Saša Uhlová: Problém segregace dětí začíná ještě mnohem dřív než při přechodu na víceletá gymnázia.

„Když mluvíme o segregaci ve vzdělání, máme většinou na mysli střední školy, kde se na víceletých gymnáziích soustředí děti z lepších rodin prostě proto, že jejich rodiče mají vzdělání, přehled nebo ambice. Děti se tak v páté třídě rozdělí a v dospělosti se pak lidé z různých vrstev neznají. Takto se prohlubují příkopy ve společnosti – ty příkopy, o kterých poslední roky vedeme tolik debat a lámeme si hlavu, co máme dělat, aby nebyly. Jenže celý problém se segregací začíná zjevně mnohem dřív a vůbec se nemusí jednat o ambiciózní rodiče, kteří by chtěli pro své děti co nejelitnější vzdělání,“ píše Saša Uhlová v komentářovém deníku A2larm.

Saša Uhlová (repro DVTV)

Uhlová mimo jiné píše:

Jedním ze známých fíglů, který dokonce někteří ředitelé škol rodičům doporučují, je přepsání trvalého bydliště dítěte na jinou adresu, aby se vytoužená škola stala spádovou. Dítě tak musí být do školy přijato, pokud se jedná o státní školu, případně získá víc bodů, jde-li například o školu církevní. Zároveň se ale při větším zájmu může stát, že se nakonec do své spádové školy nedostanou ani ti, kteří do ní skutečně patří. Rodiče, kteří se ohledně škol informují a snaží se, aby jejich děti chodily do dobré školy, pak musí hledat další alternativu. A rodiče, kteří své dítě zapíšou tam, kam se jim řekne, se dostanou do některé ze škol, kam jiní nechtějí. Výsledek je, že cílevědomí rodiče mají své děti na lepších školách, na něž aktivní rodiče vytvářejí tlak, kdežto rodiče, kteří nemají kapacitu a někdy ani schopnosti se o vzdělání svých dětí zajímat, je mají tam, kde nikdo tlak na školu nevytváří.

To, že rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, jim nelze vyčítat. Sama jsem se jako rodič dětí se speciálními vzdělávacími potřebami rozhodla najít spíš školu, kde dělají inkluzi dobrovolně, než abych prorážela systém hlavou svých dětí a nutila spádovou školu, kde inkluzí pohrdali, shánět asistenta. Rodiče by ale měli chtít víc než jen dobrou nebo přátelskou školu pro své děti. Měli bychom usilovat o to, aby se do školství více investovalo a aby se odstartovala celonárodní debata o tom, co vlastně vzdělání v dnešní době představuje a jak to udělat, aby bylo co nejvíc přístupné všem. Svoje schopnosti bychom kromě hledání dobrých škol pro své děti měli využít i při přemýšlení, jak to udělat, aby byly dobré školy pro všechny. Nebo můžeme trávit dny a týdny diskusemi o tom, proč je naše společnost rozdělená.


Celý text naleznete zde