Žáci by si měli z hodiny odnést základní pochopení toho, že pomocí schémat a konvencí si usnadňujeme porozumění jinak nesmírně komplexnímu sociálnímu prostředí, jak zároveň naplňování těchto schémat vynucujeme za účelem toho, aby prostředí bylo předvídatelnější a jak skrze vědomí si těchto kognitivních mechanismů můžeme být citlivější na situace, kdy toto stereotypizování může být na škodu (ať už nám nebo někomu jinému).
 |
| Tereza Vodičková (obcankari.cz) |
Lidská mysl má běžně tendenci zobecňovat, rozpoznávat v prostředí nějaké vzorce a pak ty vzorce udržovat. Je to proto, že se tím snižují kognitivní nároky na orientaci v prostředí: pokud mám např. schéma toho, jak se chovat v restauraci (přijdu, posadím se, počkám, objednám si, najím se, zaplatím), mohu se bez většího myšlenkového úsilí podle tohoto schématu zachovat, a protože restauratéři toto schéma také následují, bude to fungovat. Různá takováto společenská schémata či konvence najdeme prakticky všude a často na ně v životě spoléháme (např. na pravidla silničního provozu), potud tedy fungují. Podobně schematizujeme i lidi, vznikají tedy stereotypy jako přirozený důsledek naší tendence zobecňovat - to je něco, čemu se fakticky moc neubráníme, je to automatický, nevědomý, přirozený proces. Zásadní však je, že vždy můžeme vyvinout mentální úsilí si tento stereotyp uvědomit a rozhodnout se nezachovat se podle něj, zejména v případě, že by to poškodilo druhou stranu.
Pracovní list a metodiku naleznete
zde
0 komentářů:
Okomentovat