Společné vzdělávání je v Česku extrémně krátké. Prohlubují se tak nerovnosti

S určitou nadsázkou lze tvrdit, že společné vzdělávání v ČR neexistuje. Už mateřské školy vytvářejí finanční bariéru, jde-li o školy neveřejné. Některé základní školy otevírají výběrové třídy již pro prvňáčky, nejčastěji zaměřené na rozšířenou výuku jazyků. Další dělení přichází v pátých a sedmých třídách, kdy část žáků odchází na víceletá gymnázia. Do deváté třídy základní školy postupují mnohde jen žáci, kteří se buď chtějí hlásit na odbornou školu, nebo neuspěli. A právě tento neúspěch, jak opakovaně ukazují výzkumy, je do velké míry závislý na socioekonomickém statusu rodinu, případně kulturním kapitálu, který umí rodiče dítěti předat. EDUin upozorňuje na rigidní strukturu školství, která napomáhá reprodukovat vzdělávací nerovnosti.

Problém nerovností ve vzdělávání má více rovin. První je samotná struktura systému, který nabízí řadu kolejí pro různé typy dětí. Ačkoliv původním záměrem víceletých gymnázií bylo poskytnout podporu nadaným dětem, dnes je navštěvují děti všech akademických dovedností. Rozdíl oproti srovnatelným ročníkům základních škol, jak vyplynulo z výzkumu CLoSE, je, že na víceletých gymnáziích se koncentrují dětí z lépe postavených rodin. Výzkum nenašel ani jediné víceleté gymnázium, kde by souhrnný socioekonomický status byl pod průměrem, jako tomu bylo u řady základních škol.

„Systém aktuálně vychází vstříc rodičům, kteří chtějí dítě dostat co nejdál, i navzdory tomu, že pro to nemusí mít předpoklady. Intenzivní motivace získat vzdělání, intenzivní doučování, rodičovský zájem, popohánění, to jsou faktory, které rozhodují do značné míry o tom, zda se dítě dostane na gymnázium a posléze na vysokou školu,“ vysvětluje Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin. Kvůli neustálému filtrování žáků do jednotlivých kolejí se pak homogenizuje kolektiv jak z pohledu rodinného zázemí, tak z hlediska motivace a zájmu o učení. Na opačném spektru proto zůstávají nejméně náročná střední odborná učiliště, která navštěvují veskrze žáci dříve neúspěšní, demotivovaní, často s nespravedlivě získaným pocitem o své “nevzdělavatelnosti”.

Systém, který má až kastovní povahu, není v souladu s moderními trendy ve vzdělávání. Celosvětově je kladen důraz na vzdělanostní společnost a s ní spojenou sociální mobilitu. Děti se učí společně až do svých 15, někdy až 18 let.

Další rovina problému nespravedlivého přístupu ke vzdělávání spočívá v rozdílech mezi školami. Některé školy, včetně základních, mají vhodné umístění v kraji a potažmo spádovou oblast s dobře připravenými dětmi, umí nabírat kvalitní učitele a děti posouvají více dopředu. Takové školy překonají i víceletá gymnázia. Jenže řada rodičů nemá možnost nebo se neumí na vzniklém trhu s veřejnými školami pohybovat a jsou tak odkázáni na školu nejbližší jejich bydlišti.

EDUin se tématu selektivního školství a společenské koheze komplexně věnoval ve svém každoročním Auditu vzdělávacího systému. V něm doporučuje, aby systém prošel významnou reformou struktury středního školství, která by posílila společné vzdělávání a omezila faktické dělení dětí na základě podnětnosti rodinného zázemí. Zároveň EDUin navrhuje posílit cílená opatření pro školy, které čelí větším výzvám a mají podprůměrné výsledky. „Současné nastavení tvoří příkopy ve společnosti, o nichž tak často mluví sociologové a politici. Systém, který jen reprodukuje bohatství nebo chudobu zákonitě vede k nedůvěře vůči státu pramenící od skupiny, která z toho vyjde hůř,“ uzavírá Kartous.


Zdroj: Tisková zpráva EDUin