„Pokud máte pocit, že nejste mediálně úspěšní, může to mít různé důvody, ale jedna věc je téměř jistá – vina není na straně novinářů, ale té vaší.“ To není věta, kterou adresuji právě teď učitelkám a učitelům, ale kterou jsem dobře patnáct let opakoval na mediálních seminářích pro firmy a neziskové organizace. Jako východisko k debatě, jak se dostat do médií, je ale ta věta užitečná pořád. Inspirován obsáhlou anketou České školy, v níž novinářky odpovídaly, proč a jak oslovují respondenty pro své texty o vzdělávání, chci zopakovat tři základní rady z těchto seminářů, kterými jsem se řídil i já v rámci práce pro neziskovou organizaci EDUin.
 |
| Tomáš Feřtek (eduin.cz) |
Všechny skupiny, s nimiž jsem pracoval, měly velmi silné předsudky vůči médiím a velká část lidí novináři pohrdala. Měla je za nekvalifikované, úplatné, neobjektivní, neprofesionální, uspěchané. Jako konzumenti médií si o novinářích můžeme myslet víceméně cokoli, ale pro profesionály v oboru – a pokud opravdu chceme dostat více učitelů do médií, je třeba se chovat profesionálně – je to velmi nevýhodný postoj. Navíc o současných novinářkách a novinářích, kteří se v oblasti vzdělávání pohybují, to neplatí.
Co funguje, je novinářům v jejich práci pomáhat. Ano, pospíchají. Ano, v tom či onom se neorientují – ostatně i proto vám volají. Přesto je nejlepší způsob, jak s nimi navázat spolupráci, respektovat jejich pracovní tempo a požadavky redakcí. Jste-li osloveni e-mailem, odpovězte pokud možno obratem a co nejstručněji – v článku z toho, co píšete, nejspíš bude jen jedna věta. Pokud jste osloveni telefonem, zkuste to zařídit tak, abyste ho mohli vzít, případně co nejdříve zavolat zpátky. Čísla novinářů si ukládejte, ať víte, kdo volá. Odhadnete lépe, nakolik to spěchá. Pokud zastupujete nějakou školskou organizaci, vybudujte si adresář učitelů s různými aprobacemi, kteří nemají problém novináři odpovědět (takové najít není snadné), a na vyžádání tyto kontakty poskytněte. Je to velmi žádaná služba. Pokud budete novinářům pomáhat, rádi se na vás budou obracet opakovaně. Přestat novináři pohrdat a začít jim pomáhat, to je nejdůležitější rada z těch tří.
Cesta do elektronických médií vede přes zajímavé informace a psané texty
Logická námitka zní, že to všechno klidně uděláte, ale to by vás nejdříve museli novináři oslovit. Do médií vede spousta dveří a je dobré otevírat jich více najednou. Snazší to mají představitelé školských asociací, případně neziskovek, protože jejich jméno je obvykle známé, mají web, a tedy je novináři snáze dohledají, pokud řeší téma, s nímž si je spojují. Individuální cesta do elektronických médií vede přes zajímavé informace, psané texty a jasný vztah k nějakému konkrétnímu tématu.
Důvod je jednoduchý. Do vysílání zvou editoři a dramaturgové jednotlivých pořadů. Ti každé ráno prolistují noviny a pokud najdou zajímavé téma nebo zajímavý komentář, volají autorovi. Lze si všimnout, že i v elektronických médiích se objevují častěji ti, kteří publikují výsledky nějakých průzkumů či šetření, mají někde blog, píšou komentáře na zpravodajské weby nebo aktivně diskutují na sociálních sítích.
Je dobré, pokud je vaše mobilní telefonní číslo na webu dohledatelné. Bez toho vás jen těžko někdo osloví. Novináři si kontakty předávají mezi sebou, respektive si je přenášejí z redakce do redakce. Proto je důležité vstoupit do tohoto světa jakýmikoli dveřmi, pak už je vysoká pravděpodobnost, že zájem o vás spíše poroste.
Nešiřte nesmysly a přinášejte pozitivní informace
I když si to valná část veřejnosti nemyslí, novináři (a jejich editoři) si dost přesně hlídají pravdivost a věcnost informací, které publikují. Byť leckdy je hranice mezi informací a názorem tenká a leckteré číslo lze interpretovat různým způsobem, hlídejte si, zda jste schopni obhájit, co píšete nebo říkáte. Pokud redakce opakovaně ve vašich textech shledá nepřesnosti (zkomolená jména, nepřesně citovaná čísla, manipulace se statistikami) přestane vás oslovovat i kdybyste rady z předchozích dvou kapitol splnili beze zbytku. Stejně tak je dobré vědět, že novináře více zajímají pozitivní informace a konkrétní příklady dobré praxe. Respekt v novinářském světě si nelze získat stížnostmi na ostatní a okopáváním kotníků. Cení se přehled, věcnost a informovanost. Tedy ať si o ostatních v rámci interní debaty myslíte cokoli (diskuse na České škole jsou hezkou ukázkou téhle rozhádanosti), při vyjádření do médií je dobré ztlumit emoce a přidat na věcnosti. I oprávněná kritika filtrovaná přes média působí zapškle, respektive příliš paušálně. Pro dlouhodobou mediální úspěšnost jsou věcnost a zdrženlivost klíčové dovednosti.
Mediální realita je lepší, než se zdá
Ty dva týdny, kdy se na České škole objevovaly příspěvky z novinářské ankety, jsem o trochu víc hlídal mediální výstupy. I ke svému překvapení jsem si uvědomil, že výtka, že se v médiích neobjevují učitelé z praxe, není úplně pravdivá. Několik velkých rozhovorů s učiteli a mistry odborné výchovy, mnoho oslovených učitelů z konkrétních škol po celé republice. Fakticky je možná situace o dost příznivější, než se nám zdá. Mimochodem proto, že kvalita novinářek a novinářů, kteří píší o vzdělávání, se za posledních dvacet let zásadně zlepšila. Kdo si pamatuje na devadesátá léta a utrpení na tiskových konferencích na ministerstvu školství, ví, o čem je řeč. Na druhé straně mediálního světa máme vstřícné a poučené kolegyně (a pár kolegů). Je na místě si toho považovat.
108 komentářů:
Odpověď novinářky Hany Čápové z Respektu, s nímž spolupracuje i Tomáš Feřtek, na anketní otázky České školy, byla jednoznačná... A v naprostém rozporu s tím, co zde Tomáš Feřtek píše. Zrovna Respekt je naprosto nevyvážené médium. Mám s ní čerstvou velmi negativní zkušenost, kdy do uvozovek k mému jménu dala text, který jsem neříkal...
http://www.ceskaskola.cz/2019/02/anketa-ceske-skoly-dostavaji-ucitele.html
Snazší to mají představitelé (...) neziskovek, protože ... -- Odsud to vypadá, že hlavně proto, že ochotně papouškují ty lži, které mainstreamoví novináři chtějí slyšet. ////
Přestaňte novináři pohrdat -- Počkám si, až někdo nabídne nějaký důvod. ////
Které lži, například?
Moje zkušenost je hodně podobná tomu, jak to popisuje pan Feřtek. A děkuji všem svým kolegům z Učitelské platformy a fb skupiny Učitelé+, že s novináři otevřeně a pozitivně komunikují.
Já si budu s dovolením i bez něj, pohrdat kým uznám za vhodné.
Souhlasím s Tomášem Feřtekem. Napsal to naprosto výstižně. Díky.
Dovolil bych si shrnout podstatu sporu, jak ho vidím já.
Otázka: "Dostávají ve článích o školství odpovídající prostor odborníci z praxe, nebo novináři zvýhodňují aktivisty z EDUin?"
Odpověď nestranného soudce: "všechno je v pořádku, učitelé si za to mohou sami."¨
Nestranným soudcem je novinář z EDUin.
Už jen sám fakt, že soudcem sporu je jedna ze stran, činí soud nedůvěryhodným. Novináři mají moc rozhodnout, zda protistraně umožní argumentaci.
Logicky dochází ke zneužívání této moci.
Jinak za mne:
Pokud někdo káže vodu a pije víno, považuji jej za pokrytce.
Pokud někdo volá "respektovat a být respektován", a přitom místo respektu druhou stranu uráží a vysmívá se, kdykoli se naskytne příležitost, toho já respektovat nemohu.
Nestavím se přece do pozice soudce. Jen, protože mě ta anketa zaujala, nabízím ze zkušenosti způsoby, jak dostat do médií více učitelů. A vysvětluji, co v této souvislosti funguje a nefunguje. Navíc dodávám, že pokud se dívám do médií, až překvapivě mnoho učitelů už tam dnes je. Tedy faktický stav je lepší, než jak ho tady v diskusi líčíme.
Co se praktických rad týče, pan Feřtek je shrnul velmi fundovaně. Krátké, jasné, stručné texty. Pozitivní přístup. A počítat s tím, že z textu či rozhovoru zůstane v médiu jedna věta. Psané texty jsou lepší, uhlídají se blbosti, které při rozhovoru občas uniknou. Nebo je novinář i nevědomky překroutí.
A především - učitelé a novináři nejsou bílá a tmavá strana, světlo a tma. Tak to chodí ve sci-fi a fantasy. Pěkný den.
K obsahu článku bych ještě dodal, že nejen novinařina je řemeslo, ale i samotná práce s novináři je specifická dovednost. Tak jako na opravu střechy si musíte najmout odborníka, je dobré se poradit s profesionálem, pokud chcete vést s médii strategickou komunikaci. Stejně tak jako se vyvíjí spolčenost a témata, s kterými novináři, mění se i způsob práce, jak s médii komunikovat.
S médii pracuji na profesionální úrovni dodnes a rozhodně si nemohu stěžovat na to, že by média nejevila o pohled či názor učitelů. Dokonce i v Učitelské platformě jsme dospěli do stádia, že si vybíráme, k jakým tématům se chceme vyjadřovat a s jakými médii komunikovat – nikoli proto, že bychom dělali mezi novináři rozdíly, ale z toho důvodu, aby nebyla Učitelská platforma všude a nedošlo k tzv. „mediální inflaci“.
Hodně mi pomohla práce v jedné z elitních PR agentur, kde jsem působil skoro sedm let. Pokusím se nastínit nejčastější chyby, které jsem u kolegů viděl a některé jsem i sám dělal. Někde budu doporučující:
- Pěstujte s novináři vztah – to lze ale jedině za předpokladu respektu k novinářské profesi. Novinář se sám může rozhodnout, o čem bude psát, jak téma pojme a kdo budou další lidé, kteří se v článku objeví. Pokud na tohle zapomenu a stylizuji se do role toho, kdo říká, co má novinář dělat, koho se ptát a koho ne, je to začátek konce. Budování vztahu trvá i několik let.
- Obtěžování ve chvíli, kdy jsme dodali citaci a materiály, ale v médiích jsme se neobjevili – není to milé, ale někdy prostě – zvlášť v tištěných médiích - na to místo není. Je důležité věřit, že novinář si najde příště prostor, pro který vás osloví.
- Nepřistupovat k novinářům ve stylu „jsou to svině“ – jsou to především lidé a je zcela kontraproduktivní hledat někde konspirace či zlý úmysl. Novinář často není sám, kdo o článku či reportáži rozhoduje.
- Ve firemním prostředí byl častý boj jak mezi klienty či jejich agenturami – kdo se dostane do konkrétního média, kde téma řeší. Jenže svět nekončí zítra, téma se ještě objeví později, takže i na nás jednou dojde. To bohužel nepochopil každý a přesvědčováním, že se novinář neměl ptát jiné konkrétní agentury, často vedlo k trvalému přerušení spolupráce s daným médiem. Kolega PRista pak musel čekat na to, až do redakce nastoupí někdo nový a mohl budovat vztah zcela od začátku. Do té doby mu bylo médium zavřeno.
- Pokus o familiárnost – mnoho lidí se pokouší dostat do přátelské přízně s novináři, to je ale jako v osobním životě – buď tam chemie je, nebo tam prostě není. Jakákoliv snaha o hlubší vztah, než je pracovní, je otravující a patologická.
- Klasika – novináři se neotravují, nešikanují, nekontaktují se se zbytečnostmi apod.
- Nerespekt k tomu, že i novináři se učí – poznávají téma, terén apod. Není dobré veřejně řešit jejich neprofesionalitu.
- Někteří kolegové se snažili novináře „převychovat“ – ať volají dříve, dávají více času, či je dokonce umravňovali.
- ČR je malá země, jakékoliv drby a negativní zmínky o novinářích se dotyčným médiím vždy dostaly velmi rychle.
- Není potřeba skočit po každém tématu, s kterým se na mně novinář obrátí – mohu přiznat, že tématu zcela jasně nerozumím, nemám nikoho podobného v okolí, ale vždy odkáži na někoho, kdo by mohl novináři pomoci. Naopak je dobré se profilovat jen v omezeném okruhu témat a v nich být na „trhu“ nejrespektovanější.
Jen malý postřeh nakonec, a to k nám učitelům: mezi učiteli se často setkávám s otázkou: a proč novinář píše zrovna o tomhle? Proč nenapíše o tomto tématu, to je mnohem důležitější? Ne, není to důležitější, je to důležitější jen pro nás. Novinář často zná své čtenáře (či posluchače apod.) a sám ví, co je pro ně důležité. Je dobré to respektovat.
Dovoluji si připomenout, že pan Kaderka je pracovník Eduinu a zároveň správce FB skupiny U+ a zakládající člen Učitelské platformy, kterou zde výše promuje Petra Mazancová. Pn Kaderka proslul tím, že udělal rozhovor s Petrou Mazancovou o Učitelské platformě, aniž by uvedl, že jsou oba dva její zakladatelé. Přestože v té době nebyla tato organizace ještě oficiálně registrována, rozhovor vyšel v médiu, kde pan Kaderka pracuje - časopisu Řízení školy. Chápu, že díky propojení těchto osob s Eduinem se jim snáze dostává do médií, kde už je Eduin zaháčkovaný dlouho...
Pane Sárközi, už jsme to tady řešili - pan Kaderka byl spolupracovníkem EDUinu, v současné době učí na Zatlance a dvou dalších středních školách. Když už opět chcete místo věcné diskuse nahánět hrůzu konspiracemi na téma "dlouhé prsty EDUinu", mohl byste alespoň nezkreslovat fakta. Je to ostatně jedno z doporučení Tomáše Feřteka...
Pan Kaderka stále pro Eduin pracuje, ověřit si to můžete snadno, pane Komárku.
Ale pěkně si tady lidé z Eduinu a Učitelské platformy notují, že? :-)
Stálí spolupracovníci
Naši stálí spolupracovníci, kteří se starají o hladký chod organizace
Jan Dolínek – výkonný ředitel
Jan Feřtek – programátor, admin databází, technická podpora
Tomáš Feřtek – odborný konzultant
Miroslav Hřebecký – programový ředitel
Michal Kaderka – koordinátor Aliance pro otevřené vzdělávání
Martina Kaděrová – fundraiserka
Bohumil Kartous – vedoucí komunikace a tiskový mluvčí
Tamara Kováčová – koordinátorka Otevřeného vzdělávání a Edupointu Praha
Kateřina Lánská – redaktorka a editorka webů
Ivana Lukeš Rybanská – koordinátorka projektu Talentify
Hana Matoušů – koordinátorka ceny Global Teacher Prize Czech Republic, fundraiserka
Dana Musilová – provozní a administrátorka značky Rodiče vítáni
Silvie Pýchová – expertka, metodička programu Města vzdělávání
Zdeněk Slejška – odborný konzultant
Barbora Vobořilová – koordinátorka ocenění Eduína a sCOOL web
Lumír Al-Dabagh – odborný konzultant
Ještě doplňuji zdroje ke svému předchozímu příspěvku:
https://www.eduin.cz/stali-spolupracovnici/
https://www.nadacealbatros.cz/podporene-projekty.html
https://www.eduin.cz/partneri/
Veronika Valíková - pěkně to pan Feřtek shrnul. Jednověté informace - to myslíte vážně? A pozitivně především! I tam, kde nic pozitivního není, něco najít! Jak vystřižené z Rudého práva. Soudruzi také chtěli hlavně pozitivně. A také zveřejňovali jen to, s čím souhlasili. To jsme tedy dosáhli pokroku. Bohužel ve školství už to tak téměř je - novináři a učitelé proti sobě, vzájemná nedůvěra. Novináři mají něco nabrífováno z Eduinu a dalších podobných pozitivních spolků a odmítají věřit, že je to ve skutečnosti jinak. Mnozí oprávněně tuší, že by jim to u šéfredaktora neprošlo - tak se zamlčuje, překrucuje. Lepší je rozhodně psát své vlastní materiály.
Například pravdivé informace o inkluzi nemají v Respektu šanci. Nabízel jsem, že napíšu do Respektu komentář, ale nikoho kromě Feřteka nebo Kartouse tam nepustí. Možná občas projde nějaký názor, který souzní s redakčním, ale nikdy ne opačný... Ostatatní média jsou na tom lépe. Ale například Řízení školy je podobný případ jako Respekt.
Zde je popsáno, jak pracuje Eduin: https://is.muni.cz/th/zf5jr/?lang=cs
"Strategie EDUinu v rovině aktéra vzdělávací politiky především spočívá v tom být viditelný na mediální úrovni. Postup tedy nespočívá v tom přenést sdělení k veřejnosti, která by následně vyvíjela tlak, ale obráceně. Ze sdělení je třeba udělat téma, které osloví politiky a následně se o něm bude diskutovat, čímž se osloví i veřejnost. Prostředkem k dosažení tohoto cíle je být neustále vidět a slyšet. Tomáš Feřtek to nazývá „strategií tří indiánů“ „tři indiáni běhají okolo kovbojského tábora, až to vypadá, že jich je padesát. To je pro ty menší neziskové organizace docela důležitá věc“."
"Nad slovním spojení expert na vzdělávání se zamýšlí Liessmann (2015), který s ním označuje osoby, jež nemusí ani tak disponovat znalostmi v oblasti vzdělávání, jako spíše mediálním prostorem, ve kterém mohou prezentovat své názory na to, co vše je se školským systémem v nepořádku. V tomto pojetí je tak slovní spojení spíše hanlivé, než popisné. V českém prostředí tuto nálepku organizaci přidělila média, aby tak své komentátory pro diváky legitimovala."
"Příloha č. 3: Ukázka rozhovoru s respondenty z EDUin
T: Takže ten užší tým, to jádro tvoří kolik lidí?
ZŠ: Vlastně je to reálně 12 lidí, z toho, že ten nejužší jsou 4 lidi, resp. Pět lidí, což jsem já, Tomáš, se kterým jsme spoluzakladatelé, pak šéf komunikace, Bob, šéfka programů a bejvalej šéf služeb, který odchází."
Tedy - Důvěřujte novinářům, kteří nakonec z kontextu vytrhnou vše, co jste řekli, viz. má zkušenost. - Buďte pozitivní, i když mluvíte o negativní věci. Protimluv?... Novináři nechtějí psát o tom, co je pro učitele důležité, ale co je důležité pro čtenáře? Cituji - Jen malý postřeh nakonec, a to k nám učitelům: mezi učiteli se často setkávám s otázkou: a proč novinář píše zrovna o tomhle? Proč nenapíše o tomto tématu, to je mnohem důležitější? Ne, není to důležitější, je to důležitější jen pro nás. Novinář často zná své čtenáře (či posluchače apod.) a sám ví, co je pro ně důležité. Je dobré to respektovat. - To jako vážně?... To mi přijde jako jedna velká nekorektnost a manipulace nejen s tématy. Něco ve stylu - napíšeme a řekneme vám, co chceme, abyste si mysleli. Začínám chápat, proč na toto téma začínají nejen mezi učiteli kolovat sarkastické vtípky.
Učitelé se nechtějí vyjadřovat do médií, neboť novináři jejich výroky vytrhnou z kontextu, ale zároveň si stěžují, že nejsou slyšet, načež novináři praví, že učitelé nejsou slyšet, neboť odmítají rozhovory ze strachu z následků v zaměstnání. Kteří to jsou, ti učitelé, kteří chtějí být v médiích slyšet a nejsou? Kolik jich je? Jeďte podle návodu p. Feřteka a bude spokojenost.
Nebo je prostor daný jiným špatný, protože nesouzní?
Děkuji panu Feřtekovi za hezké shrnutí. Ostatně nic jiného, než moudré postřehy a kvalitní články od autora skvělé knihy Co je nového ve vzdělávání, které se nemohu nabažit, nečekám. Rád ho čtu i poslouchám.
Pan Feřtek píše něco v tom smyslu, že pokud nebudeme novináři pohrdat, ale pomáhat jim, budou se na nás obracet. Naprostý souhlas. Druhou podmínkou je, že sami musíme problematice dostatečně rozumět a poskytovat pravdivou zpětnou vazbu přímo z praxe.
Chtěl bych zde diskuzi doplnit o vlastní zkušenosti. Novináři mě osobně, členy naší asociace (AŘZŠ), členy mého učitelského spolku (UP) i našeho učitelského sboru oslovují několikrát do měsíce. Mají zájem o informace, chtějí vysvětlit věci, kterým nerozumí, často tápou v předpisech a žádají vysvětlení. Z časových důvodů já ani mnozí kolegové nestíháme s novináři komunikovat tak, jak bychom chtěli.
Jsem ve funkci 18 let a mohu potvrdit slova pana Feřteka, že novinařina udělala obrovský krok kupředu. Zatímco před 15 lety nikoho nenapadlo autorizovat citace, dnes chodí k autorizaci i třeba jen jedna věta. Novináři jsou velmi dobře připravení, fundovaní, naslouchající a když čtu potom výstupy, tak také objektivní a nestranní. V poslení době jsem spolupracoval s redaktory MF Dnes, HN, LN, Rodiče vítáni, ŘŠ, UN, ČT i ČRo. Jsou to profesionálové, kteří pracují naprosto jiným stylem, než se novinařina dělala ještě před pár lety.
A ještě jedna poznámka k příspěvkům zde pod článkem - Respekt je velmi kvalitní časopis se špičkovými novináři. Nevidím důvod ho za něco kritizovat.
Já jsem novinářům včetně pana Feřteka původně fandil.
Názor jsem změnil poté, co jsem se setkal s řadou případů z hlavních médií, kdy se novinář choval neprofesionálně. Tím míním buď záměrnou manipulaci (porušení etického kodexu) nebo psaní na základě povrchních dojmů a předsudků (odfláknutá práce).
Po opakovaných špatných zkušenostech s "novináři", raději píšu vlastní komentáře a blogy, kde mohu problém do hloubky vysvětlit a kde nehrozí, že zazní nanejvýš jedna věta vytržená z kontextu, nebo dokonce pravý opak toho, co jsem říkal, což se mi opakovaně stalo... Nejhorší zkušenost jsem zaznamenal s redaktorkou webu Rodiče vítáni (Eduin), která odmítla zveřejnit celý autorizovaný rozhovor, který mi zabral 4 hodiny času...
Můj blog na iDNES.cz :-)
https://sarkozi.blog.idnes.cz
Ad pan Jirásko - tak zdařile napsanou satiru, která vypadá téměř, jako kdybyste to myslel vážně, už jsem dlouho nečetla. Bravo!
Pane Komárek, váš dotaz vidím a zaznamenávám. Až zase nějaký novinář něco napíše, kýžený příklad poskytnu. ////
Paní Maříková, nemyslela jsem, že mají učitele pozitivně psát o českém školství, ale pozitivně přistupovat k novinářům. Oni totiž většinou jen dělají svou práci.
Tak si tu klidně prskejte dál. Určitě z toho prskání vykvete mnoho skvělých reportáží a článků.
Já bych věřil tomu, že Tomáš Feřtek to myslí dobře. Kdybych věřil tomu, že myslí.
Paní Valíková, činnost komentátorů na ČŠ nemá na činnost novinářů žádný vliv. Oni si opravdu dělají "svou práci", a k té "své práci" nepotřebují dokonce ani realitu. Natožpak názory webových komentátorů. ////
Skvělé reportáže z novinářů nevykvetou. Ale nebude to kvůli prskání komentátorů, nýbrž kvůli vlastnostem těch novinářů. ////
Já pana Feřteka obdivuji: Podařilo se mu novináře přesvědčit, že je odborník na školství, přestože to není pravda. Klobouk dolů! Dokonce se lidem z Eduinu podařilo přesvědčit novináře, že je to organizace, která je důležitá, přestože s ní MŠMT nejedená. Další PR majstrštyk. :-)
Jak můžete vědět, s kým MŠMT jedná? Po jednání s BIS Plaga taky tvrdil, že mu BIS neporoučí, jak učit dějepis ... ////
BTW, na nejrůznějších jednáních k přípravě "strategických" dokumentů je Eduin pečený vařený a odhaduji, že nejhlasitější. ////
Proto si myslím, že v současné situaci, při rozsáhlé aktivitě politických neziskovek, by se ve školství nemělo NIC měnit. Cokoli se dnes změní, bude to podle požadavků politických neziskovek. O to nestojím. ////
Veronika Valíková:
počítat s tím, že z textu či rozhovoru zůstane v médiu jedna věta.
Tak to je naprosto k ničemu. Ztracený čas. Výkřiky vytržené z kontextu a ještě překroucené, jak se to hodí (třeba i nevědomky).
Když místo toho vymyslím laborku, je pozitivní efekt stokrát větší.
„V roce 2009 udělalo ministerstvo školství průzkum, z něhož vzešlo, že s českým školstvím je spokojených 74 procent lidí. To mě šokovalo,“ říká Zdeněk Slejška. S přáteli se shodli na tom, že lidem chybějí informace. Proto vznikl EDUin. „Začali jsme rozesílat tiskové zprávy a bylo to jako vysílat do zdi,“ vzpomíná na začátky."
https://bit.ly/2SY4eN2
Tak jako na opravu střechy si musíte najmout odborníka, je dobré se poradit s profesionálem, pokud chcete vést s médii strategickou komunikaci.
Proboha, to si mám najímat PR agenturu? Jako učitel nechci "vést strategickou komunikaci". Nemám kdy. Učím, dělám přípravy, poskytuji konzultace, vzdělávám se.
Nechci PR agentury. Chci, aby novináři, než něco napíší, obešli pár lidí z praxe. Aby těch pár lidí z praxe nebyli spřátelení alternativní exoti nebo účelově vybraní vlezdokonečníci. Prostě chci, aby novináři dělali poctivě svoji práci.
A pokud dostanu doporučení, že na tohle si mám najmout PR agenturu, tak je to se stavem žurnalistiky právě tak otřesné, jak se tady píše.
Jako učitel nechci "vést strategickou komunikaci". Nemám kdy. Učím, dělám přípravy, poskytuji konzultace, vzdělávám se.
Nechci PR agentury. Chci, aby novináři, než něco napíší, obešli pár lidí z praxe. Aby těch pár lidí z praxe nebyli spřátelení alternativní exoti nebo účelově vybraní vlezdokonečníci. Prostě chci, aby novináři dělali poctivě svoji práci.
A pokud dostanu doporučení, že na tohle si mám najmout PR agenturu, tak je to se stavem žurnalistiky právě tak otřesné, jak se tady píše.
Podepisuji.
A dovolím si případně citovat.
Petr Portwyn, poste.restante
Jen drobné upozornění, vyjasnění:
V prvním bodě vedete polemiku s tím, co napsal pan Kaderka. Nikoli s něčím, co tvrdí novináři.
V bodě druhém podkládáte novinářům něco, co pro ty dobré z nich neplatí.
A na závěr se vracíte k polemice s panem Kaderkou a uzavíráte: "...tak je to se stavem žurnalistiky právě tak otřesné, jak se tady píše." Kde "jak se tady píše" je nesprávné zobecnění, protože to tady píšou jen někteří a jiní s tím nesouhlasí...
Čili: Trochu konstrukce nepřítele, ne?
Ve vztahu učitel - novinář je to ta: uČITEL VĚTŠINOU ŘEŠÍ JEDEN ZÁSDNÍ PROBLÉM, NOVINÁŘ JICH MÁ MNOHO. Pokud tedy učitel očekává, že novinář dešifruje deset stran textu nebo nesouvislou výpověď, má smůlu. Krátké, jasné stručné texty nejsou výsadou PR agentur. Pokud učiteli o něco jde, měl by se naučit takové texty psát sám.
V roce 1997 chtělo Ministerstvo zdravotnictví zavřít ÚPMD v Podolí. Neudělalo to, protože veřejné mínění se postavilo proti. Pražské matky tenkrát nasbíraly 70 000 podpisů za záchranu oblíbené porodnice. Boj trval pět měsíců. Novináři spolupracovali, protože dostávali krátké textové zprávy, v nichž byly zásadní, stále nové informace, významná jména na petici a k tomu jako bonus dotazník pro nemocnice, který popřel výchozí tvrzení ministerstva.
Nebylo třeba najímat PR agenturu. Důležitá byla především motivace. Pozitivní. Archiv mám v krabici. Pěkný den.
něco, co pro ty dobré z nich neplatí -- Pan Komárek zde opět naznačuje existenci bájných dobrých novinářů. Proto připomínám moji starší prosbu, aby pan Komárek uváděl u každého novináře, jehož článek postne na ČŠ, zda se jedná či nejedná o onoho "dobrého". Z výroků pana Komárka odhaduji, že on to dokáže rozlišit. ////
V opačném případě totiž hrozí, že (někteří) čtenáři usoudí, že všichni novináři patří do stejné skupiny. ////
Pane Komárku, pan Doležel, podle Vás, v diskusi pod článkem o vyjádření pana Gazdíka, tomu vůbec nerozumí.
Dovolím si tedy, v duchu Vašeho podrobného a obsáhlého vysvětlení prohlásit, že tomu ale vůbec nerozumíte.
My tady přece nevedeme žádnou polemiku. Konstatujeme stav.
Pokud musejí vznikat polemiky, články jako tento a "návody", kterak "pracovat s médii", aby novináři podávali svým čtenářům a divákům objektivní informace, pak je to přece naprosto tristní a "otřesné", jak píše kolega Portwyn.
Ano, jsou i dobří novináři. Nikdo z nás to nikdy nezpochybnil.
Jak by se Vám líbilo konstatování, že jsou přece také i dobří lékaři, dobří automechanici, ...?
A propos
Cítíte se Vy osobně novinářem, nebo aktivistou?
Práce novináře má několik rovin. Novinář je především "zaměstnancem" a má tedy svého šéfa. A tady logicky nastupuje autocenzura. Masmédia se většinou tváří jako nezávislá. Je tomu tak skutečně? Nenastupuje taky někdy cenzura? Nerad podsouvám tento názor, ale občas to tak vypadá. Velká část novinářů je o "své pravdě" (mnohdy ideologicky podbarvené) skálopevně přesvědčena. Ostatně, mnozí novináři to veřejně přiznávají. Zbývají tedy jen sociální sítě, ale i tady pomalu nastává cenzura. Nemusíme chodit daleko.
Pokud tedy učitel očekává, že novinář dešifruje deset stran textu nebo nesouvislou výpověď, má smůlu. Krátké, jasné stručné texty nejsou výsadou PR agentur.
Výstižněji zoufalý stav médií a práce (některých - pro P. Komárka) novinářů snad ani popsat nelze.
Děkuji, paní Valíková.
Ano, poste.restante, jak jsem psal v jiné diskusi panu Doleželovi:
"Konstatujete stav", ale je to stav Vaší mysli, nikoli "stav novinařiny", ani čehokoli jiného.
Zkonstruoval jste nepřítele a pak ho tvrdě zkritizoval. Říkáte tomu "konstatace stavu".
Jistě, mnoho médií jede v nějaké ideologické linii. Ne všechna média, ne všichni novináři.
Proto máme široké spektrum médií. Proto můžeme volit různé strany. Zatím tu stále ještě funguje demokracie. A dobro se šíří rychleji než zlo.
Proto bych doporučila učitelům, aby psali a pojmenovávali problémy, které je trápí. Bude to účinnější než nadávat v diskusí. Pan Sárközi to třeba dělá. A mnoho dalších.
A to dělení národa na dva tábory je taky na hlavu...
"Konstatujete stav", ale je to stav Vaší mysli, nikoli "stav novinařiny", ani čehokoli jiného.
Pane Komárku, a co když je to právě naopak?
Co když jste nám opakovaně i právě nyní popsal stav Vaší mysli?
Připouštíte i takovou možnost?
Nebo je to zase v duchu jednoho příspěvku, který jste mi smazal a který odkazoval na nesmrtelné Cimrmanovo dílo "Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem":
Pravdu má náčelník.
:-)
Děkuji.
Hezký den.
Pane Komárku,
v první verzi svého příspěvku jsem pana Kaderku označil za novináře, tuto chybu jsem však hned opravil. Patrně reagujete na starší verzi.
Pan Kaderka se prezentoval jako odborník na PR. V podstatě píše, že by se učitelé měli "poradit s profesionály" a líčí, jak jako pracovník PR agentury ovlivňuje média. S novináři má přímou profesní zkušenost.
Pokud pan Kaderka nelže, tak novináři, s kterými on jedná, prostě objektivně sami od sebe psát nebudou.
Nebo to mám chápat tak, že pan Kaderka lže?
Nebo pan Kaderka jedná převážně se špatnými novináři?
Michal Kaderka je stálý spolupracovník EDUin (https://www.eduin.cz/stali-spolupracovnici/).
"Chci, aby novináři, než něco napíší, obešli pár lidí z praxe. Aby těch pár lidí z praxe nebyli spřátelení alternativní exoti nebo účelově vybraní vlezdokonečníci.!
Jednoho rána se probudíte, kouknete se do zrcátka a ejhle, alternativní exot nebo účelově vybraný vlezdokonečník budete vy.
Pro PP: No, můžete si vybrat. Buď novináře otrávíte těmi deseti stranami, v nichž se laik prostě vyznat nemusí, nebo mu to stručně shrnete.
Pokud si vyberete tu první možnost, nedivte se, když budou v článku marginálie a podstatné věci se do něj nedostanou.
Možnost volby je základním právem křesťanů. A všech svobodných lidí. A stručnost šetří čas všech.
Pokud tedy učitel očekává, že novinář dešifruje deset stran textu nebo nesouvislou výpověď, má smůlu. Krátké, jasné stručné texty nejsou výsadou PR agentur. Pokud učiteli o něco jde, měl by se naučit takové texty psát sám.
Ne, skutečně neočekávám, že novinář bude sám analyzovat delší text. Nicméně bych byl zdvořilejší, Vy jste to napsala s brutální přímostí. Kam se hrabe pan Doležel...
Děkuji Vám.
Jinak bych si dovolil upozornit, že domněnka "učitel řeší jeden problém, novinář jich má mnoho" je mylná. Učitel má na rozdíl od novináře další práci, která je jeho hlavním úkolem. Tam má úkolů ("problémů") dostatek.
Naproti tomu novinář se může cause cele věnovat. Nepíše články jaksi bokem a ve volném čase.
Pane Tajný,
jsem si zcela jist, že jsem Vás osobně nenapadl a ani nijak nenaznačil. Pokud jste se v tom vlezdokonečníkovi a exotovi poznal, je to patrně popis stavu Vaší mysli.
Pane Portwyne, pouze se snažím vám demonstrovat fakt, že to, kdo je či není alternativní exot či vlezdokonečník, je otázkou času a perspektivy. Kdo a jak rozhodne o tom, zda je vybraný učitel v té či oné škatulce? Máte na to recept? Nebo jsou to všichni ti, jejichž názory nekonvenují s vašimi? Opakuji, může se vám stát, že jednoho dne spadnete do škatulky alternativní exot či vlezdokonečník vy.
Pro PP: Učitel většinou řeší s novinářem jeden problém. Málokdy dvacet.
A novinář má více zdrojů, musí poskládat více pravd. Pokud má z jedné strany informace na stránce a z další na deseti stranách, logicky má ta jedna strana jistou výhodu. Minimálně tu, že novinář nemusí dlouze přeformulovávat složitý text, ale použije vaši stručnou formulaci.
Je opravdu tak těžké pochopit, že i novináři jsou jen lidi, nikoli vlkodlaci?
Ne, opravdu asi není opodstatněným očekáváním chtít, aby v současné době novinář četl 10 (slovy deset) stránek textu. Natožpak od nějakého učitýlka beztak kdesi z provincie, který má ten svůj problémek. Zatímco onen novinář musí řešit mnohem důležitější a zásadnější problémy a to dokonce i tehdy, když se na problematiku vzdělávání zaměřuje. Nebo to alespoň o sobě tvrdí.
Popravdě, mne osobně by ani nenapadlo popsat nějakému novináři nějaký problém na deseti stranách. Chápu, že na to nemá kapacitu. Myšleno časovou. :-)
Jen si kladu otázku, kolik je tedy vlastně moc a kolik že je to "tak akorát".
Aby je to "příliš nezdržovalo", nebo rovnou "neotrávilo"?
Pět stránek? Tři? Dvě?
Kolik je třeba pro "stručné shrnutí"?
Stránka? Odstavec?
Nebo stačí SMS? Tweet?
A taky si říkám, co by si asi pomysleli novinářští velikáni minulých časů, kdyby četli tuto diskusi?
Pro paní Valíkovou:
To je ale novinářova práce. Není věcí učitele, aby ji ve volném čase dělal za něj.
Žádné vlkodlaky mi nepodsouvejte. Vycházím z toho, co jste napsala Vy.
Upřímně řečeno, já se nedomnívám, že novináři jsou geniální spiklenci. Spíš to vidím na podléhání předsudkům o školství, na pohodlnost a zduřelé sebevědomí. Jako ten redaktor, co mi kdysi napsal, že se o školství nezajímá od doby, kdy dostudoval, ale že "nemá důvod myslet, že se za těch 18 let cokoli změnilo". To je prostě fušeřina - nebo máte pro daný přístup jiný název?
Poslat novináři deset stran by mne ostatně ani nenapadlo. Dosti výstižně to popsal pan Poste restante.
Pane Tajný,
recept je strašně jednoduchý: dát hlas různým názorům a nevybírat jen ty, kdo konvenují s názorem mým.
paní Valíková, pane Portwyne, poste.restante,
je zcela běžné, že novinář při přípravě většího textu, reportáže, rozhovoru přečte desítky stran textu, někdy samozřejmě i stovky - články z médií z archivu, knihy - a absolvuje mnoho rozhovorů z různými lidmi po telefonu i v "terénu". Většina dobrých novinářů má tento druh práce ráda, mnohem raději než psaní rychlé krátké zprávy pod časovým presem především z internetových zdrojů... Rád si přečte i deset zajímavých stran od učitele. Chápu, že paní Valíková to myslí v dobrém - že novinář nemá čas na to, aby četl zbytečně dlouhé texty... Nechápu ovšem, proč pan Portwyn a poste.restante tak jízlivě a arogantně novináře podceňují a odsuzují... Překvapuje to zvláště když je například poste.restante tak citlivý na paušální kritiku učitelů...
Pane Portwyne, je mi vcelku jedno, jak jste označil pana Kaderku, jen píšu, že polemizujete s tím, co napsal a že to není něco, co by psali, říkali novináři..
Pro doplnění:
Radil jsem poradit se s profesionály těm, co chtějí vést strategickou komunikaci - tím jsem myslel orgnaizace, firmy, úřady apod., které sledují komunikací s novináři nejaký cíl. Omlouvám se těm, kteří to chápali tak, že jsem radil "najmout si PR agenturu" ve chvíli, když vám zavolá novinář a zeptá se vás např. na názor, co si jako češtinář myslíte o aktuální maturitní zkoušce. Zde potvrzuji to, co píše paní Valíková - stačí stručná a jasná věta.
