„Proměnu přijímaček prosazují dnes především krajští hejtmani a zjednodušeně řečeno tvrdí, že máme příliš mnoho maturantů. A máme i příliš mnoho neúspěšných maturantů. Není podle nich možné, aby na maturitní studium školy přijímaly kdejakého čtyřkaře, který stejně nemá šanci maturitu udělat. Je třeba podpořit zájem mladých lidí o řemesla a učební obory a přesměrovat je na jiné školy než ty všeobecně vzdělávací. Pomoci tady má právě „nepodkročitelná“ bodová hranice u přijímaček. Na první pohled to vypadá rozumně…,“ komentuje Michal Komárek pro Český rozhlas Plus.
 |
| Michal Komárek (archiv autora) |
Bližší pohled ta úvaha ale neunese...
Učňovské školy mají dnes velké problémy: Těžko shánějí kvalifikované odborníky i moderní vybavení, jsou odtržené od praxe a jejich žáci jsou ve velké míře demotivovaní, bez ambicí, neukáznění...
Často se o nich mluví jako o „odpadu“ českého školství. Nepochybně existují výjimky a nepochybně je i na „učňácích“ řada vynikajících učitelů. Nicméně v našem vysoce selektivním školství se opravdu v posledních letech dostaly na okraj zájmu. Dětí, rodičů, i politiků.
A za této situace náhle část politiků dospěla k pozoruhodné zkratce, jak vyřešit problémy českého školství. V podstatě říkají: Nebudeme ztrácet čas diskusemi o smyslu státních maturit nebo testování, o platech učitelů, natož o tom, co a jak by se mělo na školách učit. Potřebujeme rychlé, praktické řešení.
Takže – pošleme víc dětí na špatné školy. A uvidíme. Nějak to dopadne.
Celý text a komentář ke stažení naleznete zde
8 komentářů:
Učňovské školy mají dnes velké problémy: Těžko shánějí kvalifikované odborníky i moderní vybavení, jsou odtržené od praxe a jejich žáci jsou ve velké míře demotivovaní, bez ambicí, neukáznění...
Pan Komárek má do určité míry pravdu, která se ale netýká jen učňovských škol. Týká se i mnohých maturitních odborných škol. Záleží to nejen na penězích. Mnohé střední odborné školy například ještě dnes používají i některé odborné učebnice z předlistopadové doby jen proto, že "nové" nejsou prostě k mání. Jak to některé kraje řeší? Například budováním tzv. Center odborné přípravy ve vybraných školách, do kterých se snaží soustředit co nejvíc rozpočtových, krajských a dotačních penéz a materiálního vybavení a ta centra jsou pak přístupná ostatním SŠ a také základním školám...
Kraje to zkrátka nemají lehké. Kdyby byla úplná pravda, co pan Komárek říká, bylo by asi nejvýhodnější, kdyby se všude zřídilo co nejvíc gymnázií, konzervatoří,ekonomických, pedagogických škol atd. a do nich nahnat děti ze ZŠ, když tam nejsou nároky na vybavení tak velkě. To se ale neděje. Mně se ten dolní limit taky moc nelíbí. Nelíbí se mi proto, že maturantů by logicky mělo být asi 60 % a je vinou především základních škol, že je na to nejsou schopné děti dobře připravit i z výše uvedených důvodů. Doufám, že ta hejtmanská "středoškolská iniciativa" zamíří i tímto směrem.
J.Týř
Pane Komárku, nejste náhodou "kontextologický češtinář" ?
Posílají se děti do skol, anebo na školy?
Napsal jste "...Poslat víc dětí na špatné školy"
Jak jste to, vy filuto jeden, vlastě myslel? Podle vzoru "Na zteč!"?
To by ale ta hejtmanská iniciativa byla přínosná. Nemyslíte?
To je tak, když novinář neví o čem píše. Otírá se o učňovské školy, aniž by věděl proč jsou žáci na učilištích demotivovaní a neukáznění. Opakuje bláboly pseudoexpertů, kteří o učních ví jen to, že je občas potkají na ulici a sem tam potřebují řemeslníka.
Takže. Učni jsou demotivovaní a neukáznění. Protože takoví už přišli ze ZŠ a z rodin. Na učilištích jsou všichni problémoví žáci ze základních škol. Kde je 9 let nebyli schopni přimět k práci a motivovat. A učňovské školy to mají za 3 roky zachránit. A proto jsou špatné.
Jak napsal pan Týř, učebnice nepoužívají, protože neexistují. Co si učitelé nenapíší, to nemají. Didaktikou učňů se nikdo nezabývá. Žádná fakulta to nemá v popisu práce a co vím, ani mít nebude. Učitelé si to musí vyžrat sami. Nikdo jim nepomůže, jen jim každý radí a kritizuje.
Učitelé z učilišť utíkají. A nedivím se jim. Učňovské školství míří do fabrik, tedy do první republiky a 19. století. To je ten pokrok!
Tyto zcestné názory nemá jen novinář, ale bohužel i řada tzv. odborníků a politiků. A to je ta pravá tragédie. Na jednu stranu všichni mají plná ústa inkluze a pomoci potřebným, ale realita je jen o čerpání fondů na místo konkrétní hmatatelné podpory.
Učit demotivvaného učně, který často nemá na autobus do školy(rodič chlastá a druhý je v celostátním pátrání) či má trestní přítomnost a budoucnost je totálně něco jiného, než učit synka pana doktora a paní inženýrky, který má vlastní mercedes a doma ho rodiče od dětství zahrnují péčí a kontrolou.
Pořád je lepší, když se průměrný žák nemající ambice vyučí řemeslu než když neudělá maturitu a je bez vzdělání. Nebo maturitu udělá, ale není schopen odvádět práci maturanta. Možnost dodělat maturitu jako vyučený má vždycky. A je schpen se živit něčím jiným než přerovnávat lejstra v kanceláři.
Maturita totiž není jen lejstro, ale úroveň kompetencí, které by měl maturant mít. Pokud je nemá, nemá na maturitu nárok. Pak je to plivnutí do tváře všem maturantům dřívějším i budoucím.
Pan Mirek Vaněk situaci vystihl naprosto přesně.
"Kde je 9 let nebyli schopni přimět k práci a motivovat."
Jen zde tak plně nesouhlasím. Druhý stupeň ZŠ je na tom díky inkluzi podobně. Není to jen problém výchovný a vzdělávací, ale především sociální, tedy celospolečenský.
Pane Vaňku, děkuji vám za zasvěcený a reálný pohled, ke kterému lze dodat snad jen to, že kraje, které např. z finančních a možná i z personálních, dotačních a jiných důvodů sesypávají maturitní obory do jedné velké školy a berou je učňovským (integrovaným) školám, dělají dost často chybu. Když jsou ve větších učňovských školách integrované maturitní třídy, zvedá to úroveň celé školy a je umožněná prostupnost tam i zpět. Odebráním maturitního oboru integrované učňovské škole se úroveň takové školy nutně zhorší.
Omezovat maturitní studia jen proto, že ze základních škol vycházejí mnohdy zbytečně nekvalitně vzdělané a nevychované děti a že mají krajští úředníci zájem na jakési centralizaci maturitního studia i z finančních, dotačních, personálních apod. důvodů, je mnohdy nikoli jen zčásti rozumný tzv. optimalizační krok. Někdy je to i projev něčí hlouposti nebo pohodlnosti.
Mrzí mne despekt, se kterým se na učňovské školy často pohlíží. Zejména tam je, myslím, potřebné dbát nejen na odbornost, ale i na všeobecnou složku vzdělávání, která dává lidem nadhled, schopnost chápat nové věci a flexibilitu. Oddělovat odbornost od všeobecného vzdělávání je krátkozrakost.
Nedbat dostatečně na řádné vzdělávání a výchovu v základních školách je hloupost. Za střední školy dnes odpovídají kraje, za základní školy obce. DVPP dnes nikdo zodpovědně neuskutečňuje*. Když byla v krajích ještě navíc zrušena Pedagogická centra s metodickými kabinety, došlo k prudkému zhoršení úrovně základních a středních škol. Tohle obojí udělala kdysi Zemanova vláda a dodnes to není napraveno. Řešit to dnes omezováním dostupnosti maturit a jakousi "mistrovskou zkouškou" je podle mého názoru hloupost.
*
NIDV, jakési fondočerpačsky slepé střevo MŠMT zaslouživší se o návrh tzv. Kariérního (ne)řádu pro učitele, svými krajskými pobočkami DVPP očividně nezvládá. DVPP se evidentně dostalo do slepé uličky a je dnes vystaveno "dotované hře tržních sil". Není mi úplně zřejmý důvod jeho existence, když ministerským "zařízenim pro DVPP" je podobně "dotačně závislý" a podobně neschopný Národní ústav pro vzdělávání...
Chudáci žáci, rodiče, učitelé, ředitelé škol a obce, chudák ministr školství. Takovýhle chaos je snad možný snad jen v MŠMT ČR. Za přispění některých krátkozrakých médií...
Problém není pochopitelně v tom, že by maturantů bylo moc. Problém je v tom, že velká část z nich nemá potřebné znalosti a dovednosti, které bývaly spojovány s maturitním vzděláním. Pan Komárek a s ním několik dalších, se snaží všemožně předstírat, že nerozumí vztahu mezi podílem maturantů v populaci a kvalitou jejich znalostí a dovedností. To, co říká naprosto oprávněně stát, je toto:
1) Vážení občané, všichni máte možnost získat státní certifikaci, kterou nazýváme maturitou.
2) Pro získání této certifikace musíte navštěvovat nějakou dobu k tomu určenou instituci a pak předvést, že umíte to, to, to a to.
A šmytec. Stát neříká, že Pepíček Vonásků nesmí být certifikován. Stát neříká, že 50% populace nesmí být certifikováno. Stát neříká, že kdo není certifikován, musí do lochu, sběrného tábora, na pracák, nebo rovnou na krchov. Na druhou stranu ale stát také již nenese zodpovědnost za každého jednotlivce. Stát neupravuje požadavky na certifikaci pro každý jednotlivý možný typ znevýhodnění. Stát neřeší to, že ne všichni mají na to, aby touto certifikací prošli. Nejedná se o certifikaci určenou pro maximalizování užitku každého jednotlivce, to je úlohou toho jednotlivce. Jedná se o certifikaci určenou pro budoucí zaměstnavatele, klienty, pacienty, cestující, apod. To je její smysl, který ovšem zřejmě určitý typ mozku není schopen pojmout.
Státu se bezpochyby vyplatí se snažit maximalizovat počet certifikovaných, ale zde se objevuje základní problém v neschopnosti exaktního myšlení komárkoidních lidí. Maximalizovat počet prvků s nějakými vlastnostmi znamená toto:
max{|A|, A={x z X|x splňuje vlastnost R}}
Komárkovci tvrdí, že řešením této úlohy je definovat vlastnost R jinak, ale ponechat jí stejné značení. My tvrdíme, že toto není řešením původní úlohy. Můžeme určitě změnit vlastnost R tak, aby |A|=|X|, ale pak jsme nejenže nevyřešili původní problém, ačkoliv se tváříme, že ano, ale navíc jsme zcela zpochybnili význam zavádění vlastnosti R. Snažme se přes exogenní proměnné zvyšovat pravděpodobnost, že
x bude splňovat vlastnost R, ale nesnažme se předstírat, že když nazveme "R" úplně jinou vlastnost, že jsme tím vyřešili původní problém. To je nesmysl.
Diskuse o učňovských oborech s tímto nijak nesouvisí. Samozřejmě, že z pohledu maximalizace užitku jednotlivce je maturita jednoznačně výhodná. Nominální mozky, které dosáhnou pouze na tu individuální maximalizaci, protože ničemu jinému nerozumí, nazývám nominálními právě proto (byť se to projevuje i jinak), že nerozumí nominální povaze toho problému. Je to stejné, jako bych tvrdil, že v roce 1980 byl bohatý každý, kdo měl výplatu alespoň 5000. Vlastnost R je zde "býti bohatý". Problém je v tom, že pokud to bylo 5000 italských lir, tak nám pojem "býti bohatý" znamená třeba spaní pod místním viaduktem a žebrání na nádraží Termini. A to je úplně to samé, jako s tou maturitou. Pokud význam pojmu "býti držitelem maturity" znamená, že dotyčný se umí podepsat, pak ji rovnou zrušme a nahraďme ji třeba ceritifikací "Mistr světa na třetí". Ta maturita je v tí individuální maximalizaci jednoznačně tím, čeho je třeba dosáhnout, ale důvod proč tomu tak je, spočívá právě v tom, že význam toho pojmu je daný a jeho uživatelům skutečně přináší pro ně relevantní informaci. Pokud se tento význam zničí, jako že už se to zčásti podařilo, přestane mít maturita smysl a skutečně se může rozdávat k rodnému listu. Pak ale nebude ani z individuálního pohledu mít pražádný význam pro jejího držitele. Nezaručí mu vůbec nic a je škoda na ní plýtvat papírem.
Lída Rakušanová: Kvalita učňovského školství
15. duben 2013
Najít dostatečně kvalifikované pracovníky v takových profesích, jako je obráběč kovů, zámečník nebo mechatronik se podle opakovaného zjištění Česko-německé obchodní a průmyslové komory rovná výhře v loterii. Dnešní zaměstnanci spějí k důchodovému věku a nemají své zkušenosti komu předat. Absolventů je málo a z učilišť si přinášejí praktické dovednosti, které jim v praxi k ničemu nejsou. ..
Obdobně ale vidí situaci už řadu let i školy. Stejně jako firmy by si přály intensivnější spolupráci. Shodují se ovšem na tom, že k tomu nejdřív musí vláda nastavit jasná pravidla... (...pro spolupráci firem se školami... např daňové odpisy)
Jádro problému je ovšem v tom, že se dneska do učňovských oborů hlásí jen zřídka mladí lidé s předpoklady pro to, aby nároky dnešní sofistikované průmyslové výroby vůbec zvládli. Odčerpávají je například četné soukromé střední školy pochybné kvality, zato s lákavými nabídkami profesí, které sice nemají na trhu práce dobré vyhlídky, ale slibují pohodlnější studentský život a větší společenskou prestiž. Zatím dostávají v České republice všechny školy, bez ohledu na jejich kvalitu, od státu stejný příspěvek na žáka. Dokud tomu tak bude, sotva se co změní.
https://plus.rozhlas.cz/lida-rakusanova-kvalita-ucnovskeho-skolstvi-6543558
Paní Rakušanová měla před šest léty pravdu, která se, bohužel, dodnes netýká jen učňovského, ale i celého odborného školství včetně maturitních oborů. Koexistence učňovských a maturitních oborů v integrovaných SOŠ (typicky třeba u profese mechatronik...) by při lepších organizačních, materiálních a personálních podmínkách byla přínosem pro školy (jejich žáky a učitele) i pro podniky, které chtějí se školami spolupracovat.
Okomentovat