Asociace češtinářů je hluboce znepokojena chystanými změnami týkajícími se maturitní zkoušky, jak je obsahuje návrh zákona předložený MŠMT do připomínkového řízení 28. února 2019. Tento text shrnuje nejzásadnější námitky a poukazuje na problematická místa chystané novely.
Návrh tedy v souhrnu nereflektuje závažná rizika plynoucí z jeho realizace, a to jak rizika pro objektivitu a odbornou úroveň zkoušky, tak pro postavení žáka. Jeho důsledkem bude stav, kdy maturitní zkoušku nebude možné označit jako certifikační. Novela ve svém důsledku jen zvýší počet pouze formálně vzdělaných žáků vlastnících maturitní vysvědčení; výhledově může vést k odsunutí matematiky z maturity a celkově zamlžuje hlavní příčinu maturitních problémů (tedy i relativně vysokého procenta neúspěšných maturantů) – příliš velký počet středoškoláků, kteří nejsou schopni splnit očekávané výstupy ukotvené v RVP ani v té nejzákladnější úrovni. S přihlédnutím k faktu, že didaktický test je schopna složit nejen část žáků nižšího stupně víceletých gymnázií, ale i talentovaní jedinci ze základních škol, je možné konstatovat, že předložená podoba novely má v sobě rizikový potenciál způsobit další degradaci středoškolského vzdělání ukončeného maturitou.
Nutno také podotknout, že jde o dílčí a nesystémový krok – chceme-li koncepčně a systémově měnit vzdělávací diskurs, je třeba začít u nastavení cílů a výstupů středoškolského vzdělávání, a to v kontextu se vzděláváním vysokoškolským. To je nutné činit primárně na odborné úrovni, teprve na tomto základě by měla být činěna rozhodnutí politická.
Celý text naleznete zde
15 komentářů:
primárně na odborné úrovni, teprve na tomto základě by měla být činěna rozhodnutí politická -- V pohádkovém češtinářském světě si to představují zajímavě! Nečeštinář se táže:
- Kterak se pozná odborník-češtinář? Vyhlásí se za něj kdo chce sám? Nebo osvědčení vystavuje Asociace? ////
- Kdo rozhoduje, o které problematice se rozhoduje primárně na odborné úrovni? Že by certifikovaní češtináři? ////
Mohu-li češtinářům radit, pak tedy vrátit se z Marsu na zem a probudit se. ////
Předseda Asociace češtinářů, předkladatele materiálu, pokládá svůj spolek za nepominutelné připomínkové místo k návrhu novely školského zákona. Tak totiž návrh označuje v textu svého otevřeného dopisu ministrovi školství, na který odkazuje. Nazývá ho ovšem dopisem k novele maturitní vyhlášky.
Jeden by čekal, že členové ASČ důkladně zkontrolují materiál také po formální stránce. Zvlášť když mu zjevně přikládají značný význam, je jich jen pár a jejich představitelé trvají na tom, že v maturitním testu z ČJL mají být testovány rovněž korektorské dovednosti žáků. Nejde přece o narychlo psaný komentář v internetové diskusi…
Namátkou. Uprostřed posledního odstavce na straně 1 dole se píše, že hodnotící kritéria byla vytvořena na základě fundovaných odborných premis a osvědčených zahraničních zkušeností. Jenomže správně je hodnoticí kritéria – dlouhé í se píše tam, kde jde o toho, kdo hodnotí: profesor hodnotící studenta u zkoušky.
Ke grafické úpravě písemností uvádí Internetová jazyková příručka mj.: Písemná komunikace hraje v našem životě důležitou roli. Dopisy, e-maily a jakékoli další texty jsou vizitkou svého pisatele – u příjemce často vytvářejí první dojem nejen o autorovi textu, ale také o podniku, úřadu či jiné organizaci, kde pracuje. Podmínkou dobře napsaného textu je nejen jeho obsahová a jazyková správnost, srozumitelnost a styl vhodný pro danou komunikační situaci, ale měly by v něm být respektovány i jisté formální zásady pro grafickou úpravu písemností, … Příklady nesprávného zalomení řádku v mezislovních mezerách, které jsou užity ve spojení neslabičných předložek k, s, v, z s následujícím slovem, nebo ve spojení slabičných předložek o, u a spojek a, i s výrazem, který po nich následuje, si pozorný čtenář jistě najde sám. Stejně jako příklady zbytečného užití cizích slov – zřejmě kvůli vyvolání dojmu „odbornosti“. To vše jsou ale drobnosti.
Důležitá je jednostrannost přístupu autorů materiálu. Například diagramy na straně 4 interpretují autoři materiálu tak, že v segmentu škol s nejslabšími výsledky dochází při školním hodnocení PP k zřetelnému nadhodnocování PP oproti hodnocení centrálnímu. Vzhledem k neskrývané podjatosti bývalého ředitele Cermatu J. Zíky (byl ve funkci v letech, kterých se diagramy týkají) lze ovšem data interpretovat také přesně opačně: v segmentu škol s nejslabšími výsledky dochází při centrálním hodnocení PP ke zřetelnému podhodnocování oproti hodnocení školnímu. Spočítáme-li v „segmentu škol s nejslabšími výsledky“ žáky, kteří psali PP v některé z pěti posledních sledovaných kategorií (jsou nejvíce vpravo), dojdeme k číslu cca 10 tisíc žáků, což byla v posledních třech ročnících státní maturity vždy pouhá šestina maturantů. Všichni přitom vědí, že nástavby (reprezentující téměř 5 tisíc žáků) nejsou kategorií srovnatelnou s ostatními. Nemá tedy valný smysl argumentovat ve prospěch zachování dnešní podoby společné části maturitní zkoušky právě jimi.
V materiálu se konstatuje, že návrh se vůbec nezmiňuje o cílech maturitní zkoušky, což mělo být první částí maturitní diskuse; chybí mu tedy elementární myšlenkové východisko. Autoři materiálu se k takovému východisku hlásí: pro ně je jím certifikační funkce zkoušky. Víceméně ovšem pomíjejí veškeré negativní dopady centralizace zkoušky, které nežádoucím způsobem omezují tolik potřebnou rozmanitost. Není dost dobře možné kvůli zkoušce, dnes už reálně vlastně zbytečné, deformovat výuku maturitních předmětů. Mechanismy popsal podrobně a velmi srozumitelně Jiří Lukáš ve svém textu Státní maturita – zcestí objektivity, který vyšel v Orientaci Lidových novin.
Osoby, které se na přípravě společné části maturitní zkoušky a jejím provozování podílely a podílejí, vnímaly a vnímají zkoušku jako příležitost prosadit své jednostranné pojetí předmětu a jeho výuky. Členové ASČ to ani neskrývají.
Asociace češtinářů se jako obvykle důsledně nezabývá obsahem toho, co se má zkoušet (a tedy především učit), jaké jsou cíle předmětu a jaký je jeho celkový smysl. O tom by se logicky mělo diskutovat nejdříve. V tomto případě ale členům ASČ diskuse nechybí. Místo toho je zajímá na prvním místě "spravedlivé" třídění žáků. Kdyby to bylo "fyzicky" možné, nejraději by je všechny odzkoušeli sami. Podle jakých kritérií, o tom se s někým radit není přece nutné. Vždyť oni v tom mají zcela jasno.
Komentář holt opravdu není "oficiální" materiál, a proto opravuji:
zcestí objektivity > scestí objektivity.
Příště si text po sobě přečtu ještě jednou.
Oldřich Botlík: „Osoby, které se na přípravě společné části maturitní zkoušky a jejím provozování podílely a podílejí, vnímaly a vnímají zkoušku jako příležitost prosadit své jednostranné pojetí předmětu a jeho výuky. Členové ASČ to ani neskrývají.“
Rád bych na tomto místě zdůraznil dvě věci:
1. Asociace češtinářů je spolek sdružující zhruba dvě desítky osob. Asociace češtinářů tedy ani náznakem není reprezentativním hlasem češtinářek a češtinářů.
2. Asociace češtinářů dlouhodobě není s to reflektovat nesoulad současné podoby maturitní zkoušky z češtiny se smyslem Rámcových vzdělávacích programů.
S vědomím těchto faktů je třeba přistupovat k publikovaným „Připomínkám Asociace češtinářů k chystaným změnám maturitní zkoušky“.
Mluvím za komorovou asociaci semi-kvalifikovaných středoškolských jazykářů a školníků (KASSJŠ). Centrální maturitu ani přijímačky nechceme protože smrdí elitářstvím, etatismem, velkým bratrem, homogenitou, uniformitou, zglajchšaltováním a redukcí lidí na zdroje a obrobky.
Jako iniciátor, hlavní autor a také organizační garant Otevřeného dopisu a Připomínek Asociace češtinářů se nemohu nevyjádřit ke kritickému komentáři O. Botlíka.
Záměna zákona za vyhlášku a grafické nedostatky jdou na můj vrub. Záměna mne velmi mrzí, bohužel v této podobě dopis odešel na adresu ministra školství, tudíž nebylo možné v další komunikaci či mediální prezentaci materiál měnit.
K obsahu našich materiálů není třeba dodávat nic. Okolnosti, za nichž byla novela vypracována a zaslána do připomínkového řízení, jsme věcně popsali, a ministerstvo školství či přímo ministr školství tyto skutečnosti nejen nepopřeli, ale nepřímo potvrdili, když ve svých vyjádřeních pouze odkazovali na zahájené připomínkové řízení, viz např. zde https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2754464-na-chystane-zmeny-ve-statni-maturite-si-stezuje-asociace-cestinaru-v-otevrenem-dopise. Tato vyjádření ovšem zamlčela, že Asociace češtinářů (a také AMATE, jež rovněž ministerstvu zaslala své připomínky) není tzv. připomínkovým místem, takže nemůže do standardního připomínkového řízení přímo vstoupit.
MŠMT na Otevřený dopis a Připomínky Asociace češtinářů neodpovědělo. Nikdy nás tedy neinformovalo o tom, že se s našimi připomínkami nakonec pracuje. O tom, že se jimi MŠMT bude zabývat, se píše v odpovědi předsedy Vlády ČR Andreje Babiše na (neoficiální) dopis, jež mu zaslala jedna z našich členek (s obsahem premiérovy odpovědi nás naše kolegyně seznámila).
K polemickým tvrzením O. Botlíka uvádím jen to, že ukazují, proč se k našim materiálům a k Připomínkám AMATE prakticky vůbec nediskutuje a proč jsou až na výjimky médii ignorovány. Argumenty v nich uváděné totiž poukazují na skutečnosti zcela nesporné a těžko oponovatelné. A když už se O. Botlík o jakou takous polemiku pokusí, opět manipuluje. Tvrdí-li, že jím zmiňované diagramy lze interpretovat opačně – což opírá pouze o dehonestační tvrzení -, ignoruje skutečnost. Vřadíme-li uváděné údaje do kontextu s dalšími údaji vztahujícími se k hodnocení – viz https://dokumenty.cermat.cz/Sdilene%20dokumenty/MATURITA/Maturita%202018/MZ13-18_DILCI_ZKOUSKY_vysledky.pdf, pro nejzákladnější orientaci stačí ale jednoduché tabulky v Připomínkách ASČ na s. 3 – ukazuje se, že míra neúspěšnosti ve zkouškách hodnocených ve škole (ústní zkouška, do r. 2016 písemná zkouška) je v těch typech škol, jejichž žáci vykazuje slabší a nejslabší výsledky, oproti centrálně hodnoceným zkouškám (tedy testu, popř. písemné práci) nižší, popř. až dramaticky nižší. Připomínky ASČ to ostatně uvádějí: „Z dat vyplývá, že žáci ze škol se slabšími či nejslabšími výsledky jsou např. oproti žákům gymnázií daleko méně úspěšní v centrálně hodnocených částech zkoušky a že jejich úspěšnost v těch částech zkoušky, kdy je hodnocení v rukou učitelů, násobně vzrůstá.“
O. Botlík se ani nepokusil popřít, že školské novele chybí to nejzákladnější – myšlenkové východisko, stanovení cílů maturity. Jeho tvrzení, že (autoři materiálu) „ovšem pomíjejí veškeré negativní dopady centralizace zkoušky, které nežádoucím způsobem omezují tolik potřebnou rozmanitost“, je však skutečně pouhým tvrzením, ve své základní premise nepravdivým. Žádný cíl nynější zkoušky není v rozporu s RVP a obsahem daného oboru a zkouška nijak neomezuje volbu výukových forem a prostředků, a také zodpovědnost každého učitele za výuku. Současně připomínám, že náš materiál se především vyjadřuje k zásadním nedostatkům předkládaného návrhu a konstatuje, že důvodová část je velmi nepřesvědčivá nebo přímo pochybná.
Je tedy zjevné, že závěrečné Botlíkovo tvrzení je nesmyslné. Platí naopak již v úvodu zmíněná skutečnost, že novela – kterou neváhám označit za atentát na maturitu – byla připravována zcela nestandardně.
Snad ještě poznámka k vstupní Botlíkově formulaci
"Předseda Asociace češtinářů, předkladatele materiálu, pokládá svůj spolek za nepominutelné připomínkové místo k návrhu novely školského zákona.".
Nic takového samozřejmě předseda ASČ netvrdí a nic takového z návrhu nevyplývá. Návrh si neklade jiné cíle než poukázat na katastrofální věcnou a odbornou úroveň novely a byl sepsán těmi, kteří se zcela přirozeně vyjadřují k oboru, kterému se věnují. Rozhodně by nás nikdy nenapadlo nazvat své stanovisko třeba "právním rozborem", jak to činí někteří laici.
ASČ a poté znovu J. Soukal: „Z dat vyplývá, že žáci ze škol se slabšími či nejslabšími výsledky jsou např. oproti žákům gymnázií daleko méně úspěšní v centrálně hodnocených částech zkoušky a že jejich úspěšnost v těch částech zkoušky, kdy je hodnocení v rukou učitelů, násobně vzrůstá.“
Našel jsem svůj text, který vyšel 1. 6. 2016 na komentářové stránce Lidových novin pod názvem Co najdeme pod kamenem.
Představte si, že by o vašem osudu rozhodoval test, ve kterém musíte získat aspoň 22 bodů. Máte na vybranou mezi dvěma variantami. V první můžete to nutné minimum vylovit z 50 bodů, ve druhé máte k dispozici jen 40 bodů. Druhou možnost by si dobrovolně vybral jen člověk padlý na hlavu.
Věřte nevěřte, maturanti ze středních odborných škol nedostali ani na vybranou: museli lovit ze 40 bodů. V sobotu to oznámil Jiří Kostečka, zakladatel 22členné Asociace středoškolských češtinářů. A ještě tuhle nehoráznou lumpárnu obhajoval. Test prý musí dát gymnazistům příležitost vyniknout, a tak do něj byly zařazeny i úlohy, které „skutečně míří spíše na gymnazisty“.
Opravdu na ně míří, a některé dokonce jen na ty nejlepší. Například takový přísudek jmenný se sponou našlo v posledním odstavci výchozího textu pouhých 11,1 % maturantů (z gymnázií bylo letos 33,2 % maturantů). Vydařená je i úloha spočívající v posouzení, zda poznámka pod čarou o C. G. Jungovi („Švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie, který žil v letech 1875–1961.“) obsahuje bibliografický údaj. Musel jsem se podívat, co všechno se mezi bibliografické údaje počítá: slova „biografický“ a „bibliografický“ si spletlo 66,8 % maturantů. „Jednoslovný termín označující funkční styl, jehož znaky prokazatelně vykazuje výchozí ukázka“, napsalo správně 25,2 % maturantů. A co epizeuxis, které se směje celá republika? (Pokud máte pocit, že lžu, jistě vám pomůže vysvětlení: předchozí interrogativní sentence obsahuje kromě hyperboly také synekdochu typu totum pro parte.) Epizeuxi trefilo 34,2 % maturantů, někteří také díky tomu, že jedna ze tří správných odpovědí je podezřelá na první pohled (Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon).
[…]
Píšu o těch číslech proto, že dokládají podezření, které jsem tu nedávno vyslovil a nyní je Jiří Kostečka s těžko uvěřitelnou prostomyslností potvrdil. Ano, maturitní test z českého jazyka a literatury zcela záměrně a dlouhodobě znevýhodňuje negymnazisty. Data Cermatu ukazují, že kdyby propadovost na SOŠ zůstala na úrovni 2,5 % jako v roce 2013, propadlo by tam za poslední tři ročníky státní maturity v testu o 7 958 méně žáků. Mnozí negymnazisté by přitom uvítali jinou formu ukončení středního vzdělání, pokud by jim rovněž umožňovala samostatný výkon profese. Nic takového ovšem zákony nenabízejí.
