Expertní skupina nabízí cíle Strategie 2030+ k diskusi

Expertní skupina jmenovaná v lednu ministrem školství představuje návrh struktury cílů a strategických linií na období 2030+. A vyzývá k diskusi. Expetní skupina v tuto chvíli vidí dva hlavní strategické cíle, které jsou podle důležité samy o sobě. Jejich pojmenováni se ještě bude upřesňovat a stejně tak budeme muset zpřesnit, co přesně tyto cíle představují. Tyto cíle tedy jsou: 1) Zaměřit vzdělávání více na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život; 2) Snížit vzdělanostní nerovnosti a zvýšit spravedlnost v přístupu ke vzdělání.

První cíl se týká toho, co si žáci a studenti, a vlastně kdokoli, kdo se nějak vzdělává, odnáší z procesu vzdělávání. Tento aspekt ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020 chyběl. Bylo to pravděpodobně zčásti dáno i obavou, aby se vzdělávací politika nezačala orientovat na testovatelné výstupy, tak jak se to stalo v mnoha zemích. Tato obava je jistě reálná i u nás. Na straně druhé považujeme za důležité se k této otázce postavit čelem. Vzdělávací systém je stále častěji kritizován za to, že „neprodukuje“ absolventy, kteří mají kompetence a gramotnosti nezbytné pro 21. století. Je evidentní, že technologie, ale nejen ony, radikálně proměňují náš svět. Ale mění se i samotní studenti. Vede to k vážným úvahám a otázkám, co a jak máme vyučovat a co má absolvent na jednotlivých stupních vzdělávání umět. Rádi bychom ve strategii jasně řekli, že cílem vzdělávání není učivo prostě jen probrat, ale že, mají-li si studenti něco odnést, musí se procvičovat, vyhodnocovat atd. Že škola není institucí na hlídání dětí (alespoň rozhodně ne primárně), ale na rozvoj jejich potenciálů a schopností a kompetencí, které jim pomohou žít lepší osobní, občanský i profesní život. Pokud ale řekneme toto „A“, měli bychom říci i „B“. Tedy co znamená ono „naučit se“. Rádi bychom alespoň v obecné rovině zformulovali, jak by měl absolvent jednotlivých vzdělávacích stupňů vypadat. Práce na zpřesnění tohoto cíle je velmi nesnadná, a to již z důvodu jazyka, který používáme (například zda používat slova kompetence, gramotnosti atd.). Shoda na tom, jaké kompetence (gramotnosti, dovednosti ...) jsou a budou důležité se určitě bude hledat poměrně obtížně. Strukturovaná debata na toto téma se dlouhodobě poněkud zanedbala a teď se to těžko dohání, zvláště když Strategie 2030+ musí řešit všechny aspekty vzdělávání a vzdělávací stupně. Od Strategie 2030+ tedy v tomto ohledu nelze čekat zázraky a vymezení cílů bude spíše obecnější. Ale považujeme za důležité na toto nerezignovat.

Druhým strategickým cílem je snížení vzdělanostních nerovností. Tento cíl byl obsažen již ve Strate- gii vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Bohužel v něm nebylo dosaženo významných pokroků. Naopak závislost vzdělávacích výsledků na socioekonomickém zázemí rodiny a diferenciace kvality ve školství se v Česku spíše zvyšuje. Významně se zvyšují neodůvodněné rozdíly mezi školami a zejména pak rozdíly mezi kraji.

Jak těchto cílů dosáhnout?

V současné chvíli vidí experti čtyři základní strategické linie, tedy prostředky, kterými strategických cílů dosahovat:

1) proměna obsahu a způsobu vzdělávání;
2) podpora učitelů, ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání;
3) zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce;
4) zvýšení financování a zajištění jeho stability. Jednotlivé strategické linie jsou – a pravděpodobně i budou – v různé míře propracovanosti v závislosti na tom, nakolik se na ně dosavadní vzdělávací politika zaměřovala, nakolik k nim máme dostupné poznatky a nakolik se o nich doposud vedla odborná debata. Na jednotlivé strategické linie plánujeme realizovat speciální kulaté stoly, kde budeme již konkrétněji diskutovat, co by se mělo prioritně realizovat.

