Vědce a vědecké bádání zaslepila posedlost po kvantitě publikovaných článků, varuje mezinárodní studie, podle níž počet odborných textů prudce roste na úkor jejich kvality. Mezi autory práce je i Tomáš Václavík z katedry ekologie a životního prostředí olomoucké Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Rozhovor přináší server iDNES.
Tomáš Václavík (upol.cz) |
Můžete krátce shrnout, co chcete svou kritickou studií říct?
Kvantita se stala mantrou a heslo „Publish or Perish“ (doslovně přeloženo Publikuj, nebo zmiz - pozn. red.) trefně charakterizuje zvyšující se tlak na publikační výkon. Bohužel se zdá, že jsme zapomněli na původní význam starého přísloví „Publish lest the knowledge should perish with you“. Tedy že publikovat máme proto, abychom uchovali získané poznatky pro další generace.
Mám jako laik možnost zorientovat se v tom, co je a co není kvalitní odborný článek?
Pro laika je to problematické. Předně je to věc přístupu k vědeckým publikacím - u řady odborných časopisů si musíte konkrétní článek nebo studii zaplatit nebo mít přístup přes instituce, které mají předplatné. Patří k nim například knihovny na univerzitách a výzkumné instituce, ale existují periodika, která jdou novým směrem - publikují formou takzvaného open access. Autoři zaplatí nějakou částku a časopis včetně jejich textu je přístupný pro kohokoliv.
To mi přijde jako výhoda...
Problém je v tom, že se toho chytla spousta takzvaných predátorských vydavatelů, kteří to uchopili jako byznys model. Zveřejňují obrovské množství článků, u nichž se jen minimálně kontroluje kvalita. V běžné vědecké literatuře procházejí texty přes odborné posudky a revize, proces kontroly je komplikovaný a docela přísný. U predátorských vydavatelů toto chybí. Zakládají si pouze na tom, že autoři jsou ochotni za uveřejnění svých článků zaplatit.
Jak poznám predátorský časopis?
Existuje například takzvaný Beallův seznam. Americký knihovník Jeffrey Beall aktualizuje na internetu seznam časopisů, u nichž existuje podezření na problém v procesu publikování. Ať už proto, že uveřejňují extrémně velké množství článků, chybí kontrola kvality nebo mají v redakční radě smyšlené lidi, či naopak vědce, kteří o tom ani nevědí. Stává se totiž i to, že si časopisy napíší do redakční rady zvučná jména daného oboru, aby nalákaly autory, ale uvedení vědci vůbec netuší, že jejich jméno je k takovému účelu využíváno.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Souhlas. V nevědeckých vychází pravidelně.
Jen být označen za experta bych si nenechal líbit. V našich školských poměrech je to urážka. Experti jsou ti co nejvíc křičí i když houby umí.
Okomentovat