„Hra nabízí úkoly a otázky k diskusi, ale žáci sami určují tempo, směr, délku a hloubku diskuze. Tím, že učitel během hry ustupuje do pozadí, dává dětem šanci převzít kontrolu a zodpovědnost za vlastní učení,“ říká v rozhovoru pro Varianty autorka Hry s dobrými otázkami Vladěna Bätge Jahn.
Vladěna Bätge Jahn (facebook.com) |
Jak hra vznikla a kde ji využíváte?
Hra vznikla před několika lety během kurzu Design and Development of Games for Learning, který organizoval MIT (Massachusetts Institute of Technology) na platformě EdX. Původní záměr byl využít hru ve vzdělávání dospělých. Připravovala jsem tehdy nové kurzy na univerzitě v Bruselu a hru jsme použili jako nástroj usnadňující diskusi v malých skupinách.
Dobré otázky jsou využitelné v nejrůznějších vzdělávacích kontextech. Každý vzdělavatel si může připravit herní set pro konkrétní cíle výuky relevantní pro danou cílovou skupinu. Stačí „jen“ přijít na to, jaké otázky vzbudí zvědavost a formulovat je tak, aby rozproudily učení ve skupině.
Projekt, ve kterém hru využíváte, se jmenuje Otázkami k rozvíjení demokratických hodnot. Co nebo jak se tedy žáci o demokratických hodnotách učí?
Cílíme hlavně na rozvoj občanské kompetence, která by měla být jedním z klíčových výstupů vzdělávání na základních a středních školách. Demokratické hodnoty jsou nedílnou součástí této kompetence. Obsahově to může vypadat například tak, že se žáci učí o lidských právech, jejich ochraně nebo porušování. V další hře třeba zkoumají historický vývoj volebního práva nebo roli médií ve formování veřejného mínění.
I hra samotná určitým způsobem ztělesňuje demokratické hodnoty. Dialog je svou podstatou demokratická záležitost. To, že se můžete svobodně a bez obav vyjádřit, máte možnost vyslechnout, ale i ovlivnit názor ostatních. Společné hledání odpovědí a spolupráce na řešení problémů jsou také charakteristické pro demokracii.
Můžete uvést pár příkladů? S jakými „dobrými otázkami“ se žáci při hře setkávají?
Například otázka „Jsou si lidé rovni?” se může objevit ve hře o lidských právech nebo ve hře o toleranci. Je to jedna z těch „velkých“ otázek. Rozproudí diskusi a vyvolá spoustu dalších otázek. Také používáme otázky, které posílají žáky na lov informací. Například v herním setu o volbách je otázka „Která země jako první přiznala ženám volební právo a kdy?” Do her zařazujeme různé úkoly. V té „volební“ například studenti kreslí aktivní a pasivní volební právo. Ve hře o xenofobii zase kreslí integraci a segregaci. Součástí mnoha herních setů jsou aktivity empatického mapování. Tento nástroj vede žáky při systematickém vcítění se do situace určitého jednotlivce nebo skupiny. Empatické mapování je jednou z technik, které si žáci ze hry odnesou a budou schopni použít v každodenním životě.
Celý rozhovor naleznete zde
4 komentářů:
Neuvěřitelné, progresivní, inovativní, revoluční!
Takovou míru kreativity bych věru nečekal. Vy nás ale zásobujete, pane Komárek.
Další zářný příklad možnosti využití derivace "Tajného Převratné Metody Otázek a Odpovědí (TPMOO)", tentokrát při rozvíjení demokratických hodnot. Vidíte modeláři, jak to jde, když se chce.
Dialog je svou podstatou demokratická záležitost. -- Omyl. Ne demokratická, ale svobodná. ////
To, že se můžete svobodně a bez obav vyjádřit, -- Na to potřebujete svobodu. Demokracie vám to zakáže. ////
Společné hledání odpovědí a spolupráce na řešení problémů jsou také charakteristické pro demokracii. -- Zatímco v autoritativním modelu je něco jako spolupráce naprosto vyloučené, že? Hahaha! ////
Dovoluji si pochybovat, že Vladěna Bätge Jahn ví cokoli o různých modelech organizace týmů. ////
když učitel ustoupí do pozadí stává se zbytečným
Okomentovat