„Aktuálně nejsou ohroženy ani tak manuální práce jako práce intelektuální. Prostě v tuhle chvíli umí stroje už nejen počítat, ale také číst, analyzovat a mluvit a vytvářet grafy. Naučit robota sestavit židli je pořád docela oříšek, ale analýzu právních dokumentů zvládá umělá inteligence vcelku brilantně a telefonovat se právě učí,“ píše Tomáš Feřtek pro Respekt.cz.
 |
| Tomáš Feřtek (eduin.cz) |
Soutěžit s kalkulačkou nebo textovým editorem asi smysl nemá, tam zcela jistě dříve nebo později prohrajeme. Možná za pár let nebude pro výkon povolání třeba umět řídit auto. Ale jiné položky jsou nezpochybnitelnou lidskou výhodou, která hned tak nezmizí.
Takže za deset let možná kamnáře přiveze robotické auto a fakturu vám vystaví jeho virtuální sekretářka, ale lze vážně pochybovat, že by si přivezl robota, který mu namíchá přesně tu správně mazlavou maltu a zkontroluje, jestli kachle opravdu lícují. Ještě tak mu možná bude podávat ty kachle... Ohrožení řemeslnických profesí je naopak velmi nízké. Není pravděpodobné, že by nám v dohledné době u dveří zvonili robotičtí instalatéři, elektrikáři a topenáři...
Podobně v některých základních školách zaznamenáte snahu, aby v nich práce rukama byla stejně důležitá jako práce hlavou: aby se děti uměly bránit nátlaku technologií a měly vztah k hmatatelnému světu. Do budoucna má tato cesta k posílení důležitosti ruční práce větší šance než aktuálně diskutovaná snaha nahnat na učiliště více dětí tím, že jim nutným počtem bodů u přijímaček znemožníme maturitní studium. Tak lze vychovat jen větší počet náctiletých, kteří práci rukama opravdu upřímně nesnášejí.
Jestli nás opravdu něco velmi pravděpodobně čeká, pak doba, kdy si o poměru intelektuální a manuální práce v našich životech budeme chtít rozhodovat každý sám. A to je optimistická představa.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat