„Máme tři syny. Do klasické školy nechodí a chodit pravděpodobně nebudou, pokud o to samozřejmě sami neprojeví zájem. Jsou na domácím vzdělávání. Vycházíme z unschoolingu, tj. neučíme děti cíleně různým dovednostem a znalostem, ale necháváme jim prostor pro jejich vlastní hru a objevy, ze kterých jejich učení vyplývá,“ píše Petra Pokorná Žádníková pro magazín Rodiče vítáni.
 |
| Petra Pokorná Žádníková (facebook.com) |
Škola má prý připravovat na život. Souhlasím. Ale pak by měla jako skutečný život vypadat. Lavice, zvonění, třičtvrtěhodina na každý předmět (o jejichž obsahu by se dalo široce debatovat), několikaminutová pauza a pak další nalejvárna… A především třída plná stejně starých dětí, tedy bez možnosti okoukat něco od starších nebo se naučit pomáhat mladším. Dva naši starší kluci navštěvují komunitní školu, která je taktéž založena na unschoolingu. Věkový rozptyl je zde zatím 5 až 12 let – ideální pro to, aby se mohli všichni vzájemně inspirovat.
Když bylo našemu nejstaršímu synovi šest, sám se naučil znát čísla v řádech tisíců. Uměl je přečíst i zapsat a uměl s nimi také pracovat, aniž by tedy znal názvy operací. Bez mrknutí spočítal, kolik bude nejmladšímu a prostřednímu bratrovi, až jemu bude X let – jen nevěděl, že sčítá a odčítá. Uměl rozdělit 18 bonbónů mezi 6 dětí, ale nevěděl, že to je dělení… Základy malé násobilky začínal chápat tím, že si uměl představit pět lidí ve čtyřech řadách a že je to to samé jako 5+5+5+5, jen jednodušší k zapsání. Občas se zeptal na písmenka a zase si šel po svých. Za nějaký čas – to mu bylo šest a půl – mi přinesl napsaný dopis, který mi sám přečetl.
Prostě přišel moment, kdy se mu vše v hlavě spojilo. Nic z toho jsme ho cíleně neučili. To on sám pozoroval, poslouchal, ptal se, viděl užitečnost toho všeho v našem životě…
Děti se dokážou naučit vše, co potřebují a co jim dává smysl, když kolem sebe mají podněty a příležitosti. Všichni naši synové – a pravděpodobně i většina ostatních dětí – se hned po narození naučili dokonale unschoolingově sát mateřské mléko. Pak se naučili (taktéž unschoolingově) lézt, sedět, stát, chodit i běhat. A dokonce i mluvit! Což je natolik komplexní a náročná dovednost, že vedle ní nemám strach, že by se nenaučili abecedu nebo násobilku…
Petra Pokorná Žádníková vystudovala Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci. Je propagátorkou sebeřízeného vzdělávání a zakladatelkou Liberecké Sudbury školy, na jejímž chodu se aktivně podílí. Má tři syny ve věku 2, 6 a 8 let.
Celý text naleznete zde
13 komentářů:
Zajímalo by mě tedy, proč je dnes tolik dětí ve školách, které neumí ani pořádně mluvit, když se to vše mohou sami naučit. A proč jim nejdou počty ani čtení a psaní, když je to tak jednoduché a vše se sami naučí již v předškolním věku, aniž by navštěvovali předškolní výuku. Může mi to paní Petra Pokorná Žádníková vysvětlit? Když to jde u nich v rodině, proč to nejde v jiných rodinách?
Já bych si tipla, že nelze paušalizovat.
Paní BP
Já už dlouho navrhuju experiment. Cca ve dvou okresech by se úplně zrušilo základní veřejné školství. Navrhuji např. Nymburk a Rakovník, kde se obyvatelstvo nevymyká standardnímu vzorku.
Dětem by se za ušetřené peníze koupil počítač a připojení na internet.
Rodiče, kteří by z hlouposti, zpátečnictví a krutosti trvali na tom, že děti mají chodit do školy, by samozřejmě mohli ratolesti posílat na soukromou školu nebo je nechat dojíždět do okresů sousedních.
Pokud mají echtreformátoři pravdu, tak by se dotyčné území stalo za nějakých 15 let úchvatným ostrovem vzdělanosti, prosperity a lidského štěstí.
Paní BP, to jste jen ten článek nepochopila. Autorka se přece chtěla pochlubit, že ona svým dětem dává dostatek podnětů a tak umějí číst, psát a počítat už v šesti letech.
Jsem zvědav, jak si unschooling poradí třeba s kvantovou teorií pole, nebo s Navier-Stokesovými rovnicemi. Když vše, tak vše.
Jo a když to dětičky dotáhnou zase jen na dramaturgy, aktivisty, ideology a jiné umělce, tak netřeba klesat na mysli. Jakékoliv pozorování potvrzuje víru svatou. Čili buď nechtěly dělat nic jiného, nebo na kvantovou teorii pole měly málo podnětů. Jak prosté.
Má tři syny ve věku 2, 6 a 8 let.
No, tak to už opravdu může učinit jednoznačné a významné závěry.
Což je natolik komplexní a náročná dovednost, že vedle ní nemám strach, že by se nenaučili abecedu nebo násobilku…
No, když jim to v životě bude stačit...
p. Pavel Doležel
Ono i normální řemeslo, pokud ho náhodou nedělají rodiče.
A unschoolovanej zubař by byl taky fajn.
p. Poste.restante
Nepodceňujte ženskou intuici! ;o)
Alternativní výuka má svoje pro a proti. Paní na to vsadila životy svých dětí, druhý pokus už mít nebude. Až čas ukáže. Berme její článek jako sdělení jistých zkušenosti pro zvláštní situace. Ani ona si určitě nemyslí, že by to mělo být záležitostí mainstreamu.
Ani ona si určitě nemyslí, že by to mělo být záležitostí mainstreamu.
Tím bych si právě nebyl tak jistý.
Poslední odstavec svědčí spíše o opaku:
Děti se dokážou naučit vše, co potřebují a co jim dává smysl, když kolem sebe mají podněty a příležitosti. Všichni naši synové – a pravděpodobně i většina ostatních dětí – se hned po narození naučili dokonale unschoolingově sát mateřské mléko. Pak se naučili (taktéž unschoolingově) lézt, sedět, stát, chodit i běhat. A dokonce i mluvit! Což je natolik komplexní a náročná dovednost, že vedle ní nemám strach, že by se nenaučili abecedu nebo násobilku…
Dotyčným dětem chybí sociální kontakt se spolužáky. Toto je velké mínus domácího vzdělávání. Bohužel, tento kontakt nenahradí ani kroužky. Děti jednou budou muset z této domácí bubliny vystoupit a bude to pro ně slušný náraz. Určitě většinu z nás zajímá důvod tohoto počinu. Inkluze? Nedůvěra k učitelům veřejných a soukromých škol? Ochranářské rodičovské počínání? Sektářské myšlení?
Já si nechci hrát na nějakého bůhvíjakého vzdělance, ale mám z podobných snah těchto "alternativních matek" stále pocit (když zanedbám onu neschopnost pochopit, že nelze zobecňovat na základě jednoho, dvou, ani tří pozorování - a toto pochopení by mělo být právě nutnou podmínkou vzdělání), že tyto dámy žijí v představě, že všechno je na úrovni násobilky a čtení beletrie. Že ten svět, který nám umožňuje život, jaký vedeme, včetně toho, že zde můžeme takto vést diskuse, už stojí na poznání, které je mnohem, mnohem hlubší. Nevím, kolik lidí si třeba uvědomuje, že takováto diskuse ke svému fungování potřebuje extrémně sofistikovanou relační databázi, která je postavena na hlubokých matematických poznatcích - podobně jako třeba vyhledávání na Googlu, individualizace obsahu na Youtube, apod. Že se používají metody třeba jako jsou neuronové sítě, bayesovské sítě, gradient boosting, nebo třeba SVM a že ty zase vedou na matematické programování - nelineární optimalizaci, např.
Vadí mi, že si lidé tyto věci neuvědomují. Nevadí, že je všichni neovládají - to ani nejde, ale když nějaká dáma praví, že děti se naučí vše samy, stačí, když mají dostatek podnětů, tak ze sebe akorát dělá hlupáka.
Bych opravil nadpis tohoto článku.
NĚKTERÉ děti se chtějí a dokáží vše naučit samy.
A vo tom to je.
Největší nebezpečí pak vidím v tom, že někteří rodičové se v tomto zhlídnou a myslí si, že se děti naučí i slušnému chování.
Už jenom děti, které nenavštěvovaly mateřskou školku, se neumí ve škole zařadit mezi ostatní spolužáky a mohou se lehce stát objektem šikany. Řešila jsem takový případ na nižším gymnáziu.
Mám s tím vlastní zkušenost.
Jak se takoví lidé v budoucnu zařadí do společnosti, jak se budou seznamovat s životními partnery, když žijí jen v okruhu své rodiny?
No jo, ale základní vlastností těchto "duchovně-mystických a sebedeklaratorních ideologií" je ten, že je nelze vyvrátit. Čili, paní BP, kdykoliv něco nefunguje tak, jak si pozorovatel přeje, je to tím, že dítě nemělo dostatek podnětů. A to je i případ toho vámi zmiňovaného. A teď to vyvracejte, že jo.
Okomentovat