Petra Šubrtová: Hlavním cílem je, aby se děti ve školách cítily dobře

„Finští učitelé spolu mnohem víc mluví, jsou zvyklí si plánovat práci spolu. Učebny se často dají šoupačkami rozdělit nebo naopak spojit. A zažili jsme třídu, kde bylo asi šedesát dětí, rozdělených do tří zón: někde se četlo, skládalo se z písmenek, jinde byly děti, které už samostatně pracovaly s textem, a mezi tím vším se pohybovali učitelky a asistenti. Teprve ve spolupráci získá člověk nadhled nad tím, co sám dělá. To jsme si přivezli jako úkol: častěji se s kolegy setkávat, třeba i v menších týmech v rámci ročníku nebo předmětu, sdílet zkušenosti a podpořit se,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny učitelka Petra Šubrtová, která navštívila několik finských škol.

Petra Šubrtová (youtube.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Finské úspěchy v mezinárodních žebříčcích tedy podle vás nestojí na zázračných vyučovacích metodách?

Přesně tak. Klíčové slovo, které jsme slýchaly, bylo „wellbeing“. Hlavním cílem je, aby se děti ve školách cítily dobře. Učitelům třeba hodně záleží na tom, aby znali všechny děti jménem. Měli jsme pocit, že je tam neuvěřitelný klid i o přestávkách. A že jsou klidné nejen děti, ale i učitelé. To může být samozřejmě způsobeno jejich náturou, ale taky myslím, že ono „wellbeing“ se vztahuje i na ně – jsou míň ve stresu a nikdo nikam nespěchá. České školství je odkázané na spěch už jenom zvoněním, český učitel musí maximálně využít i přestávky – máme dozory a spousty papírů. Také s tím určitě souvisí i to, že ve Finsku nejsou víceletá gymnázia a nedělají se přijímačky ani na střední školy, takže děti mají šanci dozrát a první velkou zkouškou je až maturita. U nás jsou jedenáctileté děti pod zbytečným tlakem, a i my učitelé jsme potom pod tlakem nacpat toho do nich co nejvíc.

Tedy další klíčové slovo: důvěra?

Určitě, a to důvěra napříč celým systémem. Nikdo nemluví školám do kurikula, ani ředitelům do jejich práce. Nutno říct, že ředitelé jsou vybíráni velmi pečlivě, všechny tři ředitelky, se kterými jsme se setkali, byly velké osobnosti. Školní inspekce neexistuje, a když se čeští učitelé ptali na inspekce nebo na to, jestli ředitel chodí hospitovat své učitele, jedna z ředitelek odpověděla: „Nepotřebuju chodit do tříd, já přece vím, jak moji učitelé pracují, a věřím jim.“ Učitelé zase v důvěře vedou své žáky a ti důvěřují svým učitelům.


Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách