V rámci FIE (Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování) je vnímáno učení jako oboustranně obohacující proces, učí se všichni, kteří jsou aktéři učení. Učení samotné je poté vždy propojeno s myšlením, je to nikdy nekončící proces. Učení je život sám. V rámci přístupu FIE dodržujeme vždy základní principy učení. Podněty, situace, vše se využívá k učení. Mohu se učit z příjemných situací, ale i z velmi nepříjemných, záleží vždy, jak situaci vyhodnotím, co se z ní naučím.
 |
| Petra Dočkalová (facebook.com) |
Promýšlejí se podněty, využívají se nástroje (technologie, knihy, učitel, encyklopedie, pracovní listy – vše jako nástroj). Cílem není vyplnit pracovní list, cílem je pochopit, uvědomit si, využívat. Dávat si otázky, co se na tom mohu naučit, jaký to má smysl, kde to využiju.
Každé společné učení má smysl, cíl, přesah a je potřeba vzájemná interakce.
(více o přístupu na www.cogito-centrum.cz)
Jak tedy mohu zprostředkovat dětem zkušenost s cíli? Jaké jsou možnosti začlenění cílů do výuky tak, aby to nebyla pouze formalita, aby to bylo doopravdy a smysluplně?
Na proces učení můžeme nahlížet různými pohledy. Můžeme učení vnímat staticky – zaměřujeme se zde více na obsah, vše je dáno, všichni projdou tím, co je přesně dané v určitém ročníku, věku. Ten, kdo se učí, je více vnímán jako objekt. Pokud mu něco nejde, spíše přijmeme, že to prostě neumí. Hodnocení je zde spíše statické. Můžeme se domnívat také, že jedinec má tzv. strop, je limitován, nezvládne to, někdy ani neočekáváme jeho posun, růst.
Další pohled na učební proces může být dynamický. Vnímáme více podněty v souvislosti s obsahem učiva. Zaměřujeme se nejvíce na toho, kdo je účastníkem procesu učení. Vnímáme jeho rychlost učení, učební potenciál, promýšlíme, čemu věnuje pozornost, o čem hodně mluví, jaké si dává cíle a v tom ho podporujeme. Jak jedince, tak celou skupinu. Pracujeme s dynamikou skupiny, vývojem. Využíváme více zpětnou vazbu než-li hodnocení. Otevřeně mluvíme a pojmenováváme, co činí problémy, na co je potřeba se zaměřit, co je potřeba podpořit. Nehledá se důvod, proč to nejde, ale promýšlíme možnosti, jak a na co se zaměřit. To v souvislosti s učením, ale i výukou samotnou. I ve velkém počtu skupiny, mohu promyslet jinou formu výuky – např. projektovou výuku, kde může každý velmi jedinečně, individuálně pracovat se svými cíli.
S ohledem na fungování mozku to, co nám jde, v čem jsme dobří, nemusíme podporovat, potřebujeme se zaměřit na to, čemu nerozumíme, zvyšovat podněty, dávat vyšší cíle. V tomto přístupu je důležité věřit v potenciál každého jedince.
Příklad z praxe: Přicházejí rodiče a děti s tím, že mají poruchu pozornosti, neumí se soustředit. Což je vše mentální práce, která se učí. Pokud promyslím podněty, přístup, principy, pojmenují se nejbližší cíle a je nastavena spolupráce všech aktérů, přicházejí posuny.
Nedávno byla zmíněna vzdělávací vize 2030, kde bylo popsané i růstové myšlení – což je dynamika. Vzdělávání 21. století by mělo respektovat dynamiku, růstové myšlení, v souvislosti s neurovědou, s ohledem na fungování mozku.
Jak využít a předat dětem kompetenci pracovat s cíli + propojit s tématem, obsahem výuky?
Jaké jsou tedy možnosti práce s cíli, propojení s učením?
Jedna z několika možností: Téma, čemu se budeme společně věnovat: bylo násobilka 7.
S dětmi jsme se nejprve zaměřili na slovo CÍL. Kde ho slyší, říkají.
Odpovědi dětí: „ Kolikátý jsi byl v cíli? Tady je start a cíl. V deskovkách jdete do cíle. Co je cílem hry? V životě cíl.“
Poté, co se jim vybaví, když se řekne slovo cíl. Děti říkaly: „Vidím to napsané CÍL, praporek vidím, terč, mapu, nic.“
Pak jsme slovo cíl vyhledali ve slovníku –
Cíl: 14. století cílový, docílit, cílevědomý. Chorvatsky, slovinsky cil,. Přejato ze středohornoněmeckého zíl tzv.Souvisí s angl. Till (až do). (Etymologický slovník, J.Rejzek, Praha 2015)
Využily k vyhledávání i počítač, technologii.
Cíl (záměr) – nějaká meta, stav, uspořádání, objekt, kterého má být v reálném čase dosaženo (ať už fyzicky, nebo i obrazně).
Jaký může být cíl? Vojenský cíl, osobní cíl, pedagogický cíl, politický cíl. Dokonce zjistily, že je Obchodní centrum Cíl v Praze a časopis má název CÍL.
Také jsme se společně zamysleli, jak se dá jinak říct slovo cíl – aneb synonyma.
Děti vymyslely slova: úmysl, záměr. Našli jsme ještě ideál, účel.
Poté jsme tedy propojili téma násobilky s cílem. Co je tedy cílem násobilky?
Je to vyjmenovat řadu násobků, nebo příklady, nebo využívat násobilku?
Některé děti odpovídaly jen povrchně, že cílem učení se násobilky je, aby nebyly hloupé, nebo aby byly chytré. Proto se to učí. Je potřeba jít více do hloubky.
Společně jsme si pojmenovaly cíle
1. Vyvodit násobky čísla 7 (systém násobilky už znaly)
2. Teoreticky násobit číslem 7 (7×3 je 21)
3. Teoreticky dělit číslem 7
4. Využít násobilku – tzv. přemostění – přesah do života. Aplikovat. Jít a využít násobilku například při nakupování, při oslavě (dělení bonbonů)
Následovala samostatná práce, kde se děti zaměřily na vyvození násobilky, poté na příklady.
Každý si toto zaznamenával, jak mu to vyhovuje (s cílem, aby vnímal, jak si uspořádává informace). Někdo si to psal do sloupečků, někdo do myšlenkové mapy, tabulky). Tak, aby to bylo pro ně samotné přirozené, aby vnímaly své myšlení.
Na závěr byla reflexe, jak se dařilo, zda nastal nějaký problém + popis řešení problému.
Poté si každý reflektoval, zda splnil cíl, který jsme si společně zadali.
Cíl č. 4 využití jsme nechali v rámci přípravy do školy. Děti odcházely z učení s větou – „Tak a teď běžte a začněte využívat násobilku v každodenním životě a zítra si řekneme.“
Ne každý všechny cíle splnil. Pak bylo důležité si říci, co nastalo a na co se zaměřit, aby mohl cíl splnit, aby mohl násobilku používat. Cílem bylo pochopit, ne pouze vědět.
Závěrečné otázky byly:
Kde můžeme cíle využívat? Proč si dávají lidé cíle? Kdy je to výhodné a kdy je to nevýhodné?
„Já si dávám cíl, když třeba běžím, tak cílem je, že poběžím třeba 10 minut. Výhodné je to ve sportu, v učení, když potřebuju něco vyjednat. Při rozhodování nám může cíl pomoci. Pokud mám cíl, že budu běhat 10 minut. A mám se rozhodnout pro běh nebo jít nakupovat, rozhodování je jednodušší. Nebo při počítačové hře, abych věděl, co je cílem hry. Zamyslím se, co se na hře mohu naučit, jestli je cílem spolupráce, nebo nasbírat co nejvíce bodů, nebo vytrvalost.“
No a není to výhodné? „Třeba, když jdu na návštěvu, tak nemusím pojmenovávat, co je cílem. Nebo na nákup. Vždycky to záleží na nás, přece.“
Možností, jak tedy pracovat v rámci učení s cíli je mnoho, je jen potřeba se zamyslet, vymyslet strategii a začít.
Citát na závěr: „Hlavním cílem vzdělání není vědění, nýbrž jednání.“ Herbert Spencer
Přeji vám všem příjemné chvíle u učení!
Inspirující literatura
J.Holt – jak se děti učí, Proč děti neprospívají
T.Buzan – Používejte hlavu
Ph.Dr. V.Pokorná – Myslet nahlas, mluvit nahlas
D.J.Siegel – Rozvíjejte u dětí odvahu, zvídavost a odolnost
Se souhlasem autorky převzato z jejího blogu
0 komentářů:
Okomentovat