Ad má zkušenost s médii - s médii pracuji od roku 2005 ještě jako učitel na Lauderových školách, později v agentuře Bison & Rose, pro farmacetický průmysl, jako freelancer pro korporace apod. Jen asi s krátkou přestávkou dva roky jsem byl mimo školství, ve školství jsem ale takřka nepřetržitě (v různém rozsahu uvázku, letos deset hodin, na příští rok jsem přislíbil 14 hodin). V současnosti učím na Gymnáziu Na Zatlance, Karlínské obchodní akademii a na FF UK. Nikdy jsem nebyl zaměstnancem EDUinu, jsem pouze externirním konzultatem a čtvrtým rokem vedu Alianci pro otevřené vzdělávání. V rozsahu mé práce se jedná o marginální činnost, a to jak časově, tak finančně. Tuto činnost pravděpodobně z důvodu naplnění cílů a mé zaneprádzněnosti jinde skončí na konci školního roku. Na druhou stranu musím říct, že se tím pro mne ani po odstoupení pozice koordinátora aliance toho moc nezmění - stále budu přednášet o využívání ICT ve vzdělávání, upozorňovat na dobré příklady praxe apod. Jen to nebudu nikomu vykazovat. Dále asi od roku 2015 nárazově přispívám do časopisů vydavatelství Wolters Kluwer (především články o komunikaci škol, využívání digitálních technologií atd.), čerstvě od podzimu 2018 edituji Speciál pro střední školy. O mojí pozici ve Wolters Kluwer se nezasloužil EDUin - ale kupodivu - já sám. Na trhu totiž není dost lidí, kteří by znali redakční práci, znali potřeby médií a zároveň učili a uměli psát.
Za úspěchem UP v médiích tak nestojí EDUin, ale lidé v UP. V PR v seniorní pozici jsem pracoval již v době, než EDUin vznikl, tudíž UP nikdy žádnou pomoc k medializaci nepotřebovala. Je naivní si myslet, že B. Kartous nebo T. Feřtek by cokoliv dělali pro UP. Proto jsem je ani nikdy o nic neprosil. A nejsem to jen já - v UP je řada osobností, které nepotřebují UP a ani žádnou jinou organizaci k tomu, aby byly vidět v médiích (Bohuslav Hora, Jaroslav Jirásko, Jiří Kuhn, Pavel Škramlík, Karel Derfl apod.). Velkou důvěryhodnost UP daly i další osobnosti, které veřejně UP podpořily: prof. Milan Hejný, prof. Karel Rýdl, prof. Vladimíra Spilková, ale i lidé z Otevřeno jako Daniel Pražák (nyní člen vedení UP), Tomáš Čakloš nebo lidé z České sředoškolské unie, např. Lenka Štěpánová.
Přeji příjemný zbytek neděle, Michal Kaderka.
Byl jste opakovaně žádán, pane Komárku, abyste tedy uvedl ty kvalitní novináře. Já znám jednoho - Miloše Čermáka. A snad se najdou i další, třeba pan Velíšek, i když toho nevím, zda řadit k novinářům. Určitě nějací kvalitní jsou, ale pak je tu taky ta žumpa, která převládá. Ta, která si hraje na ochránce mravních hodnot čtenářů ve stylu Karla Čapka, akorát mu ani znalostmi, ani schopnostmi a nadáním, nesahá ani po palce u nohou (bráno zdola).
Pane Komárku, nedomnívám se, že by novinář nepřečetl deset stran textu. Nechápu, kde se tahle blbost vzala.
Pouze kolegům učitelům vysvětluji, že pokud nechtějí, aby novinář jejich názory pokroutil, je lepší stručně je zformulovat. Běžné novinové články se málokdy autorizují, a pokud novinář čerpá z desetistránkového textu, může se dopustit nepřesnosti. Ale asi toho vysvětlování nechám, zjevně jsou tu problémy s pochopením významů vět.
Pane Doležele, jaká čtete média? Jsou tu různé názorové proudy, každý tu bude hájit novináře, kteří mu jsou blízcí. A média, která odpovídají jeho světonázoru.To je přece běžné.
Pane Kaderko,
to jsme si nerozuměli.
Mně nejde o to, co má udělat učitel, když mu novinář zavolá a zeptá se. Naprostá většina učitelů si poradí.
Problém je v tom, že novinář učiteli nezavolá - nebo zavolá dvěma třem vytipovaným a mnohdy spřízněným, kteří mu potvrdí jeho názor či jeho předsudek.
Znám mnoho kvalitních učitelů fyziky, kteří jsou tvořiví, vedou semináře pro kolegy, vymýšlejí, jak dětem výku učinit přístupnější a zajímavější. Nevím o tom, že by kdokoli z nich hovořil do médií.
Kdyby žurnalisté jen trochu chtěli, tak si je najdou.
I Vám pěkný den.
Pane Komárku,
pokud mi někdo napíše, že se učitel nemá divit, pokud novinář desetistránkový text překroutí, a že pokud učitel chce něco říci, tak si to má napsat a opublikovat sám, co z toho plyne?
Cituji doslova: Pokud tedy učitel očekává, že novinář dešifruje deset stran textu nebo nesouvislou výpověď, má smůlu.
Nikdy jsem se do mainstreamových médií nepokusil poslat text takové délky. Ve skutečnosti moje komunikace s novináři byly vždy výhrady ke konkrétním manipulacím nebo dezinterpretacím.
Typické reakce na moje maily byly "to byla novinářská nadsázka" a "chtěl/a jsem vyvolat diskuzi". Tím komunikace ze strany žurnalistů obvykle skončila.
Zájem o skutečný stav věci jednou projevila paní Kvačková, když si přála znát, jak byly objeveny atomy. Ovšem to bylo pro ni soukromě, nikoli do Akademie.
Paní Valíková, já jsem četl i ta média, která mému světonázoru neodpovídala.
Z tištěných médií jsem čítával Právo, LN, MF Dnes a HN. Po čase jsem vyřadil MF Dnes a HN. Čítával jsem Akademii LN a občas Učitelské noviny.
Podle mě podstatou toho sporu není konkrétní světonázor, ale jeho propagace ze strany novinářů. Tedy ovlivňování obsahu, účelový výběr respondentů, manipulace s veřejným míněním. I autorský komentář může být vyvážený, akorát většina komentátorů ani netuší, co to vyváženost je. Vytvářejí se umělé kauzy, vyvolávají se spory a skandály.
Není to tak dávno, kdy se řešil ve dne v noci naprosto nepřijatelný výlet Babišova syna na Krym. Kalousek ve Sněmovně prskal až do druhých řad, Němcová se nonšalantně pohoršovala a zdvihala káravě mentorující ukazováček v nejrůznějších kanálech (televizních). A dnes? Ticho po pěšině. Vliv na cokoliv naprosto nulový. A kdo to vyvolal? "Novináři". Slonková s nějakým kolegou. A to jede jak na běžícím páse. Furt se řeší kraviny, které vyvolávají senzacechtiví novináři, aby se uživili a měli o čem kdákat v televizi a do novin. To je obraz kvality novinářské práce u nás. Publikovat pravdivý obraz problémů? Tak jednak by to nikdo nečetl a jednak ti novináři nejsou schopni nejen posoudit, co je to ten pravdivý obraz, oni ani netuší, jaké jsou ty problémy.
Kurňa, založte si vlastní médium, určitě budete objektivní a in. A loučím se, román o učitelích čeká. Děkuji za inspiraci. :)
Nikdo netuší nic. Natož novináři. Tuší jen modelář. On ví, co je skutečná podstata problémů a vůbec všeho.
Ale vážně. Není chybou novinářů, že věci, které by jinde přinutili politiky k odchodu, jsou u nás lidem (a pak i politikům) šumafuk. Oni reportují dělají investigativní novinařinu, smrady se větrají, ale národ mlčí, klid a nohy v teple. To je pak těžké, to by takový novinář mohl být i demotivovaný, či přímo otrávený.
Zejména když ho nejvíc kritizují ti, kteří mají sami co skrývat. Třebas učitelé, kteří kňučí, že je novináři neoslovují, ale když je osloví, tak se údajně bojí mluvit, prý kvůli říďovi, že by se mu to snad ani nemuselo líbit. Nebo ho kritizují naši provinční populisté, kterým nevoní nezávislá žurnalistika, jinými slovy, nelíbí se, že někdo má jiný názor a ovlivňuje veřejné mínění. Proto je potřeba v každém rozhovoru zdiskreditovat nezávislá média a žurnalisty jakbysmet.
Místní nicnetušící papouchové se roztomile rozlíti a s tetelením naskočí na vlak novinářobijců.
Zatím to není jako u báťušky v rosíi, zatím nemizí, ale kdo ví... akorát byste si měli ujasnit, zda se jedná o hon na učitele, nebo na novináře. Třeba je v tom honu ještě někdo třetí.
To Petr Portwyn:
Pokud novinář nezná žádného fyzikáře, tak si ho ani nenajde. A na náhodně vybrané učitele fyziky do škol volat nebude. Zkusil jsem postupovat jako novinář a hledal někoho na odpověď. Nic jako "asociace fyzikářů" neexistuje. Pak jsem našel Jednotu českých matematiků a fyziků, ale tam v sekci kontakty není jediný mobil (email je novináři většinou k ničemu, pokud pospíchá).
Já bych se obrátil na Petru Prokšovou, která vede Elixír do škol, bezpochyby by mi dala hned několik kontaktů, ale málokterý novinář o této aktivitě ví.
Spravuji na FB skupinu Otevřené vzdělávání a mnohokrát jsem tam dal výzvu: "Děláte něco zajímavého, inspirativního? Ozvěte se mi, dám o vás médiím vědět." Někdy jsem to podrthoval ubezpečením: "Chtěli jste mít vždycky po ruce někoho, kdo vám vyřídí přátelský kontakt v médiích? Ozvěte se." Nikdo se nikdy neozval. Jediné, co funguje, je setkání na nějaké akci, kde vidím zajímavé učitele a ptám se jich přímo, zda je mohu oslovit kvůli médiím. Nyní je situace lehčí, přes Učitelskou platformu máme již stovky kontaktů na učitele různých aprobací, ale i tak to někdy vázne. Někdo nechce komunikovat s Bleskem, někdo zase s Babišovými médii apod.
Pointou je, že si nemyslím, že novináři žádné kontakty na učitele nechtějí. Naopak, chtějí. Týdně vyřizuji několik "zakázek" na názor z terénu, ať už je to hodnocení, prevence, nebo i inkluze či názor na vzdělávací politiky. Nepropadejme sebeklamu: to, že nikdo nezavolá mně, neznamená, že novinář nemluví s někým jiným. A samozřejmě se mi stalo, že mi učitel dodal nepoužitelný text, či měl nesplnitelné podmínky. A z mé zkušenosti z Wolters Kluwer musím taktéž potvrdit, že spoustu meterií od učitelů je zcela nepoužitelných a otisknout se prostě nedají. A nepochybuji o tom, že byli přesvědčení, že text byl skvělý.
Hezký večer, MK.
"Kurňa, založte si vlastní médium, určitě budete objektivní a in. A loučím se, román o učitelích čeká. Děkuji za inspiraci. :)"
Takovou ambici nemám. A opravdu nejsem odborníkem na všechno. Na něco ale ano a k tomu cítím potřebu se vyjádřit, když to nějaký nevzdělaný frustrát zpochybňuje, nebo napadá.
Novinařina má tu nevýhodu, že je vlastně oborem o psaní na témata, v nichž novinář odborníkem není, nebude a býti nemůže.
"Nebo ho kritizují naši provinční populisté, kterým nevoní nezávislá žurnalistika, jinými slovy, nelíbí se, že někdo má jiný názor a ovlivňuje veřejné mínění. Proto je potřeba v každém rozhovoru zdiskreditovat nezávislá média a žurnalisty jakbysmet."
Tajnej, prozradili vám ve škole rozdíl mezi novinářem a politikem? Asi ne. A co říká ten váš selský rozum?
Děkuji panu Kaderkovi za výčet členů Učitelské platformy - ty jména si pamatuji z doby, kdy Pedagogická komora vystoupila proti kariérnímu řádu. Tihle lidé ho naopak podporovali... Po té, co poslanci kariérní řád neschválili, setkal se exministr Štech s několika lidmi (část z nich byla z různých neziskovek) a dohodli se, že s podporou MŠMT založí Učitelskou platformu - existuje o tom veřejný zápis...
https://drive.google.com/open?id=0B6ir-4sFpVqOa1N1UWUxUEViTjQ
Pokud chce novinář mluvit s učitelem konkrétního vyučovacího předmětu, snadno ho najde v tomto přehledu Pedagogické komory... :-)
https://www.pedagogicka-komora.cz/2019/01/nove-specializovane-skupiny-pedagogicke.html
Aha, opět tu máme vklad prezidenta učitelského spolku, který chce učitele spojovat, hledat, co mají společného...
učitel státní školy=státní zaměstnanec nemá jako učitel v médiích co pohledávat
On je problém i v tom, že šéfredaktor České školy sem prostě některé texty nedává. Pak to vypadá, že je všude jen Eduin, Feřtek, Kartous apod., ale ve skutečnosti to není pravda...
Například můj komentář z MF DNES Inkluze po česku nefunguje, jehož nezkrácená verze je na mém blogu na iDNES.CZ, zde nevyšel, ale od pana Feřteka je tu textů spousta...
https://sarkozi.blog.idnes.cz/
Naštěstí existuje neceznzurovaný web, který se zde nesmí jmenovat, ale který zveřejňuje ze školství vše. :-)
Je hezké, že si svůj komentář pochválíte, pane Sárközi, vložil jste ho do diskuse ještě na jiném místě a tam ho rovnou označujete za "zásadní".
Jako velký odborník na média a mediální gramotnost byste ovšem mohl vědět, že každý web o školství, či čemkoli jiném si vybírá, co zveřejní a co ne, už z důvodů kapacity prostorové i časové. Není tedy pravda, že nějaký jiný web zveřejňuje vše. A naopak je logické, samozřejmé, že já si vybírám.
Můj výběr se Vám líbit samozřejmě nemusí, ale to by ještě nemusel být důvod k tomu, abyste si nedůstojně vymýšlel.
Pan Michal Kaderka
Zrovna "Felixír" je jeden ze zdrojů, které jsem měl na mysli. Vidíte, že to jde :-) Že ho novináři neznají? No přesně o tom píšu. Novináře něco takového nezajímá, nebo aspoň nevyvinou aktivitu. Proč?
Elixír drží normální učitelé, žádní alternativci. Tudíž to pro média není "zajímavé téma". Odporuje to žurnalistickému předsudku škola je nuda a učitelé trápí děti zbytečnostmi.
"Felixír" tu je řadu let. Kdyby novináři chtěli, dávno o něm napíší. Jo, jasně, kdyby napsali, tak tam bude manipulativní titulek typu "Fyzika nemusí být nuda", aspoň jednou kopnout se přece musí, ale to už je jiná pohádka.
A jsou i jiné aktivity zkostnantělých učitelů, starší.
Učitelé 40+ obvykle nemají FB jako hlavní informační kanál. A zrovna v té generaci 40+ je nejvíc nadšenců...
Pokud novináři hledají názory učitelů, je pozoruhodné, že to na jejich produktech není vidět. Tedy pozitivně.
Pan Michal Kaderka
I Vám pěkný den.
Pane Komárku, vaše posedlost panem Sárközim (vidíte - už jsem to přehlasované o našel) jest zcela zjevná, stejně jako vaše snaha neustále si s ním "přeměřovat jisté tělesné partie". Je to zbytečné. Jediné, co tím prozrazujete, je vaše osobnost.
Je mi to jasné.
Nelíbí se mi nekvalitní potraviny - mám si založit vlastní pekárnu, masokombinát a mlékárnu. Nelíbí se mi poruchové spotřebiče s k*rvítky? Založit vlastní elektrokoncern. Pak ještě mám postavit vlastní dálnici, vlastní vodovodní síť a zřídit vlastní železnice. Taky několik vlastních ministerstev. Prostě myslet si, že někdo bude dělat svoji práci, může jen úplný naiva.
Nemáte pravdu, pane Portwyne, potvrzujete naopak, že o novinářích uvažujete předsudečně, bez znalosti věci.
Novináři samozřejmě o Elixíru píšou. Nejsou to většinou obsáhlé věci, ale i ty se najdou a neprovázejí je žádné znevažující titulky. Naopak - je to pozitivní referování o projektu, který chce zatraktivnit výuku fyziky.
Podíval jsem se do archivu za posledních pět let:
Detailní pozornost projektu věnovaly Hospodářské noviny a minimálně zmínka se v nich objevila 6x.
Podrobně se Elixíru věnoval Český rozhlas s opravdu pozitivním titulkem "Aby všechny děti ve škole fyzika bavila a učily se s radostí. To je vize projektu Elixír do škol"
Tento pořad pochopitelně anotovala i Česká škola.
Podrobně a opakovaně se Elixíru věnoval časopis Řízení školy.
A menší zprávy, či citace v textech i na jiné téma se objevily v MF DNES, Lidových novinách, Deníku.cz, Novinkách.cz a znovu v Českém rozhlase
Pane Doležele, zaměňujete příčinu a důsledek, což by se snad tak exaktně uvažujícímu muži stát nemělo. Já jen reaguji na opakované útoky pana Sárköziho, které vede buď přímo na mě nebo Českou školu, nebo na jiné diskutující. Nereaguji na vše, ale nechci, aby ty útoky, které obsahují výmysly či urážky diskusi kontaminovaly bez odezvy. Ostatně, Vy pane Doležele dobře víte, že podobně reaguji i na jiné útoky, které v diskusi na ČŠ nemají, co dělat...
Pane Komárku,
a kolik je takových pozitivních článků za rok? V porovnání s desítkami útoků...
I Vy, který se školství profesionálně věnujete, jste se musel podívat do archívu.
Na heslo "Elixír do škol" Google vyhodil první odkazy až na třetí (minoritní Hradecká Internetová televize 2018), páté (ČRo 2018) a sedmé stránce (Parlamentní listy 2013).
Vše ostatní byly odborné stránky, které nejsou určeny pro laickou veřejnost.
Kolik bylo za rok 2018 článků o Heuréce, když jste u toho archívu? V porovnání s loňskou kampaní proti známkování třeba.
Ještě jedno porovnání: srovnejme novinářskou pozornost věnovanou "případu Meda a had", vzteklé tirády jediného zneuznaného rodiče, s pozorností věnovanou třeba tomu Elixíru. Co má podle Vás větší důležitost pro vzdělávání dětí dejme tomu v Čáslavi?
Pane Portwyne, odvádíte pozornost od toho, že jste něco napsal o novinářích a nebyla to pravda.
Napsal jste: "Zrovna "Felixír" je jeden ze zdrojů, které jsem měl na mysli. Vidíte, že to jde :-) Že ho novináři neznají? No přesně o tom píšu. Novináře něco takového nezajímá, nebo aspoň nevyvinou aktivitu. Proč?
Elixír drží normální učitelé, žádní alternativci. Tudíž to pro média není "zajímavé téma". Odporuje to žurnalistickému předsudku škola je nuda a učitelé trápí děti zbytečnostmi.
"Felixír" tu je řadu let. Kdyby novináři chtěli, dávno o něm napíší. Jo, jasně, kdyby napsali, tak tam bude manipulativní titulek typu "Fyzika nemusí být nuda", aspoň jednou kopnout se přece musí, ale to už je jiná pohádka."
Já jsem Vám ukázal, že se mýlíte. Nic na tom nemění, zda věnovali novináři větší pozornost "kauze Meda a Had".
Dobře, pane Komárku. O Elixíru zmínka byla, během 5 let několikrát.
A teď Vás prosím o data, kdy o Elixírü psali.
Ještě prosím o informaci, kde bylo v článcích o Elixíru dáno slovo učitelům. Ne např. projektovému manažerovi Strakovi, který jako objev století přednese, že když se učí elektrostatika, má se udělat pokus (elektrická indukce je naprostý standard, který se ukazoval vždy, akorát že ne s brčkem, ale se záchodovou trubkou nebo s pytlíkem od svačiny).
Kolikrát oslovily HN třeba Vaška Pazderu? To je ten pán na s černými hodinkami u článku "Pomůcky jsou drahé, učitelé si je vyrábí sami".
Tvrdil, jste, že tam "nebyly znevažující titulky". Porovnejte:
https://www.eduin.cz/clanky/hospodarske-noviny-dostali-jsme-deti-od-biflovani-k-pokusum/
K vyznění článků - cituji: Způsob, jakým se na českých základních a středních školách učí například fyzika, matematika nebo chemie, připomíná spíše biflování a odříkávání vzorečků https://byznys.ihned.cz/c1-62998770-ucitel-otre-brcko-o-rukav-a-ono-najednou-drzi-na-zdi-i-tak-vypada-vyuka-fyziky
Co je to za pitomost? Tohle přece není pravda. Nevím o jediném fyzikáři (kvalifikovaném), který by neukazoval pokusy.
Je pravda, že článek z ČRo je o dost lepší, byť jeden ze tří mluvících Jan Kříž je teoretický fyzik (znám jej osobně). To není učitel ve smyslu "ZŠ, SŠ". Jediná paní Kramářová je učitelka. https://hradec.rozhlas.cz/aby-vsechny-deti-ve-skole-fyzika-bavila-a-ucily-se-s-radosti-je-vize-projektu-7210613
Vidím, pane Portwyne, že jste si některé články už pročetl. Omlouvám se, ale další detaily z článků o Elixíru Vám vyhledávat nebudu. Respektive - není to v mém poměrně nabitém pracovním programu priorita. Děkuji za pochopení.
Mně až tak nevadí, že v novinách mluví poměrně málo učitelů z terénu nebo že se tam furt dokolečka vyjadřují titíž aktivisté. Problém je, že:
1. Když takový aktivista manipuluje/lže, novinář to nepozná (mj. proto, že to ladí s jeho viděním světa)... A i když chyba později provalí, už se k ní nevrací (viz třeba bába s VUMLem a ČEDOK)
2. Novináři píšící o školství mají poměrně omezený přehled o školství a přitom jasný pohled na to, co je dobré, co by jak mělo být... A ten cpou všude. Takže pak tu máme za týden pět článků o tom, jak jedna hra naučí děti kriticky myslet a za pět let pět článků o tom, že by teda ta fyzika mohla všechny děti bavit (proboha proč by ale měla), kdyby se teda konečně začala učit moderně...
Pane Janečku, pane Portwyne, máte samozřejmě pravdu, ale tohle někomu, kdo má od školy trauma ze všeho, co intelektuálně přesahuje přímou úměru, prostě nevysvětlíte. Ti lidé se na to dívají z pohledu, který je zajímavý nanejvýše pro nějakou psychologickou studii o frustracích. A někteří z nich, teď na stará kolena, pochopili některé základy a najednou mají dojem, že objevili Ameriku a že viníkem jejich nepochopení ve škole byl zkostnatělý systém a učitelé. Oni vnímali matematiku a fyziku jako biflování vzorečků, protože postrádali vhled a když teď něco málo pochopí, tak najednou mají dojem, že je to na velký doktorát z pedagogiky. Byť pochopí ve čtyřiceti to, co průměrný student ve dvanácti.
Pro ostatní
No, kdyby tedy někdo měl čas, tak bych si skutečně rád početl, co novináři o Elixíru napsali.
Protože to, co jsem našel, sice vyvrací mé nevhodné formulace o tom, že novináři o něm nevědí, ale na druhou stranu potvrzuje můj názor, že si někteří z nich musí za každou cenu kopnout.
Pan Michal Komárek
I tak Vám děkuji. Díky Vašim tipům jsem našel další článek
Kdo neumí, ten učí? Může to být ale naopak (https://www.denik.cz/z_domova/kdo-neumi-ten-uci-muze-to-byt-ale-naopak-20170227.html)
Takové... vstřícné. Milostivé uznání, že někteří učitelé možná nejsou úplní idioti.
Pane Doležele,
faktem je, že jsem se spolehl na Google, takže mi unikly zmínky o "Felixíru", které se v médiích skutečně objevily.
Pravdivost ostatních tvrzení mých a pana Komárka ať posoudí ctění čtenářové.
Pane Portwyne, máte pravdu, že ten titulek je skutečně úplně špatný, hloupý, zbytečný. Chápu, že tento typ práce novinářů - tady pravděpodobně spíše editora, než autorky článku - dokáže učitele nejenom naštvat, ale také utvrzovat v tom, že novináři jsou neschopní a zaujatí. Je to škoda. Navíc ten text sám, je myslím docela OK, neutrální, na učitele nenasazuje, věnuje se tématu nedostatku učitelů a zákonu o pedagogických pracovnících...
Titulek myslím není útokem na učitele, spíš naznačuje, že neboť je nedostatek kvalifikovaných učitelů matematiky a fyziky, musí za ně zaskakovat kolegové, kteří jsou odborníky na jiné předměty. To ale titulek neomlouvá. Je špatný, nefunguje, rozčiluje. Špatná práce...
Škoda.
Pane Komárku, děkuji.
Článek samotný vyznívá jinak, máte pravdu. Vím, že titulky často dává editor. Ale sám víte, že titulek je to, co se lidem nejvíc vpálí do hlavy... V očích laika, který listuje novinami, prostě zůstane vjem "Učitelé jsou pitomci".
Pokládám otevřenou otázku, připouštějící odpovědi "ano" i "ne". Slibují, že Vaši odpověď nebudu komentovat.
Domníváte se, že to tvůrce titulku nevěděl?
Já opravdu nevím, pane Portwyne. Spíš si myslím, že tvůrce titulku sáhl po klišoidním úsloví a moc o tom nepřemýšlel. Ani nikoho nechtěl ponížit, či naštvat. Prostě na víc neměl. Každopádně bída...
Děkuji, pane Komárku, za celou anketu i za otevření tohoto tématu, na které se na různých místech opakovaně často odkazuje ("proč učitelé z praxe nejsou tak často citováni v médiích"). Myslím, že celá anketa i diskuze k ní velmi pěkně ukazují, proč to někde jde a jinde tolik ne (resp. některým lidem a organizacím nezbývá než si vést vlastní web nebo blog). Jak se zde uvádí na několika místech - důvěra v novináře a ochota a chuť s nimi spolupracovat, při znalosti a respektování podmínek jejich práce - je pro úspěšnou spolupráci s nimi klíčová. A je vidět, že tam kde se chce, tam to jde. Tam, kde převažují postranní motivy (co nebo koho odsoudit, co pomluvit či rozbořit (např. inkluzi)) - tam to tolik nefunguje. Novináři nejsou slepí a mnohdy tyto zájmy snadno přečtou.
Poznámka na okraj: Pozornost, kterou pan Sarkozi venuje dlouhodobe Eduinu je az obsedantni. Jak casto asi googluje kdo zrovna vsechno v Eduinu prave pracuje a co vsechno dalsiho krome toho jeste dela. Kladu si otazku, jestli je mozne mu v tomto tizivem pocitu ohrozeni a nespravedlnosti nejak pomoci. Musi to byt ohromne neuteseny stav...
Nepodařilo se mi u příspěvku zobrazit jméno. Nechtěl jsem ale určitě, aby byl anonymní. Tak to napravuji.
Václav Zeman, Škola Můj Projekt
Pane Zemane, mám čtyři poznámky:
1) Díky za to, že jste ochoten se pod své názory podepsat. To je něco, co zde není úplně samozřejmé.
2) Souhlasím, že je dobře, že pan Komárek tuto debatu tzv. otevřel (omlouvám se jazykovým puristům - mně se to spojení také nelíbí).
3) Diskuse neumožňuje anonymní komentáře, jak jistě vidíte napsané pod oknem, do nějž jste svůj komentář vložil. I kdybyste se tedy nepodepsal, váš komentář by anonymní nebyl. Věc je totiž komplikovanější. On by byl pseudonymní - pod pseudonymem "Unknown". Bohužel, takový komentář nelze de jure, ale ani de facto, považovat za anonymní, tj. nepodepsaný.
4) Zásadně nesouhlasím s vaším názorem, že to s novináři jde, když se člověk nesnaží nic bořit (uvádíte např. inkluzi). Namátkou - Botlík, Feřtek, Kartous, Hausenblas, Lippmann, Lukáš, Valíková (které se tímto omlouvám, protože u ní jediné z tohoto "kruhu" vnímám působení jako opravdu nezištné a vedené něčím jiným, než vlastním egem a potřebou se zviditelnit) nedělají prakticky nic jiného, než že veřejně a s podporou novinářů nejedné redakce neustále útočí na fungující systém, na centrální maturity, na přijímací zkoušky, na frontální výklad, na strukturu oborů, na certifikační a ověřovací požadavky, na způsob hodnocení atd. To je čistě negativní kampaň. Ta rozlišovací linie mezi tím, kdy to s novináři jde a kdy to s nimi nejde, není dána útočením, či bořením něčeho, ta je dána - bohužel - jediným: mírou shody publikovaných názorů s názory novinářů, kteří je publikují. A v tom je, s prominutím, ten průser.
Pane Komárku,
děkuji za Váš názor.
Vážení přátelé, když tak pročítám text článku, jak je vlastně vše dobré… Raději budu věřit slovům zkušených investigativním novinářů i mnohým dalším osobám mimo tuto branži, kteří tvrdí, že současný stav české mediální scény není vůbec uspokojivý. Pouze přiznání si skutečnosti je výchozím bodem pro případnou změnu k lepšímu. Laciný optimismus a povrchní přístup nikdy nepomohou.
Z diskusí je pak dobře poznat, kdo není schopen rozeznat žurnalistiku od jakéhosi aktivismu nebo někdy ani investigaci od bulváru. Osobně jsem skeptická vůči tomu, že se někdy změní ti, kteří zřejmě nikdy neměli zájem o hledání objektivity, nedospěli do tohoto bodu. Poznání, že každá mince má dvě strany, je zřejmě mystérium, ke kterému ne každý dojde. Nic proti svobodné volbě druhých nevidět věci reálně. Ale dospěla jsem k postoji, že takovým lidem je třeba se na odborné úrovni vyhnout. Nejsem přítelem falešných kompromisů. A je třeba věřit tomu, že pravda má velkou moc.
Proto tento přístup považuji vcelku za rozumný:
„Po opakovaných špatných zkušenostech s "novináři", raději píšu vlastní komentáře a blogy, kde mohu problém do hloubky vysvětlit a kde nehrozí, že zazní nanejvýš jedna věta vytržená z kontextu, nebo dokonce pravý opak toho, co jsem říkal, což se mi opakovaně stalo...“ (Radek Sárközi)
Nakonec, i nějaký ten novinář-profesionál se třeba občas či časem najde ;-)
„Jako učitel nechci "vést strategickou komunikaci". Nemám kdy. Učím, dělám přípravy, poskytuji konzultace, vzdělávám se. Nechci PR agentury. Chci, aby novináři, než něco napíší, obešli pár lidí z praxe. Aby těch pár lidí z praxe nebyli spřátelení alternativní exoti nebo účelově vybraní vlezdokonečníci. Prostě chci, aby novináři dělali poctivě svoji práci.“ (Petr Portwyn)
Pan Portwyn vyjádřil velmi výstižně, že pokud se člověk věnuje dobře, ne-li přímo nadstandardně své práci, vzdělává se, o kvalitě osobního života ani nemluvě, nemívá času nazbyt, a nebude tak zřejmě investovat svoji energii do věcí, které považuje za neperspektivní, nebo kde tuší nedbalost či dokonce neupřímné úmysly. Člověk má právo nedělat ze sebe idiota nebo nenechat se využívat jako „křoví“ pro něčí článek.
Přesto je takový člověk z hlediska získání informací pro novináře ten nejhodnotnější. (To už dodávám za sebe.)
Učitelé tady nejsou od toho, aby se angažovali v médiích. Není to v náplni jejich práce. Je to jen jejich dobrá vůle, přesvědčení, jejich případné rozhodnutí, respektive vedení školy. Nejsou za to nijak honorováni. (Vyjma případů placené spolupráce.) Už jsem psala jinde o tom, že novinář si musí najít zdroje, získat jejich důvěru.
Novináři pak mají povinnost pravdivě informovat veřejnost. Je to jejich práce. Nejsou to sci-fisté ani beletristé. Jsou za svoji práci placeni. Měli by ji dělat řádně, dle zákoníku práce alespoň průměrně. Nelze se vymlouvat na to, že „mají málo času“, „řeší mnoho problémů najednou“, „ostatní jim nepomáhají“, „jsou to jen lidé“, „mohou přece dělat paskvily“ apod. (volně parafrázuji) – jak to tady opakovaně zaznívá v článku a debatách na toto téma.
Nelíbí se mi, jak je v diskusích těm, co poukazují na fakt, že není v pořádku stav současné české žurnalistiky, potažmo komunikace a spolupráce učitelů a médií, podsouvána jakási nevraživost vůči novinářům. Není to tak. Naopak se tak vyjadřují ti, co mají z mého pohledu dobrý a zdravě kritický přehled, jsou jim blízké etické principy a mají minimálně základní představu o principech žurnalistické práce. Proto to považuji jen za další manipulaci. Respektive další důkaz toho, že různí aktivisté nedokáží žít jinak, než v mezích nekritického, černobílého myšlení.
„Třebas učitelé, kteří kňučí, že je novináři neoslovují, ale když je osloví, tak se údajně bojí mluvit, prý kvůli říďovi, že by se mu to snad ani nemuselo líbit.“ (Tajný učitel)
Když už jsme se dostali jednou k zákoníku práce, opět se z diskuse dovídáme, kdo je tady nepoučen, nezasažen legislativou. (I když já věřím, že etika je věc přirozeného cítění a jednání, nejen dodržování formálních zákonů.) Zaměstnanec má v rámci pracovněprávních vztahů povinnost jednat v souladu se zájmy zaměstnavatele, nepoškozovat jeho dobré jméno a pověst. Tedy obavy jsou mnohdy na místě. Myslím, že i připomínka pana laimese 25. února 2019 9:49 se této věci týká.
„Novinařina má tu nevýhodu, že je vlastně oborem o psaní na témata, v nichž novinář odborníkem není, nebude a býti nemůže.“ (Pavel Doležel)
„Určitě nějací kvalitní jsou, ale pak je tu taky ta žumpa, která převládá. Ta, která si hraje na ochránce mravních hodnot čtenářů ve stylu Karla Čapka, akorát mu ani znalostmi, ani schopnostmi a nadáním, nesahá ani po palce u nohou (bráno zdola).“ (Pavel Doležel)
Novináři jsou odborníci na shromažďování, formulování a předávání informací druhým. Mají poskytovat objektivní, ověřené a vyvážené informace, na jejichž základě si čtenáři mohou vytvořit vlastní názor. Pokud se pohybují v této oblasti, je jejich práce prospěšná a nelze jim nic vytýkat. Ale obecně se soudí, že právě v průběhu 20. století se rozšířil nešvar, kdy si mnozí novináři začali libovat v rolích jakýchsi učitelů a kazatelů morálky. Nejen, že informují o tom, co se stalo, ale někteří se i domnívají, že mají právo poučovat o tom, co si příjemci jejich sdělení mají myslet a co dělat.
Jen pro zajímavost, už Mark Twain prý vyjádřil myšlenku, že by měly existovat nejen zákony na ochranu novinářů, ale také ty na ochranu lidí před novináři.
Každopádně je vždy dobré si připomenout, že média nemají patent na informovanost a neplatí, že sledováním médií budu informován. To je považováno za jeden z velkých omylů současnosti.
Paní Brandtnerová, škoda, že se ve Vašem tak zasvěceném příspěvku o médiích dopouštíte jedné z nejškoláčtějších chyb, kterou editoři vysvětlují elévům hned na začátku: Neosobní, zvratné vyjádření. Píšete: - "obecně se soudí, že právě v průběhu 20. století se rozšířil nešvar" a "To je považováno za jeden z velkých omylů současnosti." Takto to zní hodně nepřesvědčivě a když se chcete zasvěceně vyjadřovat k médiím, měla byste to ohlídat.... Ne, že by se obecně nedalo v některých aspektech s Vašimi tezemi souhlasit...
"Už jsem psala jinde o tom, že novinář si musí najít zdroje, získat jejich důvěru."
Jak, když "Zaměstnanec má v rámci pracovněprávních vztahů povinnost jednat v souladu se zájmy zaměstnavatele, nepoškozovat jeho dobré jméno a pověst. Tedy obavy jsou mnohdy na místě."
"Učitelé tady nejsou od toho, aby se angažovali v médiích."
Ok, fajn, tož ať se neangažují, ale ať si ti, kteří se angažovat chtějí a nejsou angažováni pak nestěžují, že je nikdo neangažuje.
"Ale obecně se soudí, že právě v průběhu 20. století se rozšířil nešvar, kdy si mnozí novináři začali libovat v rolích jakýchsi učitelů a kazatelů morálky."
No díky bohu, že aspoň někdo. Představte si objektivní novinařinu dle vašeho gusta během třetí říše. "Holokaust. Z jejich pohledu skvělý nápad."
Předchozí goebbelsovský komentář TU stojí za zaznamenání. A bohužel ukazuje, že někteří učitelé si s některými novináři nezadají.
Pane Komárku, zobecňování se máme vyhnout v případech, kde není na místě. Neznamená to, že se nemá používat NIKDY. Pokud je něco běžně či alespoň často zaneseno například ve výukových materiálech, nebo s pravdivostí informace běžně pracují odborníci, kteří jsou obeznámeni mimo jiné s historií a vývojem svého oboru, považuji to za obecně platné. O souhlasných názorech zasvěcenější části veřejnosti ani nemluvě. A nevím tedy, proč bych se měla bránit zobecnění – dejme tomu – z důvodu, že paní XY, co si každý den kupuje Blesk a sleduje Ordinaci v růžové zahradě, má možná jiný názor (mírná nadsázka) – pokud jste to myslel takto. Problematika masmédií, což je zcela záležitostí 20. století, je obvykle také obsažena v každé učebnici psychologie. Například tato citace z rakouské učebnice pro SŠ: „Moc a manipulace organizací vlastnících masmédií se projevuje i v tom, že tyto organizace určují, zda bude informace zveřejněna a jakým způsobem.“ V další jsou kapitoly „Reklama a konzum“ a „Masová komunikace“. Nebo citace z vysokoškolských skript: „Vzhledem k tomu, že své názory masově rozšiřují, zaujímají novináři privilegované postavení. Získávají někdy skutečně jakýsi monopol na informace, jejich interpretaci, dělení na dobré a špatné Víceméně obecné respektování jejich poučování se stalo jakousi dobovou pověrou.“ A napadá mě hnedle více českých i zahraničních odborníků z oborů žurnalistiky, psychologie, sociologie i filozofie, kteří se problematice masmédií věnují/věnovali, nebo se o ní alespoň zmiňovali.
Naopak bych v tomto případě za komunikační chybu považovala relativizování, rozmělňování informace.
Taky si uvědomte, že diskusní příspěvek není článek nebo dokonce vědecká práce, není tak třeba ani na místě (příliš dlouhé a obsažné komentáře) a někdy ani v časových možnostech diskutujícího zde vše dokládat nebo do detailů rozpitvávat. Filozofická poučka, že pro porozumění každé věty je potřeba minimálně jeden odstavec, je v diskusích, kde je konverzace zákonitě mnohdy zkratkovitá, nerealizovatelná. A kdo se chce dozvědět více či něco upřesnit, může se dodatečně zeptat.
Jinak, dávám si dost pozor na to, co je hypotéza, osobní názor, či co už je možné považovat za obecné sdělení.
A kéž byste s takovou vervou taky hlídal komentáře vám názorově blízkých osob! Třeba ten 26. února 2019 8:52, kde se jeho autor dopouští (předpokládám, že za účelem – ovšem dost průhledně – druhého diskreditovat, urazit) velice nekorektní spekulace a jakési „zasvěcené“ psychologické diagnózy s nabídkou případné nikým nežádané pomoci, stojí opravdu za to :-D
Přijde mi pokrytecké, a snad i komické, když se zde publikují články o kritickém přístupu a člověk, který si informace zjišťuje, hledá souvislosti, je přitom veřejně a beztrestně označován za obsesivního a nemocného.
Tajný učiteli, s vámi by to bylo tentokrát na dlouho. A nejsem si ani jistá, zda jsem pochopila, co jste chtěl svým komentářem 26. února 2019 20:23 světu sdělit.
Okomentovat