Marek Lisý: Finské školství a ICT: 4. Spolupráce, podpora a profesní rozvoj učitelů

V předchozích dílech jste si mohli všimnout opakujícího se motivu. Chcete-li jako učitel zařadit něco nového z ICT, můžete se obrátit na ICT metodika. Má-li ICT metodik problém, je tu koordinátor metodiků pro celý region, který pomůže problém vyřešit. V podobném duchu, má-li učitel technický problém, má ve škole jiného učitele pro technickou podporu. Pokud si technická podpora na škole neví rady, je tu regionální technická podpora, která jim pomůže. V posledním díle mého miniseriálu se zaměřím na důvody, proč se ve Finsku učitelům dobře pracuje, a popíšu, jak jim systém vytváří prostor k tomu, aby se stali opravdovými profesionály.

Spolupráce

Spolupráce mezi učiteli je ve Finsku velmi úzká. Tiina (učitelka a ICT metodička, s níž autor textu hovořil – poznámka redakce) mi prozradila, že se s ostatními učitelkami třetích tříd setkávají každé pondělí po práci a připravují společně plán výuky. Ale nejen to. V rámci třetích tříd si často promíchávají žáky nebo vyměňují žáky (to velmi snižuje nevraživost mezi paralelními třídami a vytváří vztahy napříč celým ročníkem, to je ale téma na jiný článek). Někdy se zase dvě učitelky domluví, spojí žáky do jedné třídy a učí v tandemu. Když zpívají, tak občas dokonce spojí všechny čtyři třetí třídy dohromady, celkem přes 80 dětí.

Podle Tiiny je tento typ spolupráce běžný v celém Finsku. Ale nebývalo tomu tak vždy, spolupráce se ale dost zintenzivňuje ruku v ruce s větším tempem změn, které se ve školství realizují. Kde se to ve Finech, kteří jsou vyhlášení svojí uzavřeností, bere, těžko říct. Mám dvě hypotézy, na obou bude jistě něco pravdy.

Ve Finsku jsem chodil na Jyväskylä University, většina mých předmětů byla na Faculty of Education, tedy na pedagogické fakultě. A téměř v každém předmětu jsme pracovali ve skupinách. Skupinové projekty, diskuze, práce ve dvojicích. Za jeden semestr jsem zažil zhruba desetkrát více spolupráce než za dva roky studia na českém peďáku. Bavil jsem se také s Finkou, která se mnou chodila na předmět o komunikaci a profesionální identitě. Pro ni šlo o poslední předmět před ukončením studia (které zde nekončí státnicemi, prostě doděláte poslední předmět a diplomku a je hotovo). A řekla mi, že už se těší, až začne naplno učit, byť v posledních letech absolvovala tolik praxe, že už se cítila, jako kdyby učila. A těší se, protože se cítí opravdu dobře připravená, je sebejistá, protože se během studia opravdu hodně naučila a posunula se dopředu. Řeč přišla i na spolupráci. A ano, potvrdila mi, že během studia byli s ostatními studenty neustále nuceni spolupracovat, byť jim to bylo mnohdy nepříjemné.

A to je podle mého názoru velkou příčinou, proč potom finští učitelé spolupracují, protože jsou už na práci v týmu zvyklí, jsou zvyklí si dávat navzájem zpětnou vazbu a podporovat se. Já na to z peďáku zvyklý nejsem. Zpětnou vazbu jsem dával možná jednou za celé studium, týmový projekt jsme dělali přesně jeden, v prvním semestru v Didaktice matematiky I. Celým studiem bylo možné proplout jako samostatná jednotka. A podle výzkumů tak vypadá i česká výuka ve školách, práce ve skupinách je okrajová záležitost (říkali nám na peďáku).

Druhý důvod, proč podle mě Finové více spolupracují, je profesionální přístup. Selekce studentů je obrovská, z 2000 zájemců o studium prvního stupně jich ročně na Jyväskylskou univerzitu přijmou 90. Učitelé jsou sebevědomí. Společnost si jich váží. A uvědomují si, že jejich práce je náročná a musí se neustále rozvíjet. Bez spolupráce se zkrátka neobejdou.

Profesní rozvoj

Spolupráce ale neprobíhá jen na úrovni školy. Třikrát ročně se každý učitel musí účastnit společné sobotní učitelské konference. Dvě konference jsou lokální, pro zhruba pět škol z okolí. Jednou ročně je uspořádána konference pro všechny učitele z regionu. Poslední taková konference se konala ve velkém kongresovém centru a účastnilo se jí přes 3500 učitelů. Tyto konference pořádá buď region ve spolupráci s ministerstvem, nebo také učitelské odbory. V rámci těchto konferencí jsou různé přednášky, semináře a workshopy. Pozváni jsou experti z celého Finska. Tiina z programu zmínila přednášku o mindfulness ve škole, a jistého známého učitele z Helsinek, který zde měl seminář o tom, jak zrušil testy a místo toho pracuje se sebehodnocením. Tyto konference jsou pro všechny učitele povinné, konají se v sobotu, jsou zdarma, ale učitelé na ně chodí bez nároku na mzdu. Během konferencí je prostor pro sdílení zkušeností mezi učiteli napříč školami, všichni učitelé se seznamují s trendy na ostatních školách.

Dalším velmi zajímavým prostředkem profesního rozvoje je možnost hospitace na jiné škole. Každý učitel může jednou v roce na celý den navštívit libovolnou školu a sledovat výuku vybraných učitelů. Tiina takto byla zrovna minulý měsíc na sousední škole u učitelky, která v hodinách zajímavým způsobem pracuje s ICT. Logicky se nabízí otázka, kdo za hospitující učitele učí? Asi byste to už mohli uhodnout. Region Jyväskylä zajišťuje několik suplujících učitelů, kteří jsou školám k dispozici. Zarezervovat si je učitelé mohou přes systém Peda.net (vím, už to ani není třeba opakovat). Tyto hospitace jsou často i situační. Tiina zmínila, že na její škole měli nedávno projektový týden, během kterého smíšené skupiny napříč ročníky (třetí až šestá třída) pracují na společném projektu. A na tento týden se přišlo podívat hned několik učitelů z ostatních škol. Nejspíš je to vyhlášená akce a ostatní ji chtějí zkopírovat. A proč ne?


Celý text naleznete zde
Předchozí díly naleznete zde, zde a zde