Ministerstvo školství pravděpodobně navrhne zúžení státní maturity jen na didaktické testy. Podle ministra školství Roberta Plagy (ANO) to podporují odborníci i poslanci, se kterými o možných změnách v maturitách debatuje. Ministerstvo by tak ustoupilo od ústní části a slohových prací u státních maturit. Návrh úprav by ministr chtěl předložit na jaře. Informuje ČTK.
Celý text naleznete zde
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
70 comments:
Spolecna cast (statni) maturity ma i ustni cast? Neni ta nahodou jen v rezii skol?
Tak to já bych navrhoval, aby se slohové cvičení psalo formou SMS .. to zvládne každý :-) Pokud je to pravda, pak je to celé k smíchu a k pláči !!! Vyberte si, co chcete ...
Pokud by se podařilo zúžit společnou část maturitní zkoušky na prezenční listinu a tu by za maturující vyplnil učitel nebo raději zákonný zástupce, můžeme do dvou let dohnat Thajsko a pokud by se zrušila i Česká školní inspekce, tak i Finsko.
A to se vyplatí!
Zajímavé to bude v angličtině.
Otázka: Popište, jak byste vyslovil slovo understand?
Bude to výsměch vzdělanosti ale úlitba politice. Už chybí jen otázky typu napiš vzorec pro obsah obdélníka.
Pokud ale chceme 80% národa maturantů musíme jít s laťkou dolů. A moderními metodami ještě níž.
Doufám, že se na jaře 2019 najde poslanec, který podá pozměňovací návrh k chystané novele maturitních ustanovení školského zákona, jímž by zrušil i ty nanicovaté "didaktické" testy. Didaktického na nich totiž moc není.
Jedinou součástí dnešní státní maturity, která aspoň přibližně odpovídá současným standardům v metodách ověřování výsledků výuky, jsou testy z cizího jazyka. A tam mají žáci lepší možnosti, jak získat mezinárodně uznávaný certifikát. Přinejmenším v angličtině je jich možná dokonce nadbytek.
Poslance, který se přípravy pozměňovacího návrhu ujme, velmi rád vybavím odpovídajícími argumenty.
Příliš komplikované.
Můj návrh je už několik let stejný.
Maturitní vysvědčení současně s rodným listem.
Poslance, který se přípravy pozměňovacího návrhu ujme, velmi rád vybavím odpovídajícími argumenty.
Argumenty k destrukci státního systému řízení státem zaručené zkoušky občanský aktivista Botlik snáší dlouhodobě. Ale nikdy nenavrhl nic, co by nevracelo zkoušku do korupčně podnětné podoby individuálně patlané na každé škole jinak, s jinými kritérii a jinými nároky. Jeho vize je produkovat šťastné blby neuplatnitelné plošně s maturitním nepřenositelným papírem. Ironií je, že testování žáků státem napadá člověk propojený (nejen v minulosti) se soukromou firmou, která byla postavena na testovacím byznysu ve školství. Konflikt zájmů dneska už nebývá vnímán na domácí půdě jako důvod ke zpochybnění útoků, přesto je dobré ptát se qui bono?
Ještě smutnější je, že na tuhle ideově erozivní vlnu naskočili někteří úředníci ministerstva školství a hrozí, že dopustí likvidaci něčeho, co se pracně vybudovalo, o zmařených investicích nemluvě. Naslouchání nanicovatým a pomýleným řečem umanutého aktivisty nakonec možná ponese své destruktivní ovoce.
Pěkný dárek k Vánocům pro SUČJL - i pro mě. :)
Paní CARCY, jistě i Státní plánovací komise a Mlynářovo Ministerstvo mouky, totiž pardon, informatiky, se pracně "budovaly" a nesmyslně se do nich "investovalo". Ani jednoho není žádná škoda. ////
Podobné to bude s CERMATem a ve finále s MŠMT. ////
V podobných souvislostech rád připomínám situaci Kutuzova ve Fili. Je na to zapotřebí člověk, který své profesi HODNĚ rozumí, do situace vidí hodně hluboko, je si svými názory sakramentsky jistý a nedá na řeči ani nadšenců, ani vysoce postavených diletantů. A ROZHODNE, že dosavadní postup je slepá ulička a je třeba se starým postupem přestat a začít to dělat úplně JINAK. Ano, investice budou zmařené. Ano, může to být drahé. Ale může to představovat reálné řešení a záchranu. ////
V případě Kutuzova ve Fili byla cenou za radikální (avšak správné!) rozhodnutí spálená Moskva a doživotní nepřízeň cara. Ale Napolena z Ruska vypráskal a Napoleonovu Grande Armée Kutuzov zničil téměř do posledního muže. ////
A jste přesvědčen, pane Kocourku, že ministr Plaga je tím člověkem, který své profesi HODNĚ rozumí, do situace vidí hodně hluboko, je si svými názory sakramentsky jistý a nedá na řeči ani nadšenců, ani vysoce postavených diletantů. A ROZHODNE, že dosavadní postup je slepá ulička a je třeba se starým postupem přestat a začít to dělat úplně JINAK?
A jen tak mimochodem, JAK JINAK?
Návratem ke školním maturitám, které se daly koupit v akci jako vánoční ozdoby v Tescu?
To už tady přece bylo a víme, kam to vedlo. To ten můj návrh vyjde úplně nastejno a levněji. Dražší budou jen následky.
Ono je potřeba nejdřív hodně vědět, hodně profesi rozumět a chápat i další souvislosti, aby člověk uměl odhalit, jestli rozhodnutí učinil "Kutuzov", nebo "Napoleon".
Testy jsou asi nejspravedlivější z celého toho kolotoče. Ty zůstanou. Zřejmě.
O kvalitách ministra Plagy nemám dostatek informací a hlavně žádné iluze. Chtěl jsem jen vyvrátit argumentační linii "zmařené investice". ////
Pokud stát (a také jemu podobné instituce, veřejnokamarádské atd.) na některé funkce vyžadují maturitní razítko a nejsou schopné samy posoudit vzdělání a schopnosti uchazečů, pak je samozřejmě "potřebná" státníma četníkama hlídaná státní maturita. ////
Pevně věřím ve svobodu a ve financování škol obcemi. A kvalitu maturity danou REPUTACÍ školy, stejně jako je kvalita VŠ diplomu daná reputací univerzity. Pokud budoucí šéf či zaměstnavatel NEPOZNÁ kvalifikaci zaměstnance, pak se stejně řítíme do pekel, i se státní maturitou. ////
Pokud budoucí šéf či zaměstnavatel NEPOZNÁ kvalifikaci zaměstnance, pak se stejně řítíme do pekel, i se státní maturitou.
Slyšel jste někdy o externalitách?
Podle Vás mám jako budoucí pacient být schopen sám detekovat, zda titul MUDr., který má lékař uvedený na cedulce vedle dveří byl udělen na prestižní škole s dobrou reputací, nebo na knedl-fakult-schule?
Opakuji pořád dokola. Systém státních maturit byl zaveden jako sebezáchovná reakce na neudržitelnou situaci, která zde vznikla díky "korupčnímu" prostředí ve školství.
Každý, kdo chce SM zrušit, nebo nahradit, ať nejprve odpoví na otázku, jak bude garantovat, že nedojde k návratu tohoto prostředí.
Testy jsou asi nejspravedlivější z celého toho kolotoče.
Tak to zkuste vysvětlit Tajnému a panu Botlíkovi.
TO PR: Ono to taky Cermatu dost dlouho trvalo, než se ty testy naučili dělat. Daly by se zlepšit - více praktického jazyka, méně teorie - ale když pominu ty růže letos, občas se tam i něco příčetného najde.
LITERATURA A SLOH BY SE MĚLY VRÁTIT ZPĚT DO ŠKOL. Pěkný večer.
Sloh by se měl hodnotit dvojmo.
Centrálním i školním hodnotitelem. Jinak se někteří učitelé nenaučí sloh učit a žáci psát. Nutnost sesouladit hodnocení je současně skvělým způsobem jak získat pro učitele zpětnou vazbu.
V opačném případě bude vždy docházet k situacím, že na některých školách se budou dávat jedničky za sloh, který by na jiné škole neprošel ani náhodou.
Literatura (její zkoušení) ve školách je. Jen jaksi někteří rádobysvobodní učitelé nejsou schopni akceptovat jednotné mantinely pro její průběh. Uniká jim, že státní maturita musí být objektivní, srovnatelná a přezkoumatelná.
Jistě, současná podoba má daleko k dokonalosti. Ale o kolika odvoláních proti hodnocení jste kdy slyšela před zavedením SM? A nejste doufám takovým fanatikem, abyste tvrdila, že všechna předchozí hodnocení byla spravedlivá a čestná.
Měly by být dvě úrovně maturit. Žáci z učebních oborů a z průmyslovek by se měli naučit psát zprávy ze služební cesty a nikoliv úvahy či fiktivní novinové články. To ať dokladuje ten, kdo se chce psaným slovem živit, nebo je používat na vysokoškolské úrovni vyjadřování. Budoucí policista či kosmetička mají znát svou profesi a její slovník, nikoliv plodit eseje a vyznačovat epizeuxis.
Když chcete vrátit maturitu do škol, odpovězte jak systémově zabráníte korupci.
A vyhněte se přitom, prosím, odkazům na profesní čest. Těch už jsme slyšeli mnoho, ale nefunguje to.
Stejně, jako se dopravní podniky brání proti černým pasažérům.
Systematickou prací školní inspekce. Mohou si vyžádat slohy. Mohou si sednout k ústní zkoušce. Stačí, aby méně řešili plány, švp a nejrůznější dokumenty.
Aha.
Takže Vám nejspíš nevadí, že někteří černí pasažéři nebudou nikdy přichyceni a dokáží léta jezdit načerno. Protože tak tomu ve skutečnosti je.
Máte představu, jak probíhá výstupní kontrola v průmyslových podnicích?
Nebo třeba kontrola dodržování pravidel ve fotbalových soutěžích? Rozhodně ne tak, že bychom nechali hrát zápasy bez rozhodčích a jen namátkově zkontrolovali, zda hráči dodržují pravidla.
Systematickou prací školní inspekce. Mohou si vyžádat slohy. Mohou si sednout k ústní zkoušce.
Ale to přece mohou už teď a mohli to i předtím.
Ale nevšiml jsem si, že by to v minulosti něčemu zabránilo.
To by kontrol muselo být řádově více.
Jenže já viděl jak dokázala pouhá přítomnost inspektora rozhodit žáky u didaktického testu.
A Vy chcete u ústní zkoušky, kde už tak jsou někteří žáci ve stresu, jim přidat dalšího zírajícího kontrolora?
A co se tedy stane, když inspektor usoudí, že průběh zkoušky, které byl přítomen, nebyl zcela korektní? Jeden člověk zvrátí rozhodnutí maturitní komise?
Vy si vážně myslíte, že stávající ČŠI přestane řešit ŠVP, papíry a krávoviny a přesune činnost na maturitní zkoušky? To všechno samozřejmě zůstane, jen se přidá další "činnost".
Umíte si představit, jak asi bude hodnotit průběh maturit inspektorka, původně kantorka s aprobací na první stupeň? Anebo budou k maturitám jezdit jen bývalí středoškolští kantoři? Kolik jich bude třeba najmout, aby stíhali zkontrolovat alespoň trochu statisticky významný vzorek škol?
Chcete inspekci, která už tak dělá školství stejnou službu, jako slon v porcelánu, rozšířit její činnost a pravomoci?
Tedy nezlobte se, ale promýšlela jste tento svůj nápad, nebo to bylo jen okamžité plácnutí?
mirek vaněk
Vzorec na obsah obdélníka? To jako že ho mají znát nazpaměť? No a pak se divte, že si v Mapě školy dle medializovaného průzkumu SCIO žáci stěžují na to, jak jsou šikanováni kvůli neúměrným studijním požadavkům...
TO PR: A jak hodnotí slohy přemýšlivých gymnazistů hodnotitelé, kteří mají cermatí certifikát, ale na gymnáziu nikdy neučili?
Viděla jsem dost podivně opravených slohů. Také jsem viděla studenty drtit se rozbory knih a ptát se učitelky, jaké tituly si mají vybrat do své četby, aby hladce odmaturovali.
Šlendrián tu bude vždy. Ale není třeba, aby se mu podřizovali i schopní učitelé.
ad Veronika Valíková: Testy jsou asi nejspravedlivější z celého toho kolotoče.
Máte-li pravdu, pak musejí být jak ústní zkouška z ČJL podle cermatího scénáře, tak zadání a hodnocení písemných prací opravdu vrcholně nespravedlivé.
Na neregulérnosti a nespravedlivosti maturitních testů z ČJL jsem v článku Katofskór? Opravdu? vysvětloval, proč v současné době nelze zavést tzv. nepodkročitelnou hranici u jednotných přijímacích testů. Mozaiku znaků neregulérnosti a nespravedlivosti maturitních testů ČJL doplnil v jednom svém starším vyjádření J. Kostečka.
Důvody uváděné ve zmíněném článku jsem shrnul těmito slovy: Pro nastavení náročnosti plošných přijímacích a maturitních zkoušek neexistují žádná trvale platná pravidla, která jsou dodržována. Náročnost (obtížnost) testů nastavují případ od případu veřejně neznámé osoby na základě převážně neznámých pohnutek, jež mohou být velmi subjektivní (například zvýhodnit či znevýhodnit určité kategorie žáků) a občas jsou až neuvěřitelně bizarní. Dokud se tento stav nezmění, můžeme si o regulérnosti a spravedlivosti těchto zkoušek jen nechat zdát.
Šlendrián tu bude vždy. Ale není třeba, aby se mu podřizovali i schopní učitelé.
A to je tedy Vaše odpověď na otázku, jak zabránit systémové "korupci" při školních maturitách?
Ad poste.restante: Vaše analogie s lékaři nesedí. Pokud lékař se státně potvrzeným titulem MUDr. něco zvorá, STÁT mi stejně nic nedá a já musím žalovat ohledně malpractice. ////
Podobné je, když primář chce opravit topení. Najme na to externí firmu, která na svoje dílo poskytuje záruku. Ten primář o té firmě nemusí vůbec nic vědět. Ale když ten primář najímá pro svou kliniku sekundáře, tak přece musí ten PRIMÁŘ poznat, jestli ten sekundář umí nebo neumí. Diplom sem a diplom tam. ////
V tom případě zrušme maturitu úplně. Po 4 letech odseděných ve středních školách udělme výstupní vysvědčení nebo osvědčení za stoprocentní docházku. Kdo ji nesplní, o to déle bude muset do školy ještě docházet navíc, dokud si nenahradí zameškané hodiny.
Moje analogie "sedí" v tom smyslu, že ani ten primář, ani nikdo jiný nemusí zpětně ověřovat, jestli má jakýkoliv lékař z jakékoliv školy zkoušku z anatomie aspoň tak dobře, aby si nepletl slepé střevo s hypofýzou. To, zda někdo něco umí, či nikoliv, tedy zda přijímáte na oddělení nového Sovu, či Cvacha, to se stejně ukáže až v praxi a ne při při přijímacím pohovoru.
Pokud by ale "certifikát" nedokladoval vůbec nic, vznikají tím zaměstnavatelům sekundární a původně zcela zbytečné náklady na ověřování i byť jen elementárních znalostí. Třeba zda lékař umí počítat s procenty a inženýr zná funkci logaritmus.
Externality.
To, jakým způsobem uplatňujete náhradu škody s tím nemá co dělat. Je úplně jedno, zda jde o škodu způsobenou lékařem, maturantem, nebo vyučeným elektrikářem. Stát v tomto smyslu není ani pojišťovna, ani garant toho, že se certifikovaný lékař neožere a nevyoperuje Vám zdravou ledvinu místo nemocné.
A co teda ten váš stát garantuje? Zejména v případě maturanta/absolventa se STÁTNÍ maturitou? Nemohu se zbavit dojmu, že stát NEGARANTUJE vůbec NIC. ////
Připadá mi v pořádku, že stát nic negarantuje. Jenže pak je celá cermatovská opičárna se státní maturitou ZBYTEČNÁ. ////
Omezím se na maturitu na gymnáziu. Maturita musí ověřovat to, co a jak se ve výuce v předchozích letech učí a zpětně výuku významně ovlivňuje. Proto je nejdříve nutné debatovat o obsahu, metodách a především smyslu žákům předkládaného učiva. Cíl každého předmětu je jen jednou složkou celkového cíle, předměty mají proto společnou podstatu. Proto musí všechny předměty přes jejich různorodost "táhnout za jeden provaz". Pokud tohle není respektováno, stávají se jen izolovaným odbornostmi, vyučovanými tak, jako by každý žák měl být odborníkem na všechny. Takže se těch, kteří chtějí zachovat současný model, ptám:
1) Je možné, aby byl každý žák odborníkem na všechno?
2) Je odbornost totéž, co vzdělání, pokud ne, co mají společného a čím se naopak liší?
3) Proč musí každý maturant ovládat literárněvědnou faktografii, aniž by byl nucen ji využít k interpretaci významu textu a skutečnosti, kterou zachycuje?
4) Co je vlastně cílem výuky češtiny i všech dalších předmětů: a) pro žáky, kteří mají pro daný předmět nadání, zajímají se o něj a chtějí jej dále studovat; b) pro žáky, kterým předmět příliš nejde, nejeví o něj větší zájem a studovat jej nechtějí?
5) Lze za základní cíl vzdělání pokládat to, co má podobu seznamu kompetencí či katalogu požadavků k maturitě, je vzdělání seznamem dílčích položek bez jejich vzájemné souvislosti?
6) Jak odlišit výuku žáků uvedených výše pod bodem a) od těch pod bodem b)?
7) Co mají jednotlivé předměty poskytovat žákům uvedeným pod bodem b)?
8) Je maturita zkouškou, která má prvotně respektovat cíle výuky daného předmětu a svou vahou posilovat jejich dosažení, nebo je zkouškou, která žáky prvotně třídí, aniž by zmíněné cíle v jejich plném rozsahu respektovala?
9) Kdy, kde a s jakým výsledkem se o těchto otázkách institucionálně diskutovalo a kde je možné se seznámit s účastníky diskuse, pravidly jejich výběru a výsledky, ke kterým došli?
10) Je správné stanovit podobu maturity bez důkladně promyšlených odpovědí na předchozí otázky?
Vážený pane Lippmanne,
děkuji Vám za velmi přehledné a srozumitelné shrnutí obecných problémů státní maturity. Po všem tom hloupém povrchním plkání o zmařených investicích, výstupní kontrole v průmyslových podnicích a záměně slepého střeva za hypofýzu byla radost přečíst si promyšlený, stručný a hlavně nosný text.
Protože rozhodně nechci „zachovat současný model“, necítím se být osloven a nebudu na Vaše otázky odpovídat, i když své odpovědi mám rozmyšlené už dávno. Rád si počkám, s čím přijdou ti, kteří současný model zachovat chtějí.
Rád bych ale upozornil na jednu důležitou souvislost. Základní vzdělávání nemůže rozlišovat žáky uvedené pod bodem a) od žáků uvedených pod bodem b). Jeho posláním je umožnit určitou úroveň všeobecné vzdělanosti všem bez rozdílu. Zdůrazňuji, že jde o vzdělanost – nikoli o odbornost.
V současnosti probíhají v „odborných“ skupinách přípravné práce na revizi RVP (seznam členů jednotlivých skupin je uveden na konci článku, na který odkaz vede). Podle mých informací o situaci ve skupinách připravujících revizi kurikula matematiky a fyziky tam nejspíš převládli neumětelové podobní těm, kteří připravovali třeba státní maturitu z češtiny, její katalog požadavků, pravidla hodnocení slohových prací nebo podobně nesmyslné testové úlohy, jako byla „epizeuxis“.
Takže se namísto vyjasňování východisek rovnou diskutuje například o tom, zda mají žáci umět převádět ary na hektary a naopak. Nebo zda v učivu a očekávaných výstupech u mechaniky tekutin nezmínit explicitně v praxi velmi důležitou problematiku podtlaku a přetlaku.
Nechci tvrdit, že podobnými úvahami tráví „revizoři RVP“ většinu času. Mám však neodbytný dojem, že řada z nich si NIKDY nepoložila podobné otázky, jaké kladete Vy. Myslím, že si je nepoloží ani v souvislosti s tím, do čeho se pouštějí. Natož aby hledali konzistentní odpovědi.
Revidované RVP bude proto v kontextu dalšího vývoje vzdělanosti v Česku nejspíš obdobným průšvihem, jakým je státní maturita už dnes.
Pane Lippmanne
I já souhlasím s otázkami, které pokládáte a s nutností znát na ně odpovědi.
Nejspíš tím asi překvapím pana Botlíka, který myšlenky mé i mnoha dalších sice hezky ztrapnil, ale vyvrátit je tím nedokázal.
Poměrně dlouho jsem pracoval v prostředí, kde se peníze "vyrábějí" a nikoliv spotřebovávají. Tudíž bych si rozhodně netroufnul úvahy o zmařených investicích označit za "plkání". Vím totiž setsakra dobře, kolik lidí se musí nadřít, aby svou prací dokázali nahradit ztrátu, vzniklou jedním hloupým manažerským rozhodnutím.
A mávnout nad tím povýšenecky rukou, považuji za projev hrubé neúcty k práci těchto lidí.
Živil jsem se i tím, že jsem realizoval projektové změny. Proto vždy kladu maximální důraz na analýzu problému a hledání optimálního řešení a to ještě před startem samotné změny. Jedině tak se dá zabránit největším chybám a špatným návrhům.
Což je přesně to, co nebylo provedeno důkladně a dostatečně před spuštěním státních maturit, ani před startem RVP, ani před spuštěním "inkluze po česku" a mnoha dalších "reforem".
(Dovolím si zaspekulovat, že je to možná způsobeno i tím, že jen minimum lidí, kteří navrhují a rozhodují o změnách ve školství, má za sebou právě tu zkušenost z průmyslu.)
V archivech je dohledatelné, že jsem byl od začátku kritikem současné verze státních maturit. Považoval jsem a považuji ji, za nedomyšlený a byrokracií přebujelý moloch.
Ale současně jsem uznával, že i špatná státní maturita je pořád lepší, nežli morální a ekonomické důsledky toho, že si může maturitu i VŠ diplom koupit každý, kdo na to má dost peněz.
Jakožto bývalý projektový manažer také vím, že ani sebelepší analýza nedokáže odhalit všechny problémy, ke kterým může dojít a většinou nový systém potřebuje nějaký čas k tomu, aby se usadil.
Přesně pravý opak se stal u státních maturit, kdy vcelku logický systém dvou úrovní byl vzápětí rozbit a nesmyslně "překopán". Překvapivě v důsledku činnosti právě těch stejných lidí, kteří dnes státní maturity kritizují a zpochybňují. :-(
Nejsmutnější je na tom to, že motivací je k tomu nejenom hloupost, což se dá ještě pochopit, ale také vlastní frustrace a krátkodobý vlastní zisk, realizovaný na úkor společnosti jako celku.
O Vašich otázkách sice můžeme diskutovat, ale ani ode mne nečekejte obhajobu současného systému.
Já totiž prosazuji maturitu jakožto státem garantovanou zkoušku, dokladující úroveň absolventem dosažených znalostí.
Jsem otevřen jakékoliv diskusi o její formě, s jednou omezující podmínkou. Chci u jakéhokoliv návrhu vidět garanci a nikoliv jen proklamaci, že nedojde k návratu minulého systému "korupčního" chování a kupčení.
Bohužel od kritiků současných státních maturit slyším leda ty proklamace a většinou ani ty.
K otázkám samotným prozatím jen pár slov.
Jsou sice účelově "návodné" k tomu, aby vyvolaly uvažování určitým směrem, ale to vzal nešť.
Předcházet by jim měla otázka
0. Co je vlastně cílem našeho vzdělávacího systému a jednotlivých jeho stupňů, jakožto součástí provázaného celku?
Protože kdybychom analyzovali tuto otázku, dospěli bychom velmi pravděpodobně k třem závažným zjištěním:
A. Vlivem diletantských zásahů se nám úspěšně "daří" likvidovat původně velmi solidní a pružný systém, umožňující průchodnost mezi různými úrovněmi a to oběma směry.
B. V důsledku působení ideologických aktivistických skupin likvidujeme jeden z nejlepších systémů speciálního vzdělávání.
C. Prakticky vůbec se nezabýváme řešením problémů souvisejících s celoživotním vzděláváním a rekvalifikací - těch skutečných a nikoliv těch, za které úřady práce vyhazují peníze oknem na "aktivní politiku zaměstnanosti".
D. Kdybychom měli vyjasněnou otázku 0., pak by odpovědi na Vaše otázky 1. - 7. logicky vyplynuly.
Omezím se proto jen na ot. 8. - Maturita je zkouškou certifikační. Proto zákonitě musí žáky "třídit" na ty, kteří požadavkům na získání certifikátu dostáli a na ty, kteří (prozatím) nikoliv.
P.S.:
I když vím, že jste své otázky uvedl slovy "Omezím se na maturitu na gymnáziu.", své další úvahy už jste pak formuloval v širším rozsahu.
Proto souhlasím s poznámkou pana Botlíka, týkající se "žáků podle bodu b)", že základní vzdělání nemůže rozlišovat "odbornost". Na druhou stranu ale chci zdůraznit, že by také základní vzdělání mělo možné směřování k odbornosti rozvíjet, například formou volitelných předmětů, ale rozhodně by ji nemělo potlačovat pod záminkou "všeobecné vzdělanosti".
Poste restante, jen dvě poznámky: Byl jsem bezprostředním účastníkem překopávání zdravotnického školství. Jaké jsou výsledky, je dnes zjevné. Navrhoval jsem tehdy se svými kolegy prodloužení střední školy o jeden rok. Tehdy jsem byl neustále okřikován odborníky, ať se do reformy nepletu, protože nejsem odborník. Proč to uvádím? Problém je totiž v tom, že odborníci ve školství, až na výjimky, jen velmi neradi ze svých předmětů něco ubírají, daleko raději naopak něco přidávají. Kdyby náhodou chtěl některý z nich něco ubrat, pak by se dočkal zpochybnění své odbornosti. Zdravotnické školství se tak celkově rozšířilo na sedm let (4+3).
Přibylo více míst na vysokých školách, systém se prodražil, přibylo titulů. Ale co kvalita?
