Dětí, které psychiatrické problémy mají, ve školách přibývá. Před učiteli stojí hned dvojí úkol. Na jedné straně by měli být schopni „vidět“ děti, které potřebují akutní pomoc. Na druhé straně by měli umět děti diagnostikované například s poruchami chování a dalšími psychiatrickými obtížemi zapojit do vyučování. Tématu se věnuje MF DNES.
„Já vidím hranici tam, kde to učitel není schopný o přestávce vydýchat a jde do třídy dopředu vynervovaný, co se zase stane. V takovém případě nemůže výukový proces fungovat. Když učitel tráví přestávky ve třídě, protože se nemůže spolehnout na to, jestli jeden z žáků ostatním neublíží, v pořádku to není,“ říká psycholožka Lucie Sušická.
Samozřejmě ne každý učitel je stejně schopný (a také ochotný) se s takovou zátěží vyrovnat. Pokud rodiče cítí nedůvěru v to, že učitelé mají na mysli zájem jejich dítěte, a učitelé vidí v rodičích nesoudné tyrany, rovnováha se těžko hledá.
„Je to na jednání s poradnou a rodiči, jestli je to v takové míře, která se dá ve škole zvládnout, když je ve třídě přes dvacet dětí. Vykřikování, jiné narušování výuky, agresivní chování. Projevů je moc a liší se dítě od dítěte,“ říká Hana Stýblová, ředitelka školy v Plzni Božkově a předsedkyně Asociace ředitelů základních škol.
Celý text naleznete v MF DNES
5 komentářů:
Jde opravdu o psychiatrické problémy a duševní poruchy?
Viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Du%C5%A1evn%C3%AD_porucha
Většinou nejde o "poruchy" a ni psychické problémy, ale o nevychované spratky, kterým rodiče nepředali kompetence v rodině...toď vše!
Takže co bude dál? Pošleme učitele na školení? Ryba smrdí od inkluze, která rozhodila do škol asistenty za 1300 mega, ale někde se zadrhli speciální pedagogové a školní psychologové. Hlavně mi chybí odvážní psychologové, kteří rodičům řeknou: To není na diagnózu, ale na přeshubu.
V dnešní době to začíná záškoláctvím a posléze to končí u žáků panickou hrůzou ze školy, úzkostmi až depresemi, jelikož děti nejsou vedeny k žádné zodpovědnosti. Ony ty tresty za jejich přestupky jsou pro ně zpočátku velesměšné, takže se škole nestále vyhýbají a valí problémy stále před sebou. Dokud to nepřeroste v nějaké podmíněné vyloučení, které už psychicky nezvládají.
Za poslední dva roky jsem na jedné střední škole zažila tři takové žáky. Trpěli nějakou fóbií ze školy. Jak takoví lidé mohou fungovat vůbec v životě? Chybu je třeba hledat někde v rodině.
Kde jsou ti odborníci, kteří jsou schopni takové případy řešit?
Okomentovat