Český statistický úřad letos zopakoval úspěšné minisčítání, které se poprvé uskutečnilo v roce 2010 a naposledy před třemi lety. Chce tímto způsobem přiblížit statistiku dětem ve škole a ukázat, že se s její pomocí dají posbírat, analyzovat a zpracovat různá data a informace. Děti odpovídaly na celkem devatenáct otázek. Musely být atraktivní i zábavné. Informuje MF DNES.
„Žáci a studenti ve věku od 9 do 15 let díky tomu mohou zjistit, že statistika může být poučná i zábavná. Naučí se například číst v grafech a tabulkách a vyhodnocovat informace získané z výsledků,“ upozornil Marek Rojíček, předseda Českého statistického úřadu. „Údaje ze šetření mohou využít také učitelé při výuce v hodinách matematiky, občanské nauky a dalších předmětů,“ dodal.
Kdyby byly děti na místě ministra školství, nejraději by – celkem překvapivě – zrušily hudební výchovu, která nasbírala v rámci celé republiky 21,3 procenta a ve Zlínském kraji ještě o něco více. Hned po ní by byl na řadě český jazyk, fyzika a chemie. Vůbec nejméně jim vadí informatika, tělocvik a občanská nauka, bez problémů snesou i cizí jazyky.
Celý text naleznete v MF DNES
4 komentářů:
Ať žije kulturní český národ. Byly doby, kdy nám kulturnost obyvatelstva v cizině záviděli. Co čech, to muzikant už dávno neplatí.
Zveřejnit výsledky tímto způsobem - byť se jedná o "minisčítání" je velmi ošidné a zjednodušující. Skutečně by žáci zrušili hudební výchovu? Pak na oněch školách, kde se sčítání provádělo, není s výukou hudební výchovy něco v pořádku. Nepochybně bych byl schopen - kdybych měl v předstihu vzorek zapojených škol k dispozici - dosáhnout u žáků zcela odlišného hodnocení. Problém tkví v přístupu pedagogů: pokud by mne někdo zkoušel ze znalostí not a teorie (kterou, pokud nechodím do ZUŠ, vlastně k hudbě až tolik nepotřebuji), stresoval mne sólovým zpěvem před třídním kolektivem a opakovaně mi nutil omezený výběr skladeb bez aktivního zapojení, také bych chtěl jako žák tento předmět zrušit. Pokud ale v hodinách hrajeme (je řada nástrojů, které můžeme použít ihned, bez předchozí dlouhodobé přípravy), zpíváme, nástroje si dokonce vyrábíme, na hudbu vytváříme pohybové a taneční kreace, nevyhýbáme se hudbě, kterou žáci žijí (nyní se nabízí využití filmu o kapele Queen - vždyť tam propagují i operu!!! a řadu jejich písní lze využít třeba jen pro rytmickou průpravu), pak silně pochybuji, že by žáci takto koncipovanou hudební výchovu chtěli zrušit. Kolektivní činnosti, ze kterých nikoho nevylučujeme, mají pozitivní vliv a především - můžeme vytvářet pocit "bezpečí" = když se to splete a nepodaří, nic moc se nestane, příště na to půjdeme jinak. A když se to podaří ... je to paráda. Často se to daří. Je to o konkrétních učitelích a přístupu vedení škol. Koncipujte příště otázku jinak. Omlouvám se za dlouhý text, ale takto zjednosušující titulky mne vždy nadzvednou, neboť jsou ... hloupé. Sorry.
Autor zatím jediného příspěvku komentuje kuturnost národa - ano, je to jiné, než bývalo a ke spokojenosti je daleko - ale doba je také jiná. Děti - žáci jsou v tom nevinně. Snažme se jim dát takovou hudební výchovu, která v nich kulturnost bude rozvíjet, v národní povaze to máme. Doporučuji, aby se rodiče - alespoň ti kulturní :o)- více o úroveň výuky HV na školách svých dětí zajímali. Tam je totiž ten pes zakopán.
Jan Prchal, pedagog HV (od roku 1982), předseda Společnosti pro hudební výchovu České republiky
Omlouvám se: zjednodušující ..., děkuji za toleranci. Jan Prchal
Naprosto souhlasím s kolegou Prchalem nejen proto, že s ním mnoho let spolupracuji. Škola v Jabloňové ulici v Liberci, na které Jan působí, je vlajková loď našeho hudebního školství. Její absolventi našli uplatnění v profesionálním hudebním životě. Ovšem to hlavní není produkovat profesionální hudebník. Cílem vždy bylo vzbudit(a udržet) zájem o aktivní muzicírování, vytvořit potřebu sledovat hudební dění, navštěvovat koncerty, festivaly bez rozdílu žánrů. Právě dovednost orientovat se v hudebních žánrech, posuzovat hudební (nad)produkci nejen dle hlediska libí-nelíbí, je důležitý výstup hudebního vzdělávání.
Celou moji hudebněpedagogickou karieru startovali na letních kurzech HV ve Znojmě pánové Říha, Jurkovič, Střelák, Jistel, Daniel a paní Viskupová. Bylo to v období (80.léta), kdy bolševik hudebce nepřál a její výuku omezil tak, že se na základní škole učila jen do 7. ročníku. Vyše zmíněné osobnosti nasadily všechny možné i nemožné páky, aby tento neutěšený stav změnily. Hlavně však na nás mladé učitele přenesly svůj zápal pro věc. Myslím, že se jim to podařilo. Celý učitelský život jsem vedl sbor, instrumentální soubory různých "posazů", sám zpíval v několika sborech. Jsem přesvědčen, že žádný pseudoprůzkum nemúže posloužit jako podklad k jakékoli akci namířené proti výuce hudební výchovy (a proti ostatním výchovám rovněž). Inspirováni svými učiteli bychom také učinili vše, aby bolševický paskvil nebyl jejich následovníky doveden k dokonalosti.
Mgr. Vladimír Fiedler
učitel HV od r. 1980
Okomentovat