„Maturant by měl být schopný vytvořit text v určitém žánru na určité téma. Aby ukázal, že umí vytvořit souvislou větu, která má podmět a přísudek. Vyhnou se sice psaní textu u maturity, ale v běžném životě ne. A to se nemusíte živit jako novinář a můžete klidně každý den něco psát. Psaní není záležitost vrozené inteligence, ale jeho zásady se dají naučit. A od toho by škola měla být,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny Kamila Smejkalová z Ústavu pro jazyk český Akademie věd.
 |
| Kamila Smejkalová (ujc.cas.cz) |
Větší vášně nicméně vzbuzuje jiná záležitost, a to debata ohledně rovnosti pohlaví v českém jazyce. Jazykovědkyně Jana Valdrová například upozorňuje, že čeština straní mužům.
Ve větě je z hlediska přísudku podle ní i pes více než žena. Cítíte to podobně? Nevnímám to tak. Bavíme se čistě o pravopisné konvenci. Tím se necítím nijak zasažena. Pokud zmiňujeme rovnost mužů a žen, tak máme daleko větší problémy, než je pravopis.
Takže gramatický rod je zcela něco jiného než ten biologický?
Vztah mezi nimi není přímočarý. Bavíme se o dvou různých kategoriích, které se někdy kryjí a někdy ne. A to se netýká jen rodů, ale i určování životnosti. Gramatický rod souvisí často jen se zakončením slova. Máme v jazyce spoustu výrazů ženských, které mohou označovat muže. Například celebrita, osobnost, osoba, kapacita, hvězda.
A co ono zakleté generické maskulinum (užívání podstatných jmen rodu mužského pro souhrnné označení mužů i žen, např. zaměstnanci, pracovníci, politici, učitelé – pozn. red.)?
Když se řekne „lékaři stávkovali“, čtenář automaticky pochopí, že stávkovali lidé, kteří vykonávají lékařské povolání. Ne že muži stávkovali a ženy zůstaly doma. Generické maskulinum je součástí jazykové komunikace a nemůžete lidem nakázat, aby to najednou vnímali jinak a přestali ho používat.
Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách
0 komentářů:
Okomentovat