Pokud mají lidé z nadací, kteří rozhodují o využití peněz velkých dárců, pojmenovat největší problémy českého školství, hovoří o chronickém podfinancování resortu, nezájmu o výkon učitelské profese nebo nízké motivaci dětí k učení ve škole. Ale ještě jeden problém označují pravidelně za podstatný: velké rozdíly mezi různými školami. „Závislost úrovně vzdělání na tom, do jaké rodiny se dítě narodí a v jakém regionu chodí do školy, je u nás obrovská,“ zdůrazňuje v reportáži MF DNES Ondřej Zapletal, ředitel nadačního fondu České spořitelny.
 |
| Ondřej Zapletal (linkedin.com) |
Ještě dál a ambiciózněji míří čtyři velcí donátoři usilující o změnu celého systému vzdělávání. Ti spojili síly a na konci loňského roku založili nadační fond Eduzměna. Prostřednictvím něj chtějí dosáhnout změny k lepšímu zatím v jednom konkrétním regionu. Ten má v rámci dlouhodobého pilotního projektu sloužit coby jakási laboratoř. Který region bude mít zafinancovánu tuto změnu, ještě není známo, zatím běží výběrové řízení.
Celý text naleznete v MF DNES
16 komentářů:
Ošidná záležitost, už podle názvu a původu projektu. Jak v tomto případě vypadá a k čemu má sloužit "správné" kritické myšlení? Chtělo by to podrobnější vysvětlení.
To je velký omyl. Bohatí investují, aby vydělali peníze - všimněte si, že v USA je dnes situace, kdy mladí jsou kvůli placenému školství zadluženi na celý život. To je ideální investice... protože stejný trend lze očekávat (se zpožděním) v ČR i jinde.
Kdyby nebylo přirozeného zájmu o dobrý běh veřejných věcí ze strany osob, které toho v životě hodně dokázaly, bylo by lidstvo o mnoho dobrých věcí chudší. V Česku bychom neměli třeba dnešní Národní muzeum a národní obrození by asi probíhalo zcela jinak, pokud vůbec. Byl to rozporuplný proces podobně, jako je rozporuplná náprava dnešního českého školství. Když Parlament, vláda, MŠMT, různí (fondo)čerpači veřejných peněz ani učitelé sami mezi sebou nejsou schopni nebo ochotni se pro školství na něčem kloudném shodnout, co je divného na tom, že se o to pokusí soukromé osoby? Účelné využívání soukromých peněz má oproti "čerpání peněz veřejných" jednu neoddiskutovatelnou výhodu v tom, že je do značné míry administrativně méně náročné, lépe kontrolovatelné a v mnoha ohledech účinnější.
Není-li MŠMT schopno nebo ochotno vytvořit fungující model pro regionální školství, je myslím, v pořádku, když se o to s jeho souhlasem legitimně pokusí soukromé osoby.
J.Týř
Docela by mě zajímalo, s čím MŠMT souhlasilo a co tedy legitimně probíhá. ////
Bylo součástí onoho souhlasu MŠMT také přiznání, že "MŠMT není schopno nebo ochotno vytvořit fungující model pro regionální školství" ? ////
Docela by mě zajímalo, s čím MŠMT souhlasilo a co tedy legitimně probíhá.
Legitimní je to, co má oporu v aktuálně platných zákonech. Podmínkou legitimity tedy není vždy výslovný souhlas MŠMT. Pokud nadační fond Eduzměna chce "dosáhnout změny k lepšímu zatím v jednom konkrétním regionu", bude to obsahovat spolupráci s kraji, obcemi, školami a s MŠMT. S MŠMT například při DVPP. Jestliže už probíhá výběrové řízení, jde nepochybně o věc už projednanou nebo předjednanou s příslušnými aktéry.
Bylo součástí onoho souhlasu MŠMT také přiznání, že "MŠMT není schopno nebo ochotno vytvořit fungující model pro regionální školství" ?
Tak to tedy opravdu nevím. Tuším však, že výslovně nikoli. :)))
Soukromník: Žádám o povolení odklidit bahno po povodni z obecní cesty.
Úřad: Povoluje se.
Pane Koucourku, je v tom úředním povolení přiznání, že obecní úřad nezabránil povodni a neuklidil bahno?
Ne, pane Týř, v tom vašem úředním povolení přiznání neschopnosti a lenosti NENÍ. A je možné, že obyvatelé vísky kdesi vysoko na brdských stráních by takové úřední přiznání nevymáhali. ////
Avšak představte si obec na břehu Berounky - třeba takové Černošice - a ta si při obecním úřadu vytvoří Útvar pro zabraňování povodním a pro úklid bahna. Na jaře obvyklá povodeň spláchne půl obce a na Cyrila a Metoděje jsou ulice stále ještě plné bahna. Já předpokládám, že v takové situaci by se úředního přiznání neschopnosti a lenosti dožadovala většina obyvatel. ////
A copak to tu máme? MŠMT evidentně není schopno nebo ochotno vytvořit fungující model pro regionální školství. Ale není toto náhodou náplní práce MŠMT? Neznamená to, že MŠMT neumí nebo nechce dělat svou práci? ////
Já soudím, že MŠMT nedělá svou práci a že by mělo být zlikvidováno. Tím spíš, pokud jsou soukromníci ochotni dělat tu práci za MŠMT. ////
představte si obec na břehu Berounky - třeba takové Černošice - a ta si při obecním úřadu vytvoří Útvar pro zabraňování povodním a pro úklid bahna. Na jaře obvyklá povodeň spláchne půl obce a na Cyrila a Metoděje jsou ulice stále ještě plné bahna. Já předpokládám, že v takové situaci by se úředního přiznání neschopnosti a lenosti dožadovala většina obyvatel...
MŠMT evidentně není schopno nebo ochotno vytvořit fungující model pro regionální školství. Ale není toto náhodou náplní práce MŠMT? Neznamená to, že MŠMT neumí nebo nechce dělat svou práci? Napsal pan Kocourek.
Ta analogie není tak jednoduchá. Nejprve byly zrušeny okresní úřady, okresní pedagogická centra a osnovy a pak přišel dotovaný systém RVP/ŠVP, inkluze po Česku a pedagogicko pečovatelsky nikoli učitelsky orientovaný návrh Kariérního řádu pro učitele. To vše zaneslo demoličním prachem a bahnem celé podfinancované, nekonepčně řízené a personálně strádající české školství. MŠMT a dotačními plky podporovaná nebo oklamaná část vzdělávacích aktivistů a část obyvatel ale tohle pseudo konstruktivistické, pedagogicko populistické nikoli didaktické, bahno prohlašuje za životodárnou naplaveninu a napadá ty, kteří se tím nechtějí brodit...
Jsou dva přístupy, jak by se mohlo regionální školství po koncepční, finanční a organizační stránce dál vyvíjet. Socanský přístup usiluje o zachování husté sítě škol, které se postupně pedagogizují na úkor kvality vzdělávání (viz socany spáchané RVP, nový systém financování regionálních škol, inkluze, viz Hejného metoda atd.). Pravice, myslím, spíš inklinuje k zavádění jakéhosi střediskového systému, tj. k vytváření méně husté sítě lépe materiálně a personálně vybavených škol, ve kterých lze kvalitu výuky pohodlněji zajišťovat. Obce a učitelé zatím preferují socanský plošně "pedagogizující" přístup. Ti, kterým víc záleží na kvalitě vzdělávání a také někteří úředníci a aktivisté, usilují o ten "střediskový" přístup. Správné řešení bude někde mezi těmi dvěma přístupy. Pokusit se zhurta o ten střediskový přístup znamená "mít okamžitě na střeše oheň" učitelské a občanské nespokojenosti. Zůstat jen u toho plošného znamená mít velké výdaje a problémy s kvalitou výuky. V obou případech vyžaduje české školství rozpočet alespoň na průměru zemí OECD. Do toho ani do volby rozumného kompromisu mezi plošným a střediskovým přístupem se politikům zatím nechce. ýhledově jim však nic jiného, doufám, nezbyde...
Já soudím, že MŠMT nedělá svou práci a že by mělo být zlikvidováno. Tím spíš, pokud jsou soukromníci ochotni dělat tu práci za MŠMT.
Pan Kocourek zřejmě nechápe velkou výhodu "konstruktivistického pojetí" odpovědnosti MŠMT, které v jeho rámci někdy zapracuje poněkud destruktivní metodou a poté tzv. metodou sebeuspořádávajícího se chaosu: "Však ono se nakonec nějaké konstruktivistické řešení najde a když ne, máme alespoň nač čerpat další a další veřejné peníze..."
Docela se těším na to, co z té soukromé aktivity zkvalitnit vzdělávání v jednom konkrétním regionu vzejde. Přál bych si, aby to byla ukázka účelného a účinného řešení výše popsaných problémů.
J.Týř
chtějí dosáhnout změny k lepšímu
A už se ví, co to znamená? Každý mluví o změně k lepšímu. Ale každý to vidí jinak. Mají se proměnit státní školy na laboratoř soukromých představ?
VÝZVA KE SPOLUPRÁCI NA TVORBĚ MODELU REGIONÁLNÍ PODPORY VZDĚLÁVÁNÍ
Kdo jsme
Nadační fond Eduzměna byl založen v prosinci 2018 Nadačním fondem Avast, Nadací České spořitelny, Nadací Karla Janečka a Nadací OSF. Smyslem nadačního fondu je společně podpořit systémové změny ve vzdělávání dětí v České republice. Při nadačním fondu působí odborná rada složená z nezávislých expertů, akademiků i zástupců veřejné správy.
Náš záměr
Existuje zde dobrý základ zkušeností, jak proměnit jednotlivé školy, jak inovovat různé vzdělávací obory nebo prosadit určitý typ opatření, ale chybí nám úspěšná zkušenost s tím, jak docílit proměny všech škol na určitém území. Proto jsme se po konzultacích s mnohými odborníky rozhodli pro pilotáž systémové změny na malém území vybraného regionu (jeho specifika viz níže).
Chceme podpořit vznik replikovatelného modelu, v němž se v průběhu pěti let zvýší kvalita všech škol v určitém regionu a v důsledku toho zde dojde ke zlepšení učení všech dětí. Ten pak bude možné nabídnout k šíření do dalších regionů, ale vzejdou z něj i důležitá poučení pro tvůrce vzdělávací politiky.
Jak toho chceme dosáhnout
Společně s partnery, kteří zde již řadu let dělají skvělou práci (od proměny jednotlivých škol, přes inovace neziskových organizací, až k tvorbě MAP apod.), pospojíme různá know-how a najdeme způsob, jak posunout všechny školy v daném regionu na cestě k rozvoji. Inovace je postavena na propojení a vymyšlení, jak pracovat se všemi, kteří v daném regionu o vzdělávání pečují a zároveň jej ovlivňují.
Zároveň budeme aktivně spolupracovat s dalšími organizacemi a aktivitami, které se v České republice aktuálně rozvíjejí, a navazovat na jejich práci. Hledáme propojení s iniciativou Úspěch pro každého žáka, implementací Místních akčních plánů (MAPů), systémovými projekty řešenými MŠMT apod. Věříme, že tak můžeme dobře doplňovat a přispívat k naplnění vize, aby se všechny děti učily naplno, s radostí a rovnými šancemi a ze školy odcházely připravené na výzvy a příležitosti světa 21. století, která již v tuto chvíli spojuje více skupin podporujících změny vzdělávání v České republice.
Cíle pilotáže
Úspěšnost pilotáže a celého modelu chceme sledovat na cíli, kterým je prokazatelný pozitivní posun na úrovni všech dětí a žáků (od mateřských škol po střední) v těchto třech oblastech:
vztahu k učení a ke škole,
ve čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti,
v kompetenci řešení problémů.
Ad a) Zde vidíme zásadní problém v motivaci žáků, který nám ukazují mezinárodní studie. Čeští žáci nejméně rádi chodí do školy. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že příliš nevidí smysl v tom, co se učí, a také způsobem, jak se učí. Proto vidíme jako podstatné, aby se ve sledovaném regionu vztah dětí a žáků k učení a ke škole zlepšil a dostali jsme se aspoň k průměru, který vykazují státy OECD.
Ad b) Zaměření na tyto tři gramotnosti je z důvodu možnosti sledovat posun ve srovnání s dřívějším vývojem. Je nám jasné, že by zde mohl být delší výčet, ale jedná se o klíčové gramotnosti, které jsou základem dalších. Našim cílem je dosáhnout u žáků obratu trendu sestupu či stagnace v průměru a začít se zlepšovat.
Ad c) Kompetence řešení problémů nám vzhledem k výzvám, které před žáky budou v budoucnu stát, přijde klíčová. Zároveň v sobě skrývá i určité prvky dalších kompetencí (komunikace, týmové spolupráce apod.). Tudíž bude možné ji flexibilně přizpůsobit potřebám škol, abychom jim dali určitý stupeň volnosti, který nám přijde pro spolupráci důležitý.
https://eduzmena.cz/vyzva/
Máte ještě nějakou otázku, pane předsedo Učitelského profesního sdružení?
Učitelské profesní sdružení žádného předsedu nikdy nemělo.
Učitelské profesní sdružení nemělo a nemá víc vécí, které k organizaci s takovým názvem patří. Podobně jako Pedagogická komora, Učitelská platforma atd.
https://kantor8.webnode.cz/ups/
Po relativním úspěchu Eduinu pánů Feřtka a Kartouse bylo jen otázkou času, kdy se k řešení školských problémů a učitelské netečnosti objeví jako nový partner škol, jejich zřizovatelů, MŠMT atd. nová neziskovka (nevládní organizace) většího kalibru:
ODBORNÁ RADA
Jindřich Fryč
Jana Huttová
Michael Pěchouček
Lenka Štěpánová
Tomáš Zatloukal
Jindřich Kitzberger
Hana Vellánová
Daniel Münich
Zdeněk Štěpánek
Ivan Langr
https://eduzmena.cz/o-nas/#kdojsme
a točíme se pořád dokola a točit budeme dokud si neujasníme systém škol státních=vlastněných,financovaných a řízených státem a škol soukromých=vlastněných,financovaných a řízených soukromníkem (firmou)
EDUZMĚNA - SVĚTLO NA KONCI ŠKOLSKÉHO TUNELU?
Bohatí investují, aby vydělali peníze - všimněte si, že v USA je dnes situace, kdy mladí jsou kvůli placenému školství zadluženi na celý život. To je ideální investice... protože stejný trend lze očekávat (se zpožděním) v ČR i jinde. Napsal v diskusi výše pan Kersláger.
Zjednodušeně řečeno, ale je to do značné míry opravdu tak. Bohatý človék podniká různými způsoby - když vydělá peníze, investuje je. Chudý často jen utrácí (konzumuje) bez dalšího užitku či zisku). Mezi investice bohatých patří i tzv. dobročinné resp. nadační aktivity, které kromě uspokojení z "konání dobra" zlepšují jejich jméno resp. postavení a moc. "Soukromé investice do veřejných služeb" nejsou výjimkou. Školství je pro mnohé byznys jako každý jiný. Oslabování úlohy národních států postupnou privatizací veřejných služeb je jednou z neoliberálních zásad vyjádřených v tzv. Washingtonském konsensu z konce 80. let minulého století:
Washingtonský konsenzus je desatero hospodářských pravidel, sepsaných roku 1989 ekonomem Johnem Williamsonem jako pomoc rozvíjejícím se státům. Představují standardní reformní balíček pravidel, jež uznávaly washingtonské instituce, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka a ministerstvo financí USA. Pravidla zahrnují požadavky na makroekonomickou stabilizaci, otevření ekonomik v rámci obchodu a investic a posílení tržních sil v rámci domácího hospodářství. Lze jej chápat jako jakýsi manuál neoliberální politiky.[1]...
Deset bodů Johna Wiliamsona
Fiskální disciplína bez velkých fiskálních deficitů k HDP.
Přesměrování veřejných výdajů od těch diskriminujících a růst potlačujících k oblastem, jako je vzdělání, zdravotnictví a infrastruktura.
Daňová reforma – rozšíření daňového základu a snížení mezních daňových sazeb.
Finanční liberalizace – tržně určované úrokové sazby.
Konkurenceschopný měnový kurz, který přinese rychlý růst netradičního exportu.
Liberalizace obchodu s důrazem na nahrazení dovozních kvót za cla, která mají být postupně snižována.
Zrušení bariér pro vstup zahraničních přímých investic.
Privatizace státních podniků.
Deregulace – zrušení těch regulací, které brání vstupu nových firem nebo omezují konkurenci s výjimkou regulací v oblasti bezpečnosti, životního prostředí, ochrany spotřebitele a dohledu nad finančními institucemi.
Ochrana vlastnických práv.
Soukromá nadace Eduzměna na to jde dost šikovně. Parlament, vláda a MŠMT ČR nejprve zdevastovaly české školství a oni jim to teď pomohou i za účasti zástupců veřejné správy "napravit". Aktivistický Člověk v tísni nebo Eduin vzniklý po vyjevení průšvihu s RVP (viz jejich aktivní aktivistická účast na resortní konferenci Budoucnost pro školu v roce 2015) jsou proti tomuhle, myslím, slabý odvar za studena. Způsob, jakým teď MŠMT a PedF zobou těm soukromým nevládním organizacím z ruky, je dnes mnohem zřetelnější. Viz např. výše citovaná Výzva a výše citované složení odborné rady, v níž je i státní tajemník MŠMT a ústřední školský inspektor.
Když máme neschopné či zaprodané MŠMT a pedagogické fakulty, kteří především jsou přímým viníkem neutěšeného stavu českého školství, a když učitelské spolky jsou vcelku k ničemu, nelze se divit, že za tohoto školského svrabu a neštovic, mnozí rádi a dobrovolně vstupují do soukromé ohrady, kde se jim dostane patřičného soukromého koučinku (respektive střihu) - viz například
Bublina dotovaného Elixíru do škol rozfouká hladinu rozpočtově a organizačně Mrtvého školského moře?
http://www.ceskaskola.cz/2019/04/aby-fyzikari-ucili-poutave-co-nejvic.html
J.Týř
PROČ MŠMT NEKONÁ, JAK MÁ, A NAMÍSTO TOHO LEZE POD AKTIVISTICKOU STŘECHU SOUKROMÉHO SEKTORU?
Víte, která vysoká škola je nejjednodušší?
Nevíte? Je to Vysoká škola ovčácká. Jsou tam totiž jen tři předméty: Nahaňanie, Zahaňaníe a Ruština.
Tenhle víc než 50 let starý vtip je, myslím, i dnes aktuální, i když ta ruština je nahražena jiným, neoliberálním, jazykem.:
Při nedostatku lékařské péče začínají lidé umírat hned. Likvidací vzdělanosti občanů umírá budoucí prosperita státu. To zřejmě našim politikům žijícím od jedněch voleb ke druhým moc nevadí. Systém, ve kterém při dvoutřetinové produktivitě práce jsou v Česku jen třetinové platy oproti Německu, jim zřejmě vyhovuje, když v období začínajíciho tzv. Průmyslu 4.0 a Společnosti 4.0 nahánějí děti do učebních oborů. Zdá se, že jenom proto, že nejsou české školství schopni nebo ochotni v důsledku tzv. Velké projektové lži řádně koncipovat, organizovat a materiálně zajišťovat.
Domnívám se, že takovíto politici s neoliberální "Vysokou ovčáckou" jsou pro Česko velké riziko. Doufám, že občané České republiky včetně učitelů našim politikům dost jasně ukáží, že lidi nejsou stádo ovcí. Možná by pro začátek postačilo důrazně jim položit dvě otázky:
1) Do čích kapes jde rozdíl mezi produktivitou práce a mzdami v Česku?
2) Proč MŠMT, vláda a Parlament České republiky dosud nezačaly řádně koncipovat, organizovat a materiálně zajišťovat české školství?
http://www.ceskaskola.cz/2018/07/robert-plaga-povinna-maturita-z.html
VÍTE, KTERÉ MINISTERSTVO JE DNES NEJJEDNODUŠŠÍ ŘÍDIT?
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ.
MINISTROVI POSTAČUJE ZAMLČOVAT NESCHOPNOST ČI NEOCHOTU MŠTMT VYKONÁVAT SVÉ POVINNOSTI A DOVOLIT MŠMT SKRÝVAT SE POD STŘECHOU AKTIVISTICKÝCH NEVLÁDNÍCH ORGANIZACÍ.
V současné době by se myslím patřilo položit Parlamentu, Vládě a MŠMT tyto otázky znovu a důrazněji. Společně s otázkou, proč tak v důležitých věcech, jaké nastolila Eduzměna, nekonají MŠMT a PedF,jak mají, a do značné míry často jen přicmrndávají (ministrují či ministrantují s druhými houslemi v ruce) soukromým organizacím.* Vina za tento stav není na straně těch soukromých orgnizací. Vina je, myslím přdevším na straně státu, který ten nepořádek v MŠMT dopustil, na strané Pedagogických fakult, které se tomu nepořádku nevědecky přizpůsobily, a na straně občanů včetně učitelů ředitelů a zřizovatelů škol, kteří ho až dosud tolerovali.
J.Týř
Viz např. účast státního tajemníka MŠMT a vedoucího (ústředního:) školského inspektora v projektu Eduzměna:
http://www.ceskaskola.cz/2019/04/stale-vice-bohatych-lidi-firem.html
Poznámka: O nezastupitelnosti všemožných nevládních organizací, myslím, nikdo soudný vážně nepochybuje. Tragédií však mnohdy je, když státní správa, zastupitelské orgány a vědecké instituce nedělají, co mají dělat, a když jsou ty nevládní organizace fakticky nuceny je zastupovat či spíš suplovat. To se, bohužel ve školství v mnoha případech nesporně děje. Je to šķoda. Kdyby zejména MŠMT a PedF lépe dělaly, co mají dělat, prostor pro nevládní organizace resp. pro soukromý sektor by se nezmenšil. Spíš naopak - jeho pomoc veřejnému sektoru resp. účast na zkvalitňování vzdělávání by mohla být účelnější a účinnější, než když se někdy snaží vlastně suplovat to, co mají dělat MŠMT a PedF a co v plném rozsahu principiálně ani soukromý sektor zvládat nemůže.
Okomentovat