Profesorka Rose Luckin vidí dva možné hlavní směry vývoje – dystopický a utopický. Dystopický scénář vede k převzetí kontroly nad výukovým procesem umělou inteligencí. Je to taková forma, v níž je žák při učení řízen počítačem. Označujeme ji již řadu let za instruktivní. Vývoj v poslední době směřuje k výrazně sofistikovanějším metodám založeným na analýze velkých dat všech studujících. Systém disponující strojovým učením dokáže porovnáním malých dat jednotlivce s daty ostatních vygenerovat každému uživateli optimální studijní postup. Mluvíme v tomto případě o tzv. personalizaci.
Rose Luckin (youtube.com) |
Problém výrazně zhoršuje fakt, že automatizovaná výuka nahrazující učitele je výrazně levnější. Proto již dnes existují silné ekonomické tlaky k jejímu zavádění zvláště tam, kde nejsou lidé ochotni (či schopni) za vzdělání platit.
Jenže technologie lze využívat též jinak, a sice konstruktivně. Platí to v plné míře i o AI. Konstruktivní přístup je obecně založen na generování vlastní aktivity žáka. Pro technologie (včetně těch vybavených AI) to znamená, že cílem není studujícího řídit, ale pomáhat mu dělat vlastní rozhodnutí. Významnou roli hraje učitel. Může spolu s AI každého naučit se učit na jeho individuálně nejvyšší možné úrovni. Jak vidno, nazvat tento scénář utopickým je docela přiléhavé.
Přesto bychom se měli pokoušet se touto cestou vedoucí k vyšším formám myšlení vydat. Rose upozorňuje, že musíme začít o umělé inteligenci uvažovat trochu jinak. Dosud jsme nebyli zvyklí vnímat technologie jako inteligentní. To je ale třeba změnit. Začít bychom měli zamyšlením nad tím, co to inteligence vlastně je. Ta strojová asi nikdy nebude stejná jako lidská. Dnes je již ale docela jisté, že s její pomocí člověk, i kdyby nebyl vysloveně inteligentnější, vykazuje mnohem inteligentnější (umocněnější) chování.
Problém, který dnes musí školství řešit, je, jak dovést lidi ke schopnosti nové inteligentní počítačové systémy využívat. Ta kompetence nevznikne sama od sebe. Rose pro pochopení situace používá názorné podobenství z knihy amerického doktora Spencera Johnsona nazvané Who Moved My Cheese? (česky Kam se poděl můj Sýr?). Jedná se o názorné vysvětlení nutnosti na sobě pracovat, chceme-li v životě něčeho dosáhnout. Na první pohled je to typická americká kuchařka, která se vás snaží navést na cestu k úspěchu – podle odezvy veřejnosti ale jedna z nejlepších.
Celý text naleznete zde
1 comments:
S její pomocí člověk (...) vykazuje mnohem inteligentnější (umocněnější) chování. To jako s pomocí AI. -- To se bude sakramentsky těžko dokazovat, protože už člověk využívající výpočetní techniku bez sebemenší stopy AI vykazuje mnohem inteligentnější (umocněnější) chování. ////
Takže pokud by někdo chtěl dokázat pozitivní vliv pomoci AI, musel by odfiltrovat vliv VT. A to bych chtěl vidět. ////
Můj subjektivní názor je, že v takové situaci jde výhradně o vliv VT a přínos AI se blíží nule. Důkaz nemám. Stejně jako důkaz pro svá tvrzení nemá ani Rose Luckin, ani Bořivoj Brdička. ////
Post a Comment