Michal Pullmann: Plagiátorská kauza poškozuje celou univerzitu i humanitní vědy

„Od počátku mi bylo jasné, že kauza Martina Kováře poškozuje nejen ústav světových dějin, ale celý obor, humanitní vědy i univerzitu,“ říká historik Michal Pullmann, nynější děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) v rozhovoru pro Lidové noviny.

Michal Pullmann (ff.cuni.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Martin Kovář dle fakultní komise získal docenturu a profesuru „neoprávněně“. Jak je vůbec možné, že na takto dlouhodobé opisování nepřišly habilitační a profesorská komise FF UK v letech 2002, respektive 2013?

Byli tam i zahraniční posuzovatelé, zvláště u profesury, a nikdo si toho nevšiml. Aby se odhalilo plagiátorství, je třeba znát originály prací. A členové komisí ani posuzovatelé se tím do takových detailů nezabývali. Takže stát se to může, odhalit to není snadné.

To ano, ale kdo jiný než habilitační komise, jež na to má rok času, by se tím měl detailně zabývat? Předpokládá se přece, že jde o odborníky na danou věc – anglické dějiny. Navíc Kovář při habilitaci předkládal jen dvě své monografie z let 1998 a 2001, které se teď řešily.

Chápu, ale zároveň platí argument, že ani členové komisí nemohou znát celek prací, které byly k danému tématu vydány...

Kdo jiný by to ale měl prověřit? To ohrožuje důvěru v systém. Takže když někdo opíše nějakou knihu, má slušnou šanci stát se na „fildě“ docentem?

To v žádném případě. Tohle se přeci stává i v přírodních vědách, že se na to nemusí přijít. Komise nemůže znát všechny texty, které mohly být opsány, zvláště jsou-li opsány chytře.

Když si odmyslíme, že knihy jsou plagiáty, přijde vám adekvátní, že někdo získal docenturu UK za dvě česky psané monografie, a to popularizační?

To je další otázka. Ohledně kvality přístupu určitě můžeme vést debaty. V historických vědách však neexistuje žádný konsenzus v tom, které přístupy jsou méně či více hodnotné. Na to by měla být ona komise, která by měla přesně říci, že toto dílo v tomto podoboru historiografie splňuje dané odborné nároky. Když to komise řekne, nemůže s tím vědecká rada nic moc dělat. Proto je zapotřebí, aby se ke každému jednotlivému případu přistupovalo individuálně. A jakmile někdo najde podezřelou stopu – ať už student, či pedagog –, je nutné, aby se tím daná etická komise zabývala.


Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách