„Často se mi stává, že žáci neposlouchají, co jsem jim řekl, a něco nesplní. Komunikace s nimi je složitá, nevím, jak na to, nikdo mě to neučil. Napíšu jim úkol nebo, co si mají připravit, na web a ještě smskou, a stejně to ignorují. Čemuž na druhou stranu rozumím. Hodně z nich má různé koníčky, sportují, domů přicházejí večer unavení a nechce se jim drtit vzorečky. Matematika v téhle podobě jim stejně k ničemu nebude, co si budeme povídat. Teoreticky by to mělo sloužit k rozvoji jejich myšlení, ale to je teorie, víme, že v praxi to tak není, zůstanou nepolíbení. Prakticky jde o to mít maturitu, mít papír. Systém je prostě teď tak nastavený,“ říká učitel druhého stupně ZŠ Tomáš Pinkr v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni.
Pinkr mimo jiné říká:
Kéž by bylo méně dětí ve třídě
Patnáct by byl ideál, dvacet by bylo ještě snesitelných. Včera z deváté třídy třetina chyběla, bylo jich asi devatenáct, a bylo to hrozně poznat. Třída funguje jinak, a to i když tam stále jsou ti „zlobiví“. S méně žáky můžu výuku i přeorganizovat do skupin a z části dobrých žáků udělám své pomocníky. Zjistil jsem, že si žáci umějí pomáhat docela efektivně a já tomu nebráním, naopak té energie využívám. Někdy mi přijde, že ti, co něco pochopili rychleji, jsou schopni to předat dál lépe, než kdybych to opakoval já. Ale když je hladina rušivých elementů nad určitou hranici, už se mi to nedaří a častěji se omezuji na pouhý výklad. Není to ale moc efektivní. Navíc ne každá třída je uspořádaná pro práci ve skupinách. V některých bychom museli na začátku hodiny šoupat lavicemi. A celkově učím tolik dětí, třeba jen hodinu týdně v různých třídách, že je ani neznám. Pamatuju si ty výrazné, zbytek mi splývá. Někdy jsem rád, když si vybavím jméno, je to vždy tak trochu tápání v mlze.
Je problém věnovat se v jedné hodině dětem různé úrovně. Opravdu zajistit individuální přístup. A přitom bych si to moc přál. Mám ve třídě holku, která si v hodině matematiky čte Puškina v originále. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě dělá legraci, ale pak mi tu knížku ukázala a já zůstal paf. A nechám ji, ať si dělá, co chce, v matice je napřed. Jen si někdy říkám, že to je škoda, že by měla mít možnost se místo toho rozvíjet, třeba v nějakém volitelném semináři, dělat to, co ji baví, a nemuset si tu hodinu odsedět.
Učiva je moc
Učiva je moc, a tak probíráme vše rychle a povrchně, žákům to jde jedním uchem tam a druhým ven. Zase, vychází se z toho, že mají ve škole dostat dobrý vzdělanostní základ a všeobecný přehled, ale výsledky tomu neodpovídají. Jak je učiva příliš hodně, nestíhá se upevnit. Na druhou stranu se časem plýtvá, protože probíráme podobné jevy, jen z trochu jiné strany, v chemii, přírodopise, biologii. A ani ne časově blízko u sebe, takže žáci z toho ani nemají výhodu. Něco se dozvědí ode mě, ale už si to nespojí s tím, co jim říká za půl roku kolegyně. Domlouvali jsme se, že aspoň zkusíme učivo synchronizovat, aby se probíralo souběžně to, co k sobě patří. Vím, že někde se učí s ohledem na mezipředmětové vztahy, ale to je úplně jiná organizace výuky, kterou si nemůže vymyslet jeden učitel. Z mého pohledu je to obrovsky náročné, byť mi to dává smysl. Stejně jako učit víc tak, aby si děti přicházely na věci samy. Zkusil jsem to jednou dvakrát a výsledek byl poněkud rozpačitý, a přitom příprava byla velmi náročná. Na tuhle výuku věřím, ale není jednoduché to za současného stavu a aniž by mě to stálo hodiny příprav „překlopit“. Člověk jako by musí začít od konce, ne jak je zvyklý.
Celý rozhovor naleznete zde
5 komentářů:
Vaše sny Vám umožní realizovat správné znalosti. Komplexní zákonitost vývoje všeho možného i “nemožného” objasňuje: TEORIE VŠEVÝVOJE -
http://miloslav7.blogspot.com/2014/01/teorie-vsevyvoje.html
Teorie se týká zákonitosti změn a vývoje všech forem existence hmoty a energie, tj. např. vývoje a změn veškeré živé i neživé přírody nebo vývoje poznání ve všech oblastech činností lidí. Teorii lze vnímat jako univerzální návod k tvůrčímu kreativnímu logickému myšlení. Každému, kdo si tuto obecnou zákonitost osvojí, usnadní její znalost řešení libovolně zvoleného problému.
Více věcí v článku poukazuje na to, že si jeho autor neumí dobře zorganizovat výuku, není důsledný. Pokud učitel organizaci dobře nezvládá, na výsledcích se to projeví. Pak se samozřejmě může nabízet prostor pro stížnosti typu: žáků hodně, učiva hodně, času málo. Navíc učit tři aprobace, z nichž přitom v jedné zřejmě není příliš dobrý, je poměrně náročné. Je to však vždy volba dotyčného. Člověk by se měl zamyslet především sám nad sebou dříve, než si začne stěžovat, co všechno je špatně. V druhém kroku pak nad tím, jak funguje tato společnost. Ono totiž snižování obsahů učiva a nároků na žáky povede k větší nevzdělanosti obyvatelstva, tudíž v důsledku k horšímu ekonomickému stavu státu. A v konečném výsledku bychom zde pak jednoho krásného dne mohli mít ve třídách ne třicet, ale padesát žáků. Tedy diskuse o zlepšování školství ano, ale s lidmi, kteří se na věci dokážou dívat reálně, s nadhledem a především z pozice dobrých zkušeností.
V diskusi pod původním článkem se jedna její účastnice velmi ohrazuje proti tomu, jak je tento učitel ve škole oblečený. Naprosto souhlasím. Učit ve škole v teplácích a o několik čísel větším triku „na spaní“ je vysoce nevhodné. Takový přístup vypovídá o úpadku kultury, na které je tato společnost vystavěna.
To jak zvládat výuku Vás nikdo nenaučí. To musí každý učitel zvládnout sám. Nějaká teorie může trochu pomoct, ale praxe je někde jinde. Dnes s tím zápasí i zkušení kantoři s mnoha lety praxe.
Je to také o dlouhodobé výchově dětí. Pokud jsou děti dlouhodobě zvyklé nic nedělat a všichni je utvrzují, že je to tak v pořádku, pak jeden učitel nemá nejmenší šanci.
Doby, kdy byly děti zvyklé pracovat a dělat i domácí úkoly jsou pryč.
Vážený pane kolego, pokud někdo učí matematiku tak, že se děti mají drtit vzorečky, tak ji učí špatně. Chyba není v současné matematice, která "k ničemu není" (jo, zavděčil jste se editorovi).
Vzorečků k drcení je v základoškolské matematice jen pár... takže to žádné drcení není, máte dost času to odvodit. Vím to ze zkušenosti, na základce jsem dlouhá léta učil, a malý gympl je taky vlastně základka.
To, že děti u vás téměř na všechno kašlou, není chyba matematiky, ale systému, kdy de facto nehrozí žádné důsledky flákačům - trefně to glosuje kolega Vaněk. Představa, že v panujícím chaosu budeme postupně ubírat děti ze tříd, až bude jeden učitel na žáky, který jej stejně bude ignorovat a hrát na mobilu, nikam nevede.
Ano, toho špatného vztahu k matematice, či snad možná lépe nepochopení smyslu toho předmětu, jsem si taky všimla. Řekla bych, že s tím souvisí i to, že jedna žačka si čte při hodině knížku, místo aby jí učitel připravil vhodná zadání. Podle fotografie má jeden žák na uších při výuce dokonce sluchátka (?). Souhlasím, že zodpovědnost žáků a jejich rodičů není v dnešní době uspokojivá, ale toto snad ještě v kompetenci učitele je.
Okomentovat