Ondřej Neumajer: Umělá inteligence ve školství a v práci učitele

Lidé jsou prostřednictvím médií vystaveni mnohdy alarmisticky vyznívajícím reportážím o tom, jak automatizace a robotizace řízená umělou inteligencí vezme práci spoustě lidí. Zatímco robota či automatizovanou výrobní linku si mnohý čtenář dovede v nějaké podobě představit, umělá inteligence dodává takovým článkům nádech čehosi tajemného, neznámého až nelidského a ve spojení s hrozbou ubývání míst na pracovním trhu rozhodně negativního. Ve skutečnosti jsme algoritmy umělé inteligence obklopeni již mnoho let, do značné míry ovlivňují naše životy, jen to málokdo tuší. Jedním z důvodů je i to, že ač se o umělé inteligenci hovoří minimálně od druhé světové války, ve škole nás s ní nikdo dosud neseznamoval, a běžní lidé o ní vlastně moc neví.

Ondřej Neumajer (neumajer.cz)

Umělá inteligence v pedagogice

Výzkumy umělé inteligence a strojového učení mohou ale pozitivně přispívat i pedagogickým oborům. Pedagogiku a psychologii obohacují o zjištění, jak konkrétně se lidé učí, jak procesy učení probíhají. Algoritmy umělé inteligence mohou například přesně rozpoznat, které části učebních materiálů jsou žákům méně srozumitelné, či kde dělají více chyb. V konečném důsledku mohou více personalizovat učení na míru každého žáka, podle jeho zvyklostí či potřeb.

Vzdělávací online systémy a celé digitální platformy za využití umělé inteligence již dnes učitelům v anglofonních zemích pomáhají při hodnocení prací žáků, například esejí. Některé výzkumy ukázaly, že algoritmy hodnotí lépe nežli nejlepší učitelé. Dovedou se například oprostit od osobní zaujatosti, ke které někdy učitel může sklouzávat. Umělá inteligence nemusí zpracovat celou zpětnou vazbu pro žáka, ale třeba jen její návrh, se kterým pak dále pracuje živý učitel. V současné době to ovšem například znamená, že odevzdaná práce musí být v elektronické podobě, takže se tyto systémy používají především v terciálním vzdělávání. Právě ve spolupráci člověka a stroje s umělou inteligencí, nikoli v nahrazení učitele strojem vidí mnozí vizionáři budoucnost učitelství.

Příkladem využití umělé inteligence v českém prostředí je v lednu 2019 spuštěný e-learningový kurz lektorských dovedností. Vznikl v projektu EPALE a mimo jiné obsahuje i chatbota pojmenovaného EPALEbot, který pomáhá účastníkům v průchodu kurzem. V komunikaci s účastníky kurzu využívá umělou inteligenci, rozpoznává v dotazech klíčová slova a snaží se na ně reagovat. Jak popisuje šéf dodavatelské firmy Oppus Braňo Frk, problémem může být někdy podpora českého jazyka a absence diakritiky. Pro angličtinu jsou již k dispozici jazykové korpusy. Autoři ale plánují EPALEbota dále rozvíjet, a to především podle toho, na co se jej účastníci kurzu budou ptát. Ostatně, tento kurz lektorského minima je skvělým příkladem e-learningu včetně jeho moderních prvků jako je microlearning či udělování digitálních odznaků. Kurz provozuje Dům zahraniční spolupráce na adrese http://kurzy.epale.cz /, samotný chatbot je dostupný také přímo prostřednictvím Facebook Messengeru na http://m.me/epalebot.

Americká organizace ISTE nabízí pro učitele základních škol 30hodinový online kurz Artificial Intelligence Explorations and Their Practical Use in Schools (Výzkumy umělé inteligence a jejich praktické využití ve školách), ve kterém se účastníci snaží pochopit, jak „přemýšlí“ známý počítač Watson od společnosti IBM, jaké typy umělé inteligence existují, jak pracuje neuronová síť pro rozpoznávání vzorců, tedy například objektů na fotografiích, vytvoří si vlastního chatbota, zabývají se etickými otázkami kolem umělé inteligence, její historií. Především se ale dozví, jak prakticky lze umělou inteligenci využít ve výuce ve třídě. V nabídce žádné české vzdělávací instituce zaměřující se na vzdělávání učitelů jsem obdobný seminář zatím nenalezl

Umělá inteligence do kurikula?

Prosazování většího důrazu na informatiku v základním a středním školství, například v podobě informatického myšlení, je mnohdy zdůvodňováno tím, že by lidé měli chápat, jak počítače myslí. Pro generaci masivně obklopenou počítači to zní celkem logicky. Již zmiňovaný vědec Michal Pěchouček ale upozorňuje, že tomu, jak umělá inteligence konkrétně funguje a jak dospívá ke svým závěrům, dnes mnohdy nerozumí ani sami vědci. Přesnost moderních hlubokých neuronových sítí totiž neumožňuje porozumět tomu, proč se daná síť rozhodla, jak se rozhodla. Jenže v některých oblastech, jako je například medicína nebo právo, je odpovědnost za rozhodnutí důležitá. Takže dalším zadáním pro výzkumníky je vymyslet takovou vyšší formu umělé inteligence, která bude vládnout schopností vysvětlovat své počínání.

Je zřejmé, že čím bude umělá inteligence více ovlivňovat životy lidí, tím více bude sílit tlak na to, aby s ní byly kriticky konfrontovány již děti od základních škol. Aby ji uměly vhodně využívat a rozpoznaly nebezpečí manipulace. V podstatě se tomu děje již dnes, akorát se obecněji hovoří o nutnosti integrovat digitální technologie do vzdělávání, a to zejména s ohledem na bezpečnost. K práci (nebo hraní) s technologiemi se děti mnohdy dostanou samy, ale zprostředkovat jim pravidla bezpečnosti ve virtuálním prostředí či zásady bezpečného používání hardwaru nikdo jiný než učitel ve své pracovní náplni napsané nemá.


Celý text naleznete zde