„Třídní je otrok papírů“. Co všechno zahrnuje práce třídních a existuje šance, že se dočkají vyšších příplatků za třídnictví?

Že třídnictví není vždy procházka růžovým sadem, potvrzuje v reportáži Lidových novin i učitelka osmiletého gymnázia v Hradci Králové: „Třídní jsem už pátým rokem. Teď vedu primu a dělám to ráda. Mimo jiné i proto, že mám možnost navázat s dětmi bližší vztah, líp je znám. Ale musím přiznat, že kromě časové náročnosti je pro mě těžká hlavně představa, že jsem zejména na akcích mimo školu prakticky stále jednou nohou v kriminále. A to nemám ty úplně nejmenší děti, tam musí být teprve obtížné uhlídat, aby se nikomu nic nestalo.“

„Třídní je otrok papírů, které musí vyplňovat, pročítat, nechávat podepsat a odesílat. Úřednické práce navíc neúměrně přibylo v souvislosti s inkluzí. Na opravování, tvorbu písemných prací či prachobyčejnou přípravu na příští pracovní den mu zbude čas mnohdy až doma. K třídnímu směřují požadavky vedení školy, rodičů, žáků i úřadů a jako takový je znaven a frustrován. S pocitem, že i když děláte maximum, je to stále málo, se pracuje nelehko,“ vyjmenovává strasti třídnictví učitelka druhého stupně základní školy v Brně.

Dobrý třídní učitel je doslova požehnáním – pro děti, rodiče i ředitele školy. Jak si ho představit? Podle odborníků by měl být přívětivý, svědomitý, emočně stabilní, spíše extrovertní a otevřený novým zkušenostem. V ideálním případě by své třídě měl být oporou a neměl by mu chybět smysl pro humor. Někdy se hovoří o pěti základních ctnostech učitele, a to čestnosti, odvaze, starostlivosti, spravedlivosti a praktické moudrosti.

Kvalitní třídní by se také měl umět sblížit se svými žáky, aniž by ztratil přirozený respekt. Jak na to, radí pedagožka Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně Alena Bendová: „Ideální je vybalancovat svoji dominanci a svobodu dětí. To je ovšem velmi obtížné, protože učitel muže mít pohromadě 30 dětí z rozdílných rodin, s naprosto odlišným vztahem k autoritě a stylem výchovy. Každopádně je důležité, aby žákům vytyčil hranice a zároveň se snažil být citlivý a empatický. Je také třeba být k dětem upřímný a věnovat jim čas, například i na mimoškolních akcích.“


Celý text naleznete v Lidových novinách