Dalibor Neckář: Řemesla okolo a v nás

Se žáky jsme vedli zajímavou debatu o tom, co jsou řemesla. Objevovali jsme, co charakterizuje řemesla. Žáci dali sami dohromady, že řemeslo charakterizuje práce rukama, vytváření něčeho užitečného druhým, apod. Zadali jsme si úkol zjistit a zkusit se naučit nějakou drobnou ruční práci, kterou právě naši prarodiče či rodiče uměli, a my ji dnes skoro ztrácíme. Pustili jsme se tak do menšího projektu, kdy žáci měli objevit řemesla v místě, kde žijí. Obrátit se tak na rodinu, přátele či známé a zjistit, jaká řemesla či práce umí nebo dělají rádi. Většina z nás si tak příjemně pohovořila s blízkými lidmi.

Během dialogu v kroužku každý žák sdílel, kdo v jeho rodině umí nějaké řemeslo, narazili jsme na podobnost řemesla, povolání obecně a umělecké tvorby. Děti přinášeli zajímavá řemesla svých rodičů nebo prarodičů (loutkář, kovář, keramik) a sdíleli mnoho dalších dovedností a povolání svých rodičů a prarodičů.

Dalším cílem bylo sepsat si, co umím já za řemeslo nebo jakoukoli jinou dovednost. Jako příklad jsme si ukázali princip háčkování rukama a jednoduchý návod, postup, protože některé děti z rodiny háčkování uvedli jako příklad.

Děti na volný papír vytvořili svůj vlastní návod na to, co umí. Vytvářeli návody na různé výrobky a dovednosti, které je napadali. Ne každý umí nějaké řemeslo, a k diskusi o tom, jaké dovednosti máme, o řemeslech, o ruční práci a o světě práce se hodil každý návod. Zjistili jsme, že každý umíme něco, k čemu můžeme vytvořit návod pro druhé.


Celý text naleznete zde