První strategická linie souvisí zejména (nikoli ovšem výlučně) s prvním strategickým cílem, tedy s proměnou samotné výuky a způsobu vzdělávání. Tuto linii tak má cenu začít podrobně rozpracovávat až tehdy, kdy si ujas- níme, čeho přesně chceme dosáhnout v rámci SC1. Půjde o celou řadu opatření. Vzdělávací strategie nechce a ani nemůže seshora určovat, jaké pedagogické techniky mají být ve vzdělávání realizovány. To je výhradně v kompetenci učitele. Strategie by ovšem měla hledat, a navrhnout, takové cesty, které umožní každému učiteli učit efektivně a odstranit bariéry, které mu v to brání. Pokud například učitelé nestíhají učivo dostatečně probrat a vyšší časová dotace předmětů není možná, pak je třeba učivo v RVP redukovat a soustředit se na jádrové učivo. Případná revize RVP ovšem tvoří jen část této SL. Existují i mnohé další cesty ke zlepšení, jako je nastavení lepší provázanosti vzdělávacích stupňů, úprava způsobu ověřování znalostí, efektivnější využívání neformálních způsobů vzdělávání nebo zlepšení kariérového poradenství.

Druhá linie, podpora učitelů, ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání, navazuje na Strategii 2020. Je potřeba znovu zopakovat, že vzdělávací systém může být jen tak dobrý, jak dobří jsou učitelé a ředitelé. Hodnocení Strategie 2020 ukázalo, že dosavadní podpora pedagogických pracovníků ve školách není dostatečná. Je potřeba dále podpořit celou řadu opatření. Nejde „jen“ o zvýšení platů učitelů, ale také o posílení pedagogických týmů o potřebné další odborníky, o úpravu systému dalšího vzdělávání, snížení administrativní zátěže a mnoho dalších opatření. Kromě učitelů je důležité zaměřit se také na podporu a rozvoj ředitelů. Oproti Strategii 2020 považujeme za důležité reflektovat, že ve školství působí celá řada nepedagogických pracovníků, kteří jsou pro chod školy také velmi důležití.

Třetí linie, pojmenovaná prozatímně jako zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce, je asi nejširší a spadá do ní největší počet problémů. Ačkoli zlepšení řízení vzdělávací soustavy bylo jednou ze tří priorit již Strategie 2020, tuto strategickou linii chápeme šířeji. Nejde jen o řízení ze strany centra, tedy MŠMT, na které se Strategie 2020 zaměřovala. Vyhodnocení uvedené strategie ukázalo, že jedním z hlavních problémů je nedostatečná komunikace a nedostatek důvěry mezi všemi aktéry: centrem, kraji, obcemi, školami, rodiči, výzkumnými organizacemi atd. Důvěra a komunikace je samozřejmě klíčová vždy. Zvláštní důležitosti ovšem nabírají v tak decentralizovaných systémech jako je ten náš. Znovu se také ukazuje, že v systému nám chybí střední článek řízení. Obce jsou často příliš malé a nemají dostatečné odborné a personální kapacity k řízení školství. Jak to ovšem ukazují zkušenosti z úspěšných vzdělávacích reforem, bez vybudování odborných kapacit v územích se dále neposuneme. S tímto souvisí i často diskutované odbřemenění ředitelů. Intenzivně přemýšlíme o tom, jak nastavit systém řízení tak, aby se ředitelé mohli věnovat především pedagogickému leadershipu. Do této strategické linie ovšem spadá i řešení dalších problémů, jako je lepší využití a dostupnost dat a zlepšení kvality a relevance výzkumu v oblasti vzdělávání. Tyto věci jsou složité a vzájemně propojené. I při přípravě Hlavních směrů například narážíme na to, že nejenže nám chybějí data, ale také počet skutečných zkušených odborníků na jednotlivá témata je značně omezený. V některých případech jde opravdu o pár jednotlivců, kteří jsou pak pochopitelně velmi přetíženi. To ale zásadně omezuje naši schopnost budovat odborné kapacity.

Konečně čtvrtá strategická linie je věnována otázce financování. Je dobře známo, že vzdělávání v ČR je trvale podfinancované, a to jak v prostorovém srovnání se zeměmi OECD, tak při časovém srovnání v rámci ČR. Důsledkem je zaostávání platů učitelů na všech stupních škol a nízká atraktivita učitelského povolání. Otázka financování ovšem není spojená „pouze“ s výší prostředků, ale také jejich alokací. Je také důležité připomenout,

Co bude dál?

Nejprve je nutné zdůraznit, že vše výše uvedené můžete již nyní komentovat doplňovat a dále navrhovat změny. A to přímo v dokumentu: http://bit.ly/2JomGbL
Vše je rovněž na webu: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030
Popř. zde na facebooku či prostřednictvím našeho mailu: edu2030@msmt.cz.


Celý text naleznete zde