„Mou ambicí je, aby maturitní test nebyl strašákem, který zkouší teoretické znalosti, ale aby šlo o zkoušku praktických dovedností,“ vysvětluje směr, kterým by se rád vydal, ministr školství Robert Plaga. „Nemyslím tím zjednodušení, ale zaměření na úlohy, které jsou využitelné v reálném životě,“ dodává. O tom, že by testy rád posunul směrem k takzvané aplikované matematice, už mluvil i s ředitelkou Cermatu Michaelou Kleňhovou. Tématu se věnuje MF DNES.
Robert Plaga (msmt.cz) |
„Didaktické testy z matematiky, které za daných podmínek CERMAT připravuje, jsou z mého pohledu zcela perfektní. Objevující se námitky proti těmto testům pramení buď z neznalosti, nebo jsou záměrným pokusem o likvidaci všeho pozitivního, co přinášejí,“ myslí si Eduard Fuchs, předseda Společnosti učitelů matematiky, která je součástí Jednoty českých matematiků a fyziků.
„Když už musí povinná maturita z matematiky být, tak bych navrhoval dvě volitelné úrovně, základní, kde by se zkoušely aplikační úlohy, které mají dopad na reálný život, a pak nadstavbu, která by byla na úrovni dnešní maturity z matematiky,“ nesouhlasí s ním učitel gymnázia Přírodní škola Štěpán Macháček.
Ministr Plaga by rád, aby podoba maturitních testů vyplynula z diskuse. Krátký pohled do historie ukazuje, jak těžký úkol to může být – státní maturita měla start o desetiletí později, než byl původní plán. Chyběla shoda na tom, jak má vypadat.
Celý text naleznete zde
17 komentářů:
Škoda že ho vůbec nenapadlo diskutovat s odborníky o češtině a cizích jazycích.
Mě by jenom zajímalo, jestli pan ministr někdy učil na ZŠ, SŠ nebo ZVŠ.
Tím, že se dá "volnost" v odměňování jako dříve "volnost" v ŠVP (jak to dopadlo vidíme v praxi...), bude vždy tendence tyto páky využít a zneužít...
Já jako učitel s 19-ti letou praxí nesouhlasím s možností disponibilních fin. prostředků (až 25 %) na "odměňování" managementem školy. Záměrně jsem slovo "odměňování" dal do uvozovek.
„Mou ambicí je, aby maturitní test nebyl strašákem, který zkouší teoretické znalosti, ale aby šlo o zkoušku praktických dovedností,“ vysvětluje směr, kterým by se rád vydal, ministr školství Robert Plaga. „Nemyslím tím zjednodušení, ale zaměření na úlohy, které jsou využitelné v reálném životě,“ dodává.
Tohle je klíčové a zcela nové sdělení, které nerozlišuje jen kvantitu zkoušeného učiva a jeho obtížnost, neopírá se o univerzální metodologii, ale týká se jeho obsahu a vzdělávacího smyslu. Důležité je rovněž, že bylo proneseno v souvislosti s matematikou. Konkrétní řešení nebude vůbec snadné a nejsem si jist, zda úlohy "využitelné v reálném životě" mohou mít jen podobu didaktických testů. V každém případě nastínil pan ministr cestu, kterou by se naše školství mělo začít ubírat.
Naprosto souhlasím s panem Doc. Fuchsem. Ty testy jsou připravené naprosto profesionálně a ověřují přesně ty schopnosti, které budou budoucí přírodovědci a technici potřebovat jako sůl.
Když jsem nedávno na těchto stránkách zadával "úlohu aplikované matematiky" pro první ročník gamnázia, ukázala se býti mnohem větším oříškem i pro středoškolské profesory (humanitních oborů), kteří sami sebe považují za univerzálně vzdělané, ačkoliv elementární úlohu na jednoduchou úvahu nezvládnou. Podle nich se totiž jedná o vysokou odbornost, která pro vzdělání není potřebná.
Důvod, proč se lidé jako jen Plaga trefují do maturitních testů je absolutní nepohcopení a neznalost matematiky jako oboru, ani principů, na nichž stojí. Není to tak, že počítat křivkový, či plošný, či Lebesgueův integrál není aplikovatelné v praxi, právě naopak - elementární školské úlohy většinou mají didaktický charakter a v praxi je potřeba používat matematiku podstatně vyšší, než co se probírá na středních školách a je také potřeba mnohem většího vhledu, ale to bohužel lidé v matematice nevzdělaní nechápou. Oni vidí trojný integrál, nebo co já vím, třeba znak pro gradient, či pro parciální derivaci, a jen a výhradně proto, že tomu nerozumí, to považují za nějakou teoretickou úchylku pošahaných zarostlých vědců bez ponožek, či kryptoautistů - jak se ráčil vyjádřiti zdejší tajnej klaun.
Skutečnost je přitom přesně taková, jak píše pan Doc. Fuchs. Jedná se výhradně o nepochopení a na to pak navazující demagogii. Ostatně studium aplikované matematiky vyžaduje často velmi komplikované metody nejen z pokročilé matematické analýzy, ale i z oborů jako je teorie optimalizace a numerická matematika. Modelovat reálné děje matematicky je velmi obtížná oblast matematiky, zahrnující v sobě celou řadu oblastí z jiných matematických oborů. Rozhodně není pravda, jak se snaží naznačit pan Plaga, že máme matematiku teoretickou a aplikovanou. To je pouze jeho nepochopením skutečného stavu věci.
A naopak, já vám klidně sestrojím takový test zaměřený na čistě praktické úlohy (jako byla ta se sušenými jablky), které budou vycházet z matematiky na úrovni základní školy, kde nebude třeba uplatňovat žádné nabiflované postupy - pouze prostou úvahu, kterým neprojde 80% maturantů. Ty úlohy zaměřené na naučený postup, které neustále kritizují odpůrci "zavírání životních drah testy", vnímám jako úlitbu tomu, aby i snaživí, ale ne příliš rozumově nadaní studenti měli šanci projít. Kdybychom zaměřili maturitu skutečně na schopnost myslet a tvořit, prošlo by nám 10% populace. Což ale tito odpůrci nechápou a domnívají se, že studenti se neučí právě proto, že nevidí smysl v biflování. Máloco je tak vzdáleno skutečnosti.
Důvod, proč část populace nedokáže složit ani jednoduchý maturitní test opravdu neleží v tom, že v něm nevidí smysl. To jen různí lippmannové a lukášové hledají omluvu sami pro sebe. Já to neumím, protože v tom nevidím smysl. Nikoliv pánové. Vy to neumíte, protože jste se to nebyli schopni naučit ani za mnoho desítek let svého života. Ne váš učitel, ne systém, ne Cermat, ne špatní ministři, ne korporát s jeho údajnou touhou po produkci lidských zdrojů, ale vy. Vy sami a nikdo jiný.
"Já to neumím, protože v tom nevidím smysl."
Velmi častá výmluva. Ono totiž přemýšlení strašně moc bolí. Mám obavy, že Běloun (sbírka pro ZŠ) by byl v současnosti nepřekonatelnou překážkou pro velkou část maturantů (včetně gymnazistů). Před 35 lety tuto sbírku "dávali" běžně všichni žáci, kteří směřovali na SŠ.
Souhlasím. Není to absence smyslu, ale lenost myslet, lenost něco dělat a v některých případech i nedostatečný intelekt. Na Bělouna by ale měla stačit i cvičená opice. Takže na úrovni ZŠ je to fakt ve většině případů jen lenost. Lenost podporovaná těmi duchovními velikány, kteří vnímají dítě jako samostatnou bytost, která se sama rozhodne, kdy co bude dělat a kdy co dělat nebude. Ovšem pochopitelně pouze do okamžiku, než nastoupí do té montovny - protože jinde ho nevezmou.
Duchovní metody velikánů jsou bezchybné a dokonalé, ale fungují pro pár procent již motivované populace.
Absence smyslu je propagandistická marketingová floskule, kterou lze aplikovat zcela univerzálně naprosto na cokoliv. A také jejím prostřednictvím potom jakoukoliv nečinnost a neznalost donekonečna omlouvat a házet vinu na druhé. Jako, kucí, pokus dobrej, ale tohle nevyšlo. Co tam máte dál?
Je škoda, že se novinář, který zpovídal pana ministra, neinformoval, jak jednotlivé úlohy v maturitním testu dopadají. Pak by věděl, jak často upozorňuje ředitel SCIA pan Šteffl, že vyšší úspěšnost v testu mají žáci u úloh teoretických a naopak v praktických je to podstatně horší. Z toho jednoznačně vyplývá, že pan ministr může mít buď test, který bude zkoušet praktické dovednosti (a bude ještě větším strašákem než dnes), nebo test, který nebude strašákem (a nebude obsahovat praktické dovednosti). Splnit obě jím vyslovené požadavky za současného stavu zkrátka není možné (pokud nebude maturitní test obsahovat pouze úlohy typu: "Petr koupil tři rohlíky po 2,90 Kč a zaplatil desetikorunou. Kolik mu pokladní vrátí?"). Je škoda, že ho novinář na zjevný rozpor neupozornil. Ještě větší škoda je, že tento dětský přístup k realitě (líbilo by se mi to takhle, tak to tak prostě bude) charakterizuje většinu diskusí o našem školství, kde místo realistické diskuse o tom, čeho chceme dosáhnout a co pro to musíme obětovat, převládá malování růžových obláčků ideálních situací, které v praxi nikdy nenastanou, ale každý reálný výsledek spolehlivě degradují na totální prohru.
Ano.
Když dám do testu otázky, které se lze nabiflovat, bude výsledná známka lepší a žáci spokojenější, než když dám do testu "ty svý logiky", jak to pojmenovala jedna moje žákyně.
Proto také naukové předměty (dějepis, zeměpis...) budí u humanistů o poznání menší vášně, než matematika nebo dokonce fyzika.
Pane Portwyne,
čím se podle Vás liší "naukové předměty" od matematiky či fyziky, že tím budí u "humanistů" o poznání menší vášně? Kdo je podle Vás "humanista"? Děkuji za odpověď.
Pane Lippmanne,
skutečně Vám mám vysvětlovat, které obory jsou považovány za humanitní?
Naukové předměty jsou to, co se dá naučit nazpaměť. Jak se jmenuje hlavní město Francie a jestli je Nil v Africe nebo v Austrálii, to nelze nijak vydedukovat, to prostě buď víte, nebo nevíte.
Ve fyzice nebo v matematice je nauková část podstatně omezenější. Nějaké ty jednotky, pár základních vzorečků, násobilka. Zbytek odvodíte nebo vymyslíte. To je pro mnoho lidí problém.
Pane Portwyne,
v charakteristice humanitních nauk se hluboce mýlíte, evidentně opět pod vlivem nedobré tradice jejich výuky. To jsem ještě schopen pochopit. Méně už jsem ale schopen chápat jistotu, s jakou své omyly prezentujete. Za těchto okolností nepokládám za užitečné v diskusi pokračovat. Měl byste přestat žít v tradičních předsudcích a více se poučit o skutečné epistemologii humanitních věd. Takto jen na svém příkladu dokazujete, že současné naprosto zastaralé pojetí výuky všech předmětů velice zkresluje pohled na skutečnost. Je mi líto, že Vám tohle musím říct, protože jsem měl dojem, že Vám jde o věc. Jenže jako bohužel většina matematiků a fyziků podléháte pocitu jisté výlučnosti, a to právě kvůli tomu, co jste napsal: "To je pro mnoho lidí problém." Ujišťuji Vás, že humanitní nauky za to nemůžou, kdyby se humanitní předměty prezentovaly jinak, než jak si předsudečně myslíte, měli by s nimi lidé stejné problémy. Proto také navrhuji odlišit vzdělání a odbornost, protože jinak bychom se mohli (exaktní odborníci a "humanisté") do nekonečna vzájemně nesmyslně vyvyšovat co do inteligence jedni nad druhé. Je to absurdní, škodlivé a nedůstojné.
Pane Lippmanne,
mistrně zvládáte schopnost číst mezi řádky něco, co tam vůbec není.
Kde jsem tvrdil, že humanitní nauky na něco "můžou"? A za co vlastně?
Za co přesně jsem humanitní nauky kritizoval?
A druhá otázka:
Vy se domníváte, že je zastaralé vědět, co je to Paříž?
Pane Portwyne, to by nemělo konce. Pokud jste napsal, že naukové předměty jsou "to, co se dá naučit nazpaměť", tak jsem Vám odepsal, že v tomhle se hluboce mýlíte a vysvětlil, že za tento Váš omyl tyto předměty nemohou, to jen neblahá tradice jejich výuky jim tuto "pověst" přisoudila. Z toho jednoznačně vyplývá, že jsem Vám ani náhodou nedal do úst tvrzení, že humanitní předměty za něco "můžou" či že je za něco kritizujete. Vy se jen v chápání jejich podstaty zásadně mýlíte.
Já se zase musím velmi divit, z čeho jste odvodil otázku, zda je zastaralé vědět, co je Paříž. Jen říkám, že tohle a podobné "vědění" není určujícím znakem zeměpisu či dějepisu a humanitních nauk vůbec
Mohu Vás jen požádat, abyste se o nich více poučil (což vůbec neznamená, že odříkáte např. dějiny literatury či slovník literární teorie).
Pane Lippmanne,
14. dubna 2019 ve 20:33 jste napsal doslova toto: Ujišťuji Vás, že humanitní nauky za to nemůžou. Mohu se zeptat, za co nemůžou?
Ke zbytku:
U přírodovědných oborů jsem zmínil roli odvození a experimentu (empirie). Ve výuce přírodních věd na ZŠ/SŠ je experiment standardní metodou. Můžete prosím sdělit, jak se provádí odvození pomocí experimentu např. v ČJL či v zeměpise?
Rád se nechám poučit.
Pane Portwyne,
myslím, že Vaši první otázku jsem vysvětlil zcela srozumitelně. Zkrátka humanitní předměty nemohou za to, že jsou tradičně vyučovány tak, že vzniká přesvědčení (i Vaše), že se "dají naučit nazpaměť".
Hlubokým nepochopením je Vaše přání, abych Vám sdělil, jak se v zeměpíse či češtině provádí přírodovědný experiment. Toto přání je v češtině zcela nesmyslné (v případě zeměpisu nevím, neučím jej) a nikdy by mě něco takového ani nenapadlo. Netuším, proč mě o něco takového žádáte a jak jste na něco takového vůbec přišel.
On se dá vystrašit devatenáctiletý dospělý člověk? Práva a povinnosti, toť vše.
Mou ambicí je, aby maturitní test nebyl strašákem, který zkouší teoretické znalosti, ale aby šlo o zkoušku praktických dovedností. Napsal pan "ministrant" školství k maturitě z matematiky.
Pan ministr si naprosto zřetelně plete matematiku s aplikovanou matematikou (s technicky zaměřenými (vý)počty). Z širšiho pohledu si tedy plete vědu s technikou, vzdělávání s výcvikem atd. apod. Zdá se mi že tím pan ministr jaksi "ministruje" stupidnímu trendu (stupidita je ztráta resps. nedostatek schopnosti zpětné vazby, lidově hloupost) přeměny škol ze zařízení vzdělávacìch na zařízení (pře)výchovně zácviková. S tímto přístupem se možná dopracuje i k "lepšímu" zdůvodnéní, proč učitelé nepotřebují platy strovnatelné s průměrem VŠ kvalifikovaných profesí...
Ať žijí a vzkvétají montovny v provincii vyspělých států, v kolonii Česko, odkud denně odchází cca miliarda korun nezdaněných dividend zahraničbím vlastníkům podniků. Možná by se panu ministrovi mohli učitelé složit ještě na nějaké voňavější kadidlo.
J.Týř
Okomentovat