„Spíš než diskutovat o tom, co všechno mohou a nemohou děti dělat, bychom se měli bavit o tom, co vlastně dělají jejich rodiče,“ píše k tématu „zákaz mobilů ve školách“ Julie Hrstková pro Hospodářské noviny.
 |
| Julie Hrstková (repro ČT) |
Ordinace logopedů jsou přeplněné a lékaři neustále upozorňují na to, že dětem nikdo nečte pohádky, nikdo si s nimi nepovídá a nikdo je nevede ke konverzaci, která by dávala smysl. Psychiatři upozorňují, že se dětem, které tráví spoustu času na sociálních sítích, mění struktura mozku. Výsledkem je narušení mezilidských vztahů a vznik závislosti. Psychologové mluví o technostresu, úzkosti z toho, že dítěti, jež nesleduje aktuální dění, „něco uteče“. Oční lékaři varují před zhoršením zraku. Ortopedi před únavovými deformitami palce a ramen.
Zákaz mobilů ve školách doopravdy nevyřeší absolutně nic. Ti, kdo by měli dostat stopky na mobilní telefony – aspoň v některých případech –, jsou ve skutečnosti rodiče. Jenže těm nikdo „dobrou výchovu“ pomocí moderní techniky zakázat nemůže.
Celý text naleznete zde
8 komentářů:
A ještě bych dodal a prarodiče. Ty kupují vnoučatům mobily.
Jenže to může vyřešit jen osvěta. A vhodné aplikace. Je třeba nabídnout dětem alternativu, která se k mobilu těžko hledá. Navíc unavený rodič po šichtě nemá náladu ani čas na výchovu a vzdělávání ratolestí. Rodič, který ten čas má, zas nebývá tím pravým vzorem. Problém je složitý a jeho řešení je třeba hledat a najít. Není to o nápadu novinářky ani ministra.
Prblémy mají řešit vědecké týmy. Od toho vědce máme. A v oborech, které k tomu mají co říct máme vědců, že je můžeme vidlemi přehazovat.
Opět zcela nesmyslný titulek, který s vlastním textem nemá nic společného. ////
Pane Vaněk, vy byste těm vidlemi přehazovatelnými vědcům věřil? Já ne. ////
Číst umíte, pane Kocourku. Takže pak tu jsou dvě možnosti: Buď máte obrovské problémy s porozuměním textu. Nebo jen tak provokujete, vykřikujete, urážíte... Obě ty možnosti jsou opravdu skvělým východiskem pro věcnou diskusi.
Pane Komárku, to vy si nechte své výkřiky směrované vám názorově nekonvenujícím diskutujícím od cesty.
Pokud například rodiče chtě nechtě musí pořídit dítěti mobil z důvodu, že je kvůli tomu ve školním kolektivu, eventuálně pak přímo při jeho využití ve výuce, handicapováno, je „výkřik“ pana Kocourka o nesmyslnosti nadpisu článku velice na místě.
Pokud mají rodiče aktivní životní styl, tj, sport, výlety, společné rodinné aktivity, mobil dítěte může zůstat telefonem. Pokud ne, pak není pomoci.
Obě ty možnosti jsou opravdu skvělým východiskem pro věcnou diskusi, píše zdejší cenzor. Nechce on nakonec diskutovat o diskusi? To je na ČŠ přece nepřípustné! ////
Pane Kocourku. To není otázka důvěry. Ale když budou muset, bude to lepší než reformovat školství za evropské peníze. Měli by dělat to, co vystudovali. Vědeckou práci. Ne radit učitelům aniž někdy viděli žáka. Ono těch kvalitních vědců je spousta a mají mou úctu, ale hodně jich je v důchodovém věku. Mladých PhD. je hodně(financování to podporuje), ale úroveň je často slabší. Znají jazyky a opisují zahraniční literaturu, ale domácí výzkum není. Většinou se hromadí na úřadech, ve vzdělávacích agenturách.
Pořádná věda je dřina a není to nic jednoduchého. A navíc někdy výsledky výzkumu jsou v rozporu s přáním zadavatele. Proto je jí dnes pomálu.
Ono je to možná i politikou financování. Dnes radši všichni financují ze zahraničí opsané reformy školství a zavádění moderních metod, které sice nefungují, ale dobře to zní a nikdo nefinancuje výzkum na zjišťování současného stavu školství a vzdělávání a proč to nefunguje a jak s toho ven. Neboli, místo abysme asanovali a rekonstruovali zříceninu či ji zbourali a postavili novou, raději jí pořídíme novou střechu, která z dálky hezky vypadá. Jen se divíme, proč se nám zřícenina pod tou střechou hroutí.
Pane Vaňku, ohledně odborníků máte ve všem pravdu. Jedná se o komplexní problém, který se samozřejmě netýká pouze vědy a školství, ale v podstatě všech oblastí – politiky, kultury, zdravotnictví… ČR – opravdu velká bída!
Trochu v rozporu s tím, co píšete, se ale domnívám, že více těch, co obory vystudují/vystudovali nejsou vědeckého přístupu ani schopni. Tedy maximální snahy o objektivitu. V současnosti se to ještě zvýrazňuje snižující se kvalitou vzdělávání. Tedy souhlasím s panem Kocourkem, že není na místě věřit pouze nominálním odborníkům.
Okomentovat