V blízké době se má na zákonodárné úrovni jednat o nové podobě maturitní zkoušky. Tedy také maturity z českého jazyka a literatury. Ve hře je, po mnohaletých diskuzích, odstranění dvou ze tří částí stávající zkoušky (písemné práce a ústní zkoušky) z maturity státní a jejich přesunutí do maturity školní. To znamená z podoby centralizované, jednotné, všem maturantům společné do podoby decentralizované, nejednotné, pro různé školy odlišné.
 |
| Jiří Lukáš (archiv autora) |
Pro výuku češtiny je závazný Rámcový vzdělávací program (RVP), pro státní maturitu takzvaný Katalog požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky.
Rámcové vzdělávací programy „formulují očekávanou úroveň vzdělání“ a také „podporují pedagogickou autonomii škol“. Úroveň vzdělání (v podobě „očekávaných výstupů“ a „učiva“) pak popisují na poměrně obecné rovině. Tím umožňují širokou škálu variant jeho realizace, umožňují zohlednit specifika jednotlivých škol, čímž podporují zmíněnou školskou autonomii.
K čemu slouží Katalog požadavků? Pro potřeby maturitní zkoušky „vymezuje rozsah požadavků na vědomosti a dovednosti žáků“. Problém, a to zásadní, je v tom, jak to dělá. Katalog požadavků totiž vymezuje tak, že omezuje. Omezuje školy v tom, aby vykládaly a realizovaly požadavky RVP podle svých specifik a potřeb.
Pro ilustraci uveďme několik zcela konkrétních příkladů. Nejdřív třeba ten mediálně nejznámější. RVP vyžaduje – pochopitelně a oprávněně –, aby se učilo o takzvaných figurách. Jak? RVP očekává, že „žák na konkrétních příkladech popíše specifické prostředky básnického jazyka a objasní jejich funkci v textu“. Při dosahování tohoto cíle lze jistě postupovat mnoha způsoby – o jednotlivých figurách se dá mluvit různě, klidně i tak, že je žáci z větší části nebudou pojmenovávat jejich odbornými názvy. Rozhodně by každá škola mohla a měla volit přístupy odpovídající jejímu zaměření. A co vyžaduje státní maturita, k čemu studenty nutí? K tomu, aby se naučili název a definici epizeuxe i názvy a definice dalších figur a tropů (konkrétně to bude: alegorie, aliterace, anafora, apostrofa, dysfemismus, elipsa, epifora, epizeuxis, eufemismus, gradace, hyperbola, inverze, metafora, metonymie, oxymóron, personifikace, přirovnání, řečnická otázka, symbol, synekdocha). A k tomuto je učitel také má vést, měl by je přesvědčit, že tato znalost je pro ně důležitá, i když si třeba myslí, že není. I když si myslí, že v jeho třídě opravdu stačí danou figuru pouze v nějakém konkrétním textu popsat a pochopit, k čemu tam je.
Uvedený příklad není ojedinělý, je jen nejznámější. Lze uvést spoustu jiných podobných. RVP mimo jiné požaduje, aby se žáci učili o „základních principech větné stavby (větných členech, větách, souvětích a jejich vztazích)“. Maturitní test pak stanovuje, co to bude pro všechny adepty na složení maturitní zkoušky znamenat. Bude se například očekávat, že umí určit vedlejší větu příslovečnou přípustkovou. Takto si totiž autoři didaktického testu představují naplnění požadavku RVP „Žák využívá znalostí o větných členech a jejich vztazích, o aktuálním členění výpovědí a o druzích vět podle záměru mluvčího k vhodnému vyjádření myšlenky, k účinnému dorozumívání, logickému strukturování výpovědí a k odlišení záměru mluvčího“. Co když ale učitel chce k dosažení tohoto cíle zvolit jinou cestu? Například bez užívání termínu vedlejší věta příslovečná přípustková. Co když mu bude stačit, aby studenti v konkrétních textech pouze popsali a pochopili smysl tohoto typu vět, tedy že se mluví o něčem neočekávaném a překvapivém? A aby to v praxi uměli správně a vhodně používat? Nebo co když češtinář z nějakých dobrých důvodů zvolí formu výuky syntaxe, kdy s žáky nebude vůbec pojmenovávat druhy vedlejších vět příslovečných? Nebo dokonce vůbec žádné druhy vedlejších vět? Když v daném oboru vzdělání bude plně dostačovat pojem věta vedlejší? Tvůrci maturitních testů jsou přesvědčeni, že je potřeba takovéto nápady omezit. Protože oni přece vědí, jaký je ten správný výklad RVP.
Dalo by se pokračovat. Podle RVP má maturant znát rým, podle autorů maturitních testů má znát i druhy rýmu, např. obkročný či přerývaný. Proč? Jaký smysl má znalost těchto pojmů? Jaký smysl má testovat znalost těchto pojmů?
Podle RVP se má učit o vývoji literatury, maturitní katalog nařídí, že se bude povinně probírat třeba takový „Podkoní a žák“. A taky – proč? Co kdyby úlohy k literární historii v testu vůbec nebyly? Vadilo by to? Určitě ne! Naopak, prospělo by to vytváření různorodých přístupů k výuce literatury.
Podle RVP má maturant ovládat pravopis, autoři didaktického testu to pochopí mj. tak, že maturant má v poměrně krátkém čase prokázat své korektorské dovednosti, a to na poměrně dlouhém textu.
Podle RVP…
Pokud chce zodpovědný učitel dobře připravit své žáky k maturitě, je nucen se přizpůsobit. Na všech školách, byť to v konkrétních případech vůbec nemusí dávat smysl, se proto musí vyžadovat definice a znalosti všeho možného, často zcela zbytečného. A tomu se pochopitelně musí přizpůsobit i žáci. Pak se ale nemůžeme divit, že čeština často nepatří k předmětům, kterých by si vážili.
Obávám se, že pokud zůstane realizace maturitního didaktického testu v rukou Cermatu – takového Cermatu, jak ho dnes známe –, pak ve výuce češtiny patrně nelze očekávat posun k uskutečňování žádoucí vzdělávací plurality. A tak se nabízí otázka: Nemělo by se uvažovat o ještě razantnějším kroku, tj. svěřit celou maturitu z českého jazyka a literatury do zodpovědnosti jednotlivých škol? Jistě by stálo za to tuto variantu zevrubně promýšlet a analyzovat. Nezdá se ale, že by takový krok byl v současné době politicky průchodný. Jedno by ale snad možné bylo: Aby si ministerstvo školství, které se dnes – soudě podle navrhované novely školského zákona – staví k otázce maturity z češtiny velmi rozumně, pohlídalo, jak budou didaktické testy vypadat. Jak budou vypadat, aby naplňovaly smysl Rámcových vzdělávacích programů.
11 komentářů:
Podle ministra diskuze proběhla, návrh byl předložen... Proč se v tom zas vrtat?
celá současná státní maturita jest nesmys a třeba ji zrušit a vrátit se ke staré dobré formě maturitní zkoušky jenom by měla být nazývána závěrečnou a tomu i odpovídat,stát by měl nastavit základní požadavky na znalosti a dovednosti a vše by se mělo odehrávat zcela v režii příslušné školy, tři části:
1/písemnou neboli klasický sloh v němž bude nutné splnit pár úkolů(napsat vedl vět přívl,doplněk,přechodní) vyhodnotíme splnění tohoto úlolu + pravopis
2/klasické znalosti literární s rozborem jednoho díla podle zadané osnovy-vyhodnotíme kolik bodl osnovy splnil
3/komunikativní část,kdy žák sám vytvoří(podle zadání) a prezentuje třeba srovnání dvou autorů,děl.směrů
Texty J. Lukáše čtu velmi rád, protože obsahují jasně vyjádřenou myšlenku doloženou přesvědčivou argumentací.
Podle RVP se má učit o vývoji literatury, maturitní katalog nařídí, že se bude povinně probírat třeba takový „Podkoní a žák“. A taky – proč? Co kdyby úlohy k literární historii v testu vůbec nebyly? Vadilo by to? Určitě ne! Naopak, prospělo by to vytváření různorodých přístupů k výuce literatury.
Zúčastnil jsem se na konci října 2018 kolokvia k výuce literatury na SŠ, uspořádaného na Anglickém gymnáziu v Praze-Vysočanech. Vystoupení panelistů z řad učitelů na středních i vysokých školách i diskutujících z pléna ukázala nejen rozmanitost představ o tom, k čemu má výuka literatury směřovat, ale také rozmanitost způsobů, jakými je učitelé chtějí realizovat. K takzvanému literárnímu kánonu proběhla bohatá diskuse, než si přítomní ujasnili, k čemu se kdo vlastně vyjadřoval:
Může jít o
(a) knihy patřící do společného kulturního povědomí jako výrazní nositelé určité léty prověřené kvality
(b) „státní“ seznam autorů literárních děl, literárních žánrů, směrů a hnutí, z nichž lze dělat otázky do maturitního testu
(c) školní seznam knih k ústní části maturity.
Absurdita samotné existence položky (b) (tj. nikoli pouze její aktuální podoby v platném Katalogu požadavků) a její negativní vliv na pluralitu vzdělávacích postupů ve výuce literatury zvláště vyniknou, uvědomíme-li si, že maturitní test obsahuje na jejím základě pouhé dvě úlohy s celkovou dotací 2 body z 50 možných. Na jaře 2018 šlo, jak se domnívám, o tyto úlohy.
6. Které z následujících tvrzení o spisovateli Oscaru Wildovi není pravdivé?
A) Je mimo jiné autorem pohádek, v nichž některé z postav zemřou.
B) Ve stejné době jako on tvořil ruský spisovatel Anton Pavlovič Čechov.
C) Věnoval se mimo jiné dramatické tvorbě, psal např. konverzační komedie.
D) Byl předním představitelem lost generation neboli tzv. ztracené generace.
12. Které z následujících tvrzení je pravdivé? (Výchozí text jsem umístil pod úlohu.)
A) Výchozí text je ukázkou dadaistické poezie.
B) Výchozí text je ukázkou dekadentní poezie.
C) Ve výchozím textu převažují znaky poetismu.
D) Ve výchozím textu převažují znaky futurismu.
Dnes naposled skla oken západ zalil
zahořklým smutkem fialových par.
Z nich hořkost v duši zbyla. Prudký žár
bolavé hrdlo sežehl a spálil.
Noc. Zrak tmou zalitý, že zmírám, sním
v mdlé předtuše již příští agonie.
Hlas hodin tvrdě do tmy slité bije,
jež zvířena zní zvukem kovovým.
Teď došly… Mrtvá na vše padá tíha
jak z cínu. Smrt se hnula, která číhá,
a těžkost kroků vláčí ke mně tmou…
A rdousí mě. Zvuk poslední sluch chytá:
krev zkažená to syčí v žíly vlitá,
jež v zprahlém mase scvrkají a schnou.
(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)
Stojí ty dvě úlohy vůbec za to, i vzhledem ke kontroverzím, které obsah „státního“ seznamu vzbuzoval a stále vzbuzuje? Nebylo by ku prospěchu všem vypustit je z testu a současně vypustit z Katalogu požadavků také onen „státní“ seznam?
Domnívám se, že autoři Katalogu požadavků (a onoho „státního“ seznamu) po žádné pluralitě netouží – jim jde naopak o to, naoktrojovat svou představu všem ostatním.
https://www.ascestinaru.cz/pripominky-asociace-cestinaru-k-novele-skolskeho-zakona/
S panem Lukášem souhlasím.
Josef Soukal 10. března 2019 18:46 řekl:
„https://www.ascestinaru.cz/pripominky-asociace-cestinaru-k-novele-skolskeho-zakona/“
Dvě připomínky k „Připomínkám Asociace češtinářů k novele školského zákona“:
1. Stanou-li se dvě ze tří částí maturity z češtiny součástí profilové části maturitní zkoušky, budou tak mít stejnou maturitní hodnotu jako jiné předměty, které si student pro svou maturitu vybírá (tedy dvě třetiny češtiny budou mít stejné postavení jako třeba fyzika nebo biologie). Pokud Asociace češtinářů zpochybňuje objektivitu a odbornou úroveň maturity z češtiny, která bude součástí její profilové části, zpochybňuje tak de facto objektivitu a odbornou úroveň všech předmětů profilové části a tím víceméně objektivitu a odbornou úroveň maturit jako takových.
2. Naprosto nelze souhlasit s tvrzením, že „návrh rozhodně nesměřuje k ministrem školství dříve veřejně proklamovanému cíli, aby maturita ověřovala minimální a srovnatelnou úroveň znalostí“. Jednotný maturitní test může zcela dostatečným způsobem ověřit minimální a srovnatelnou úroveň znalostí, a to v tom, co je z praktických hledisek podstatné – více viz článek „Jiří Lukáš: Musí to mít smysl (Dva návrhy na novou podobu maturity z češtiny)“, publikovaný na České škole 21. června 2018.
S panem Lukášem zásadně nesouhlasím.
Tohle je opravdu zajímavé. Mám podklad pro takovou maturitní otázku:
Ve webové diskusi jeden napsal k článku jasně napsanému a důkladně podloženému pomocí argumentů, že s tím souhlasí. Dá se vyvozovat např. to, že jeho souhlas vyplývá z toho, že porozuměl textu i argumentaci a že jeho názor patří mezi tzv. informované názory. A nyní: Co můžeme podloženě vyvozovat o názoru diskutéra, který napsal jen "S autorem zásadně nesouhlasím"?
Nebo "Jaké domněnky byste měli očekávat u čtenářů o úrovni svého uvažování, kdybyste do diskuse napsali S autorem zásadně nesouhlasím"?
Je to úloha s otevřenou odpovědí a posuzovat se bude podle zásad uznávaných v šetřeních PIRLS (tj. pro žáky zhruba ve 4. ročníku). Užitečně se o nich můžeme poučit v nedávno vydané publikaci o výsledcích PIRLS.
Mám podklad pro takovou maturitní otázku:
Krásný námět! Jen se obávám, že zrovna v Cermatu by vůbec nepochopili, oč vám jde.
V právu existuje pojem „nepřezkoumatelnost rozhodnutí“ (správního orgánu, příp. soudu). Platí zásada, že každé rozhodnutí správního orgánu a soudu musí být přezkoumatelné. To mimo jiné znamená, že rozhodnutí musí obsahovat odkazy na právní předpisy, podle nichž bylo rozhodováno. A musí být také řádně odůvodněno. Musí tedy obsahovat řetězec pravdivých argumentů, který jasně vede k přijatému rozhodnutí.
Opak, tedy nepřezkoumatelnost rozhodnutí, je porušením zákona. Pokud odvolací orgán či soud zjistí, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, může je zrušit, aniž by se věcně zabýval důvody odvolání nebo žaloby. S rozhodováním Cermatu mám relativně bohaté zkušenosti – jeho rozhodnutí muselo ministerstvo školství zrušit pro nepřezkoumatelnost již mnohokrát.
Výrok „S autorem zásadně nesouhlasím.“ je tedy v právní terminologii vlastně nepřezkoumatelný. Nelze zjistit, proč dotyčný s autorem nesouhlasí. A není tudíž důvod se takovým výrokem věcně zabývat. Je možné ho ignorovat.
Záměrem toho, kdo umístil do internetové diskuse výrok „S autorem zásadně nesouhlasím.“, ostatně také nebylo vyrovnat se s autorovou argumentací. Co ho k umístění výroku mohlo vést, může být předmětem další otevřené maturitní otázky.
Diskuse pod mnohými články na České škole a nejen na ní se nepřezkoumatelnými výroky (nebo spíše výkřiky) přímo hemží, a poskytují tak maturantům bohatý studijní materiál.
Jenom blázni se radujou...
Co může v některých hlavách vyvolat prosté sdělení, že někdo s někým nesouhlasí, je poměrně neuvěřitelné.
A nám nezbývá, než se s existencí takových hlav prostě smířit, ale zároveň je držet tak nějak na uzdě. Aby nemohly rozhodovat. Což naštěstí nemohou, byť se o to perou, seč jim (poněkud vychýlené) síly stačí.
Okomentovat