Pokud jde o maturitu jako státem garantovanou zkoušku, nemám nic proti přísné centrální garanci odbornosti, např. ve zmíněném zdravotnictví. Netuším ale, proč by pro zdravotní sestřičku mělo totéž platit např. v češtině. Nejde zdaleka o kvantitu učiva (dvě úrovně zkoušky), ale o její kvalitu. Např. jsem na zdravotce kladl při výuce literatury důraz na témata a díla, která nějak souvisí s celkovým profilem zdravotníka. V případě žádné střední školy nechápu, proč musí stát garantovat, že maturant ví, co je to epizeuxis, ale nezajímá jej, k čemu to maturant potřebuje, když s ním podle maturitních předpisů sice může, ale vůbec nemusí dále pracovat, že o něm ani o jiných prostředcích nemusí přemýšlet. Právě proto navrhuji rozlišit odbornost a vzdělání. Odbornost centrálně garantovat (což se paradoxně neděje), a to i pro případ dalšího studia, vzdělání podle obecně platných metodických pokynů zodpovědně posuzovat. Ono totiž ve skutečnosti exaktně měřit nejde, a pokud se o to snažíme, velice mu škodíme (viz závazné pokyny k maturitě).
Položím proto ještě dvě otázky. Má smysl garantovat výkony žáků v humanitních předmětech, které jsou ze své podstaty vzdělávací, stejnou metodou jako v předmětech profilových či odborných?
Mají i přírodovědné předměty a matematika přesah do vzdělání (jaký), je tento přesah významný i pro ty, kteří se jimi odborně nebudou zabývat?
Souhlasím, že základní školství nemůže žáky ještě rozlišovat. Musí si ale ujasnit, co jsou základy vzdělání. Typický je bohužel příklad, který uvádí pan Botlík: "Takže se namísto vyjasňování východisek rovnou diskutuje například o tom, zda mají žáci umět převádět ary na hektary a naopak." Tím není řečeno, že je tohle převádění zbytečné (totéž platí pro epizeuxis), je ale nutné zdůvodnit, proč zbytečné není. Podivením provázené tvrzení, že to přece patří k základnímu či všeobecnému vzdělání, je sice obvyklé, ale bezcenné.
Poste.restante, domnívám se, že (domnělý?) přínos státní maturity jste výstižně shrnul výrokem "i špatná státní maturita je pořád lepší, nežli morální a ekonomické důsledky toho, že si může maturitu i VŠ diplom koupit každý, kdo na to má dost peněz". Pokud si ale někdo myslí toto, pak by se IMO měl zasazovat za to, aby CERMAT organizoval i závěrečné a státní zkoušky na VŠ. ////
Pokud jde o maturitu jako státem garantovanou zkoušku, nemám nic proti přísné centrální garanci odbornosti, např. ve zmíněném zdravotnictví. Netuším ale, proč by pro zdravotní sestřičku mělo totéž platit např. v češtině. ...
V případě žádné střední školy nechápu, proč musí stát garantovat, že maturant ví, co je to epizeuxis, ale nezajímá jej, k čemu to maturant potřebuje,
Má smysl garantovat výkony žáků v humanitních předmětech, které jsou ze své podstaty vzdělávací, stejnou metodou jako v předmětech profilových či odborných?
Mají i přírodovědné předměty a matematika přesah do vzdělání (jaký), je tento přesah významný i pro ty, kteří se jimi odborně nebudou zabývat?
Obávám se, že tady si buďto musíme vyjasnit pojmy, anebo se neshodneme.
Zdůrazňuji, že celou dobu implicitně vycházím ze "svého" modelu dvou úrovňové maturity. A teď neřeším, jak se která zkouška bude pojímat, nazývat a realizovat, případně jakou formou se budou znalosti ověřovat, protože to by bylo na jinou debatu.
Tudíž:
1. V nižší úrovni "maturity" z češtiny opravdu také nevidím důvod, proč by měla zdravotní sestřička, nebo programátor CAM stroje znát pojem epizeuxis. Nejspíš ho jaktěživ v životě nevyužije. Na druhou stranu bych snad za sebe neměl problém se zadáním ve stylu: "Epizeuxis je … najděte jeho výskyt v níže uvedeném textu". Ale tohle nechávám opravdu na češtinářích.
2. "Garance" státu v odborných oblastech nikdy nemůže být postavena jinak, nežli stanovením minimálního povinného obsahu vzdělávání, stanovením obecných pravidel pro různé formy ověřování odborných znalostí a dohledem na průběh zkoušky a dodržování těchto závazných pravidel.
Dost dobře není možné stanovit nějaký výčtový "katalog požadavků" na prokázání odbornosti.
V podstatě by to popřelo smysl odborného vzdělávání, protože v těchto oblastech probíhá inovace obsahu výuky nejrychleji ze všech.
3. Naopak je to vcelku možné a realizovatelné právě v předmětech typu cizí jazyk, český jazyk a matematika, protože jejich vzdělávací obsahy jsou víceméně "usazené".
Je vcelku logické, že stát může a měl by garantovat, že úspěšný maturant zvládnul aktivní i pasivní znalost cizího jazyka v definované úrovni. Totéž platí i pro matematiku a i když se Vám to nebude líbit, také pro češtinu.
4. Rozpor mezí tím, co Vás trápí při ověřování znalostí v českém jazyce by právě řešila dvojí úroveň maturity.
Vzdělávací charakter humanitních předmětů není nijak v konfliktu s možností ověřovat část těchto znalostí i formou současné maturity.
Nezapomínejte, že ČJL, to není jen literatura a její interpretace, ale také schopnost napsat text na zadané téma bez gramatických chyb. A to je to, co od "státu" chce budoucí zaměstnavatel. A nikoliv to, zda žák odhalil nový rozměr náhledu na Krakatit.
Ve vyšší úrovni si klidně polemizujte se zkoušeným a komisionálně posuzujte, zda jeho úvahy jsou hodnotné, nebo jsou to bláboly, pramenící z neznalosti.
Já naopak od budoucího konstruktéra či architekta neočekávám, že bude v práci psát hlubokomyslné eseje a existenciální úvahy. Když jo, tak fajn. Ale nechci to po něm. Bohatě mi stačí, když bude umět napsat zmiňovanou reklamaci, či zprávu ze služební cesty.
5. Otázku, zda "mají i přírodovědné předměty a matematika přesah do vzdělání" a zda "je tento přesah významný", asi nejspíš nechápu.
Podle Vás by budoucí konstruktér neměl vědět, že člověk patří mezi obratlovce a zdravotní sestra znát Ohmův zákon, či výpočty s procenty?
Víte jaké jsou dotace přírodovědných předmětů na odborných školách?
Pan Botlík na problém pohlíží z akademických výšin, ale matikář na základce potřebuje vědět, zda má převody obsahových jednotek učit, nebo ne.
Pokud se někdo ptá, zda znalost jednotky ar a hektar patří k všeobecnému a základnímu vzdělání, pak se já musím ptát, co tedy vlastně považuje za vzdělání a zda je tazatel vůbec vzdělán a to jak a v čem, když musí právě tuto otázku klást.
Kdyby se ptal na přechodníky, nebo latinské názvy živočichů - budiž. Ale jednotky plochy používané běžně v zemědělství? To má být vtip?
Naprosto chápu každého, kdo se nad podobnou otázkou s překvapením a nechápavým pohledem pozastaví a odpoví, že "to přece patří k základnímu či všeobecnému vzdělání".
Což takhle se zeptat na potřebnost Newtonových zákonů, koncovek -ný -natý, pojmu promile, nebo rovnou malé násobilky?
Ne vážně, kdy jste naposledy v životě použil znalost zákona síly? Takže co, zrušíme ho z výuky na základní škole a naučíme ho až vysokoškolské strojaře, protože je to znalost "odborná", která nepatří do všeobecného vzdělání?
Pokud si ale někdo myslí toto, pak by se IMO měl zasazovat za to, aby CERMAT organizoval i závěrečné a státní zkoušky na VŠ.
No když si to někdo, třeba Vy, myslí IMO, tak já si zase myslím, že je úplně "MIMO". :-)
Vysoké školy mají svou vlastní samosprávu a akademické svobody. A tak je to správně.
Vysoké školy poskytují ODBORNÉ vzdělání a jsou samy o sobě garantem jeho kvality, stejně jako jsou odborné školy garantem kvality svého odborného vzdělávání.
Je tomu tak, mimo jiné i proto, že na úrovni odborné se potřebné znalosti rychle mění a v případě vysokých škol často i vytváří. Každý pokus stanovit v těchto oblastech konkrétní a explicitně vyjmenovaný obsah by znamenal petrifikaci současného stavu vzdělanosti a to snad nemůže chtít ani úplný magor.
Navíc, což Vám asi uniklo, vysoké školy nemusí certifikovat právě ty znalosti, u kterých tomu tak učinila právě už maturita. Tak na co by tam asi CERMAT dohlížel? :-)
A že se s diplomy na mnohých VŠ kupčilo a kupčí?
No ano. Proto jsem byl také zastáncem zvětšení pravomocí akreditační komise a dnešního úřadu s právem klidně zrušit třeba celou fakultu, pokud se korupce prokáže. Našemu přebujelému vysokému školství by to jen prospělo.
Možná by pak nemuselo odstupovat tolik ministrů kvůli plagiátorství a stát i obce by řídilo méně nedouků, vybavených lžidiplomem, který ve voličích pořád ještě vytváří zdání, že jeho nositel opravdu něco ví a umí. Protože kdysi tomu tak, alespoň většinou, opravdu bylo.
Poste restante, v tom je právě ten problém. Zdravotní sestra se sice ve škole možná naučí Ohmův zákon na příští zkoušení či písemku, ale pak už jej s největší pravděpodobností nebude nikdy potřebovat. Že člověk patří mezi obratlovce si sice konstruktér asi snadno zapamatuje, ale to je asi tak všechno. Pro zdravotní sestru, ale i všechny další laiky v oboru fyzika, by bylo důležité vědět na prvním místě, co je to vůbec fyzika jako věda, jaký je její předmět zkoumání a jaké metody či způsoby myšlení k tomu používá. To všechno dokumentovat na konkrétních příkladech. Stejně tak je důležité seznámit laiky, jak fyzika vznikla, jaký je její vývoj, jaké problémy řeší, jaký je její vztah k matematice, jaký je např. rozdíl mezi klasickou fyzikou a kvantovou fyzikou. Dále potom vztah fyziky a filosofie, rozdíl v metodách zkoumání mezi fyzikou a vědami o člověku (sem patří právě otázka pozitivismu), jaký je vliv fyziky na kulturu vůbec, její vliv na dějiny. Laik by měl tedy vědět, a to zdůrazňuji, co o tom všem např. Ohmův zákon vypovídá. To by ale měl vědět i odborník na fyziku.
Laik si má hlavně osvojit, jak fyzika nahlíží na svět kolem nás, má si uvědomit, že pohledů na svět je víc, měl by vědět, jaké jsou mezi nimi rozdíly, a měl by si uvědomit, že tyto pohledy používáme zcela běžně každý den, aniž si to uvědomuje, a pokud o nich nic nevíme, pak se často mýlíme, ale nejsme ochotni si to přiznat. Někdy pak mohou být naše omyly i velice neopatrné a tragické.
Např. literatura 19. a 20. století je plna ukázek toho, co aplikace jednoho způsobu myšlení na celý život může všechno zavinit. Od individuálního neštěstí Máchova, jemuž romanticky optimistické pokušení pravosti Božských zákonů kolidovalo se smrtelností člověka, přes Obraz Doriana Graye, kdy kopie života je zaměněna za originál, dále třeba Spor o seržanta Gríšu, kde na celé čáře vítězí "fyzikální" morálka, Joycova Odyssea, ukazujícího chaos moderního světa, dokonaný zmatením jazyků, geniálního Haškova Švejka, který v jediné metodě uspořádání světa jednoduše "nejede" (Mně na pár krocích nezáleží.), až po antiutopie Huxleyho či Bradburyho. Nic z toho ale student nemůže dobře pochopit, pokud se nic nedozví o podstatě matematiky a fyzikálních zákonů, zkrátka o všem (a dalším), co jsem výše uvedl. Svět je jeden (proto universum) a všechny jeho části jej vytvářejí ne jako sumu, ale strukturu vzájemných vztahů. Specializace klade do popředí jednotlivě části této struktury, vzdělání se pak ruku v ruce se speciálními poznatky snaží o postižení celku. To zpětně posiluje i poznání částí. Znovu opakuji, nezpochybňuji nutnost učit Ohmův zákon, jen dodávám, že bude u většiny žáků odsouzen k rychlému zapomenutí po zkoušení či písemce. Bez mučení se přiznávám, že už dávno mi v jeho školské podobě znění tohoto zákona z paměti vypadlo, stejně jako logaritmy, derivace, řez listem, vysoká pec atd., a i když mám státnici z dějepisu na FFUK, vzhledem k tomu, že tento předmět už 25 let neučím, zapomněl jsem i řadu dat či jiných údajů. Tu státnici bych bez dlouhého opakování dnes neudělal, stejně tak bych ve stávající podobě výuky neodmaturoval z matematiky, fyziky, biologie, ruštiny atd. Zeptám se Vás přímo: Vy ano? Třeba právě z češtiny či společenských nauk?
Vážený pane Lippmanne,
nejsem češtinář, ale přesto si dovolím na Vaše otázky reagovat.
Píšete, že při vzdělávání na střední škole ...musí všechny předměty přes jejich různorodost "táhnout za jeden provaz". Pokud tohle není respektováno, stávají se jen izolovaným odbornostmi, vyučovanými tak, jako by každý žák měl být odborníkem na všechny.
V tomto tvrzení nevidím žádný problém. Zcela však nesouhlasím s premisou, že předměty takto vyučovány jsou.
Gymnaziální vzdělání přinejmenším na našem gymnáziu se rozhodně nevyučuje tak, že má žák být "odborníkem na všechno". Pokud tedy jako "odborníka" nedefinujeme člověka, který umí udělat graf v Excelu či spočítat dobu pádu tělesa z určité výšky.
Otázka 1) je tedy irelevantní.
Otázka 3) má z mého hlediska dvě odpovědi - "praktickou" a "obecnou": Maturant/absolvent by měl dokázat sepsat na dostačující úrovni např. zprávu nebo úřední dopis, měl by rozumět textům odborným i neodborným. Měl by umět psát s minimem pravopisných chyb. To je "praktický výstup:
Rovněž podle mého názoru by měl vědět, že Válku s Mloky napsal Čapek a že epos je báseň. Jinými slovy, měl by mít jisté všeobecné vzdělání a rozhled, a to včetně těch, kteří literaturu ani lingvistiku na univerzitě studovat nebudou. Z mého pohledu fyzikáře je to ekvivalentní vědomosti, že kondenzátor je elektrotechnická součástka.
Odpověď na otázku 5) je určená tím, že nelze v rámci maturitní zkoušky efektivně postihnout souvislosti mezi jednotlivými částmi. Nelze však nechat hodnocení zcela na vůli vyučujících - o tom svědčí řada smutných příkladů maturity udělené "za nic".
K otázce 8) je třeba podotknout, že každá zkouška žáky třídí. Nevím, zda "prvotně", ale třídí. Vzdělávací cíle má respektovat výuka. Zkouška má ověřit jejich dosažení.
Ještě bych podotkl, že absolvent střední školy by měl prokázat i schopnost naučit se (dokonce i zdánlivě či skutečně neužitečným) informacím. V praxi se s tímto úkolem bude setkávat velmi často. Pak mnoho z nich zapomene, až je přestane potřebovat. Tak, jako sestřička zapomněla Ohmův zákon, já už dávno zapomněl, jak zněly formulace používané ve školních dokumentech v roce 2010, kdy jsem pracoval na jiné škole. Přesto jsem je tehdy znát potřeboval. Kdybych netrénoval mozek, nebyl bych schopen se je naučit.
S tvrzením ... (je) důležité vědět na prvním místě, co je to vůbec fyzika jako věda, jaký je její předmět zkoumání a jaké metody či způsoby myšlení k tomu používá. To všechno dokumentovat na konkrétních příkladech. Stejně tak je důležité seznámit laiky, jak fyzika vznikla, jaký je její vývoj, jaké problémy řeší, jaký je její vztah k matematice, jaký je např. rozdíl mezi klasickou fyzikou a kvantovou fyzikou. Dále potom vztah fyziky a filosofie, rozdíl v metodách zkoumání mezi fyzikou a vědami o člověku (...), jaký je vliv fyziky na kulturu vůbec, její vliv na dějiny. nemám sebemenší problém. Domnívám se však, že ony "konkrétní příklady" vyžadují základní znalosti a zvládnutí základních dovedností, aby výuka nebyla pouhým neurčitým plácáním a pseudodiskuzí o ničem. Nelze např. vysvětlit rozdíl mezi klasickou a kvantovou fyzikou žákovi, který nemá základní povědomí o pravděpodobnosti.
Ano, můžeme vždy vše vysvětlovat od nuly. To by však bylo nesmírně neefektivní, zdlouhavé a pro mnoho žáků i nudné.
Zdravotní sestra se sice ve škole možná naučí Ohmův zákon na příští zkoušení či písemku, ale pak už jej s největší pravděpodobností nebude nikdy potřebovat.
Dost možná. Ale to nikdo neví předem.
Navíc, při stávajících hodinových dotacích se nedozví ani to.
Pro zdravotní sestru, ale i všechny další laiky v oboru fyzika, by bylo důležité vědět na prvním místě, co je to vůbec fyzika jako věda, jaký je její předmět zkoumání a jaké metody či způsoby myšlení k tomu používá.
Tak to máme první dvě hodiny.
To všechno dokumentovat na konkrétních příkladech.
A to se snad neděje?
jaký je např. rozdíl mezi klasickou fyzikou a kvantovou fyzikou.
To nevědí ani mnozí vysokoškoláci, dokonce ani ti technicky vzdělaní.
K čemu to potřebuje vědět laik?
Dále potom vztah fyziky a filosofie, rozdíl v metodách zkoumání mezi fyzikou a vědami o člověku (sem patří právě otázka pozitivismu), jaký je vliv fyziky na kulturu vůbec, její vliv na dějiny.
Možná zajímavá témata pro doktorandské práce na filosofických fakultách.
Ještě pořád se bavíme o základním všeobecném vzdělání laiků?
Laik by měl tedy vědět, a to zdůrazňuji, co o tom všem např. Ohmův zákon vypovídá.
Co vypovídá Ohmův zákon o vlivu fyziky na kulturu?
Asi jsem se úplně ztratil …
Heleďte, mně bude pro začátek stačit, když žák pochopí, že zabíjí proud a ne napětí, ačkoliv všude vidí nápisy varující před vysokým napětím. A k tomu potřebuji Ohmův zákon.
Filosofické přesahy fyziky do dějin a kultury s radostí přenechám jiným.
Jakožto jedinec gymnaziálně vzdělaný se o nich rád zmíním pro oživení při výuce jako o různých perličkách a historických anekdotách.
Znovu opakuji, nezpochybňuji nutnost učit Ohmův zákon, jen dodávám, že bude u většiny žáků odsouzen k rychlému zapomenutí po zkoušení či písemce.
No a co z toho tedy vyplývá?
Tu státnici bych bez dlouhého opakování dnes neudělal, stejně tak bych ve stávající podobě výuky neodmaturoval z matematiky, fyziky, biologie, ruštiny atd. Zeptám se Vás přímo: Vy ano? Třeba právě z češtiny či společenských nauk?
Didaktický test z ČJL a matematiky jsem si samozřejmě zkusmo udělal, i jsem si přitom měřil čas. Takže ano, odmaturoval bych.
Ze společenských věd jsem nematuroval ani tenkrát. Maturoval jsem z matematiky, fyziky a programování. Mám-li soudit podle toho, co jsem viděl u maturit, pak bych z těch svých předmětů odmaturoval i dnes.
Státnice, to už je jiná. V IT je dvacet let obrovsky dlouhá doba. Skoro víc, nežli 200 let ve fyzice. Takže by asi dost záleželo na tom, jestli bych měl štěstí na otázku. ;-)
Pane Portwyne, o tom, že žák má mít základní znalosti jsem nepochyboval a ani nikdy neřekl, že pochybuji, bez nich vzdělávat nejde. Vědět, že Čapek napsal Válku s Mloky, je samo o sobě bezcenné, může si to najít ve slovníku spisovatelů. Co je epos si zase najde ve slovníku literárních pojmů. A trénovat paměť lze na něčem mnohem užitečnějším, než na zbytečnostech.
Poste restante, z maturitních testů z češtiny byste jistě odmaturoval, stejně jako já jsem složil test na certifikát PUP, aniž jsem si předem přečetl jakýkoliv studijní materiál. Ale dost pochybuji, že byste u mne odmaturoval ústně. Domníváte se současně, že za zralého lze pokládat člověka, který jednorázově vykoná zkoušku ze čtyř od sebe obsahem zcela izolovaných předmětů? Je dostatečným mezipředmětovým vztahem znalost, že v době napsání Babičky byl Bachův absolutismus? Nebo je mnohem důležitější přemýšlet o to, jestli je příroda dobrá a proč, nebo zlá a proč, jak ji chápou třeba někteří naturalisté? Je ctnost a neřest totéž, co cukr a vitriol, jak napsal H. Taine? A pracoval E. Zola na svých postavách stejnou metodou, jako když "patolog pitvá mrtvolu"? A je třeba pes štěkající stroj, jak se domnívali karteziánci? Atd. Domníváte, že tohle ověřuje maturitní test?
Ohmův zákon vyjadřuje, jak závisí proud na elektrickém odporu a přiloženém napětí.
Jde tedy o jeden z mnoha zákon fyzikálních, pro laiky je pak důležité třeba právě na něm ukázat, jak tyto zákony fungují a proč. Doložit jejich fungování i jinými fyzikálními zákony a ukázat, jakou metodu zkoumání musí člověk použít, aby se jeho myšlení v jejich rámci ubíralo správnou cestou. Dále vysvětlit, proč klasická fyzika pokládá fyzikální zákony za „božské“, proč jsou vyjádřitelné matematicky. Důležitým pojmem definice Ohmova zákona je závislost. Co to ve fyzice znamená (příklady), jak se tato závislost projevuje? Atd. atd.
Vědy o člověku by pak měly možnost srovnání zákonů fyzikálních s jejich průnikem do lidského života. To by jim ale fyzika i ostatní vědy musely pomoci tím, že by je žákům náležitě objasnily. Co se v životě lidí řídí zákony fyzikálními, a co už ne? Nebo všechno? Jak? Literatura nám pak ukáže, jak lidé v běžném životě tyto zákony chápali či nechápali, jaký konkrétní život jim dávali. K tomu rozhodně nestačí vzoreček výpočtu a jeho vyřešení. Znát vzoreček a podle něho počítat je sice v obměnách náročné, vyžaduje paměť a určitý typ exaktního myšlení, o hlubší a širší porozumění fyzikálním zákonů však nejde. Člověk má mylný pocit, že se bez jejich pochopení zcela obejde. Vždyť tohle je ve škole ten nejběžnější žákovský přístup. Píšete, poste restante, že žákům hned na začátku vysvětlíte, co je to fyzika. To ale nestačí. Musí chápat co je to fyzika každou hodinu. Jinak podléhají klamu, že jde jen o do sebe uzavřenou odbornost, nutnou pro ty, kteří budou ve své práci či dalším studiu Ohmův zákon potřebovat.
Matematika i přírodní vědy vznikly původně na půdě filozofie. Jejich prvotním úkolem bylo vysvětlit svět a pomoci člověku, jak v něm smysluplně žít. Jak říká Petr Vopěnka v případě matematiky: je třeba vrátit se ke kořenům. Sledovat, jak šly myšlenky. Myšlenky jsou totiž současně smysl dávající zkušeností. A ta se jen tak nezapomíná. Současně i motivuje. Bez kořenů jsou stromy vratké. Vzdělání rovněž.
Vzdělání má i tu výhodu, že je lze uzpůsobit z hlediska náročnosti, tedy věku, schopnostem i zájmům. Vždyť víme, že pro předškoláky jsou druhem vzdělání i pohádky. Výpočet Ohmova zákona, když se probírá, je v té době stejně náročný pro všechny.
Musí chápat co je to fyzika každou hodinu.
Všichni?
Každou výukovou hodinu?
Nebo každou hodinu života?
Tomu se říká vzdělání?
Nebo tomu, že vím, že Karel Čapek napsal Válku s mloky, aniž si to hledal ve slovníku?
Nebo že jsem ji četl a snad pochopil alespoň část z toho, co chtěl Čapek čtenářům této knihy sdělit?
Otázkou "dospělosti" se už ve vztahu k maturitě nezabývám. Zkouškou dospělosti už dávno není v žádném, natožpak v tomto smyslu. A vlastně jí ani nebyla nikdy, pouze je tak nazývána spíš proto, protože byla vykonávána na prahu dospělosti. Nebo snad myslíte, že ten, kdo maturitu nevykonal není dospělým?
Pane Lippmanne, úvahy, které popisujete v posledním příspěvku jsou možná podstatou vzdělanosti, ale pochopí je sotva pár procent žáků. Je fajn čas od času na někoho takového narazit.
Ale učím i ty, pro které je třeba fyzika jen jednou z mnoha věd, kterým nerozumí a ani rozumět nechtějí. Ne proto, že byli vzděláváni špatně, ne proto, že by byli hloupí.
Prostě jen netouží tomu rozumět.
Vratký je každý strom a nezáleží na rozsahu jeho kořenů. Záleží jen na tom, jak silný vítr vane.
To, co je stabilní a přetrvává tisíciletí bez podstatnějších změn je pyramida.
Proto i vzdělávání má mít stejnou podstatu.
Všemožným reformátorům se podařilo nahlodat až zničit základ této pyramidy. A pak se strašně diví, když jim jejich "domečky z karet" spadnou. Nepomáhejte jim svými úvahami.
"...úvahy, které popisujete v posledním příspěvku jsou možná podstatou vzdělanosti, ale pochopí je sotva pár procent žáků."
Zda to není tím, že nejsou těmto úvahám vystaveni, protože jim "stejně netouží rozumět" a úvahy berou drahocenný čas na plnění ešvépé a nacvičování algoritmů.
Tajný, proboha ..
Ale vždyť to stejně nemá smysl.
SPOJÍ MINISTR PLAGA REORGANIZACI MATURIT S REORGANIZACÍ ČŠI, NÚV A NIDV A S PROVĚRKOU ČERPÁNÍ EU DOTACÍ V MŠMT?
Možná ten ministrův námět není úplně od věci. Po tom, co reformátoři českého školství v čele z velké části s DNEŠNÍMI ministerskými útvary, s DNEŠNÍ Českou školskou inspekcí a s DNEŠNÍM Národním ústavem pro vzdělávání a NIDV v našem hluboce podfinancovaném školství předvedli a dosud předvádějí, mnohdy hlavně v zájmu tzv. čerpání EU dotací, to, myslím, není až tak špatný nápad:
Proč by děti i učitelé měli trpět pitomostmi, které na ně fondočerpačské MŠMT sesílá? Vysvědčení je v těchto podmínkách někdy jen kus papíru. Držím palce všem školám a učitelům, kteří si i v tomhle chaosu udrželi určitou dobrou úroveň.
Být panem ministrem, asi bych ten plán uskutečnil společně se zásadní reorganizací ČŠI, a/nebo zrušením/sloučením NÚV a NIDV. Tohle, domnívám se, není takový blábol, jak možná vypadá. Spojit NÚV a NIDV chtěl, pokud vím, na jaře 2013 už tehdejší ministr Fiala. Zabránil tomu asi především podivný pád Nečasovy vlády a možná i snahy zakrýt přitom některé nesrovnalosti v čerpání EU dotací. Otázkou pro mne je, zda tou druhou věcí nemá částečně svázané ruce i ministr Plaga. Záležet to asi bude i na premiérovi. V následujícim roce se, myslím, docela zřetelně ukáže, jak vážně to vláda se školstvím jako "prioritou" doopravdy myslí.
J.Týř
Poste restante, myslím že není dobré karikovat to, co jsem napsal (úvod Vašeho příspěvku). Dále pak zbytečně snižujete úroveň žáků (moje zkušenost je opačná, a to i z dlouholeté výuky na odborné škole). Krátce si zavzpomínám. Před časem jsem své názory při náhodném setkání předložil vysokému činiteli MŠMT. Řekl mi, že mám sice pravdu, ale nemáme na to - víte koho? - no přece učitele. Sdělil jsem mu, že učitele na to zcela určitě máme, ale nikdo to po nich nechce, ba naopak, takže v dobré víře pokračují v dlouhé tradici, která se mezitím proměnila v samozřejmost. Že žáky tradiční výuka nezajímá? Mne kdysi také ne, dokonce ani na FFUK (naštěstí tam byly výjimky). Dnes ale se zájmem žáků větší problémy nemám. Právě proto, že rozlišuji odbornost a vzdělání. Jen občas musím přimhouřit oko, když se mi žáci pod lavicí učí na tradiční čtvrtletku z matiky, fyziky, biologie či jazyků.
Dobře zakořeněný strom odolá jistě silnějšímu větru než ten s kořeny chtrnými. To je snad fyzikální zákon. Ale klidně přijmu i příklad pyramidy. I ta přece přežívá díky pevným základům. Ve vzdělání je takovým základem ne poněkud děravá paměť (viz křivka zapomínání), ale nejrůznějším situacím náležející myšlení a zkušenost plynoucí z jeho praktického využívání v co nejširším a nejhlubším rozsahu.
"Všemožným reformátorům", kteří by chtěli základy pyramidy narušovat, svými názory rozhodně nepomáhám, právě naopak. To, co požaduji, jsou naopak základy založené na myšlení porozumění a praktickém využití. Rozlišení odbornopsti a vzdělání, pokud vím, žádný z oněch reformátorů nenavrhl. Jeho cílem je, aby nepřibývalo valem těch, kteří "netouží tomu rozumět". Zablokování tradice, která to způsobila, není právě nejlepším řešením. Současná maturita je přímo ztělesňuje.
Předem se omlouvám, že už nebudu v diskusi na toto téma zde pokračovat. Důvod je jediný: mám mnoho jiné práce a dost mě to už vyčerpává. Nechci být nezdvořilý. Omlouvám se.
Já vím, že Válku s Mloky napsal Čapek, neboť jsem ji četl :o) a v kontextu historických souvislostí snad něco málo chápu. Vím, kdy ji Čapek napsal, vím, kdo byl Adolf Hitler, jak k němu přistupovaly velmoci a kam to vedlo. To jsem si nemohl a naštěstí ani nemusel prožít. Musel jsem si to přečíst. Bez těchto vědomostí by Válka s Mloky ztratila polovinu své síly.
Ze zkušenosti bývalého učitele ZŠ a známého mnoha kolegů na ZŠ učících si dovolím připomenout, že dnes už nejde o nějaké hlubší pochopení fyziky či literatury, ale o to, zda budou žáci vědět aspoň něco. Dovolím si ocitovat známou (Bi-Ch), která suplovala matematiku v deváté třídě: "Oni nechápou, kolik litrů má hektolitr."
Kolegové jistě rozumí, že v tomto stavu věci nemá smysl se o pochopení hlubších souvislostí vůbec pokoušet.
P. S. Hlubšími souvislostmi myslím filosofii přírodních věd, jejich metodologii atd.
Zmínka o "napomáhání" "reformátorům" měla jednu příčinu.
Když si naši diskusi přečte nějaký fanatik, nebo magor, pak učiní "závěr" asi tohoto stylu:
Je potřeba redukovat obsah výuky na ZŠ. Spousta věcí tam je a nikdo ani pořádně neví proč. Třeba Ohmův zákon. Psal o tom i Karel Lippmann.
Je mi jasné, že to není Vaším záměrem. Ale je mi také jasné, jak funguje demagogie.
Za tu ironii v úvodu se omlouvám. Byla zbytečná.
Krátce předtím jsem odpovídal na příspěvek Tajného a byl jsem asi poněkud víc nabroušený.
Díky za debatu a hezké Vánoční svátky.
Tak ještě jednou pod mým účtem. Odpovědi:
E.Kocourek: "A co teda ten váš stát garantuje? Zejména v případě maturanta/absolventa se STÁTNÍ maturitou? Nemohu se zbavit dojmu, že stát NEGARANTUJE vůbec NIC."
V tom máte pravdu, ale co není ani vzdáleně pravda, je tvrzení, že když stát nic negarantuje, nemá smysl pořádat certifikační zkoušky. Má a obrovský. Nejde totiž o to, něco někomu nutně a za všech okolností něco garantovat, ale o rozumné zajištění co nejvyšší míry kvality. Je to stejné, jako u jiných certifikačních zkoušek - v autoškole, zbrojní průkaz, hygienické normy, certifikáty kvality v IT, ve výrobě, apod. Jinými slovy - stát nedokáže zajistit, že žádný lékař nikdy neudělá chybu, nebo, že se řidič autobusu neopije, ale může stanovit takové certifikační podmínky, že tyto případy nebudou standardem.
Lippmann:
"1) Je možné, aby byl každý žák odborníkem na všechno?"
Není. Není to dokonce možné ani v případě tvrzení s existenčním kvantifikátorem.
"2) Je odbornost totéž, co vzdělání, pokud ne, co mají společného a čím se naopak liší?"
Není to totéž. Vzdělání je třída a odbornost je její instancí.
"3) Proč musí každý maturant ovládat literárněvědnou faktografii, aniž by byl nucen ji využít k interpretaci významu textu a skutečnosti, kterou zachycuje?"
Nemusí.
"4) Co je vlastně cílem výuky češtiny i všech dalších předmětů: a) pro žáky, kteří mají pro daný předmět nadání, zajímají se o něj a chtějí jej dále studovat; b) pro žáky, kterým předmět příliš nejde, nejeví o něj větší zájem a studovat jej nechtějí?"
V obou případech je cílem výuky žákům předat fakta a naučit je metody jejich zpracování a dobírání se řešení problémů.
"5) Lze za základní cíl vzdělání pokládat to, co má podobu seznamu kompetencí či katalogu požadavků k maturitě, je vzdělání seznamem dílčích položek bez jejich vzájemné souvislosti?"
Nelze. Vzdělání není ani seznamem dílčích položek, ani seznamem jejich souvislostí.
"6) Jak odlišit výuku žáků uvedených výše pod bodem a) od těch pod bodem b)?"
Prostřednictvím volitelných předmětů, v nichž budou žáci moci jít do větší hloubky v tom, co je zajímá a čemu se v budoucnosti chtějí věnovat.
"7) Co mají jednotlivé předměty poskytovat žákům uvedeným pod bodem b)?"
Viz odpověď na otázku 4.
"8) Je maturita zkouškou, která má prvotně respektovat cíle výuky daného předmětu a svou vahou posilovat jejich dosažení, nebo je zkouškou, která žáky prvotně třídí, aniž by zmíněné cíle v jejich plném rozsahu respektovala?"
Cíle výuky musí respektovat výuka. Metody ověřování dosažení těchto cílů musejí respektovat cíle ověřování dosahování výukových cílů. A ty jsou obecně odlišné od těch výukových.
"9) Kdy, kde a s jakým výsledkem se o těchto otázkách institucionálně diskutovalo a kde je možné se seznámit s účastníky diskuse, pravidly jejich výběru a výsledky, ke kterým došli?"
Nemám tušení. Mám ale dojem, že se o podobných otázkách diskutuje drahně let bez jakéhokoliv výsledku. A nemám dojem, že by panovala na odpovědích shoda. Proto mi další diskuse přijdou zcela zbytečné. Je třeba demokraticky rozhodnout.
