„Jsme zahlceni stovkami předpisů, které snad ani nelze splnit. Musíme vyplňovat a podepisovat stohy papírů. V médiích jsme neustále na tapetě, co všechno musíme, nesmíme. Už se v tom začínáme ztrácet, už nikdo pomalu neví, jestli tohle se smí a tohle nesmí. Výklady kdejakého metodického pokynu jsou zcela protichůdné. A na konci je učitel, ředitel, který je odpovědný. Za tento velezmatek. Učitel, nebo ředitel, který se stále třese, kdo mu zase něco vyčte,“ píše Jana Karvaiová na svém blogu.
 |
| Jana Karvaiová (pedagogicka-komora.cz) |
Sedím si u ranní kávy a brouzdám internetem, abych se probudila. A dnes jsem se probudila velice rychle. Možná až moc. Co mě tak probudilo? Byla to debata o tom, jak se máme či nemáme dotýkat dětí. Konkrétně – lze dítě ve škole hladit, posadit si na klín, obejmout? No jistě, že učitel nebude celé dny někoho hladit či objímat. Takové chování si máme nechat na chvíle, kdy je to většinou žádoucí. Např. při utišení plačícího žáčka nebo vystresované dívčiny. Ty děti často i samy žádají o podobný projev empatie a pochopení. Proč bychom jim měli něco tak samozřejmého, jako pohlazení nebo obejmutí odepřít. Učitel si většinou sám dokáže rozhodnout, zda dítě tento projev účasti přijme, zda ho potěší. Jenže já četla o strachu. O stížnostech. O možných soudních peripetiích. Ne, nedělejte to, kolegové, co kdyby.... V tu chvíli se mi zatmělo před očima. Čtu dobře? Nepřehlédla jsem nějaký důležitý detail? Jaké žaloby? Co se to stalo se světem kolem mě?
Musela jsem si všechno nechat projít hlavou. Pak jsem po celý den sledovala diskusi, která se kolem tématu rozpoutala. A nabyla jsem dojmu, že svět se zbláznil. Ne, lidi se zbláznili. Byla v tom atmosféra strachu. Dle některých příspěvků mohl člověk nabýt dojmu, že školy musí být doslova prošpikované úchyly. Byla v tom atmosféra, kterou jsem zažívala kdysi, před víc jak třiceti lety.
Teď se tu snažím sedět, už s chladnou hlavou a napsat své pocity a vše, co mě kolem toho problému napadá. Je to totiž o nedůvěře. O nedůvěře k učitelům. Absolutní nedůvěře. A také to bylo o sraženém sebevědomí a sebedůvěře mnoha mých kolegů...
Dnešní školství kolabuje právě nejvíc kvůli naprosté nedůvěře v lidi, kteří mají učit žáky a studenty. Mnoho lidí odešlo (především muži) neboť spousta věcí je naoktrojovaná jak Bible. Mnoho pedagogů začíná být unaveno věčným „bytím ve střehu“, kdo si zas na ně za co půjde stěžovat. Bojí se toho mladí adepti pedagogiky, kteří ještě ani nezačali ve školách pracovat.
Celý text naleznete zde
5 komentářů:
důvěru nedůvěru vzal pes,systém nemáme,systém a jednotná závazná pravidla,všichni si vymýšlejí pitomosti dle vlastní kreativity a učitel se vrtí mezi těmi kameny
Důvěra je alfa a omega. Bez důvěry nelze dělat jakoukoli práci. A když to vezmou do ruky právníci je konec. Chaos v předpisech a bazírování na nesmyslech. socialismus naruby. Hlavně zakázat všechno, co by mohlo být potenciálně nebezpečné či škodlivé.
Nízká prestiž učitelského povolání, učitelské poslání, naprostá nedůvěra k práci učitele,...
Toto už nejde svádět po 30 letech jen na komunismus. Takový obraz učitelského povolání byl vytvořen nejen masmédii, ale na tomhle negativním "náhledu" se podíleli svou činností (nečinností) ministři školství, politici všech barev a jimi "vychovaná" nová generace. Kolikrát jsem slyšel před volbami "školství je prioritou"? 10x, 20x,...? Celý systém je již tak zahlcen, že začínám pochybovat o tom, že je ještě možná náprava. S určitostí by pomohl absolutní "reset"a nejen ve školství. Bohužel, to však není možné.
Paní Karvaiová píše o dvou různých věcech. To první - protichůdné směrnice a nesmyslné požadavky na učitele - asi nikdo nezpochybní. ////
Druhá věc jsou obavy učitelů z tělesného kontaktu se žáky. Ty obavy jsou oprávněné! Ale není to vůbec věc školství - tohle je problém celospolečenský! To, co se vydává za právní stát, je ve skutečnosti stát právníků, a osoba v pozici tak exponované, jako je učitel, je mimořádně ohrožená. Je to hnusné, je to nelogické, ale je to realita. ////
Souhlas Ivo Mádr. S určitostí by pomohl absolutní "reset"a nejen ve školství. ////
Velmi přesné. Ale co s tím? Uvažuji, jak se mohlo stát, že lidé s vysokoškolským titulem a nejprestižnějším povoláním (tedy pouze v severských zemích)jsou u nás za "rohožky", o které si očistí boty kde kdo. Ani se mi nechce zmínit, že jsme potomky Komenského. Snad jsme to s tou demokracií přehnali? Naše společnost byla po slavném Sameťáku jako divoké zvíře, které bylo dlohodobě v kleci, s jistou žrádla a v bezpečí. Pak jsme byli vypuštěni do přírody a zjistili jsme , že jsme nebezpeční dokonce i sami sobě. A tak si nezasloužíme, než více zákonů a více papírů a více policajtů. I když, těm někdy závidíme, že jsou osoby veřejně činné. To učitel, na toho může kdokoliv, kdykoliv a cokoliv. Piši v první osobě, aby nevyzněly moje stesky příliš ukřivděně. I když ...každý ať si udělá svou osobní revizi, co mohl udělat jinak. Je tu destrukce, rozklad a konec jakýchkoliv morálních hodnot. Prostě tekutá doba. Co s tím? Jen tu mluvíme a mluvíme. Ano první (snad) bylo slovo. Ale nebylo jich už dost?
Ještě jedno téma: Pan Kartous kdesi píše, že kliďo píďo mohou učit i nepedagogové, protože prý nejsme právně odpovědní za to, jak učíme. Pardon, já se tedy cítím hodně a i právně odpovědná a kompetentní za to, CO a hlavně JAK učím. A v případě,že zaviníte úraz dítěte, tak si piště,že tu odpovědbnost ucítíte!! A nedejbože, aby Vám ulítlo ve vypjaté chvíli(kterých je mezi puberťáky současných rodičů požehnaně) nějaké vulgárnější slovíčko. Já bych učiteli třeba za "p....." napařila nejlépe tak deset let tvrdého žaláře...pane Kartousi. Tak neplácejte nesmysly.
Znám z přímého přenosu momenty, kdy nepedagog přímo destruuje atmosféru (hází ne klacky ale klády pod nohy spoluučitelům) na druhém stupni základní školy. Znám konkrétní situaci, kdy mladý nepedagog ale sportovec a "chlapák" získal děti v osmé třídě natolik, že starší kolegové - i když zkušení pedagogové, tam byly šikanováni. Prostě udělal z nich "tým a správnou partu",která táhla za jeden provaz ...ale proti ostatním učitelům. Tedy probíhaly pokusy o šikanu. A chápete (aspoň Vy,kteří rozumíte principu šikany,že není lehké odolávat začátkům šikany.Jednalo se například o takové nevinné parodování učitelky,nebo rytmické dupání,ke ketrému se přidávali ostatní "chlapci" třídy).On (pan Chlapák -učitel)však po vyzvání, aby v tom jako třídní pomohl, odmítl, že by si s dětmi skazil vztahy. On pracoval u dětí jen proto, aby si tam leštil své ego a kochal se tím, že jej děti milují. Jak primitivní, když on - mladý muž je ve školství na sto honů možná jediný. A hlavně rozumí IT technice, takže i u nadřízených je oblíben.
Pán Bůh s námi a zlé pryč. Se vzdělasnými pedagogy i bez nich. Budoucnost bude bez nich, protože pochybuji, že se situace v našem státním školství nějak rychle může napravit a tudíž pochybuji, že tam půjdou vystudovaní mladí pedagogové učit. Proč by to dělali?
Okomentovat