Bořivoj Brdička: Proč mobily ve škole používat

V předchozím příspěvku shrnujícím důvody, proč technopesimisté (a postluddité) doporučují plošný zákaz osobních mobilů ve školách, jsme došli k poněkud překvapivému závěru, že se my technooptimisté s nimi v mnohém shodujeme. Shoda jistě bude hlavně v tom, že naším konečným cílem je prospět žákům. Říká-li profesorka Jennifer Rauch, že chce „ odhalovat negativní vlivy technologií, pomáhat žákům lépe rozumět světu, nezávisle myslet, kreativně se chovat “, pak máme docela shodné cíle.

(Beth Holland (twitter.com)

Pohled technooptimistů doporučujících osobní přístroje žáků naopak používat ( BYOD ), založím na názorech profesorky Beth Holland, která pro svůj věčný boj s postluddity používá podobenství z filmu Groundhog Day ( Na Hromnice o den více ). Možná si vzpomenete na hlavního hrdinu (Bill Murray), který se shodou okolností dostane do časové smyčky, a prožívá tentýž den pořád znovu. Beth Holland doslova říká: „ Ach jo! Jak ráda bych se zítra vzbudila a zjistila, že už není dnes. “ (Na konci filmu se smyčka přeruší a život jde dál). Důvodů má více než dost.

Zatím to bohužel vypadá tak, že nám nezbývá nic jiného než pořád dokola bojovat s názory vyvolávanými nadměrným neinformovaným strachem z technologií. Čas se, zdá se, zastavil pouze v některých školách. Jinde se člověk naopak bez digitálních technologií již vůbec neobejde. Nezbytně jim musí rozumět a co nejlépe je využívat jak v osobním občanském životě, tak v rámci svých profesních kompetencí, chce-li mít práci.

Beth Holland zpochybňuje (minule odkazované) výzkumy zákaz podporující a konstatuje, že hlavním jejich problémem je vnímání učení v té nejtradičnější formě, tj. jako předávání hotových poznatků do paměti žáků. Pak může být důležité to, jak moc se žáci dokáží soustředit na výklad, který je nezajímá, jak dokonalé a obsažné jsou jejich zápisky, zda si zapamatují vše, co předepisuje kurikulum (standardy). Má-li být učitel (spolu s učebnicí) jediným zdrojem poznání, je logické, že všechny ostatní působí rušivě. Hlavním argumentem proti generalizaci citovaných vědeckých výzkumů jsou nedostatky metodické – chybějící měření počátečního stavu znalostí respondentů, malý výzkumný vzorek apod. To jsou ale důvody, které většinu z nás nejspíše moc nezajímají.

Chceme-li k technologiím ve výuce přistupovat objektivně, musíme nutně začít definováním jejich role při naplňování výukových cílů.

Naše Strategie digitálního vzdělávání (realizovaná částečně též připravovanou revizí RVP) pracuje se dvěma hlavními cíli: digitální gramotností a informatickým myšlením. Informatické myšlení usnadňuje žákům pochopení principů fungování digitálních zařízení, takže napomáhá též smysluplnému využívání vlastních mobilů. Je zřejmé, že jeho rozvoj by měl být vhodně podpořen vlastními aktivitami žáků ve škole i mimo ni. Budování této kompetence je typicky v rukou informatiků, a tak je trochu mimo hlavní náplň tohoto článku. My se budeme věnovat spíše digitální gramotnosti, která se přímo týká vlastně všech předmětů...

Doufám, že se mi podařilo vysvětlit, v jaké situaci se vzhledem k plošným zákazům mobilů v našich školách nacházíme. Pokud se k tomuto opatření vedení někde na základě závažných důvodů (převažující chorobné závislosti žáků na mobilech) rozhodne, mělo by si být vědomo toho, že správná cesta vede jinudy. Takové opatření lze použít pouze v krajní nouzi a musí být spojeno s jasným plánem, jak problém do budoucna k prospěchu žáků řešit – tedy jak je dovést až ke smysluplnému využívání technologií v osobním i profesním životě.

Závěr si bude muset udělat každý sám. Snad vám může pomoci vyjádření Tajného učitele, s nímž se ztotožňuje i většina členů Jednoty školských informatiků.

Cituji: „Nehledě na to, že žádný zákaz nepomůže. Velmi často se stává, že autorita (stát, škola…) vydá příkaz, zabalí vše do krásného snového balení s údajně morálně správným cílem, který ale skončí přesným opakem. Prohibice skončí tím, že stát nemá peníze z daní, vznikne mafie prodávající alkohol nelegálně, a ještě víc lidí začne pít v soukromí. Zakážete prodávat ve škole sladkosti, tím zničíte bufet, a pak si už nelze koupit ani housku se sýrem. A žáci o přestávkách pospíchají do obchodu, aby si koupili sladkost. Krása! Zakážete mobily a… Ano, co se stane? Obávám, že se nestane vůbec nic. Stejně mobily budou ve škole a stejně se budou používat. Jen tajně.“


Celý text naleznete zde