Ondřej Andrys k zavedení „povinné školky“: Děti se mnohdy nepodařilo dohledat, natož situaci řešit

Publikujeme rozhovor s Ondřejem Andrysem, náměstkem ústředního školního inspektora ČŠI o dopadech zavedení povinné docházky v předškolním ročníku mateřských škol. Povinný předškolní ročník v mateřských školách situaci dětí ohrožených sociálním vyloučením neřeší, říká v následujícím rozhovoru Ondřej Andrys. Text byl publikován v časopise Zvoní organizace Člověk v tísni.

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Tematická zpráva České školní inspekce (ČŠI) z května 2018 věnovaná dopadům povinného předškolního ročníku uvádí, že nedošlo k naplnění očekávaných předpokladů, ke kterým provedená legislativní úprava směřovala, bylo jeho zavedení tedy zbytečné?

Je pravda, že v řadě krajů se podíl pětiletých dětí v předškolním vzdělávání oproti minulým letům zase o něco zvýšil, a to pravděpodobně i v důsledku novely školského zákona. Faktem však zůstává, že více než 90 % dětí ve věkové kohortě pěti let do mateřských škol dlouhodobě dochází a vždycky docházelo, i bez zákonné povinnosti. Čili to opatření cílilo jen na velmi omezený okruh pětiletých dětí, které do školek nechodí, přičemž prostě platí, že tyto děti se do předškolního vzdělávání nepodařilo v plné šíři zapojit ani v důsledku této zákonné úpravy. Tedy předpoklad vzdělávání všech pětiletých dětí, kvůli němuž se zákonná úprava přijímala, naplněn nebyl.

Ještě před zavedením povinného předškolního ročníku panovala v odborných kruzích shoda na tom, že je třeba včasnější podpora rodin a dětí ohrožených sociálním vyloučením, na základě meziresortní spolupráce. Toto stanovisko dnes čteme mezi doporučeními České školní inspekce. Máte nějakou konkrétnější představu, jak by daná spolupráce a z ní vycházející podpora měly vypadat reálně, v terénu?

O tom jsme i my mluvili dávno předtím, než se poslední ročník mateřské školy zavedl jako povinný. Koordinovaný postup je v těchto tématech nezbytný a musí se k němu propojit zejména rezorty školství, práce a sociálních věcí, zdravotnictví, spravedlnosti, orgány sociálně právní ochrany dětí, Agentura pro sociální začleňování nebo příslušné kraje. Je samozřejmé, že pro děti pocházející ze složitějšího socioekonomického prostředí by bylo velmi vhodné, aby do mateřské školy chodily, protože by to významně zvýšilo jejich šance na úspěch v dalším vzdělávání i životě. Samozřejmě se na absenci některých dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí významně podílejí finanční náklady, a to i v případě bezplatného posledního ročníku předškolního vzdělávání (např. stravné, jízdné do mateřské školy apod.).

A samozřejmě taky platí, že řada rodičů dětí pocházejících z tohoto prostředí stále neporozuměla tomu, proč je účast na předškolním vzdělávání pro jejich děti přínosná, nejsou motivováni k tomu, aby své děti do školek vodili, a ani legislativní ukotvení této povinnosti je ke změně postojů či přístupu evidentně nepřivedlo. Tito rodiče svým dětem doma nedokáží zajistit patřičnou přípravu, a do mateřské školy je neposílají. A problémy těchto dětí se pak kumulují po vstupu do základního vzdělávání. Je potřeba analyzovat skutečné příčiny toho, proč děti do předškolního vzdělávání nenastoupily, a podle toho realizovat příslušná cílená opatření právě v rámci té mezirezortní spolupráce. Školy, do jejichž spádové oblasti patří vyšší podíl dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí, je pak možné podporovat např. zajištěním pozice sociálního pedagoga.


Celý text naleznete zde