„Myslím, že je důležité, aby se na dítě mluvilo především česky. Aby se dorozumělo ve škole a správně vyslovovalo. Aby se setkávalo s vrstevníky nejen z řad Romů, ale i z majoritní společnosti. Nemám nic proti tomu, aby se na děti mluvilo i romsky, ale až jako druhý jazyk. Rodný jazyk by pro nás všechny měl být jazyk český. Žijeme v České republice, tak mluvme česky,“ říká speciální pedagožka Naděžda Vašková v rozhovoru pro časopis Romano Voďi.
Zaznamenala jste během své praxe, že by se u romských dětí výrazně objevoval problém s opožděným vývojem řeči? Nebo Romové tím, že se pohybují v širší rodině a jsou odmalička zvyklé hodně komunikovat, tento problém nemají?
Zatím jsem v péči neměla žádné romské dítě. Nicméně si nemyslím, že by Romové tento problém neměli. Spíše naopak – děti se pohybují často v bilingvním prostředí, nemluví dobře ani česky, ani romsky, ale stále je málo rodičů informovaných a natolik zodpovědných, že by s dítětem k logopedovi šlo a hlavně pravidelně s dítětem doma pracovalo. Nicméně toto se netýká pouze Romů a netýká se jich ani to, že by měli menší problém. Skutečně to nezáleží na barvě kůže, ale na zodpovědnosti každého rodiče. Děti mohou být zvyklé komunikovat, to ale neznamená, že komunikují správně, že mají dostatečnou slovní zásobu a že se u nich neprojevuje jiný problém související s komunikací.
Nakolik ovlivňuje romské žáky prostředí a rodinné zázemí, ze kterého pocházejí?
Určitě ovlivňuje. Já sice odmala chtěla být učitelka a šla jsem si za tím, ale vím, že kdyby mě naši od dětství nevtloukali do hlavy, že je důležité se učit a mít dobré známky, tak bych teď nebyla tam, kde jsem. Vidím ve svém okolí rodiny, které děti záměrně nechávají ze školy doma, protože se jim nechce s dětmi ráno vstávat, nebo je nepřipravují na to, že by měly dál studovat, protože stejně přece práci nenajdou a škola je nuda. Bez pozitivní motivace a správných výchovných vzorů dítě málokdy dosáhne toho, čeho by chtělo. Potřebuje to správné zázemí a podporu. Pocit, že v něj někdo věří.
Patří podle vás všechny děti do běžných škol? Jak se díváte s odstupem času na zavádění inkluze?
Nepatřím mezi odpůrce inkluze jako takové. Vždy jsem říkala, že inkluze je hloupost. Pořád to tak vidím, ale když se v tom pohybuju, nevidím to už úplně tak černě. Inkluze je skvělá myšlenka, u nás však zaváděná nešťastným způsobem. Dětem se speciálními potřebami byla věnována ve speciálních školách maximální možná péče, v běžných školách je jim věnována ta nejmenší možná. A to i když mají asistenty, i když mají mě jakožto speciálního pedagoga, který za ně bojuje a lobbuje. Pokud bude ve třídách třicet dětí a z toho šest s podpůrným opatřením druhého až čtvrtého stupně, není to přínosné ani pro inkludované děti, ani pro intaktní děti, ani pro učitelku, která se z toho může uběhat z jedné strany třídy na druhou.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat