„Schopnost a vůle připravit se na přijímačky na gymnázium a dostat se tam je ve věku 10 – 15 let je více na straně dívek. Dívky spíše poslechnou rodiče a dají si domluvit. I když je to nebaví, udělají to spíše než kluci. Kluci jsou v průměru problematičtější. Jak jsme ukázali nedávno v jedné studii IDEA, roli hraje také známkování,“ říká v rozhovoru pro Respekt.cz Daniel Münich.
 |
| Daniel Münich (youtube.com) |
Známka v předmětu nehodnotí jen znalosti, ale také chování a přístup žáka. Systém směruje kluky na učňáky a průmyslovky a v osmnácti omezuje jejich možnosti zvolit si vhodně vysokou školu. V Česku je podíl studentů všeobecných středoškolských programů jako naše gymply jeden z nejnižších v Evropě, naopak podíl v užších oborech je vysoký. Jsou sice třeba zdrávky, kde je více holek, ale jinak převažují obory spíše pro kluky. Další typický genderový rozdíl je, že holky jsou po stránce dovedností homogennější skupinou než kluci. U kluků jich část výrazně vyniká, ale na druhé jsou mezi nimi velcí loseři. Holky jsou v nižším věku poslušnější a více je tvarujeme, takže ty rozdíly nejsou tak velké. Tohle byla pro kluky výhoda kdysi dávno, kdy na vysokou školu brali kolem 10 procent věkového ročníku. Dnes, kdy jde na vejšku kolem 40 procent věkového ročníku, už tu výhodu nemají.
Celý text naleznete zde
3 komentářů:
Já myslel, že Ameriku objevil Kolumbus. Školskou Ameriku objevila IDEA a ještě si nevšimla, že je to Čína.
Při současném počtu žáků a míst na gymnáziích se na gymnázium dostane skoro každý. Nekvalita učňů není dána chlapci, ale tím, že většina kvalitních žáků jde na gymnázia.
A ti co se nikdy neučili a učit nechtějí jdou na učňák. Chtějí dělat rukama a to jsou především chlapci.
Odborným vzděláváním jsou děvčata znevýhodněna - nabídka pro ně je mnohem menší(gympl, zdravka, pedák, ekonomka) než pro chlapce(řemesla, průmyslovky). Stále není běžné děvče na chlapeckých oborech.
Pane Vaňku, kam na ty bludy chodíte? Zkuste si najít nějaká data!
Uvedu Vám zde jen doložitelný vývoj podílů žáků nastupujících do jednotlivých druhů škol (od roku 1990 do 2018):
Gymnázia: z 16% na 22,3%
SOŠ: z 27% na 42,5%
SOU s maturitou: z 5% na 5,9%
SOU bez maturity: z 52% na 29,4%
Každý si jistě udělá obrázek sám :-).
Zdroj potíží je třeba hledat úplně někde jinde. Neskutečný nárůst počtu SOŠ s maturitou, populační křivka, změna struktury průmyslu a trhu práce, změna myšlení a nálad ve společnosti, chování zaměstnavatelů, možnost pracovat v zahraničí atd.
Čísla zručného školníka nehodlám rozporovat. Ale nebavíme se o počtech, ale o struktuře oborů. Můj pohled je zdola - od učňů. A tam děvčata zachraňují ekonomky, zdravky, pedáky - maturitní SOŠ.
Kdežto na učebních oborech jsou hlavně kluci.(kadeřnic, zahradnic a kuchařek zas tolik není). Což má vliv i na neoblíbenost matematiky a odpor proti povnné maturitě z matematiky.
Nárůstem počtu především ekonomických oborů v 90. letech došlo k odlivu děvčat z učebních oborů.
Okomentovat