"10) Je správné stanovit podobu maturity bez důkladně promyšlených odpovědí na předchozí otázky?"
Bez promyšlených odpovědí na některé z výše uvedených otázek, to správné není. Mám ale dojem, že autoři a propagátoři maturit odpovědi promyšlené mají - stejně jako já. Jen ty odpovědi se nemusí všem líbit. Promyšlená odpověď ale není totéž, co odpověď s níž souhlasím. To by si měli všichni uvědomit.
V souvislosti s Ohmovým zákonem si dovolím drobnou poznámku k tomu, co si vlastně žáci z výuky elektřiny v základním vzdělávání odnášejí.
Převážná většina elektrických spotřebičů a zařízení v českých domácnostech je připojena k síti se střídavým napětím 230 V/50 Hz. Některé z nich by bez úprav fungovaly rovněž v síti se stejnosměrným napětím 230 V. Které spotřebiče a zařízení to jsou?
1. ponorný vařič (28)
2. běžný vysavač (38)
3. plotýnkový vařič (30)
4. prodlužovačka (52)
5. žehlička (40)
6. vypínač (44)
7. obyčejná žárovka s vláknem (35)
8. nabíječka k mobilu (47)
9. tavná pojistka (šroubovací) (24)
Číselné hodnoty uvedené v závorkách znamenají procento žáků, kteří příslušnou položku označili za správnou (tj. podle jejich názoru by fungovala i v síti se stejnosměrným napětím). Šlo o 2 525 deváťáků a jejich vrstevníků na gymnáziích testovaných v rámci projektu Kalibro. Jejich průměrný výsledek byl hluboko pod úspěšností náhodného tipování, každý žák chyboval alespoň jednou.
Žáci tedy možná umějí odříkat Ohmův zákon, případně napsat jeho vzorec. Někteří možná dokážou do vzorce dokonce správně dosadit a získat nějaký výsledek. Základním principům, na nichž fungují běžné elektrické spotřebiče a zařízení v domácnosti, ale nerozumějí.
Pane Doležel, mám dojem, že občas čítávám od zastánců státních maturit "Jak jinak by stát mohl garantovat ..." ////
Vaše analogie s řidičskými průkazy je trefná a žertovná. Proč tedy CERMAT neorganizuje celostátní jednotné zkušební jízdy? Jak to, že lokálním komisařům přes řp stát věří a lokálním angličtinářům ne?!?! ////
Certifikáty údajné kvality v IT jsem zažil. Vy je berete vážně? ////
Ma byt cilem vyuky Ohmova zakona naucit se vyjmenovat spotrebice, ktere funguji v SS siti stejne jako v ST?
Co ta prodluzovacka, vypinac a pojistka? Funguji, nebo ne?
"Proč tedy CERMAT neorganizuje celostátní jednotné zkušební jízdy? Jak to, že lokálním komisařům přes řp stát věří a lokálním angličtinářům ne?!?!"
Při administraci zkoušek a testů stát věří administrátorům, protože mu ani nic jiného nezbývá. Při vytváření obsahu zkoušek a testů a při jejich vyhodnocování ale využívá centrálních institucí. Víte, jak probíhá testování v autoškole?
Základním principům, na nichž fungují běžné elektrické spotřebiče a zařízení v domácnosti, ale nerozumějí.
A co jste čekal Vy, pane Botlíku? - 100 %? Nebo 5 %?
Šlo o 2 525 deváťáků a jejich vrstevníků na gymnáziích testovaných v rámci projektu Kalibro.
Vezmu-li v potaz, že asi tak polovina žáků byly dívky, (na gymnáziích asi o trochu více) a ve vzorku základek se vyskytovaly počty podprůměrných žáků včetně "inkludovaných", přibližně odpovídající běžnému vzorku populace, pak na těchto výsledcích neshledávám nic překvapivého.
Když si uvědomím, že v prvním ročníku neumí mnozí dnešní středoškoláci ani tu malou násobilku, tak jsou vlastně spíš lepší, než bych čekal.
Zato bych čekal, že profesionál zabývající se testováním a statistikou bude umět data nejen přečíst, ale také interpretovat. V kontextu a správně.
Schválně zkuste dát podobný úkol náhodnému vzorku dospělých.
Nebo se jich zeptat, jak funguje motor jejich auta, lednička či wi-fi router.
Anebo alespoň své manželky. Určitě se také Ohmův zákon učila.
:-)
Proč tedy CERMAT neorganizuje celostátní jednotné zkušební jízdy?
Při administraci zkoušek a testů stát věří administrátorům, protože mu ani nic jiného nezbývá.
A také se čas od času ve své "důvěře" spálí.
Jak je to dávno, co praskla kauza prodávaných řidičáků Vietnamcům a podnikatelům v jedné z pražských autoškol? Tehdy se na tom podíleli i zkušební komisař a pracovnice úřadu.
Jasně, že nejde používat paranoidní uvažování. Ale stejně tak je nutno počítat i s tím, že lidé jsou jen lidé a občas podvádějí. Tím více, čím menší je pravděpodobnost, že budou přichyceni.
Otázka pak je, zda je míra podvodů ještě přijatelná, či už nikoliv.
No a u maturit byla už taková, že bylo nutno zavést režim státních maturit. To ale neznamená a nikdy neznamenalo, že při státních maturitách se podvádět nebude. Jenom je to mnohem těžší, nežli předtím.
Nic víc v tom není třeba hledat.
Což ale příznivcům konspirací nikdy nevysvětlíme.
Poste.restante, předpokládám, že sám vnímáte hloubku argumentační nouze, v jaké jste se ocitnul. "protože mu ani nic jiného nezbývá" -- Hahaha! ////
Myslíte jako hloubku argumentační nouze projevené argumentem, že stát své pravomoci musí delegovat na konkrétní lidi? Třeba soudce, policisty, vojáky, úředníky, učitele, zákonodárce? To vám připadá opravdu jako argumentační nouze?
Výjimečně k PD:
""4) Co je vlastně cílem výuky češtiny i všech dalších předmětů: a) pro žáky, kteří mají pro daný předmět nadání, zajímají se o něj a chtějí jej dále studovat; b) pro žáky, kterým předmět příliš nejde, nejeví o něj větší zájem a studovat jej nechtějí?"
V obou případech je cílem výuky žákům předat fakta a naučit je metody jejich zpracování a dobírání se řešení problémů."
Panu Doleželovi se některé cíle vytratily, což dokazuje jeho pokulhávající poslední věta...
V případě řidičských průkazů "nezbývá" než delegovat důvěru LOKÁLNĚ, zatímco v případě maturit důvěru delegovat lokálně (školám a učitelům) NELZE, a "zbývá" CERMAT?
Jděte se bodnout oba! ////
Vážená paní Valíková, je mi dost trapné poučovat Vás, že véty jsou oznamovací (néco sdělují, tvrdí apod.), tázací (ptají se na něco) a rozkazovací (néco nařizují). Věta, kterou u pana Doležela kritizujete je větou tázací. Na základě čeho usuzujete z této legitimně (důvodně) vznesené otázky 4) na "vytracení cílů" u pana Doležela? J.Týř
Pane Kocourku, stát deleguje důvěru lokálně v obou případech. Nicméně testy jsou v obou případech vytvářeny CENTRÁLNĚ a jsou také CENTRÁLNĚ vyhodnocovány. Čemu na tom nerozumíte?
Paní Valíková, které cíle (přesně) máte na mysli?
Pane Doležel, jste si jistý, že víte, jak probíhá státní maturitní zkouška z angličtiny (ústní část)? Pokud ano, pokuste se to porovnat s průběhem zkušební jízdy na řp. ////
Nicméně testy jsou v obou případech ... -- Jenže já o testech nepsal. Vy, pane Doležel, nejspíš nic jiného než testy nevnímáte, že? ////
To PD: Psát plynule česky...
Paní Valíková, upozorňuji, přede dveřmi máme Vánoce, apríl bude až v dubnu.
ad Valíková:
Děláte si z nás legraci, paní Valíková?
To PD - anglikanismus jako prase (machrovinka těch co "umí" anglicky?)
ad PD - vžité mezinárodní spojení (ad = k)
K (pro) PD - tohle je "plynule" česky
OMG (Ach můj Bože, angl.), kdyby alespoň češtináři ctili plynulou češtinu. Alespoň tehdy, když se jí dovolávají.
J.Týř
Paní Valíková, osobně bych řekl, že vámi zmíněný cíl by měl býti cílem vzdělávání na základní škole, nikoliv na gymnáziu, ale pokud na něm trváte, tak si ho tam přidejte, společně s počítáním a čtením.
K PD: Psát plynule česky... Na ZŠ, SŠ I VŠ.
Omluva, jdu šít další vánoční dárek.
K PD: Psát plynule česky... Na ZŠ, SŠ I VŠ.
"V obou případech je cílem výuky žákům předat fakta a naučit je metody jejich zpracování a dobírání se řešení problémů."
Omluva, jdu šít další vánoční dárek.
Post a Comment