Argumentace ASČ a jejího předsedy se výstižně nazývá pokrytectvím, případně farizejstvím či licoměrností.
Kdyby si O. Botlík v zoufalé snaze zakrýt skandální způsob přípravy novely a také její nedostatky pouze vymýšlel a kdyby pouze manipuloval, jak je v jeho případě obvyklé, dávno bych jeho komentáře ignoroval. Protože se ale navíc neustále pokouší urazit či pomluvit ty, s nimiž se snaží poměřovat, musím bohužel reagovat: Na výše znovu oprášené Botlíkovy nesmysly a pomluvy jsme odpověděli v článku Další pokus jak „oddělat‟ novou maturitu aneb Oldřich Botlík si něco myslí, viz https://www.ascestinaru.cz/dalsi-pokus-jak-oddelat-novou-maturitu-aneb-oldrich-botlik-si-neco-mysli/.
Ještě že máme internet.
Středoškoláků je moc. Kdo se nefláká, maturitu udělá, říká češtinář
Jiří Kostečka v rozhovoru říká: "Obecně je zájem na tom, aby většina maturantů zkoušku složila a testy jsou postaveny tak, aby je byli schopni zvládnout i žáci středních odborných škol a učilišť s maturitou. Když správně vyřeší základní jednodušší úlohy, testem bez problémů projdou. Test ovšem obsahuje i obtížnější rozlišovací úlohy, které skutečně míří spíše na gymnazisty. Na těchto úlohách se má ukázat kvalita maturanta. Tyto úlohy studenty rozřadí tak, že někteří test udělají na devadesát procent, další na sedmdesát a nejhorší nad čtyřicet."
Jak ASČ ostatně píše ve svém materiálu, je maturita zkouškou certifikační. I podle školského zákona má ověřit, nikoli rozlišit...
A především o tom nikdy neproběhla diskuse. Zda maturita opravdu je a zda vůbec má být certifikační.
Poznámky k dosavadní diskusi:
a) Pokud chce O. Botlík něco víc než jen okopávat kotníky J. Kostečkovi, neměl by tak činit jen na webu, na který J. Kostečka odmítá přispívat.
b) K Botlíkovým dezinterpretačním posunům a argumentaci údajnými znevýhodňujícími úlohami znovu odkazuji na článek Další pokus jak „oddělat“ novou maturitu aneb Oldřich Botlík si něco myslí, dostupném na webu ASČ.
c) Z příslušného paragrafu ve ŠZ nevyplývá, že by zkouška neměla mít též aspekt rozlišovací. Těžko by pak totiž školská legislativa mohla umožňovat jiné hodnocení, než složil/nesložil. Jenže se užívá pětistupňovou hodnoticí škálu, ta už rozřazuje/rozlišuje.
d) Pokud by ŠZ zakazoval jiné funkce zkoušky než certifikační, už dávno by musely být zcela sjednoceny všechny - tedy i školní - maturitní zkoušky.
e) Mají-li být dosavadní oponentní komentáře obrázkem diskuse k argumentům proti nynější novele zákona, není divu, že novela musela být připravována bez diskuse s těmi, kterých se především týká, a že i nadále až na výjimky žádná diskuse neprobíhá. Věc je totiž tak jasná, že není o čem hovořit - novela věcně a odborně neobstojí, podstatu maturitních problémů neřeší a destruuje pozitiva, která jsou s novou maturitou spojena.
J. Soukal: „Věc je totiž tak jasná, že není o čem hovořit…“
Je docela zřejmé, proč MŠMT asi nemůže brát Asociaci češtinářů příliš vážně.
Nejenže není jasné, za koho (kvantitativně) ASČ mluví (a taky kdo (personálně) vlastně ASČ je), především ale její odborná a argumentační úroveň je hodně nepřesvědčivá. (To je myslím tak jasná věc, že není o čem hovořit.)
A k čemu je ta pětibodová škála dobrá?
Okomentovat