„Štvou vás učitelé? Tak na ně zatlačte! Nejlépe v tiché koalici, tu mohou snadno vytvořit rodiče a média různého typu. Každý drobný problém či zádrhel je nutno proměnit minimálně v hlavní diskusní téma nejbližší třídní schůzky a podle možností i v mediální kauzu. Vezměte si příklad ze sportovců, jak říkají zkušení trenéři z kolektivních sportů – musíme je neustále presovat, aby neměli čas na vydechnutí, aby byli pod tlakem a dělali chyby. Každá učitelská chyba je záminkou k další kritice a tu musíme hodně nafouknout nebo rozmáznout. Každý podle svých možností,“ píše Jiří Karban v časopise Rodina a škola.
Jestli chcete bojovat za práva, nikoliv povinnosti úžasně nadaných dětí, dejte se dohromady s nátlakovou skupinkou rodičů. V dnešní době existuje skoro na každé škole. Mezi těmito lidmi brzy pochopíte, jak psát stížnosti na učitele a co vyprávět v ředitelnách a v kancelářích školského odboru u vás na radnici. Osvojte si pravidelné sdílení mediálních výstupů. Příklad za všechny: novinový titulek Učitelé chtějí více peněz! A k tomu připište: No jo, už zase, nenažranci!
V běžné komunikaci opakujte starou pravdu, jak to mají učitele skvělé, když se dva měsíce v roce poflakují a přes Vánoce vlastně taky. Vždyť – kdo z vás tohle má? Podstatou popisovaného úkolu je sytit povědomí, že učitelé jsou naši sluhové placení z peněz daňových poplatníků. Mají tedy držet ústa, krok a plnit rodičovská a společenská zadání. Zatím platí, že si k nim můžeme dovolit prakticky cokoliv. Vyhroceně vzato, jejich společenská hodnota občas konkuruje hadrům na podlahu.
Celý text naleznete v časopise Rodina a škola
0 komentářů:
Okomentovat