Za posledních deset let se se v Česku zdesetinásobil počet dětí trpících například poruchou koncentrace nebo ADHD. Školní poradny tyto zdravotní handicapy, které mohou mít značný vliv na studijní výkony dítěte, řadí mezi vývojové poruchy chování. S takovými žáky si mnohdy nevědí rady učitelé ani rodiče. Reportáž přináší iDNES.
Jaroslav Jirásko (rodicevitani. |
„Tyto děti tu byly vždy, problémy se ale řešily spíše represí. Dnes se klade důraz na prevenci,“ upozorňuje Jaroslav Jirásko, ředitel Základní školy v Lázních Bělohrad.
A dodává, že podle jeho názoru nebyla dobře připravena inkluze, takže i když dítě přijde do školy s takovou diagnózou, nemusí to pro ně nutně znamenat změnu k lepšímu. „Velká část učitelů je negativně naladěná, nevědí, jak s nimi pracovat, vidí v tom jen byrokracii navíc,“ říká Jirásko.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Pohled ředitele.
Učitelé v tom nevidí byrokracii navíc. Ta tam opravdu je. Učitelé mají přidáno papírování. Mají v úvazku, který nestíhají ještě řešit dítě, ke kterému řešení není. Nemají žádné funkční postupy, jen knížecí rady. A spousty školitelů. Žádná jasná metodika. Jak s dítětem jednat, kdo má jaké kompetence a co dělat, když se nedaří.
A pokud je žák extra výživný, kterého vyloučí i diagnostický ústav, tak nemají žádnou oporu ani podporu.
Školská poradenská zařízení v tom plavou úplně stejně. Jen jedni vyplňují dotazníky pro druhé. Samá diagnostika, ale postupy, řešící opravdový problém žádné.
Okomentovat