Bývalý prorektor Univerzity Karlovy Martin Kovář, který podle etické komise Filozofické fakulty UK publikoval opsané texty, zřejmě bude moci zůstat docentem a pravděpodobně i profesorem. Možnost odejmutí obou titulů, které ve svém stanovisku k případu zmínili zástupci etické komise, nemá dostatečnou oporu v zákonu. Vyplývá to z vyjádření právníka a prorektora Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha a z informací ministerstva školství. Informuje ČTK.
Celý text naleznete zde
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
11 komentářů:
To je dobře.
Profesor zůstane profesorem, práskač práskačem. Trochu mě utěšuje, že jim to znamení práskačství zůstane nad hlavou do smrti. Vlastně si tak řekli o ostříží kontrolu.
Takto se chovají studenti, když se po nich chce práce. Nakonec ji dostanou.
Pane Pelikáne, už podruhé tady v diskusi útočíte na studenty, kteří podle děkana FF UK, etické komise a mnoha dalších lidí odhalili plagiátorství profesora Kováře. Označujete je za "práskače". Předpokládám tedy, že máte nějaké argumenty, že víte něco, co akademikům uniklo, že umíte doložit, že profesor Kovář není plagiátor... Nebo snad ne? A jenom hrubě urážíte studenty?
Nemůže je to urazit, je to menšinový názor. To za prvé.
Za druhé - je to fakt.
Za třetí - přečtěte si pozorně můj minulý příspěvek k tomuto tématu a myslím si, že minimálně otupíte hrot svých výčitek. Pokud ho nezlomíte úplně.
Jsem pamětník, víte?
Pane Pelikáne, do této diskuse urážky nepatří. Respektujte to, prosím.
Pane Komárku, v humanitních vědách je tahleta hra na originalitu a plagiátorství naprosto nesmyslná. 90% prací je jen kompilátem cizích myšlenek a jediné, na co se hraje je, jestli je autor podle nějaké přiblblé ISO normy správně ocitoval. Není pak vjimkou, že práce, včetně disertačních, v těchto oborech obsahují stránky, kde jsou dva řádky textu a zbytek jsou poznámky pod čarou. Přínos? Čistá nula. Čte to někdo ze zájmu, nebo proto, aby se něco dozvěděl? Ne. Čte to letmo oponent a pak po letech nějaký další nebožák, který produkuje něco obdobného.
Kritizujte pseudovědu a ne nějaké pseudoplagiátorství, které je obsahově středobodem a východiskem některých rádoby vědních disciplín.
Náš národ, resp. jeho hlučná a tajná spodina, spolehlivě funguje jako plivač z davu. V drtivé většině případů jde o čistě marketingové kampaně, na kterých se jen zase pár dní uživí nějaký aktivistický pisálek. Aniž by se zkoumaly detaily. Bohužel, často i insideři raději naoko kývou prstem a dělají ty-ty-ty, protože mají strach o obsah svého beztak chudého žlabu. A všichni se modlí, aby se příště nestali sami obětí.
Pane Doležele, myslím, že ve Vašem komentáři se propojují dvě roviny: Vcelku zřejmě adekvátní odhad toho, že opravdu velké množství prací v humanitních vědách je mírně řečeno "nepřínosné". A Vaše neporozumění, nebo spíš odmítání, smyslu humanitních oborů. To, že řada diplomek, dizertací i "odborných publikací" je balast, neznamená, že humanity jsou takové v principu, nebo nutně ve většině svých projevů. Ostatně - v přírodovědných oborech to nebude s diplomkami a dizertacemi lepší...
No, myslím, že v přírodovědných oborech je to přecejen o poznání lepší, i když v tom masovém měřítku to určitě není ideální. Ona i aplikace nějaké metody, nebo její implementace v softwaru je svého druhu přínos.
Tisíceré obžvatlávání a dozajista originální interpretace Aristotela již mají cíle zcela jiné, než posunout poznání lidstva.
Humanitní vědy jsou potřebné, jen jsem chtěl říci, že opravdu humanitně vědecký přístup a přínos má tak 1 humanitní vzdělanec z tisíce, zatímco ve společenských vědách je jich třeba 10 a v přírodních třeba 100. Něco v tom smyslu bych si dovolil tvrdit. Nikoliv, že třeba psychologie, či historie, jsou k ničemu. Pak jsou ale čestné výjimky typu gender studies, kulturní antropologie, nebo sociální práce. Věda se nesmí zaměňovat s aktivismem a s ideologiemi. A ideologický může být už i jen vychýlený výběr témat a jejich zúžení na jeden či několik možných pohledů. Naštěstí se ukazuje, že společnost jako celek funguje docela dobře jako zpětnovazební mechanismus a že všeobecné přijímání nebo odmítání oborů a znalostí odpovídá míře náročnosti, hloubce poznání, použitelnosti a schopnostem těch, kteří v nich jsou odborníky.
Možná je to opravdu v těch přírodovědných oborech lepší, pane Doležele. Ale myslím, že obecně je to složitější.
Jednak je tu už několik desetiletí obrovský nárůst počtu vysokých škol, studentů, badatelů... V té kvantitě se věda mění v "provoz", který do značné míry udržuje sám sebe, je orientovaný dovnitř a jeho hlavní přínos spočívá v tom, že děti studují a jejich učitelé mají práci. To platí o humanitních i přírodovědných oborech. Je jistě možné diskutovat o tom, jaké jsou klady a zápory tohoto stavu, ale to je jiné téma.
Pak je tu otázka přínosu, kvality, smyslu té které práce. Řada například diplomek může mít smysl v tom, že jsou tréninkem pro svoje autory. Že použijí nějakou skutečnou metodu, něco, byť dílčího musí promyslet, přečíst... Přínos pro vědu nulový, přínos pro studenta velký. A možná se tu rodí budoucí zajímavý badatel...
A z druhého úhlu pohledu. Něco může vykazovat znaky geniálního díla, velkého posunu v daném oboru, ale naráží to na řadu zásadních etických problémů... Jak měřit "přínos" něčeho, co může mít potenciál zničit lidskou společnost?
Jistě, je to velké zjednodušení, chci jen upozornit na to, že když píšete, "že společnost jako celek funguje docela dobře jako zpětnovazební mechanismus", tak možná hodně podceňujete roli humanitních oborů, jejich vliv na to, aby ten "zpětnovazební mechanismus" skutečně fungoval...
"Jednak je tu už několik desetiletí obrovský nárůst počtu vysokých škol, studentů, badatelů... V té kvantitě se věda mění v "provoz", který do značné míry udržuje sám sebe, je orientovaný dovnitř a jeho hlavní přínos spočívá v tom, že děti studují a jejich učitelé mají práci. To platí o humanitních i přírodovědných oborech. Je jistě možné diskutovat o tom, jaké jsou klady a zápory tohoto stavu, ale to je jiné téma."
Z mého pohledu je toto téma zásadní. Lidská práce má jediný cíl - uspokojování potřeb lidí. V tak rozvinuté společnosti, jako je ta dnešní, s takovou mírou dělby práce, lze téměř bez újmy na obecnosti říci, že jde o uspokojování potřeb druhých lidí. A my jsme se ze stavu, kdy centrální plánovací komise složitě a se zpožděním zjišťovala, jaké jsou potřeby lidí, aby pak naplánovala něco, co jim ne úplně odpovídá, dostali do stavu, kdy se centrální plánovací komise zaměnila za nadnárodní centrálně plánovací instituce, které už ani nějaké potřeby lidí nezajímají, neboť člověk přeci potřebuje to, co my mu určíme, že má potřebovat. A tak se nám dostává těch nejrůznějších grantů na genderově neutrální učebnice, na zkoumání černobílého meziválečného filmu v Bosně a Herzegovině se zvláštním přihlédnutím k pruhovaným ponožkám, na všemi tolik oblíbené inkluzivní vzdělávání a na multi-kulti propagandu. Čili, ve své podstatě, se stejně jako u zbytečného a neefektivního prodlužování školní docházky, jedná o jednu jedinou věc - o přerozdělování. O přerozdělování prostředků od těch, kteří dokáží naplňovat cizí potřeby, k těm, kteří to nedokáží. A růst velikosti té druhé skupiny je skutečně něčím, z čeho mám obavy. Navíc ta druhá skupina se postupem času stala agresivní a neuvědomuje si svoji parazitickou roli ve společnosti, ba naopak, domnívá se, že byla vyvolena k tomu, aby ostatním určovala - co si mají myslet, jak mají žít, co je extrémismus, co se má a co se nemá a co je Dobro a co Zlo. Humanitní vědy a právní vědy obecně nejsou schopny odrážet skutečné fungování světa a působí tak často přímo antivědecky - zpomalují pokrok a snižují efektivitu.
