Na jedné straně bych chtěl, aby to aktivní lidi popíchlo k tomu, aby si půjčili fotky svých dětí ze sociálních sítí a založili si falešný účet. To by mohlo znejistit některé pány, aby se zamysleli, komu to vlastně píší. Později by to mohli přes kontaktní osobu posunout policii a ta by přímo uviděla do toho účtu. Celé by se to hodně zjednodušilo. Množství chlápků by si pak rozmyslelo, zda to budou zkoušet, protože by nevěděli, kdo sedí na druhé straně. Děláme to ale hlavně proto, aby nastalo to, co se stalo nám. Že jsme byli absolutně šokovaní, s jakou mírou drzosti to ti chlapi na děti zkouší. Nevím, kdo se toho chytne. Zda kvůli tomu ministerstvo školství upraví osnovy, aby se děti místo informací o základní desce v počítači učily, jak se zodpovědně chovat ve virtuálním světě. Na to už nemám vliv. Já jsem dokumentarista, ne ministerstvo školství.
S filmem chcete chodit i do škol a dělat osvětu. Co byste poradili rodiči dvanáctiletého dítěte, který chce snížit riziko jeho zneužití na internetu?
Hlavně by se měl o své dítě zajímat. Umíte si představit rodiče, který by pustil své dvanáctileté dítě večer na diskotéku? Asi spíš ne, že? A dokážete si představit, že vaše dítě bude pět hodin zavřené v pokoji civět do Facebooku? To se děje úplně běžně, a přitom je to to samé. Ve virtuálním světě se podle mě skrývá mnohem víc záludností oproti tomu, kdyby čtyři kamarádky šly společně na diskotéku a dávaly na sebe pozor. Je nutné si uvědomit, že když nechám dítě s Facebookem, ono jde do mnohem divočejšího Sherwoodu, než je osobní kontakt se společností. Jedním z nejzajímavějších zjištění je, že ti nejagresivnější muži, kteří měli zájem o setkání s našimi dívkami i ve skutečnosti, v těch kavárnách pak nesmírně zkrotli tváří v tvář živým bytostem. Vzpomínám si, jak Tereza jednomu muži, který byl neuvěřitelně agresivní, řekla, že tomu nerozumí, vždyť teď jsi milý, a přitom jsi mi tam psal takové hnusné věci. A on jí řekl: Ale tak to byl internet. Má to množství odstínů a znamená to, že anonymita na internetu probouzí to nejhorší v nás.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat