„Za socialismu Romové museli pracovat, byli přirozenou součástí kolektivu. Hodně jich ale po roce 1989 přišlo o práci a šli na podporu – to byla pro ně zpočátku velká ostuda. Zároveň jim bylo líto, že přišli o kamarády a kolektiv. Když toto ztratili, postupně byli z velkých měst vystěhováni do ghett a ubytoven, takže lidé už je tolik nepotkávají a oni nepotkávají je, separace obou komunit se prohloubila a oni jsou dnes hodně rezignovaní. Zároveň tak tak přežívají, hodně jich posílá děti pracovat. To je podle mě jeden z důvodů, proč se rasismus a obrovská nesnášenlivost za posledních 30 let prohloubily a stále narůstají. Romové a neromové se dnes téměř neznají, přitom se od sebe mohou vždy něco naučit,“ říká v rozhovoru pro iDNES zpěvačka Ida Kelarová, která už 25 let navštěvuje nejchudší ghetta i romské osady, kde doslova na ulici hledá děti s hudebním nadáním a pak je učí zpívat.
 |
| Ida Kelarová a Čhavorenge (youtube.com) |
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Děti do souboru Čhavorenge jste „posbírala“ po celém Česku a Slovensku, v romských komunitách, ghettech. Fungujete osm let. V čem bylo budování takového souboru nejsložitější?
V Čhavorenge je 40 romských dětí, po republice pomáháme dalším sto dětem. Začátky byly těžké. Museli jsme bojovat s předsudky rodičů, kteří by raději, aby děti v patnácti pracovaly, ale i s divokostí romských dětí. Teď už je to lepší, po osmi letech si soubor vybudoval renomé.
Dodržovat pravidla je pro ně nejobtížnější?
Je to tak, protože pravidla nikdy neměla. V létě třeba pořádáme letní umělecký tábor, kde je to velká „drezúra“. Spoustu dětí pak musím vyhodit, ač velmi nerada. Ty, které sítem projdou, se pak samy snaží udržet. Vyhazuje se třeba za kouření, to je velký problém – a ta děcka si fakt zapalují. Bojíme se, že kvůli tomu třeba chytne rekreační zařízení. A pak se ještě nepřiznají, lžou, zapírají.
Co vás na Romech nejvíc baví a co naopak nejvíc štve?
Začnu tím, co mě štve. Jsou zbabělí. Bojí se říct pravdu, nejsou spolehliví ani zodpovědní. Co mě na nich ale strašně baví, je to, že pokud mají vedení, tak dokážou být mimořádně úspěšní. Romové by v tu chvíli tady u nás převálcovali všechny. Oni ale mají obavy, že v Česku nejsou vítaní, schází jim motivace. Přitom už jsou tady přes 500 let, nebo více. Mám ale pocit, že současné děti už jsou na tom lépe než jejich rodiče. Je potřeba, aby šly do škol. Z našeho kolektivu už jsou absolventi americké Berkeley College, samozřejmě Karlovy univerzity a dalších škol. To jsou děti, které začínaly na ulici. Vypracovaly se, ten potenciál je u Romů obrovský. Bohužel se k nim musí přistupovat jinak, protože jsou jiní. Myslím si že Čhavorenge je už pro ně vzorem a to je dobře. Vzorů v romské komunitě je opravdu málo.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat