„Budeme-li si vážit rodičů a budeme-li empatičtí k jejich připomínkám či kritice, budou si vážit oni nás,“ píše ředitelka gymnázia Růžena preissová v časopisu Řízení školy.
 |
| Růžena Preissová (linkedin.com) |
Zdá se, že vztah rodičů a učitelů je nejen citlivý, ale jitří emoce na obou stranách. Občas se setkám i s výkřiky typu „Co si to ten rodič dovoluje?!“ nebo naopak „Co si to ten učitel dovoluje?!“. Ráda se podělím o svůj názor z hlediska své dlouholeté praxe učitelky i ředitelky. Půjde o příklady a řešení z konkrétního života školy. I já jsem rodič a snažím se chápat situaci oboustranně.
Škola se nesmí automaticky chovat, jako by rodič pravdu nikdy neměl. Pokud přišel do školy, nelitoval námahy ani času, aby problém vznesl, a pro mne to znamená, že ani já nebudu litovat námahy a času, abych věc vyřešila. Vštěpuji svým kantorům, že není povinností rodiče za ně řešit vzdělávací nebo výchovné problémy odehrávající se ve škole. Co má dělat rodič s oznámením „Vaše dítě ruší při hodině“? Soustředěnost na práci, spolupráce dítěte při hodině je věcí dotyčného pedagoga. Mám povinnost rodiče informovat o problémech dítěte a jako profesionál ve výchově a vzdělávání mohu zároveň doporučit, na co by doma měli dát pozor. Práva a povinnosti rodičů máme zohledněny ve školním řádu.
Nejen učitele, ale i rodiče je potřeba na spolupráci připravit. Na dnu otevřených dveří mám ráda diskusi, živé ohlasy z publika, mám ráda i všetečné a nepříjemné otázky. Nelakuji život školy narůžovo – otevřeně přiznám, kde ještě máme plno práce, pojmenuji, co se jim může nelíbit a proč je to pro školu nutné. Vyzývám je k upřímnosti, sama upřímnost nabízím. Jakmile rodič pochopí, že jsme profesionálové, tj. vstřícní a předem je neodmítáme, je domluva snazší. Rodiče mohou telefonovat – protože od toho mají učitelé služební mobily, mohou napsat dotazy či připomínky e-mailem, jsme připraveni i na osobní konzultace v daných konzultačních hodinách. Rodiče jsou zastoupeni v radě rodičů a v radě školy. Žádným možnostem komunikace se nevyhýbáme. Neexistuje problém mezi rodiči a školou, který by se musel řešit vzedmutými emocemi.
Celý text naleznete zde
5 komentářů:
Máte asi bohaté sponzory, když můžete dát učitelům služební mobily.
Paní ředitelko, zkuste jít učit na klasický český učňák. Garantuji Vám, že Vaše idylka, která čiší z Vašeho příspěvku, bude ta tam....
Ja bych se na telefony nevymlouval…
Zkusenosti reditelky soukromeho prazskeho gymnasia s IB jsou univerzalne platne a prenositelne treba na zakladku do Chanova… Staci kdyz ucitele nebudou konzervativni lenosi a uvedomi si, ze tu jsou oni pro deti a ne naopak… Nebo jako to ti modernisticti murdci hlasaji…
Stále věřím v to, že 95 % rodičů chce spolupracovat a má zájem o budoucnost svých ratolestí. S těmi 5% se nedomluví ani Bůh.
Většina rodičů bere svobodu jako možnost hovořit do všeho, co se děje ve škole, i když tomu nerozumějí ("Vy je to učíte bl.ě, my jsme se to ve škole učili úplně jinak"). A často k tomu přidávají vyhrožování typu "My už se postaráme, aby vás vyhodili". S takovými se vyjednává velice těžko.
„Budeme-li si vážit rodičů a budeme-li empatičtí k jejich připomínkám či kritice, budou si vážit oni nás,“
vůbec si vás vážit nebudou,naopak, pokud jim dovolíte do všeho kafrat, budou brát jako projev vaší učitelské neschopnosti,stejně tak, když je budete stále tahat do školy,informovat,otravovat,všechno tohle vede k opovrhování učitelstvem,což ústí v oprávněnou otázku u rodičů: za co by ti neschopní a otravní učitelé chtěli více peněz,když nejsou schopni sami nic vyřešit?
Okomentovat