„Čekají nás ulice plné rozdivočelých čertů, ale i články a diskuze o traumatech dětí z Mikuláše. Jak tuhle tradici uchopit? Je to strašení, přežitek, nebo zkouška? Není to filosofické téma, ale praktická otázka mnohých rodičů, kteří se k tomu musejí nějak postavit. Přemýšlením o různých zvycích a tradicích jsem strávila teď na své mateřské se třemi dětmi dost času. Nejkontroverznějším svátkem z hlediska výchovných přístupů je, zdá se, právě Mikuláš,“ píše pro magazín Rodiče vítáni Tereza Puldová.
Existuje docela velká skupina rodičů, kteří jsou rádi, že mohou děti jednou za rok pořádně postrašit. Neřeší, zda je situace přiměřená k věku dítěte a zda mu nezpůsobí trauma. Tito rodiče se například dobře baví tím, že ponechají vyděšené dítě zavřené v jednom kupé mikulášského vlaku spolu s rozjívenými čerty, nechají čerta, aby dítě strčil do pytle a ještě se tomu smějí. Nebo vezmou dítě tam, kde celé mikulášské skupině vévodí z řetězu utržení čerti, kteří pouští hrůzu a Mikuláš je jen jakýsi jouda postávající s andělem někde vzadu.
Další skupina rodičů zastavá zcela opačný postoj. Mikuláš je pro ně vyprázdněná fraška bez vyššího smyslu a s velmi negativními účinky na děti. Navíc v tom vidí i obelhávání, protože nadpřirozené bytosti neexistují. Tito rodiče nechtějí, aby se jejich děti s tímto zvykem setkaly a pokud tomu nejde zamezit (Mikuláš přijde do školky či školy, nebo ho potkají někde venku), vysvětlí dětem, že Mikuláš je jen převlečený dospělý. Že Mikuláš neexistuje, že je to taková hra, ať se nebojí.
Osobně si myslím, že je to tradice, kterou by bylo škoda opustit jen kvůli tomu, že jí nerozumíme nebo neumíme pojmout bezpečně s přiměřenou mírou napětí, tajuplna a strachu.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat