To, že se motivace žáků k práci může výrazně zvýšit, řeší-li problém, který cítí jako vlastní, je nám známo. Problém je velmi často v tom, jak takovou situaci vyvolat. Elegantním nápadem je Julianiho Hodina géniů (Genius Hour).
 |
| A.J. Juliani (twitter.com) |
A. J. Juliani se poprvé pokoušel tento projekt realizovat ve své třídě v roce 2012. A změnilo to jeho postupy navždy. Stal se z něj propagátor badatelsky orientovaných výukových metod. Dnes má Genius Hour, vlastní web, za nímž stojí Juliani se Spencerem.
Má-li být projekt Hodina géniů úspěšný, musí mít v první řadě jasnou strukturu:
1. Plánování
Hned na začátku je třeba vyjít z toho, kolik času projektu věnujete a jak často na něm budete pracovat (od minut z každé hodiny až po týdny ve šk. roce). Určitou možností, není-li možné mu skutečně věnovat 1/5 času ve třídě, je nastavit tento čas ochotou žáků věnovat se mu i ve vlastním volném čase. Jen připomínám, že nalezení času je ve skutečnosti otázkou priorit, a v tomto případě též vůle inovovat.
2. Výběr témat
Po představení projektu si žáci individuálně vybírají, na čem budou pracovat (co se naučí) a co bude výstupem. Základním požadavkem je, aby aktivita byla pro rozvoj žáka jednoznačně přínosná a měla alespoň nějaký vztah k výukovým cílům (očekávaným výsledkům učení podle naší připravované revize RVP). Pro budoucí úspěch je toto klíčová fáze. Je třeba to neuspěchat a důkladně si rozmyslet, jaké překážky se mohou vyskytnout a zda bude možné je překonat. Možností, co dělat, je nepřeberné množství – od studia ve výuce probíraných přírodních úkazů v okolí školy, až po organizaci nějaké akce. Juliani zdůrazňuje, že není dobré nesmyslné nápady bez rozmyslu zamítnout.
3. Představení
Je třeba, aby žák při hledání možných obtíží realizace nezůstal sám. Každý si připraví 4stránkovou prezentaci sestávající z těchto částí: 1. Co chce dělat, 2. Proč to chce dělat (jaký to pro něj má přínos), 3. Jak to udělá (s předpokládaným časovým harmonogramem), 4. Jak by měl úspěšný výsledek vypadat. Každý žák svůj nápad v jedné minutě představí a nad možnými problémy se formou brainstormingu zamyslí celá třída.
4. Studium, učení, dokumentace
Žáci s asistencí učitele hledají a studují pro řešení jejich úkolu vhodné zdroje. Mohou jít do knihovny, vyhledávat online, konzultovat s odborníky ad. Možností je opět mnoho. Je třeba, aby pro řešení svého úkolu získali co nejvíce znalostí. Průběžně svůj pokrok dokumentují a sdílejí s třídou (případně i zveřejňují). Vytváří se tak komunita, v níž se učí jeden od druhého.
5. Tvorba
Výzkumná fáze předchází realizaci produktu. Nikdo v ní nechce setrvat příliš dlouho. Žáci většinou mají obavy z toho, že se jim nebude tvorba dařit. Je třeba je přesvědčit o tom, že nezdar je samozřejmou součástí vývoje, že důležité je se nevzdávat a snažit se nedostatky odstraňovat. Julianiho třída má pro tyto účely zvláštní nástěnku s názvem „Největší omyly“, na níž žáci své nezdary pro poučení ostatních zveřejňují. Sám Juliani své vlastní omyly pravidelně přiznává veřejně.
6. Prezentace
Výsledky práce žáků je třeba prezentovat nad rámec třídy. Možných forem je mnoho – výstava, zpráva publikovaná na blogu, prezentace ve třídě se záznamem, konference ve stylu TED v přítomnosti rodičů (pro celou školu) apod. Podstatné je, že tato aktivita nesmí chybět. Má velký vliv na motivaci žáků k práci.
7. Reflexe
Součástí zakončení projektu je zpětné zhodnocení toho, zda se to povedlo, a jaký skutečný přínos to pro každého mělo. V případě publikování výsledků je zajímavé sledovat reakce veřejnosti. Je dobré se zamyslet nad tím, jak pokračovat.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Tak to je rozhodně zajímavý článek.
Okomentovat