"Pak je tu otázka přínosu, kvality, smyslu té které práce. Řada například diplomek může mít smysl v tom, že jsou tréninkem pro svoje autory. Že použijí nějakou skutečnou metodu, něco, byť dílčího musí promyslet, přečíst... Přínos pro vědu nulový, přínos pro studenta velký. A možná se tu rodí budoucí zajímavý badatel..."
Ano, ale to je otázka smyslu veřejného vzdělávání. Namísto aby veřejný vzdělávací systém byl prostředkem efektivního využití lidského potenciálu k co největšímu pokroku lidstva v poznávání světa, z něj někteří hlupáci chtějí učinit v zásadě jakýsi paralelní sociální systém, který bude jedněm zajišťovat práci - byť neefektivní a v konečném důsledku netvořící hodnoty a druhým zajišťovat naplňování jejich individuálních tužeb. Z mého pohledu ani jeden z těchto cílů nemá být cílem veřejného vzdělávacího systému. Daňový poplatník neplatí veřejné vzdělávání proto, aby Pepíček Vonásků byl spokojený a mohl si dělat, co chce. Daňový poplatník platí veřejné vzdělávání proto, aby Pepíček Vonásků mohl dělat to, na co má a aby to mohl dělat i tehdy, kdy jeho rodiče by neměli prostředky na jeho vzdělávání v soukromém vzdělávacím systému. Ten daňový poplatník to nedělá proto, že by chtěl potěšit Pepíčka - on ho ostatně ani třeba nezná. On to dělá proto, že se mu to vyplatí, protože ten veřejný statek, který za své peníze obdrží, by žádným jiným způsobem nezískal - nehledě na to, jak je majetný.
"A z druhého úhlu pohledu. Něco může vykazovat znaky geniálního díla, velkého posunu v daném oboru, ale naráží to na řadu zásadních etických problémů... Jak měřit "přínos" něčeho, co může mít potenciál zničit lidskou společnost?"
Každé posunutí poznání je pokrok. Jak s tím poznáním lidé naloží, je na nich. Nemyslím si ale, že by k tomu, aby to chápali, potřebovali kulturní antropologii, historii, nebo etickou výchovu. To jen někteří humanitní vzdělanci mají touhu své obory propagovat jako nějakou obranu před propagandou, ideologiemi, či Zlem. Jak ale ukazují dějiny - nefunguje to.
1/ s prudkým navýšením počtu studentů nastal úpadek prací,dříve něl vedoucí práce max 3-4 studenty dnes jich má 50-60,takže se se studentem ani nevidí a práce nečte,totéž oponenti,tímata se ob rok opakují
2/boj s plagiátorstvím se stal prostředkem k likvidaci,děkamů,proděkanů,vedoucích kateder,sám jsem byl svědkem likvidace schopnéjo děkana,v ránci boje o moc,důvodem byla necitace jedné stránky z vlastní doktorské práce do docentské
3/kdo ta hochy navedl? a je smutné,že se k tomu propůjčili,,,
Okomentovat