„Příprava budoucích učitelů sice na různorodost dětí pamatuje, ale v praxi je situace odlišná. V početných třídách, kde jsou namíchány děti s různými vzdělávacími potřebami, je riziko, že učitel nadaného žáka, který mu narušuje jeho hodiny, začne vnímat negativně. Místo individuálně pojatého rozvoje dětské osobnosti dochází k velmi napjatým vztahům. Nadané děti vyžadují speciální a většinou velmi individuální přístup,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni ředitel Základní školy Chodov Jan Hovorka. Škola už patnáct let věnuje zvýšenou pozornost práci s mimořádně nadanými dětmi.
Jak to řešíte u vás? Máte stejný počet dětí ve třídě jako jinde...
V převážné většině hodin tyto děti pracují na základě individuálního vzdělávacího plánu ve svých třídách. Část hodin jsou ale mimo základní kolektivy svých tříd a probírají látku více do hloubky. Speciální hodiny se týkají českého jazyka, matematiky, někdy i prvouky, vlastivědy, přírodovědy a angličtiny. Do výuky také zařazujeme netradiční metody a využíváme možnosti opatřit takovým žákům speciální učební pomůcky. Škola se opírá o odborné konzultace Centra nadání vedeného manželi Fořtíkovými, ale výbornou spolupráci máme i s pedagogicko-psychologickou poradnou. Od roku 2017 máme Školské poradenské pracoviště, tvořené psycholožkou a speciální pedagožkou, se kterým učitelé problematiku konzultují.
Jak byste popsal svou vizi základního vzdělávání?
Po celou dobu usilujeme o to, aby škola dokázala reagovat na potřeby všech našich žáků, nabídla jim možnost rozvíjet se podle jejich individuálních potřeb a zažít úspěch v oblastech, ve kterých mohou vyniknout. Aby bylo jasno, nejde nám jen o péči pro určitou skupinu žáků, ale o individualizaci péče o všechny.
A co se obecných vzdělávacích cílů týče, škola musí žáky dobře připravit na život. Což znamená, že nestačí je naučit číst, hezky psát a počítat. Měli by umět číst s porozuměním, kromě rodného jazyka ovládnout i jazyk cizí, aby se neztratili v zahraničí. Matematika je zase základem logického uvažování a myšlení. V poslední době má podle mého základní vzdělání ještě dvě další priority: bezpečnou komunikaci na internetu a finanční gramotnost. V neposlední řadě je ale cílem školy, aby z ní vycházeli slušní lidé.
Celý rozhovor naleznete zde
6 komentářů:
Se vznikem víceletých gymnázií nadaných dětí ve třídách běžných škol hlavního vzdělávacího proudu rapidně ubylo. Přesto se ještě mimořádně nadaný žák občas objeví. A to je pro příslušného učitele velmi příjemná práce.
To už brzy nebudeme muset řešit, i třeba kvůli české škole. Mrkněte na operační program eu, který česká škola podporuje. (Operační program Praha - pól růstu.)
Doufám, že si vás jednou najdou. Všechny ty, kteří se rozhodli upřednostňovat křováky před vlastní inteligencí.
Koho myslíte těmi "křováky", pane Pelikáne? A opravdu Vám připadá tak pobuřující například jeden z cílů toho projektu "rozšíření kapacity škol a školek"?
Křovák jsem já, jste to vy, jsme to my všichni, kteří o sobě víme, že do výše jmenované kategorie nepatříme. Jsme náchylní ke klišé a co je šílenější - jsme náchylní jim věřit. Jako že čím vzdělanější společnost, tím spokojenější její členové. A pak stačí získat kousek moci a už nehledíme na pupeny, které zašlapáváme do země...
Nedokážeme připustit ani to, že naše předpovědi o budoucnosti současníků, či studentů, jsou téměř vždy špatně. Kromě jediných - kdo poslouchal výborně příkazy, bude je poslouchat i po škole se stejnou spolehlivostí.
Téměř všechny tyto (velmi nadané) schopnosti jsou mezi dětmi rozlité, jako světový oceán - známe z něj sotva 5% a to až tehdy, až je objevíme. Nikdo nemá patent na to, jak je objevit. Bojím se ale, že máme patent na to, jak je udupat.
Tíhneme k sociálním experimentům a nedohlédneme jejich dalekosáhlých důsledků. Víte, že na světě NEEXISTUJE JEDINÝ úspěšný vládní program? Existuje ale prokazatelný růst moci těch institucí a uskupení, které se ve velkém snaží další a další sociální programy vládám vnutit a zpětně si nechat zaplatit za jejich realizaci. Tomu se snad vyrovná ve své absurditě jen skutečnost, že na výrobu jednoho litru bionafty se spálí LITR A PŮL nafty normální.
Deklarované cíle jsou vždy jen maskování dalších a dalších krádeží. To přinejlepším. Rozšíření kapacity školek nevede k ničemu jinému, než k dalším rozpadům, rozkolům a výrobě deprivantů ve velkém. Čím více dětí pod jednou střechou, tím je jednodušší indoktrinace. Místo abychom dali mámám možnost dát více lásky, potřebujeme, aby nám vydělala na daně...
Špatnost je špatnost a od úředníka není nikdy nic dobře. Čím víc bude formálně vzdělaných, tím více bude potřeba úřednické práce. A teď nevím, jestli popisuji budoucnost, nebo se tato budoucnost už pomalu stává minulostí.
Mimochodem - je to ta nicota, o kterou jde v Nekonečném příběhu.
Nicota.
Petr Pelikán: Váš příspěvek je z většiny bezobsažný slovní guláš a co v něm má smysl, to je pitomost. Od toho, že neexistuje úspěšný vládní program, po to, že bychom měli dát "mámám možnost dát více lásky". Ve skutečnosti máme jednu z nejdelších rodičovských dovolených na světě a matky se většinou celé třesou na to, aby si mohly jít do práce od dětí odpočinout; je to přirozené, protože uspořádání v tlupách, kde jsme se evolučně formovali, bylo takové, že děti od odstavení trávily většinu času nikoli s matkami, ale s vrstevníky, zatímco matky pracovaly. Vaše názory jsou idelogicky předpojaté dojmy, na čemž by principiálně nebylo nic špatného, kdybyste je nevydával za fakta.
Kvaternion
Myslíte, že doma je práce málo? Stejně tak v současnosti jako v pravěku. Matky z domorodých kmenů pracují, ale jsou vždy v dosahu dětí. Jo, ale ono je lepší jít dnes vydělávat, abych si mohla koupit kupu blbostí, stravovat se ve fastfoodu, dvouleté dítě strčit do školky, ať si tam pobrečí, a na úklid si najmout sílu z Východu.
Matky se třesou do práce, protože často nejsou schopny věnovat se dostatečně dětem, nenaplňuje je to. Nedospěly vnitřně do stavu mateřství.
Okomentovat