„Který rodič to nezažil? V prosinci pobíhá dítě plno nadšení s aktovkou kolem vánočního stromečku a musíme ho přemlouvat, ať ji alespoň na noc sundá, aby během prvního měsíce v české škole přišlo o iluze. Jen zíráme, jak je jeho přirozená touha a snaha po vědění čtvrcena napřed mračouny za nepřesné obtažení nějakých spirál a záhy je mrskáno trojkami, čtyřkami za zákonité omyly mláďat. Jako bychom chtěli zmrskat hříbě, že se mu po narození klepou nohy a stojí málo elegantně!,“ píše vysokoškolský učitel Peter Chvojka pro magazín Rodiče vítáni. Chvojka píše o pokusu navázat dialog s učitelkou, která ohodnotila obrázek jeho dcery čtyřkou. A uvažuje o odlidštěnosti českých škol a učitelů.
 |
| Peter Chvojka (ff.jcu.cz) |
Nikdy nám nemůže být odpuštěno, že za plného vědomí o nesmyslnosti stávajícího stavu dusíme kus po kuse neomezenou dětskou vůli po vědění. Cejchujeme je nějakými čísly a jim nezbyde nic jiného, než vrůstat do tohoto světa kvantifikace a výkonu, prostého jakékoli sociální solidarity či respektu k estetické rozmanitosti. Nerozumím tomu, jak mohou lidé (třeba já!) v tichosti přihlížet, jak člověk s nižším empatickým prahem uniformuje jejich dítě do pasivního článku naší zamračené společnosti.
Začali jsme s manželkou vážně přemýšlet o alternativní škole pro naše děti. Nakonec jsme došli k závěru, že první dcera měla vynikající učitelku, která byla bez nadsázky prodlouženou rukou rodičů, že platíme daně, žijeme v nejbohatší části planety a prostě budeme tlačit zevnitř. Tato společnost je natolik zabezpečená i kulturně vnímavá, že není důvod, aby neměla ve školách elitu společnosti, aby nedokázala rozlišit, kdo na školu patří a kdo nikoli, a aby pedagogická odbornost a didaktický talent nebyly rozpoznány a ohodnoceny jako ty nejprestižnější dovednosti i v české kotlině.
Medy obrázek s jejím příběhem jsem uveřejnil na internetu a ohlas mě naprosto šokoval. Text se stal virálem. Skrze sociální sítě se do naší domácnosti vlomila druhá tvář české mentality – bryskní postřeh pro demaskování dogmatismu, činorodost i krutá ironie, která ničí tupost vtipem. Musíme založit iniciativu rodičů, ale i učitelů a vytěsnit ten odlidštěný chlad, který sálá z českých škol.
Celý text naleznete zde
175 comments:
To je klasický střet dvou pohledů.
Pan otec není úplně standardní rodič - žije na statku, čtyři děti, bez televize, vystudoval mediální studia a zabývá se hermeneutikou. Dívenka alternativní jméno - prostě alternativní rodina.
A paní učitelka je asi zase poněkud soudružkoidně omezená.
Jediná cesta ven, je zaplacení kvalitních učitelů. A možná neznámkování výchov. Narozdíl od vědy a jazyků, ve výchovách nelze objektivně rozeznat správné od chybného a je to vždy věcí subjektivního hodnocení. Paní učitelka krásně individuálně zhodnotila obrázek holčičky. Pedagogům je třeba dát důvěru. Narozdíl od testů dílo posuzují tak nějak komplexně, lidsky, celostně, neb dílo není prostým součtem partikulárních jednotlivostí.
Dílo jest skutečně kompozičně precizní. A co teprve ten vizuálně předmětný kontrapunkt...?
Jak vime, ze ucitelka je nekvalitni? Co kdyz je jen mala Meda takova osobnost, ze ta ctverka hodnoti i toto...
Ve sporu rodicu s uciteli byva casteji problem na strane rodicu. Onehdy se treba jeden medialni rodic rozciloval, ze se jeho dite musi do zemepisu ucit nazpamet vsechny levostranne pritoky Labe... Pravda byla takova, ze dite melo za domaci ukol vypsat z mapy levostranne pritoky Labe.
Jediná cesta ven, je zaplacení kvalitních učitelů. A možná neznámkování výchov. Narozdíl od vědy a jazyků, ve výchovách nelze objektivně rozeznat správné od chybného a je to vždy věcí subjektivního hodnocení.
SOUHLAS. Známkování tzv. výchov je vcelku k ničemu. Listina práv a svobod i Ústava ČR hovoří o školním vzdělávání, nikoli o školní (pře)výchově. Vsadil bych se,že kdyby se ty kontextologistiky antipozitivistické (pře)výchovy oddělily a umožnilo by se jejich neznámkování, byli by ti převychovávatelé (przniči pozitivisticky, t.j. na vědě, založeného vzdělávání) zase nespokojení a tančili by kolem svých šamanských ohňů ještě křepčeji.
J.Týř
"Začali jsme s manželkou vážně přemýšlet o alternativní škole pro naše děti. Nakonec jsme došli k závěru, že platíme daně, žijeme v nejbohatší části planety a prostě budeme tlačit zevnitř."
-jistě na západě by to nebyl problém,jelikož byste si mohli nalít libovolnou soukromou alternativní školu
-to že platíte znamená,ře vám stát zabezpečuje místo zadara ve státní škole a pokud byste posílal do soukromé mohl byste mít přiměřenou daňovou úlevu
-a jelikož nemáme systém státního a soukromého školství budete "tlačit zevnitř"= destruovat státní školství
"Tato společnost......že není důvod, aby neměla ve školách elitu společnosti, aby nedokázala rozlišit, kdo na školu patří a kdo nikoli,"...elita je elita =výběr nej z nej, logicky všechny školy nemohou být elitní a všichni učitelé na nich nemohou být elitní,v komunistickém státě bylo několik elitních škol kde byli elitní žáci=žáci z elitním myšlením (např internát mat gympl),v kapitalismu jsou elitní školy soukromé,jsou v nich elitní žáci=z elitních rodin a slouží k výchově (vzdělání jest průněrné) elit=lidí co to ve světě řídí
Ikdyž se snažím být nestranný, uvědomuji si, že jsem více na straně rodičů. Přesto po shlédnutí toho dětského dílka, doporučuji rodičům nechat ho posoudit psychologem.
"a prostě budeme tlačit zevnitř."
Jen tlačte. Budu Vám držet palce ať vytlačíte něco rozumného. Ale po téměř 30 letech devastace školství se z toho, co zbylo moc udělat nedá.
Souhlasím s tím, že známkování "výchov" je problematické. Co je ale ve vzdělání známkovatelným protějškem výchov? Jsou vzdělání a výchova dva zcela odlišné jevy, nebo jde o jevy nerozlučně spojité? Protože prokazatelně platí to druhé, navrhuji opakovaně nerozlišovat vzdělání a výchovy, nýbrž rozlišovat vzdělání a odbornost. Asi skutečně nemá smysl známkovat současnou podobu předmětu TV (pokud se nezabývá např. i Tyršovou problematikou "ve zdravém těle zdravý duch", protože pak už jde o vzdělání). Odborný a vzdělávací aspekt má totiž každý předmět. Odbornost lze, a dokonce je nutné pokud možno co nejpřesněji a nejobjektivněji klasifikovat, protože je podstatou každé profesionality a vykonávat svou profesi co nejlépe je její nepominutelný předpoklad. Vzdělání je přesahem všech odborností k celkovému porozumění přírodní i lidské skutečnosti. Je rovněž druhým předpokladem profesionality (i profesionál je člověk, což se do výkonu profese nutně promítá), současně nám také umožňuje porozumět zmíněnému celku, kterému se nikdo z nás nevyhne. Kvalitu vzdělání by pak bylo lepší neznámkovat, ale jen ústně posuzovat, bez nesplnitelných nároků na přesnost. Posuzování není libovolné, musí být formálně i neformálně logické. A současně i dialogické. Pokud chce být někdo profesionál, měl by mít o svou profesi zájem, občané však mají právo ho k jejímu odpovědnému zvládnutí i přinutit, aby jim nenapáchal více škod než užitku. Vzdělání je však nevynutitelné, musí v něm převažovat dobrovolnost vyplývající z jeho smyslu. Zde je úloha učitele, aby tento smysl dokázal žákům objasnit. Pokud vzdělání známkujeme stejně jako odbornost, pak ve skutečnosti nevzděláváme, což zpětně velice škodí i profesionalitě, protože vzdělání je předpokladem zodpovědného i tvořivého přístupu k ní.
Zaplacení kvalitních učitelů je lákavá představa, avšak ve stávajícím centrálně financovaném systému nerealizovatelná. Představa státu o "kvalitním" učiteli je poněkud zcestná (když se ze všech sil snažím vyjadřovat se slušně). Tuto státní představu známe z kariérního "řádu". ////
Blíže k "lidským" představám o kvalitním učiteli se může dostat decentralizovaný americký systém - o personální i finanční strategii každé jednotlivé školy NEZÁVISLE rozhoduje zřizovatel, což je jednotlivá obec. ////
V menší obci je pak snazší, aby skupina "alternativních" (nebo naopak "klasických") rodičů prosadila svoje představy o škole. ////
Je jasné, že čeští centrální plánovači a sjednotitelé celého školství by nerozdejchali, kdyby se každá jednotlivá česká škola chovala zcela nezávisle na ostatních školách. Jsou totiž přesvědčeni, že česká Ústava zaručuje, že na všech českých školách musí být úplně všechno STEJNÉ. ////
Vzdělávání není podmnožina výchovy. Učitel a vychovatel (pedagog) jsou dvě různé profese.
Jsou vzdělání a výchova dva zcela odlišné jevy, nebo jde o jevy nerozlučně spojité? Protože prokazatelně platí to druhé, navrhuji opakovaně nerozlišovat vzdělání a výchovy, nýbrž rozlišovat vzdělání a odbornost.
Pan Lippmann se, myslím, opět hluboce mýlí. Tím, že projevuje své nepochopní elementárních pojmů& a pokouší se z nich uvařit nový vzdělávací guláš. Není pravda,že vzdělávání a výchva jsou vždy prokazatelné spjaté. On to možná nezažil, ale odpradávna jsou i tací vynikající a dobře vychovaní studenti, kteří se vzdělávají i bez mravokárně věroučných učitelů a dosahují přitom vynikajících výsledků.
Školní vzdělávání a výchova v plném slova smyslu jsou odlišné jevy. Při vzdělávání jde o znalosti a dovednosti. Při výchově jde o osobnostní vlastnosti. I když mají vzdělávání a výchova něco (mnoho) společného nejde o nerozlučně spojené jevy. Tou společnou částí je jejich průnik (množina věcí, které mají vzdělávací i výchovný obsah resp. aspekt). Dobrý učitel má ten průnik obsáhlejší, zajímavější, pestřejší a tím i přitažlivější pro žáky. Učitelé mladších žáků mají/musejí ten průnik více zohledňovat, aby děti neodradili a dobře je ke vzdělávání motivovali. Totéž platí pro dobré vychovatele (pedagogy). I dobrý vychovatel (rodič, pedagog) má ten průnik obsáhlejší, zajímavější, pestřejší a tím i přitažlivější pro své svěřence, ze kterých se pak mohou stát dobří žaci a studenti (lidé vyvíjející vzdělávací úsilí nejen ve škole, ale po celý život). Výchova je pojem širší jak z hlediska počtu institucí, které se jí přímo nebo nepřímo zabývají. Existuje nesporně i jakási celoživotní výchova, na níž se vlastně podílejí všechny resorty i dobrovolné organizace. Jejich výchova má i v některých případech i výrazné vzdělávací účinky. Podobně jako vzdělávání má výchovné účinky.
I když výchova a vzdělávání mají mnoho společného, nejsou to věci totožné. Výchova je zpočátku věcí výsostně rodinnou a během vývoje dítěte se postupně uplatňují i další výchovné vlivy. Ani Listina lidských práv a svobod ani Ústava ČR nenařizují školní výchovu. Mluví vždy jen o bezplatném počátečním vzdělávání. Občané nejsou povinní podrobovat se školní (pře)výchově, je-li tato v rozporu s jejich legitimními právy a zájmy. Przní-li MŠMT ČR vzdělávání v českých školách* tím, že postupně mění školy ze zařízení primárně vzdělávacích na zařízení primárně výchová, rodiče, učitelé, zaměstnavatelé atd. jsou důvodně nespokojeni a je v pořádku, když požadují nápravu. Mahí přito jasou oporu v Listině lidských práv a svobod i v Ústavě ČR.
*Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/04/jiri-tyr-kdo-jak-przni-ceske-skolstvi.html
TORNÁDO KAT A VLÁDNÍ JADERNÝ VÝBUCH
http://www.ceskaskola.cz/2017/07/vlada-byla-velmi-aktivni-ve-skolstvi.html#comment-6280139516709541290
J.Týř
Jsou vzdělání a výchova dva zcela odlišné jevy, nebo jde o jevy nerozlučně SPOJITÉ?
Pane Lippmanne, rozlišujete správně pojmy spojité-spojené, spojitost-spojení?
Alternativní člověk má v sobě cosi parazitujícího na ostatních, co mu umožňuje, na jejich úkor, vést alternativní život. Měl by být spíše skromnější než nabubřelejší, protože jinak bude pro většinu nesnesitelný.
Jen Vás, pane Týři, znovu upozorním, že na Vaše za každou cenu sesmolené absurdní námitky nebudu reagovat. Odpovězte si sám. Stačí se podívat do slovníku a v klidu chviličku přemýšlet. Toť z mé strany vše!
jir. Už abychom byli všichni stejní. V uniformitě je síla, přeceee.
tajný. Vratká rovnováha bude lepší.
No.
Jako obvykle žasnu, k jak rozsáhlým závěrům lze dojít na základě jednoho výkresu a navazující nafouklé kauzy.
Pokud si to čtou kolegyně ze základek, tak se asi diví taky.
Jinak, Tajný, kolega jir přece neprosazoval nějakou uniformitu. To zas jen slyšíte trávu růst.
Pouze poukázal na skutečnost, která je často opomíjena. Tedy že alternativní i "alternativní" způsoby života jsou občas umožněny díky "outsorcingu" na nealternativní majoritu.
Dodnes si pamatuji na jednoho zeleného ekocestovatele, který se holedbal tím, jak žije v souladu s přírodou, když cestuje po světě a nemá auto. - Jezdil stopem.
Jinak kolegu Kocourka tentokrát nebudu komentovat, protože zaplatit učitele, i kvalitní, lze samozřejmě i v centrálně financovaném systému, mnohde ve světě je to k vidění a koneckonců šlo to i v bývalém ČSSR.
Zbytek jeho textu je ovlivněn jeho viděním světa.
jest potřeba vyřešitt fundament ato systém škol státních a soukromých,jinak hrozí tptální chaos,že se na každé škole bude/nebude učit něco jiného,podle toho jak si kde smečka aktivistických rodičů prosadí své představy
Jsou vzdělávání a výchova věci SPOJITÉ, DISKRÉTNÍ nebo PROLNUTÉ?
Pan Lippmann velmi často přeruší diskusi, když je přistižen při zjevném nesmyslu. Dělá to tak, že bez důkazu autoritativně a nepravdivě nařkne své oponenty z neznalosti a odmítne dál diskutovat. Stalo se to při diskusi o "vodní hladině doprovázející tání ledovců svým poklesem". Stalo se to, když vložil Komenskému do úst kosíkovsky poetickou triádu . Děje se to i teď, když byl přistižen při neochopení pojmů spojitý a spojený:
spojitý príd. m. odb. súvislý, plynulý, neprerušovaný: s. pohyb, s-á čiara;
mat. s-á funkcia meniaca sa bez prerušenia, nepretržitá;
tech. s-á výroba plynulá;
fyz. s-é nádoby, novšie spojené nádoby;
spojite/-o prísl.
https://slovnik.azet.sk/pravopis/slovnik-sj/?q=spojitý
Spojitý - Synonyma
plynulý, kontinuální, souvislý
https://slovnik.seznam.cz/cz-en/?q=spojitý&shortView=0&#switchLang
Opakem (antonymem) pojmu spojitý je ve všech jazycích pojem oddělený (diskrétní). Více než sto let je známo, že k pochopení světa vede pochopení prolínání spojitého a diskrétního charakteru věcí:
Je náš svět spojitý nebo diskrétní? Jsou vzdělávání a výchova věci SPOJITÉ, DISKRÉTNÍ nebo PROLNUTÉ?
Ačkoliv pro nás, matematiky, je svět vcelku vyváženým prolnutím spojitého a diskrétního elementu, ve fyzice jsou obě strany zaklesnuty v nerovném souboji, ve kterém spojitý element už několik století ztrácí půdu pod nohama. Nejprve nás zradila hmota, když vyjevila svou korpuskulární povahu - takže žádný spojitý tok piva, ale kap-kap jednotlivých molekul. A před sto lety nás zradila i energie, která po estetické konzultaci s Maxem Planckem usoudila, že spojitost už není in a rozhodla se přesouvat z jednoho místa na druhé pouze v diskrétních kvantech. Skoro to vypadá, že posledni baštou spojitého elementu - hřištěm, na kterém se reálná čísla mohou ještě stále dosytosti vyřádit - je sám prostor (resp. časoprostor), v němž se všechny ty korpuskulární a kvantové tanečky odehrávají.
Zdroj:
https://janrehacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=579679
Pojem spojitý má (synonymicky) význam plynulý, kontinuální, souvislý (ve smyslu nepřerušený, plynulý). Pojmy vzdělávání a výchova nejsou spojité v celém svém definičním obsahu a rozsahu. Jsou situace (existuje významná oblast), kdy (kde) se jaksi prolínají. Tam je možné a potřebné o jakési spojitosti (o plynulém přecházení či funkční koexistenci uvažovat. Jsou však i situace, kdy musíme i jako učitelé vstoupit do jakési diskrétní vzdělávací nebo výchovné zóny a v ní se věnovat buď jen soustavnému vzdělávání nebo jen výchově, abychom vůbec mohli zodpovědně plnit hlavní totiž vzdělávací roli učitele.
Vzdělávání a výchova jsou dvě koexistující avšak odlišné věci. I proto máme dvě odlišné profese učitel a pedagog (vychovatel). I proto Listina lidských práv a svobod i Ústava ČR hovoří poze o vzdělávání. V určitých situacích vykazuje koexistence vzdělávání a výchovy dualistické znaky. Neznamená to ale, že jsou to věci "prokazatelně spojité", jak mylně píše pan Lippmann. Neznamená to, že bychom měli měnit školy ze zařízení primárně vzdělávacích na zařízení primárně převýchovná. K tomu viz i argumentace výše 5. listopadu 2018 19:13.
Pojmy vzdělávání a výchova nejsou spojité v celém svém definičním obsahu a rozsahu. Jsou situace (existuje významná oblast), kdy (kde) se jaksi prolínají. Tam je možné a potřebné o jakési spojitosti (o plynulém přecházení či funkční koexistenci) uvažovat. Jsou však i situace, kdy musíme i jako učitelé vstoupit do jakési diskrétní vzdělávací nebo výchovné zóny a v ní se věnovat buď jen soustavnému vzdělávání nebo jen výchově, abychom vůbec mohli zodpovědně plnit hlavní totiž vzdělávací roli učitele.
Pane Lippmane, pan Týř má opět naprostou pravdu. Tentokrát jste si pro zmenu popletl pojmy spojitý a spojený. Další ukázkový příklad toho, proč nelze učitelům bez výjimky důvěrovat a nechat je rozhodovat o osudech dětí bez objektivizované kontroly.
"Jsou vzdělání a výchova dva zcela odlišné jevy, nebo jde o jevy nerozlučně spojité? Protože prokazatelně platí to druhé, ..."
To je fakt nářez. Člověk aby se bál budoucnosti.
Mimochodem - "prokazatelné platnosti" jevů neprokazatelných jsou taky již v naší indoktrinační době newspeekem a pevně ukotvené.
Pane Pelikáne, rád diskutuji s lidmi, se kterými máme odlišný názor, což je naprosto normální. Nemohu ale ani při nejlepší vůli diskutovat s těmi, kteří zásadně odmítají vůbec připustit možnost, že by se nad tím, co druhý řekne, byť jen na vteřinu nezaujatě zamysleli. Např. když mluvím o spojitosti, mám na mysli spojitost v oblasti vzdělání, ne jen např. v oblasti fyziky. Prokazatatelnou platnost dopadů omezené, vzdělání ignorující fachidiocie lze ověřit snadno. Stačí se podívat do učebnic dějepisu. Tam se dočtete, co je newspeek v praxi a jaké "nářezy" už lidé zažili. Pokud v tom hodláme pokračovat, pak abyste se opravdu bál.
Pane Týři, obdivuji Vaše úsilí pravidelně zde přesvědčovat o rozdílnosti vzdělávání a výchovy. Pokud to dobře chápu, tak o první pečují učitelé, o druhé vychovatelé - pedagogové.
Mě ale nepřesvědčíte. To bych musel zapomenout například na pojem "výchovné vyučování", jak ho používá Herbart (Obecná pedagogika z cíle výchovy vyvozená, 1806), nebo z jiného konce: Musel bych zapomenout na kapitolu "Mravní výcvik plynoucí z vyučovacích metod" (John Dewey, Mravní zásady ve výchově, 1909) atd.
Zpravidla se pojem výchova chápe jednak v širším smyslu - viz různé definice výchovy, a v užším smyslu - výchova dobrého chování, výchova mravní. Z definic výchovy - edukace (v širším smyslu) vyplývá, že ve škole je třeba pečovat o vzdělávání i výchovu (v užším smyslu).
Pečují o to vyučující, objevil se i nový pojem "průvodce".
Ukázka hodnocení odbornosti po politruckém rozmixování vzdělávání a výchovy a po zrušení známkování při vzdělávání:
„Kontrolní otázka, soudruzi. Co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti? No?“
Vojín Vločka: „Zrezaví, ne, vole?“
„Zrezaví, správně. A co hlavně? No koroduje, vy tupci!“
Zdroj: https://g.cz/15-nezapomenutelnych-hlasek-z-legendarniho-ceskeho-filmu-cerni-baroni/
PROČ PEDAGOGIČTÍ POPULISTÉ PRZNÍ DIDAKTIKU TÍM, ŽE UČITELE PROHLAŠUJÍ ZA PEDAGOGY (VYCHOVATELE)?
Pane Týři, obdivuji Vaše úsilí pravidelně zde přesvědčovat o rozdílnosti vzdělávání a výchovy. Pokud to dobře chápu, tak (podle vás) o první pečují učitelé, o druhé vychovatelé - pedagogové.
Mě ale nepřesvědčíte. To bych musel zapomenout například na pojem "výchovné vyučování", jak ho používá Herbart ... Z definic výchovy - edukace (v širším smyslu) vyplývá, že ve škole je třeba pečovat o vzdělávání i výchovu (v užším smyslu).
Pečují o to vyučující, objevil se i nový pojem "průvodce".
S pedagogicko populistickým ignorantstvím (nezozlišováním mezi pojmy didaktika a pedagogika, mezi profesemi učitel a vychovatel tj. pedagog) pana Václavíka asi moc nepohnu. Přesto, kvůli učitelům a dalším čtenářům České školy, zkusím stručně shrnout rozdíl mezi vzděláváním a výchovou, mezi didaktikou a pedagogikou a mezi učitelstvím a vychovatelstvím:
- To, že didaktika (nauka o školním vzdělávání, výuce) má významný průnik s pedagogikou (nauka o výchově) neznamená, že didaktika je podmnožinou pedagogiky. Učitel je odborník, který primárně vyučuje, vzdělává. Vychovatel (pedagog) je člověk, který primárně vychovává. Podívejte se třeba do školských a vychovatelských pracovních smluv a uvidíte, že je to tak. Podívejte se třeba do Listiny lidskych práv a svobod a do Ústavy ČR. Uvidíte tam jen povinnost státu starat se o bezplatné počáteční vzdělávání. Neuvidíte tam povinnost podrobovat se něčí výchově nebo převýchově.
- To, že se pedagogové (vychovatelé) snaží ten průnik vzdělávání a výchovy všelijak "vylepšovat", nesmí znamenat, že odborná složka vzdělávání bude potlačena a podřazena tzv. (pře)výchově. To se bohužel mnohdy děje. Viz například parlamentem České republiky ze stolu smetený paskvil z MŠMT ČR lživě nazvaný Kariérní řád pro učitele (tj. didaktiky), který ve specializacích vétšiny učitelů v KS02 zcela vynechal didaktiku (!) a ty specializace tam byly jen a jen výchovné a zdravotně pečovatelské (!). Takovýhle Kariérní (ne)řád pro učitele je v rozporu s Listnou práv a svobod i s Ústavou ČR, které lidem garantují bezplatné počáteční VZDĚLÁVÁNÍ. Nikoli výchovu nebo převýchovu.
PROČ PEDAGOGIČTÍ POPULISTÉ PRZNÍ DIDAKTIKU* TÍM, ŽE UČITELE PROHLAŠUJÍ ZA PEDAGOGY (VYCHOVATELE)?
J.Týř
*Viz
Kdo je učitel a kdo je Pedagogický populista?
Učitel je ten, kdo zprostředkuje při školní výuce vědění (vědu) žákům a neplete si přitom elementární pojmy s dojmy... Učitel je ten, kdo s ohledem na pedagogiku (vědu o výchově) provádí tzv. didaktickou (výukovou, vzdělávací) transformaci vědy do podoby srozumitelné žákům. V posloupnosti pojmů Věda - Didaktika dané vědy - Pedagogika stojí učitel uprostřed...
Pedagogický populista je ten učitel, který se podbízí žákům nebo něčí ideologii tím že výchovnou (pedagogickou) stránku učitelovy práce systematicky (přehnaně, příliš) nadřazuje své didaktické (výukové) úloze (povinnosti). Například tím, že slevuje z didaktických zásad... Například tím, že říká, že cenu má jen to, co žák sám objeví. Například tím, že prohlašuje, že základní pojmy a vztahy mezi nimi lze vcelku (libo)volně vykládat nikoli v jejich všeobecně známém a uznávaném obsahu a významu... (a proto, že by se výslsdky vzdělávání nemély známkovat atd. atd.)
http://www.ceskaskola.cz/2018/06/karel-lippmann-maturitu-bych-zmenil.html#comment-5593090080761606759
http://www.ceskaskola.cz/2016/04/jiri-tyr-kdo-jak-przni-ceske-skolstvi.html
TORNÁDO KAT A VLÁDNÍ JADERNÝ VÝBUCH
http://www.ceskaskola.cz/2017/07/vlada-byla-velmi-aktivni-ve-skolstvi.html#comment-6280139516709541290
Pan Týř nám setrvale předkládá dost svéráznou představu o pokročilé společenské dělbě práce, v níž učitel výhradně vyučuje, a pakliže snad někdo ve škole vychovává, tak snad jedině zvláštní vychovatel. Komické na tom je to, že tak ostré dělení nikde nikdy prakticky nefungovalo, ani v dobách, kdy měl učitel na vědomosti téměř monopol (což dnes nemá ani omylem). Že se povaha učitelské profese posouvá jinam, se nám může nebo nemusí líbit, ale subjektivní dojmy v tomto případě mnoho neznamenají.
Vy nám tady předkládáte, nikoliv ojedinělou, ukázku omezenosti či manipulace:
Citace z komentáře pana Týře: „Učitel je odborník, který primárně vyučuje, vzdělává. Vychovatel (pedagog) je člověk, který primárně vychovává.“
Vzápětí diskutující Petr: „Pan Týř nám setrvale předkládá dost svéráznou představu o pokročilé společenské dělbě práce, v níž učitel výhradně vyučuje, a pakliže snad někdo ve škole vychovává, tak snad jedině zvláštní vychovatel.“
Pan Týř nám setrvale předkládá dost svéráznou představu o pokročilé společenské dělbě práce, v níž učitel výhradně vyučuje, a pakliže snad někdo ve škole vychovává, tak snad jedině zvláštní vychovatel.
Tohle je jasný a urážlivý dogmatismus podsouvající to, co jsem nikdy neřekl - viz argumentace výše. Na pedagogicko populistický výplach mozků - na skutečnost, že pedagogičtí populisté směšují učitelství (didaktiku) a pedagogiku natolik, že ničí didaktiku, a to natolik, že se i z Kariérního řádu pro učitele (odborníky na didaktiku) se pro většinu učitelů v KS02 zcela vytratila didaktika(!) a na to, že i tzv. inkluzí byli učitelé násilně (úředním a legislativním postupem) donuceni ve zvýšené míře vykonávat výchovně pečovatelské věci, je myslím nutné důrazně připomínat, co je učitel a co vychovatel, co je didaktika a co je pedagogika.
Učitelé nejsou ve školách proto, aby suplovali sociální a zdravotní péči státu na úkor kvality vzdělávání, které je primární úlohou (posláním) školy.
Je mi líto těch, kteří se tím výplachem mozků nechávají vmanipulovat z pozice učitele do pozice vychovatele. Je mi líto rodičů, dětí a učitelů, kteří se v rozporu s Listinou lidských práv a svobod i v rozporu s Ústavou ČR trpně podrobují postupné přeměně škol ze zařízení primárně vzdělávacích na zařízení primárně výchovná. Viz třeba i tzv. Hejnéno (ne)metoda výuky základů matematiky, která ve už svém výchozím principu výslovně nadřazuje pro výuku matematiky aspekt výchovný aspektu vzdělávacímu, a to na úkor kvality výuky matematiky.
Znepokojivé je i to, že mnozí pedagogičtí populisté nepokrytě vyžadují omezení známkování a kontroly. Kdo zprzní školství, logicky si tak zajišťuje, aby se na to nepřišlo?
Kde to vlastně, propánakrále, jsme?
J.Týř
Výuku od výchovy nelze, ať už primárně, výhradně nebo jakkoli, oddělit. Kdo to tvrdí, je pedagogický populista.
A nešlo by nějak oddělit Tajného od klávesnice? Nějak se nechytá, asi je dnes mimo.
Výuku od výchovy nelze, ať už primárně, výhradně nebo jakkoli, oddělit. Kdo to tvrdí, je pedagogický populista. Tento boha i racionality pustý žvást napsal anonym Tajný učitel.
Učitel je ten, kdo vyučuje (především vzdělává) Výchovatel (pedagog) je ten, kdo především vychovává. Jsou to dvě odlišné profese. Když je učitelům nakládáno tolik výchovných, pečovatelských a administrativních povinností, že se řádné výuce (kvalitnímu vzdělávání) nemohou věnovat, učitelé i rodiče se tomu přirozeně brání. To, že se učitelé a rodiče vymezí proti takovému pedagogickému populismu, není pedagogický populistus. Je to legitimní připomenutí žádoucího stavu resp. dožadování se nápravy.
"Brandtnerová" bez bližších údajů (křestního jména) je rovněž anonym, který, na rozdíl od Tajného učitele, předstírá, že není.
Pedagogický nepopulista pregnantně praví: Jsou však i situace, kdy musíme i jako učitelé vstoupit do jakési diskrétní vzdělávací nebo výchovné zóny a v ní se věnovat buď jen soustavnému vzdělávání nebo jen výchově, abychom vůbec mohli zodpovědně plnit hlavní totiž vzdělávací roli učitele.
Snažně prosím, v jaké situaci je mi nutno věnovati se "jen soustavnému vzdělávání" nebo "jen výchově" abych "mohl vůbec zodpovědně plnit vzdělávací roli učitele?
Tohle ja taková kaše, že by to porazilo i Brandtnerovou.
No, tak to je něco, tihle dva pánové - úplně jedno zda se jménem či bez něj :-D
Mohou se ostatní vrátit k diskusi nebo potřebujete ještě prostor pro své výlevy?
K článku: Tak to je zase úlet. A zdá se, že pro šíření takových osobních hysterií je internet jako dělaný.
Komunikace s problematickými rodiči (tzn. i těmi, kteří „lítají“ do školy kvůli nesmyslům) je ale asi občas problémem každé školy. Mám zkušenost, že hodně záleží na základním nastavení ředitele školy. U jednotlivých učitelů pak být v kontaktu, komunikovat a udržovat vztahy s neproblematickými rodiči. To ty problematické od „akcí“ většinou vždy odradí, je to dobrá prevence.
V tomto případě by si ředitel školy měl předvolat problematického otce a vysvětlit mu, jak to ve škole chodí, a že by bylo vhodné to respektovat a dodržovat. Je třeba při tom stanovit jasnou hranici.
Je zajímavé, že problematičtí rodiče si v naprosté většině případů na školu projektují vlastní problémy. I když se to, co u nich nefunguje, snaží hodně skrývat, různě manipulují. Je třeba dát si na takové věci pozor, mít dobře nastavené hranice, zvládat komunikaci.
Rodič se nesnažil situaci řešit, nesnažil se diskutovat, zaujal v komunikaci rovnou agresivní postoj. Nezajímal se o důvody a fakta.
Škola není zařízení hlídací, ale vzdělávací. Co se týče výtvarné výchovy, děti nenavštěvují školu proto, aby si zde kreslily a malovaly, co chtějí. Chodí se tam jako v jiných předmětech učit malovat a kreslit. Také v tomto oboru je třeba se naučit obecným základům, různým technikám, teorii. Nestačí jen mazat barvy.
Předpokládám, že učitelka neřekla dětem pouze: „Namalujte hada.“ Ale že zadání blíže specifikovala. Tak to totiž ve výtvarné výchově na prvním stupni ZŠ běžně chodí. (Předpokládám to i proto, že celý výstup autora článku působí afektovaně, zaujatě a zřejmě i záměrně nepřesně.) Pokud žákyně nebyla schopna toto zadání splnit – vzhledem k tomu, že je jí devět let a měla by takovou věc plně zvládat – dostala špatnou známku zřejmě oprávněně. Situaci navíc neznáme, možná byly problémy opakované.
Stanovisko druhé strany, učitelky, chybí, tak jako ostatně u všech těchto pseudokauz. Nicméně pokud je pravdivý uvedený rozhovor mezi ní a otcem, jednala věcně, asertivně a vcelku profesionálně.
Máte pravdu, paní Brandtneová. Když se mi ve třídě občas vyskytl tak hloupě argumentující žák, jako v této diskus třeba anonym Tajný Učitel, postavil jsem ho zpravidla do latě a vysvětlil mu pokud možno stručně, co je škola, žák, učitel a výuka. Tím jsem na chvíli přerušil výuku a věnoval se výchově. A pak jsem zpravidla pokračoval v již nerušené soustavné výuce. Co je na tom nepochopitelného? Oni jsou snad nějací učitelé, kteří to takhle nedělají, je-li toho v zájmu výuky ostatních žáků třeba?
S rodiči je to podobné jako se žáky. Když některý z nich tzv. ulétne, postup je stejný. Po vysvětlení, co je škola, učitel a žák a po vysvětlení pravidel vzájemné komunikace naprostá většina rodičů pochopí...
Brandtnerová, Týř
Úkol učitele je stát před tabulí a vyučovat, případně zkoušet a známkovat. Každý, kdo toto veliké dobrodiní nesdílí, jest problémový žák, případně problémový rodič, pedagogický populista či pseudoexpert.
JE VÁM TO JASNÝ, SMRADI?
NEBO TOMU JEŠTĚ NĚKDO NE-PO-RO-ZU-MĚL???
Paní Brandtnerová,
takže místo toho, aby děti měly radost z nějaké tvůrčí činnosti, mají se "učit malovat a kreslit" podle toho, jak si to představuje jejich paní učitelka, která jim pak za odchýlení od představy dá třeba čtyřku. A to je přesně to, o čem mluví kritici tradiční, nejenom české, prostě špatné školy - velice rychle bere dětem motivaci, zájem, radost, chuť se učit...
Navíc to kořeníte termíny "problematický rodič", "předvolat si problematického rodiče"... To už vážně vypadá spíš jako vojna. V lepším případě...
Pro dobrou školu jsou každopádně Vaše představy katastrofální! Hezký večer.
Učit se malovat a kreslit není tvůrčí činnost? Pokud paní učitelka dala dětem vhodné zadání a pokud ho žák nedodržel, dostal za to horší známku. Co je na tom divného?
Nepletete si školu s nějakou klubovnou nebo lunaparkem, pane Komárku? I tam se ale musejí dodržovat určitá pravidla. Rodič, který se postavil proti rozumně a profesionálně jednajícímmu učiteli, je rodič bezpochyby "problémový", když nepřijme korektní vysvětlení učitele a rozhodne-li se účelové rozvíjet svůj konflikt s učitelem či školou. Zdá se mi, že to je případ otce, autora článku o Medině hadovi a čtyřce. Pokud je to tak, zvažoval bych na místě paní učitelky této situaci adekvátní postup. Včetně možnosti nechat toho pána, ať se dál ztrapňuje. V tom případé by mi asi bylo líto hlavně Medy, která za svého tátu nemůže.
Pane Komárku, velmi neblahý dopad mají představy údajné paní Brandtnerové, pánů Týře a Doležela i na zdejší diskusi o školství. Oni totiž až dosud věcně diskutovat vůbec nezačali. Názory druhých je ani za mák nezajímají. Kdyby mohli, každého, kdo si myslí něco jiného než oni, by nejraději "postavili do latě", jak jsme se ostatně od jednoho z nich výše mohli dočíst. Protože ale nejsme jejich žáky, musí si vystačit se zcela průhlednými verbálními fauly, na které není možné racionálně reagovat. Pokud se o to pokoušíme, jen jim umožňujeme do nekonečna rozehrávat jejich prapodivné zápasy bez pravidel, přičemž se občas jen těžko vyhneme oplácení stejnou mincí. Jediná otázka, kterou ve mně vzbuzují, zní: Proč to dělají, proč je to tak baví?
Věcná diskuse o školství je dnes nezbytně nutná. Ti, kteří je řídí, o ni ale evidentně nestojí. Proto je Česká škola důležitá. Nezaslouží si, aby úroveň debaty na jejích stránkách byla svévolně degradována.
Závěrem bych rád zmíněné účastníky diskuse chtěl bez jakýchkoli emocí a postranních úmyslů přece jen ještě poprosit, aby své počínání zvážili. Nechť se svými oponenty nesouhlasí, ale bez faulů.
Vážení, nic osobního proti vám apriori nemám. Nesouhlasím jen s vašimi postoji ke vzdělávání. Zkuste mi to uvěřit, zkuste to vzít na vědomí. Prosím!
Lippmann, Komárek, Petr, Tajný Učitel
Posláním a povinností učitele je soustavně a tvořivě vzdělávat tj. vyučovat a vychovávat znalé, myslící a zodpovědné žáky. Patří k tomu i dobrá atmosféra ve třídě i zkoušení a známkování. Dobrý učitel o tom přesvědčí žáky i rodiče. Každý učitel, který něčeho z toho není schopen nebo něco z toho v určité situaci sleví je do určité míry v takovém případě "problémový" učitel, případně pedagogický populista či pseudoexpert.
JE VÁM TO JASNÉ, VÁŽENÍ PEDAGOGIČTÍ POPULISTÉ?
JE TU JEŠTĚ NĚKDO, KDO TOMU NEROZUMÍ?
"Paní Brandtnerová,
takže místo toho, aby děti měly radost z nějaké tvůrčí činnosti, mají se "učit malovat a kreslit" podle toho, jak si to představuje jejich paní učitelka, která jim pak za odchýlení od představy dá třeba čtyřku. A to je přesně to, o čem mluví kritici tradiční, nejenom české, prostě špatné školy - velice rychle bere dětem motivaci, zájem, radost, chuť se učit..."
V případě výtvarné výchovy je to do určité míry jen taková úsměvná diskuse. Pokud ale, pane Komárku, takto zobecňujete, je to skutečný a zásadní problém. Neznám nic tak tvůrčího, jako je matematika, ale to neznamená, že jest bez pravidel a že je povoleno vše. Není. Opakuji po sté - účelem školy není spokojené dítě, ale vzdělané dítě. U mnohých se tyto dvě vlastnosti nijak nevylučují. Vždy ale bude existovat skupinka, u níž to prostě nikdy nepůjde dohromady. A této skupince se škola nesmí přízpůsobovat, protože jim to přizpůsobení pomůže poze v tom, že budou spokojení, ale zůstanou nevzdělaní. Stáhnou tím ale s sebou i ty ostatní, kteří se kvůli nim místo vzdělávání budou věnovat "diskusím o uprchlíci" a podobným nemsyslům, které nemají se vzděláním absolutně nic společného.
"Pro dobrou školu jsou každopádně Vaše představy katastrofální! Hezký večer."
Ano. Pro vaší představu dobré školy ano. Pro školu degradovanou na ústav pro výchovu a převýchovu podle sluníčkové ideologie je taková představa naprosto katastrofální.
"Proč to dělají, proč je to tak baví?"
Přesně tutéž otázku si kladu rovněž pokud jde o vás, tajnýho, Komárka a spol.
Já se ohrazuji proti všem názorům všech diskutujících, které považuji za nebezpečné pro vzdělání našich dětí. Proti rozmělňování hodnot. Byť by nebylo záměrné a bylo pouze důsledkem individuálního nepochopení následků.
U vás mi je ještě poněkud podezřelé, proč pořád padáte na ty stejné vidle. Zřejmě si nejste vědom toho, že už jste poněkud rozpíchaný.
Tak předně.
Úkolem školy a tedy i učitele je učit i vychovávat.
Primárně učit, ale tento cíl jaksi nelze zvládnout bez toho, že například musí žák pochopit, že uprostřed učitelova výkladu nemůže vyskočit na stůl a začít halekat, stejně jako to, že například ve frontě na obědy se nepředbíhá a podobně. Tyto činnosti jaksi z podstaty patří tedy do oblasti výchovy.
Každý, kdo tvrdí, že učitel má POUZE učit a výchovou se nezabývat, je, s prominutím, magor.
Je jasné, že zatímco v mateřské škole je podíl výchovné činnosti podstatný, s postupem času se umenšuje a "vychovávat" dospělé studenty na vysoké škole už je asi trochu pozdě.
Pro dobrou školu jsou každopádně Vaše představy katastrofální! Hezký večer.
No a pro Českou školu jsou zase katastrofální nekvalifikované vstupy jejího "moderátora" do diskusí.
Kolegyně Brandtnerová naznačila přinejmenším jeden závažný nedostatek celé této mediální kauzy. Že nikde není dán prostor k vyjádření druhé straně.
Profesionální novinář to považuje za samozřejmost.
Aktivistický novinář naopak považuje za samozřejmost, že "nepříteli" se prostor k vyjádření neposkytuje a odpůrce "správných názorů" je třeba zadupat a znemožnit.
Tož tak.
BTW: Pojmy "problematický žák" a "problematický rodič" se běžně vyskytují i na školeních a vzdělávacích akcích pořádaných pro učitele. Zhusta organizovanými i "alternativními" lektory, či neziskovkami. Měly by být poučeny, že jde o nevhodný "vojenský slovník".
:-)
Pan Lippmann vyzývá pana Komárka k větší cenzuře "odněkud řízených spiklenců"? Uvědomuje si pan Lippmann, čeho se tím nařčením dopustil?
Pane Komárku, velmi neblahý dopad mají představy údajné paní Brandtnerové, pánů Týře a Doležela i na zdejší diskusi o školství. Oni totiž až dosud věcně diskutovat vůbec nezačali. Názory druhých je ani za mák nezajímají. Kdyby mohli, každého, kdo si myslí něco jiného než oni, by nejraději "postavili do latě", jak jsme se ostatně od jednoho z nich výše mohli dočíst. Protože ale nejsme jejich žáky, musí si vystačit se zcela průhlednými verbálními fauly, na které není možné racionálně reagovat. Pokud se o to pokoušíme, jen jim umožňujeme do nekonečna rozehrávat jejich prapodivné zápasy bez pravidel, přičemž se občas jen těžko vyhneme oplácení stejnou mincí. Jediná otázka, kterou ve mně vzbuzují, zní: Proč to dělají, proč je to tak baví?
Věcná diskuse o školství je dnes nezbytně nutná. Ti, kteří je řídí, o ni ale evidentně nestojí. Proto je Česká škola důležitá. Nezaslouží si, aby úroveň debaty na jejích stránkách byla svévolně degradována.
To napsal pan Lippmann 6. listopadu 2018 21:20.
Pane Lippmanne, vyzýváte výše citovaným textem pana Komárka k větší cenzuře "odněkud řízených spiklenců"? Uvědomuje si, čeho jste se tím nařčením svých oponentů dopustil? Jste připraven nést případné následky svého jednání?
Závěrem bych rád zmíněné účastníky diskuse chtěl bez jakýchkoli emocí a postranních úmyslů přece jen ještě poprosit, aby své počínání zvážili. Nechť se svými oponenty nesouhlasí, ale bez faulů.
Vážení, nic osobního proti vám apriori nemám. Nesouhlasím jen s vašimi postoji ke vzdělávání. Zkuste mi to uvěřit, zkuste to vzít na vědomí. Prosím!
Tímhle ukončil pan Lippmann svūj text z 6. listopadu 2018 21:20.
Pane Lippmanne, nejprve jste výše citovaným textem vyzval pana Komárka k větší cenzuře "odněkud řízených spiklenců"? a pak nařčené oponenty prosíte, aby téhle vaší sprostotě dál neoponovali?
Uvědomuje si, pane Lippmanne čeho jste se nařčením svých oponentů a tou, myslím, falešně znějící "prosbou", dopustil? Myslíte si, že čtenáři České školy včetně vašich kolegů a žáků dávají věcnosti, technice a etice vaší argumentace zapravdu?
J.Týř
Dovolím si napsat větu, kterou by Cermat jednoznačně zavrhl. Čtení mé prosby doprovázela místy hladina adrenalinu prudkým zvýšením (hladina kortizolu se však nepohnula).
"Každý, kdo tvrdí, že učitel má POUZE učit a výchovou se nezabývat, je, s prominutím, magor."
Ano. A kdo že to tvrdí?
Usednutí potíračů rozmělňování úrovně vzdělání ke klávesnicím, doprovázela hladina iq v národě poklesem o 35 bodů.
pánům bych chtěl připomenout že na mikuláše 89b byl zrušen čl. 4 ústavy čssr "o vedoucí úloze strany ve státě a společnosto" a nová ideologie nebyla přijata a to ani v ústavě čr,hsme spuičástí eu a nato a tito se řídí ideologií liberálního globalistického globalismu,kde si jednoduše řeženo každý může dělat co chce a nikdo nesní být k ničemu nikým násilím vnucen, tedy i škola a učitel nesmí žákovi vnucovat žádnou ideologii a od ní se odvíjející výchovu,ani náš stát nemá definovanou žádnou ideologii,školsko,výchovnou a vzdělávací politiku,takže učitel v české škole může pouze zdělávat ale nikoliv vychovávat,vychovává dítě až do jeho plnoletosti k tomu pověřená zákonem osoba ,mejčastěji rodič ale ne učitel
Tajný, Vy už jste tak předpojatý, že nerozpoznáte ani to, když s Vámi souhlasím?
:-)
Aspoň to tak na mne působí. Nebo jak jste tu poslední poznámku myslel?
Ale jen tak mimochodem, vztah vůči vychovávání ve škole mají různý jak "tradicionalisté", tak "alternativci" či "modernisté". Nevšiml jsem si, že by v některém táboře nějaký postoj převládal.
Řekl bych, že to spíše souvisí s vlastní reálnou zkušeností a také s počtem odučených let.
Laimesi, když během dozoru u oběda posílám ty, kteří se chtějí předbíhat na konec fronty, vychovávám je tím, nebo ne?
Výchova k základům slušnosti a společenských pravidel nemá s ideologií a vedoucí úlohou strany ani zbla společného.
poste.restante, máte pravdu, čéškový reflex. Slil jste se mi nějak s Brandtnerovou, Doleželem a Co. Omluva.
"...když během dozoru u oběda posílám ty, kteří se chtějí předbíhat na konec fronty, vychovávám je tím, nebo ne?
Výchova k základům slušnosti a společenských pravidel nemá s ideologií a vedoucí úlohou strany ani zbla společného."
V prvním případě to jistě výchova je. S druhým tvrzení však nemohu souhlasit. V procesu dospívání člověka se postupně stává mnohem účinnější výchova vzděláváním. Pokud se učíme skrze obsah a formy výuky kriticky myslet, pokud dokážeme do potřebné hloubky i šířky analyzovat a interpretovat skutečnost a pokud chápeme smysl i důsledky toho či onoho způsobu chování a jednání, pak máme mnohem lepší předpoklady nepodlehnout např. vábivým, leč záludným ideologiím a jejich charismatickým světlonošům. Výchova skrze poznání vede plynule k sebevýchově, tento proces pak probíhá po celý život. Výchova prostřednictvím zákazů, příkazů, poučování, trestů apod. je sice také výchovou, ale co do trvalých výsledků od jistého věku velice vratkou. Vzdělání rozhodně není výchovně neutrální. Vzdělávání není pro výchovný proces irelevantní.
Reakce na komentář 6. listopadu 2018 19:51:
Pane Komárku,
jestli já nejsem nějaký přímý potomek Marie Terezie, že? :-D
Pokud žije dítě alespoň ve standardních podmínkách, prostoru pro kreativní tvoření má dost. Smyslem školy je děti něco naučit. V tomto případě základy kresby, malby, později i grafických technik, je-li ve škole výtvarná výchova na dobré úrovni. Žáci to pak následně mohou využít dle libosti pro své výtvarné tvoření i mimo školu. Prostor pro kreativní ztvárnění mají děti i v rámci zadání práce učitelem dostatek. Někdy více, někdy méně – to vždy dle konkrétního zadání. Na druhém stupni ZŠ je podíl kreativního ztvárnění zadání dokonce mnohem vyšší, jelikož si žáci na prvním stupni už osvojili základy výtvarné práce, a ty nyní využívají. To obecně, jak výuka na základních školách běžně probíhá. Nemluvím za každého jednotlivého učitele.
Vaše černobílé myšlení – dobrá škola x špatná škola (snad i dobrý žák x špatný žák?) – nesdílím. Malovat někomu či něčemu křídla a druhému kopyta považuji za poněkud prostoduché. Odpovídá to mimochodem totalitnímu vidění světa. A to je přesně to, na co tady také mnozí pořád dokola poukazují: Vy a vaši souvěrci například kritizujete hodnocení, a pak tady hodnotíte způsobem daleko přesahující rámec toho běžného, které je založeno na kritickém přístupu. Ani se neptám, co si v tom případě představujete pod pojmem kritické myšlení.
Ad problematický rodič – viz dovětek komentáře poste.restanta 6. listopadu 2018 23:33. Našla jsem vám k tomu namátkově na internetu dva odkazy na zdroje k prostudování. Ani není příliš těžké určit, do kterých charakteristik spadá jednání autora článku:
https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/19487/PRAKTIKUM-SKOLNI-PSYCHOLOGIE-SPOLUPRACE-A-KOMUNIKACE-SE-SKUPINAMI-RODICU.html/
http://www.msstechovice.cz/file.php?nid=4438&oid=4682657
Také bych mohla přemýšlet o vašem katastrofickém vlivu na české školství, nicméně – jak už jsem uvedla výše – zřejmě bych nebyla tak černobílá. A to i přestože vy černobílý jste často, zejména když – opakovaně – neupozorňujete některé, z vašeho pohledu zřejmě privilegované, diskutující na závadnost obsahu jejich komentářů.
Pro balanc je potřeba také zmínit problematického učitele a problematickou učitelku, problematického ředitele/ku a problematického školníka/nici.
No tak se už netrapme diskuzí a dejme mu §22a Školského zákona a hotovo.
"Laimesi, když během dozoru u oběda posílám ty, kteří se chtějí předbíhat na konec fronty, vychovávám je tím, nebo ne?"
nevychovváte,váš omyl pramení z pobloiznění zvané rvp a švp,lteré nahradilo dřívější osnovy a ivp,a jelikoř si to všude vykládají =matlají jinak nyslí si že vzdělávají a vychovávají ale oni nevychovávají a mnohne ani vezdělávají,pouze navozují pocit komftortnosti což jest dnešním cílem pobytu ve vzdělávacím zařízení-aby se žák cátil komfortně
Můj omyl, pramenící z poblouznění zvaného rvp a švp? ???
:-) :-)))
Jezuskote, už dlouho jsem se tak nezasmál.
Vy jste nikdy nečetl některý můj komentář na téma RVP/ŠVP?
Vy a vaši souvěrci například kritizujete hodnocení, a pak tady hodnotíte způsobem daleko přesahující rámec toho běžného, které je založeno na kritickém přístupu. Ani se neptám, co si v tom případě představujete pod pojmem kritické myšlení.
Které hodnocení souvěrci kritizují?
Jaké je hodnocení "daleko přesahující rámec toho běžného, které je založeno na kritickém přístupu"?
Řekl bych, že problematických učitelů je v relaci s počty problematických rodičů daleko více. Nadto, jeden problematický učitel nadělá daleko více paseky, než jeden problematický rodič, nemluvě o problematické kuchařce.
Had holt musí být správně hadovitý, pokud správně hadovitý není, koule. Počkat, koule ne, to už by mohlo s hady vést ke kažení mrauní čistoty mládeže.
Had, že musí být hadovitý?
Ale vůbec ne.
Čtěte:
…… …….. ….. …. …. … .., ….. … …. … …
…. … …. ….. …… ….. ?
… . .. …. ….. … .. !
….. …. …. ….
Na předchozích čtyřech řádcích je propracovaný, skvěle vypointovaný příklad jiskřivého humoru. Krátký, ale velice vtipný epigram, který napsal jeden žák.
Že Vy ho tam nevidíte?
A to si říkáte učitel?
Že tomu nerozumíte?
No ale to přece není problém toho žáka, ale Váš.
Je to důkaz pouze Vaší neschopnosti a omezenosti. Nikoliv jeho. Či snad jeho rodičů.
Přestaňte už svými trapnými a přízemními názory mrzačit dětské duše a svými svazujícími požadavky na srozumitelnost je omezovat v rozletu.
Vyžeňte už z českých škol ten odlidštěný chlad.
No, právě. Kdyby u stejného obrázku někdo napsal: „Dítě dostalo čtyřku za to, jak namalovalo rybníček“, probíhala by teď na sociálních sítích hysterie: „Já tam vidím rozkvetlé květiny a odraz měsíce ve vodě…“
A had musí být sakra hadovitý! Neměl by vypadat, jako kdyby ho několikrát přejela sekačka na trávu. Ale asi je to vina učitelky: Měla definovat, že chce živého hada.
Vím, to už je černý humor. Ale tady to jinak nejde :-)
„Řekl bych, že problematických učitelů je v relaci s počty problematických rodičů daleko více.“
Ano je opravdu velká šance, že při poměru cca 1:30 je těch prvních daleko více.
https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989_skoly
Které hodnocení souvěrci kritizují?
Jaké je hodnocení "daleko přesahující rámec toho běžného, které je založeno na kritickém přístupu"?
Kritizujete hodnocení jako takové.
Vaše černobílé hodnocení.
Tajný, já už vám nic nebudu dodatečně vysvětlovat. Není to v mých časových možnostech, zanášíme tím zbytečně diskuse, a navíc to po svých zkušenostech s vámi považuji za zbytečné.
Jezuskote Brandtnerová,
Jeden problematický učitel podělá život mnohem více lidem, než jeden problematický rodič. Už?
Kritizujete hodnocení jako takové.
To je evidentní, s prominutím, pitomost. Lžete.
Vaše černobílé hodnocení.
Byli-li libo modrožluté?
PR vidíte na tom obrázku hada, nebo ne? Podíval jste se na něj vůbec?
Pokud ano, a napsal jste to, co jste napsal, pak by vás měli vyhnat ze školy spolu s odlidštěným hadem, pardon, chladem a Brandtnerovou.
"Jeden problematický učitel podělá život mnohem více lidem, než jeden problematický rodič. Už?"
To je evidentní, s prominutím, pitomost. Lžete. Jeden problematický pilot, nebo řídící letového provozu, jeden problematický lékař, jeden problematický stavbyvedoucí, jeden problematický politik, mohou podělat život mnohem více lidem, než jeden problematický učitel. Ostatně, porovnejme třeba učitele Konráda Henleina s nedostudovaným malířem Adolfem Hitlerem, nebo zemědělcem Heinrichem Himlerem.
Učitel může život spíše znesnadnit, nebo znepříjemnit. Pravda, Hitler rodičem nebyl, ale Himler několikanásobným, stejně jako třeba filosof, novinář a literární vědec Goebbels.
Ostatně zrovna vy s tím znepříjemňováním jistě máte dost zkušeností z obou stran. Mně by spíše zajímalo, jak je možné, že může učitele dělat doslova a dopísmene blbec.
Pokud jde o odmítání hodnocení, je s podivem, že říci o žákovi, že je špatným žákem, s tím mají sluníčkáři i jiné nominální mozky obrovský problém. Říci totéž o škole je naopak považováno za jakousi "profesní" čest.
Hodnotit se dá samozřejmě různě - objektivně, subjektivně, kolektivně, individuálně, ... Ale co působí trapně je to, když někdo bojuje proti porovnávání, proti hodnocení a pak si vesele hodnotí a porovnává, když se mu to hodí. To je projevem absolutní neschopnosti zobecňovat pozorované principy, čili hlouposti. Ale tajnej, my už jsme se shodli, že jsme stejní třidiči a laťkovači, vy dokonce také u přijímaček přidělujete body, akorát vy si chceste hodnotit tak ňák podle svýho koštu, zatímco já vyžaduji hodnocení objektivizované, porovnatelné, standardizované - alespoň v tom, co je objektivizovatelné, porovnatelné a standardizovatelné, což jsou minimálně znalosti a dovednosti v přírodních vědách a znalost gramatiky jazyků. Jestli vy si s Lippmannem a Komárkem chcete pak povídat o "uprchlíci", o nahnědlé kotlince, o zhoubném vlivu pozitivismu na lidskou podstatu, její podstatu a podstatu té podstaty, tak si na nebožácích poslužte, když vás k nim nějaký střevo pustí, ale tu moc, abyste kdákáním o politice zastřeli skutečné dovednosti a schopnosti žáka, tu zkrátka nedostanete. Snad jedině když bude jazýček na vahách, tak prostě ten, který se věnuje tomu, čemu vy ani za mák neorzumíte, bude mít smolíka, protože vás dostane nějakej intelktuál vašeho ražení, kterej kdysi přečetl Fimfárum.
to poste.restante:
"Úkolem školy a tedy i učitele je učit i vychovávat."
Ne, ne a ještě jednou ne. Pan Týř má v tomto naprostou pravdu. Cílem školy, je žáka vzdělat. Že se při tom nevyhnete výchově, je jasné. Že učitel za určitých okolností vychovávat musí, je také jasné. Ale úkolem školy to není. To je úkolem rodičů a širší rodiny. Vychovávat žáky a studenty ve škole je naprosto běžné a je to zcela v pořádku a je to nezbytné, ale NENÍ to úkolem školy. Vychovávat studenty ve škole je prostředkem, nikoliv cílem. Prostředkem k tomu, aby mohl být efektivně plněn hlavní cíl školy, kterým je vzdělávání.
"Každý, kdo tvrdí, že učitel má POUZE učit a výchovou se nezabývat, je, s prominutím, magor."
Ideálem by bylo, kdyby učitel nemusel vychovávat a mohl pouze učit. Realita je taková, že dětí, s nimiž je možné tohoto ideálu dosáhnout je možná tak do deseti procent a proto učitel musí i vychovávat, ačkoliv ho to zdržuje od jeho hlavního poslání. A čím jsou ty děti nevychovanější, tím méně se pak mohou všichni věnovat výuce - včetně těch, kteří vychováni jsou a učit by se chtěli.
Jinak - doporučuji všem, aby si přečetli výše paní Brandtnerovou odkazovanou typologii problémových rodičů od Richarda Brauna a spol. převzatou od Dr. Nory Martincové.
Učitel má každopádně větší potenciál podělávat nebo zlepšovat životy, než frustrovaný predikční modelář s křišťálovou koulí. Vaši uaměstnavatelé musí být zoufalí, když berou každého semiautistického deprivanta.
Pánové, prosím - z velmi důležité diskuse, se stává opět přehlídka osobních výpadů... Vraťte se k tématu! Díky!
Pravda.
Není hodnocení jako hodnocení; stejně tak není objektivita jako objektivita.
Je k diskuzi, které hodnocení je vhodnější pro účel výběru dalšího studia, které je vhodné pro hodnocení zvládnutí části učiva a které je vhodné pro posouzení obrázku namalovaného žačkou ve škole. Není to hodnocení černobílé, ani snadné, jak by to ctění centralističtí laťkovačí a třídiči rádi měli.
Pane Komárku,
první z trojice mých ranních příspěvků je, uznávám, osobní. Druhý a třetí považuji za věcný. Považuji také ale za důležité, mít možnost dát najevo pohrdání hloupostí. Pokud by jiný pohled na svět byl dán čistě odlišnými zkušenostmi, odlišnými hodnotami, odlišným vnímáním, pak s tím nemám problém. Proto také neřeknu půl slova proti věřícím, pokud jsou schopni si svoji víru obhájit - což někteří dovedou. A pak už není arbitra. Pokud ale nějaký myšlenkový pelech vyvěrá primárně z nectností a hlouposti, pak se proti němu, neračte se hněvati, ozývat musím. Příslušní pelešníci sice mohou mít pocit, že jde o útok na ně a že jsou všechny názory stejně hodnotné, ale příspěvky nejsou určeny primárně jim. Spíše těm, kteří hledají odpovědi a jsou schopní přemýšlet. Aby tito lidé viděli v čem spočívá rozdíl v těch (minimálně) dvou přístupech.
"Je k diskuzi, které hodnocení je vhodnější pro účel výběru dalšího studia, které je vhodné pro hodnocení zvládnutí části učiva a které je vhodné pro posouzení obrázku namalovaného žačkou ve škole."
No jo tajnej, ale když vono není (řečeno společně s jejich majestátem) "vhodné" jako "vhodné", vědí?
Pokud ale nějaký myšlenkový pelech vyvěrá primárně z nectností a hlouposti, pak se proti němu, neračte se hněvati, ozývat musím. Příslušní pelešníci sice mohou mít pocit, že jde o útok na ně a že jsou všechny názory stejně hodnotné, ale příspěvky nejsou určeny primárně jim.
Pravda, "myšlenkový pelech vyvěrající primárně z nectnosti a hlouposti" je nutno potírat vždy a všude.
Tím arbitrem nectnosti, pelešnictví a hlouposti, tím kladivem na čarodějnice, tím lakmusovým papírkem ctnosti a inteligence, tím blanickým rytířem ochrany čtenářské obce před nesvatými pelešníky a przniči vzdělanosti je... chvilka napětí, buben, buben, ... pan modelář Doležel, čacký rek, budiž mu open office lehká.
Pane Komárku, držím se seč mohu, ale v čase (jako třeba každý den), když si pan D zapomene vzít prášky, "neračte se hněvati", nelze mi mlčet.
Tajnej, tím arbitrem nejsem zdaleka jen já. Za sebe tvrdím, že nerozumíte matematice, ani přírodním vědám, ani ekonomii a už vůbec ne testování. Také vidím, ačkoliv v daném nejsem odborníkem, že neovládáte ani základy gramatiky. O světě za zdmi školy nevíte skoro nic, vytváříte si vlastní nesmyslné představy odpovídající vašim kognitivním schopnostem a ještě toto "bohatství ducha" agresivně propagujete.
Protože vám mnozí (včetně mě) již mnohokrát spoustu věcí trpělivě vysvětlovali a vy jste stejně zůstal při svých fantasmagoriích a dále je agresivně propagoval, nemám důvod s vámi nadále diskutovat věcně. To je možné s někým, kdo alespoň něco ví, dokáže provádět elementární logické operace a kdo se dokáže alespoň trochu učit. Už mám dost toho podléhání a ustupování všem možným omezencům a frustrátům.
Dík za poučení, rád příjmu od radu od renesančního mistra.
Teď vážně. Přestože vám zde i jinde již mnozí velmi pečlivě vysvětlovali, že existuje svět krom toho vašeho ekono-numero-emnpiro-modelářského, pořád nedovedete vylézt, ba ani tykadla vystrčit, ze své šedivé binární ulity. Kam vede vaše skvělé "myšlení", dokazuje článek, pod kterým diskutujeme. Takový obrázek je trochu, vlastně dost, jako člověk. Nedá se snadno změřit, obodovat ani oznámkovat. Čím déle se na něj díváte, tím více vidíte, odhaluje vám, pardon, nám, postupem času stále jiné a nové vrstvy. Můžete změřit jeho rám, položit jej na váhu, čuchnout si jeho vůně a konec.
Mrsknete ty hodnoty do tabulky, dáte sežvýkat počítači a pořád o skutečném obrázku víte kulový. Jako ostatně o všem, co se týká lidí, pane. Proto byste se neměl vyjadřovat k záležitostem lidským, nýbrž měl byste se držet svých cifer, neboť kdykoli se odhodláte zabrousiti do světa lidí, natož mladých lidí, mrskáte sebou zoufale jako kapr na peci a stavíte se do jedné řady s "experty" na vzdělávání.
Úkolem školy a tedy i učitele je učit i vychovávat."
Dobře, já to raději upřesním. protože mám pocit, že se tady definičně ocitáme v nepochopení nikoliv proto, že nesouhlasíme zásadně, ale protože narážíme na určitou vágnost vymezení některých pojmů a odlišnost v jejich chápání, či výkladu.
Cílem školy, je žáka vzdělat. Že se při tom nevyhnete výchově, je jasné.
Souhlas. Bez diskuse.
A při realizaci tohoto "cíle" je třeba realizovat některé konkrétní "úkoly".
Strategie - taktika
Třeba "naučit" žáky, že nemůžou svévolně během výkladu pobíhat po třídě a vykřikovat.
Dle mého se tomu říká "výchova".
A splnění tohoto "úkolu" je předpokladem pro uskutečnění "primárního cíle".
Použití slova "úkolem" v úvodní větě jsem zvažoval, protože není úplně nejšťastnější.
Jenže... Najděte vhodnější. - "náplní činnosti školy", "vedlejším efektem", "prostředkem"?
Kdyby mi někdo specifikoval pracovní "úkol":
"vychovat z žáků plně emocionálně a sociálně rozvinuté osobnosti, respektující pravidla společenského soužití",
tak ho nejspíš nakopnu a odmítnu takovou pracovní smlouvu podepsat.
Některé věci se prostě dějí jaksi "samo sebou", z podstaty a logiky.
Nelze učit a nevychovávat, alespoň na nižších stupních vzdělávání.
Přesto jsem mnohokrát byl svědkem, jak někteří lidé tuto elementární logiku popírají a rozporují, většinou z ideologických důvodů.
Proto jsem napsal, že
Každý, kdo tvrdí, že učitel má POUZE učit a výchovou se nezabývat, je, s prominutím, magor.
Protože z mého pohledu ve škole, obzvláště v té mateřské a základní výhradně jen a pouze učit a přitom nevychovávat, má asi stejný smysl, jako učit někoho plavat a říci, že k tomu není potřeba voda.
Opačný extrém je samozřejmě také nesmyslný.
Za výchovu jsou jednoznačně zodpovědní rodiče a přenášet tuto zodpovědnost na školu je alibismus nejhrubšího zrna.
Škola může leda tak jako vedlejší efekt napravit ty největší chyby, kterých se rodiče dopustili.
Závěr:
Škola je instituce vzdělávací.
(Jako nápravně-výchovné slouží instituce poněkud jiného typu.)
Aby škola mohla plnit svůj primární účel, musí se do jisté míry zhostit i činnosti výchovné, která je neoddělitelnou součástí "výchovně vzdělávacího procesu".
(Kterému "vzdělanci" a "experti" říkají "edukační".) :-)
Mé pracovní zařazení je učitel a nikoliv vychovatel.
Ale pokud mi někdo bude tvrdit, že přitom vychovávat nemůžu, nebo dokonce nesmím, pak ho pošlu do háje, protože neví, o čem mluví.
vidíte na tom obrázku hada, nebo ne? Podíval jste se na něj vůbec?
Ale to víte, Tajný, že jsem ten obrázek viděl.
A odpovím Vám jinou otázkou.
Kdybyste viděl ten obrázek úplně poprvé a vůbec nečetl článek, poznal byste, že je na něm had?
Měl bych?
A Vy si myslíte, že ne?
My jsme sice neměli možnost slyšet druhou stranu, ale předpokládejme, že úkol zněl tak, jak pan Chvojka uvádí: "Namalujte hada."
Podle tatínka, který si jel obratem došlápnout na učitelku byl obrázek - cituji:
Byl fascinující, imaginární, skladba barev se mi zdála tak rafinovaná.
A přístup učitelky dává do souvislosti se souostrovím Gulag.
Vzpomínky na vlastní traumata z konfliktů se socialistickými učitelkami ještě beru. Ale tohle už vážně přehnal.
Ví ten pán vůbec, co se v gulazích skutečně dělo?
Vždyť takové srovnání už hraničí téměř s neúctou k obětem komunistických lágrů.
O tom obrázku si můžete myslet co chcete.
Ale o tom, že tatínek je typickým příkladem afektovaného "problematického" rodiče, pochybovat nemusíme.
"Takový obrázek je trochu, vlastně dost, jako člověk. Nedá se snadno změřit, obodovat ani oznámkovat. Čím déle se na něj díváte, tím více vidíte, odhaluje vám, pardon, nám, postupem času stále jiné a nové vrstvy. Můžete změřit jeho rám, položit jej na váhu, čuchnout si jeho vůně a konec."
Člověk se dá snadno změřit i zvážit a to poměrně přesně. Jednotlivé jeho dovednosti se poměrně spolehlivě dají obodovat i oznámkovat. Lidé se dají uspořádat podle mnoha kritérií, z nichž mnohá jsou zcela objektivní. Vaše posedlost jakýmsi "celostním zhodnocením" je zcela nesmyslná a marná. Z hlediska věcného to jediné, co kritizujete, je existence chyby prvního a druhého druhu při predikci budoucích stavů. A to je zcela pošetilé, protože těm se nelze vyhnout. Predikční modely se přesto používají napříč prakticky všemi obory, protože prostě fungují a každý inteligentní člověk si spočítá, že se mu vyplatí je používat. Člověk, jako jste vy, si nespočítá vůbec nic a těm, kteří si to spočítat umí, nevěří, protože jeho kognitivní schopnosti mu umožňují přebývat maximálně na hraně mezi trivialitami a konspiračními teoriemi.
"Pane Lippmanne, nejprve jste výše citovaným textem vyzval pana Komárka k větší cenzuře "odněkud řízených spiklenců"? a pak nařčené oponenty prosíte, aby téhle vaší sprostotě dál neoponovali?"
"Jestli vy si s Lippmannem a Komárkem chcete pak povídat o "uprchlíci", o nahnědlé kotlince, o zhoubném vlivu pozitivismu na lidskou podstatu, její podstatu a podstatu té podstaty, tak si na nebožácích poslužte, když vás k nim nějaký střevo pustí, ale tu moc, abyste kdákáním o politice zastřeli skutečné dovednosti a schopnosti žáka, tu zkrátka nedostanete."
Náhodné a "nesoustavné" návštěvníky "diskuse" pod tímto příspěvkem si jen dovolím upozornit, že tyto a podobné nesmysly (velmi "slabé" slovo) jsou jen zlovolnými a samolibými plody těžko pochopitelné zášti svých autorů. S tím, co si skutečně myslím, co navrhuji a co a jak v praxi učím, nemají zhola nic společného.
Náhodné a "nesoustavné" návštěvníky "diskuse" pod tímto příspěvkem si jen dovolím upozornit, že tyto a podobné nesmysly (velmi "slabé" slovo) jsou jen zlovolnými a samolibými plody těžko pochopitelné zášti svých autorů. S tím, co si skutečně myslím, co navrhuji a co a jak v praxi učím, nemají zhola nic společného. napsal pan Lippmann.
Když řidič nad jím havarovaným autem řekne "S tím, co si skutečně myslím, co navrhuji a jak v praxi jezdím, to nemá zhola nic společného", nebývá mu to moc platné. Takovýto řidič nese důsledky svého činu i přes tuto polehčující okolnost. Pokud přitom začne urážet další účastníky jím zaviněné nehody, svědky a vyšetřovatele, má zpravidla smůlu, pokud se např. mezi vyšetřovatle nenajde někdo ochotný k zahlazování faktů a stop.
Domnívám se, že pan Lippmann se takovému řidiči podobá. Čtenáři si mohou diskusi s panem Lippmannem přečíst výše i jinde a udělat si na to svůj vlastní názor.
J.Týř
Pokud přitom začne urážet další účastníky jím zaviněné nehody, svědky a vyšetřovatele, má zpravidla smůlu, pokud se např. mezi vyšetřovatli nenajde někdo ochotný k zahlazování faktů a stop.
Domnívám se, že pan Lippmann se takovému řidiči podobá...
PR, ten tatínek zcela jistě není afektovaný a problematický rodič. Je to jednoduše rodič, který myslí a který nebere formální autoritu učitele jako samozřejmost.
Učitelka má v hlavě jakýsi archetyp hada, dle kterého posuzuje a posléze hodnotí výtvory dětí.
Jiná učitelka může mít ta kritéria zcela jinde a akademický malíř od vedle zas jiné. Její chybou bylo, že obrázky známkuje. To je přece evidentní pitomost a každý rodič, který aspoň trochu přemýšlí o vzdělávání svých dětí, se musí proti tomuto jasně a hlasitě vymezit. To není problematičnost ani afektovanost. To je kritické myšlení.
Had tam vidět je, mimochodem. Přinejmenším něco, co má tvar hada.
Vaše posedlost jakýmsi "celostním zhodnocením" je zcela nesmyslná a marná. Z hlediska věcného to jediné, co kritizujete, je existence chyby prvního a druhého druhu při predikci budoucích stavů. A to je zcela pošetilé, protože těm se nelze vyhnout.
To není moje posedlost, to je pouze jiný než binární druh hodnocení, který se osvědčil a funguje již mnoho desetiletí. Pokud "existence chyby prvního a druhého druhu při predikci budoucích stavů" znamená, že měřením několika dílčích fragmentů člověka, nemůžeme spolehlivě odhadnout kdo ten člověk je a jak se v budoucnu změní, pak je takový nedostatek vzhledem k predikci budoucího vývoje člověka zcela fatální.
Tajný. Normální rodič neběží do školy kvůli jedné čtverce z výtvarky, aby si to s učitelkou vyříkal.
A inteligentní člověk nesrovnává gulagy a hodnocení výkresu.
Známkovat obrázky ve výtvarné výchově předpokládá současná legislativa. Myslet si o tom můžete co chcete. Někdo holt kreslit neumí, já zrovna ne. To ještě neznamená, že to nemůže být ohodnoceno.
Vždycky mne štvalo, že mám jedničku jen kvůli tomu, aby mi nekazili vyznamenání, ale při běžné snaze jsem s tím nedokázal nic udělat.
A na druhou stranu mi to umožnilo pochopit, že mám své limity.
Když o kritickém myšlení mluvíte Vy, působí to obzvláště pikantně.
Který rodič to nezažil? V prosinci pobíhá dítě plno nadšení s aktovkou kolem vánočního stromečku a musíme ho přemlouvat, ať ji alespoň na noc sundá, aby během prvního měsíce v české škole přišlo o iluze. Jen zíráme, jak je jeho přirozená touha a snaha po vědění čtvrcena napřed mračouny za nepřesné obtažení nějakých spirál a záhy je mrskáno trojkami, čtyřkami za zákonité omyly mláďat. Jako bychom chtěli zmrskat hříbě, že se mu po narození klepou nohy a stojí málo elegantně!
"Známkovat obrázky ve výtvarné výchově předpokládá současná legislativa."
Já zapomněl. Ta legislativa, která je dílem demokraticky zvolených zástupců lidu českého.
Ten člověk jen vyjádřil to, co prožívá mnoho rodičů, jen nad tím mávnou rukou, jakože je to součást života a když jsem to vydržel já, tak ty taky. To neznamená, že je to správně a že rodiče musí mlčet. Středostavovští rodiče jednoduše mlčet nebudou, mnohdy mají zaměstnání, které má stejnou, ne-li vyšší společenskou prestiž než učitel a téměř jistě je lépe placeno.
Je to stejné jako s doktory. Před gůglem byl pacient zcela odkázán na doktorův verdikt. Dnes není, často si ještě před návštěvou lékaře diagnózu vygůglí sám a najde různé druhy léčby. Stává se z něj informovaný pacient. Doktorům se to samozřejmě nelíbí, pacoši kecají do řemesla, nicméně je to tak a pokud nepřijde ta "šikovně polarizovaná solární bouře", tak to i zůstane.
Obdobně je to s rodiči a učiteli. Učitel již nemůže spoléhat na to, že mu titul zajistí imunitu před kritickým hlasem rodiče, který se domnívá, že ve škole něco špatně. Rodiče, kteří mají zájem, se důkladně informují. Znají různé přístupy k výuce a mohou klást informované dotazy, popřípadě zvolit pro dítě jinou školu. Osobně si myslím, že je to dobře, byť se sám na schůzkách ocitám v pozici toho, který musí vysvětlovat proč a jak se věcí dějí, často v oblastech filosofie vzdělávání, výchovy a vývojové psychologie.
Učitel musí zvládnout vysvětlit dění ve škole jinak, než že legislativa praví..., pokud nechce být pokládán za alibistického amatéra. Jedná se totiž o potomky a zde je učitel, pokud nepřemýšlí hlouběji o tom, co dělá a proč to dělá, na velice tenkém ledě.
Tím nechci říct, že neexistují problematičtí rodiče. Tento k nim však nepatří. Provinil se tím, že přemýšlí o tom, co se děje ve škole, kde jeho dítě tráví podstatnou část dospívání a dovede spojit pozorování ze své školní zkušenosti s aktuální situací. Fakt, že se mnoho nezměnilo, je sám o sobě smutný.
ŠKOLNÍ VÝUKA MÁ DÁVKOVÝ, ČÁSTICOVÝ ČILI KVANTOVÝ, NIKOLI SPOJITÝ CHARAKTER
Pokud se učíme skrze obsah a formy výuky kriticky myslet, pokud dokážeme do potřebné hloubky i šířky analyzovat a interpretovat skutečnost a pokud chápeme smysl i důsledky toho či onoho způsobu chování a jednání, pak máme mnohem lepší předpoklady nepodlehnout např. vábivým, leč záludným ideologiím a jejich charismatickým světlonošům. Výchova skrze poznání vede plynule k sebevýchově...
To napsal pan Lippmann 7. listopadu 2018 v 15:41 v reakci na poste restantův názor, že "Výchova k základům slušnosti a společenských pravidel nemá s ideologií a vedoucí úlohou strany ani zbla společného."
Pan Lippmann si asi neuvědomuje svou ne zcela dostatečnou úroveň (kvalitu, myšlenkovou hloubku a šířku), svých vlastních analytických a interpretačních schopností. Například:
Výchova skrze poznání vede plynule k sebevýchově.
Je to doopravdy tak?!
- Výchovný účinek vzdělávání nevede k sebevýchově PLYNULE (spojitě, rovnoměrně), ale po jakýchsi částicích čili kvantech projevujících se v čase velmi často i protichůdnými projevy a účinky. Žák například může vzdělávání dlouhou dobu vzdorovat (uvolňovat jakási záporná kvanta) a pak mu najednou, v relativně krátké době myšlenkově dojde, tzv. svitne, že to vzdělávání v určitém oboru k něčemu dobrému je. Dobrý učitel své výukové úsilí (dávkování učiva) zaměřuje (kvantuje) tak, aby to svitnutí mohlo co nejlépe nastat. Výchova školním vzděláváním nemá tedy spojitý (plynulý) ale dávkový, částicový čili kvantový, charakter, při kterém jsou žákovské a učitelské projevy (dávky, částice, kvanta) ve vzájemné interakci.
- Odkdy se v českých analyticky a interpretačně kvalitních textech používá germanismus SKRZE (německy durch) namísto českého PROSTŘEDNICTVÍM?
Je sice pravda, že např. parní stroj byl vynalezen v dobách, kdy si člověk hmotu představoval jako spojitou věc (fenomén). Teprve objevení jejího částicového charakteru přineslo významný pokrok v jejím poznání. Podobně je to i částicovým (dávkovým, kvantovým) charakterem školního vzdělávání a výchovy.
Školní výuka není spojitý proces. Není to spojité prolínání vzdělávání a výchovy. Kdo tvrdí, že to tak je a že on to "spojitě" ovládá, hluboce se mýlí. I takový člověk (učitel) totiž své úsilí dávkuje, kvantuje, někdy do kvant vzdělávacích, jindy do kvant výchovných, i když nepochybně jsou i kvanta prolnutá (se vzdělávacím i výchovným účinkem). Učitel je ten, kdo přednostně (prvotně, primárně) vysílá žákům uvážlivě zvolené vzdělávací dávky (částice, kvanta), vnímá žákovské dávky (částice, kvanta) a přizpůsobuje jim svá další vzdělávací a výchovná kvanta. Ví přitom i to, že některá, nikoli však všechna, vzdělávací kvanta mají kvalitu (obsah a rozsah, záměr a účinek) současně vzdělávací, motivační a výchovnou. Vychovatel (pedagog) je ten, kdo přednostně dávkuje výchovná kvanta.
Nejen z výše popsaného částicoveho (dávkového, kvantového) modelu školního vzdělávání je, myslím, zřejmé i to, že se mýlí i poste restante, když říká, že "Výchova k základům slušnosti a společenských pravidel nemá s ideologií a vedoucí úlohou strany ani zbla společného." Výchova k základům slušnosti a společenských pravidel MÁ s ideologií a vedoucí úlohou strany společného minimálně to, že hloupost některých ideologií rádoby vedoucích stran slouží jako dobrý odstrašující příklad k demonstraci lidské hlouposti. Ti rádoby vedoucí ideologové by myslím potřebovali inkasovat pořádnou dávku učitelských a rodičovských vzdělávacích kvant, aby už konečně pochopili, že jejich kontinuální (téměř spojitě dávkovaná, kvatovaná:) hloupost projevující se ve ve "vábivé, leč záludné" snaze udělat u učitelů vychovatele a ze škol nikoli vzdělávací zařízení, ale (pře)výchovné ústavy k ničemu dobrému nevede.
J.Týř
kontinuální (téměř spojitě dávkovaná, kvatovaná:) hloupost projevující se ve "vábivé, leč záludné" snaze udělat z učitelů vychovatele a ze škol nikoli vzdělávací zařízení, ale (pře)výchovné ústavy k ničemu dobrému nevede.
No, Tajný, vystihnul jste podstatu. Jako vždy naprosto nechtěně.
Před gůglem byl pacient zcela odkázán na doktorův verdikt. Dnes není, často si ještě před návštěvou lékaře diagnózu vygůglí sám a najde různé druhy léčby. Stává se z něj informovaný pacient.
To je totiž přesně pointa (nejen) Vašeho zmatení.
Pacient přichází k lékaři s tím, že už sám diagnózu zná, protože si ji "vygůglil".
Rodič přichází do školy a už předem ví, co učitel dělá špatně, protože si o tom přečetl knížku a čtyři články na netu, které tam napsali "odborníci" eduinského střihu.
Dokonce na facebooku našel spoustu stejně smýšlejících rodičů a jeho komentářům tam všichni dávali "like". Tedy kromě těch pár pitomců a/nebo učitelů, kteří zatuhli myšlením v časech Marie Terzie.
Živě si představuji situaci, kdy v ordinaci sedí pacient a "vysvětluje" lékaři, že nemá akutní zápal slepého střeva, ale jen "narušené proudění čchí v důsledku špatné karmy".
Ovšem na vzdělávání je dnes expert kdokoliv, kdo si to napíše na vizitku, nebo si něco někde vygooglil.
Čili, Tajný, jen naprosto minimální část aktivistických rodičů, kteří přicházejí "ŘEŠIT PROBLÉM" do školy je skutečně a reálně INFORMOVANÁ.
Naprostá většina je pouze ZMAGOŘENÁ. Aniž by měla sebereflexi a schopnost si to u sebe uvědomit.
A pozná se to velice snadno.
Soudný rodič přichází do školy kvůli opravdu závažným situacím. A nikoliv kvůli čtverce z výtvarné výchovy. :-)
A soudný rodič přichází proto, aby se nechal učitelem informovat a AŽ POTOM si vytváří názor, stanovisko.
Nesoudný, problematický rodič přichází už s hotovým názorem a jen hledá to, co by mu jeho přesvědční potvrdilo.
A prakticky vždy to také nalézá, protože už je tak nastavený předem. A protože, jak už víte, "když máte v hlavě kladivo, vidíte všechno kolem sebe jako hřebík".
Víte, v čem se pozná rozdíl mezi vědeckým, technickým, KRITICKÝM myšlením a myšlením aktivistů, fanatiků, věrozvěstů?
Vy a nejen Vy si myslíte, že kritické myšlení znamená kritizovat ty druhé.
Ve skutečnosti je to přesně naopak.
Kriticky uvažující člověk především o svých vlastních názorech a zjištěních pochybuje nejvíc. Je sám sobě největším kritikem.
Jo, a abych nezapomněl.
I ta Vámi vysmívaná legislativa ve skutečnosti umožňuje průběžně neznámkovat.
„Jen naprosto minimální část aktivistických rodičů, kteří přicházejí "ŘEŠIT PROBLÉM" do školy je skutečně a reálně INFORMOVANÁ. Naprostá většina je pouze ZMAGOŘENÁ."
Bohužel zmagoření nejsou jen rodiče, ale často i jejich děti.
„Jeden problematický učitel podělá život mnohem více lidem, než jeden problematický rodič. Už?"
Problematičtí rodiče mohou odradit tolik stávajících či potenciálně perspektivních a začínajících učitelů, že se o tom Tajnému v jeho barevných snech zřejmě nikdy ani nezdálo. A taky odrazují, protože třeba právě mladí, nezkušení, tudíž ještě nedostatečně asertivní absolventi bývají jejich častými oběťmi. Jak tak občas slyším vyprávět, nechybějí ani vulgarismy. A jak už bylo uvedeno v diskusi, často je nutná v rámci školního prostředí jistá „převýchova“ některých dětí, což někdy vcelku bývá i marná práce. Že by se povětšinou jednalo o děti problematických rodičů? Každopádně je to náročné, učiteli mohou výchovné problémy nadmíru ztěžovat práci. Následkem toho a dalších faktorů se stává, že ti, co mají jiné možnosti, ze školství často odcházejí. A kdo pak může nastoupit na jejich místo, Tajný, schválně? Že by nějaký více či měně problematický učitel, když třeba nebude na výběr? Není to na vás už moc složité, modrožlutý učiteli? Ono to chce věci domýšlet a vidět v souvislostech.
Mimochodem, reagovala jsem pouze na vaši nepravdivou informaci. Čtěte pozorněji.
„PR vidíte na tom obrázku hada, nebo ne? Podíval jste se na něj vůbec?
Pokud ano, a napsal jste to, co jste napsal, pak by vás měli vyhnat ze školy spolu s odlidštěným hadem, pardon, chladem a Brandtnerovou.“
Dříve se vyháněli, nejen ze škol, třídní nepřátelé. Dnes se jim zřejmě v jistých kruzích říká „odlidštěný chlad“. Kdyby žil Tajný ve středověku, pravděpodobně by křičel: „Na hranici s nimi!“ A nejen Tajný, že? Vyháněcí mentalita je bohužel pro českou kotlinku už po staletí typickým jevem a dobrým způsobem, jak snížit úroveň této země. Ale aspoň nám tady v diskusi někteří ukazují, co v nich vlastně vězí. Nestačím se divit. No comment.
PR, a z Tajného si nic nedělejte. Pokud uhodnete, co je zobrazeno níže, můžete ve škole zůstat :-D
=================( :)< „sssssss…!“
„Cílem školy, je žáka vzdělat. Že se při tom nevyhnete výchově, je jasné. Že učitel za určitých okolností vychovávat musí, je také jasné. Ale úkolem školy to není. To je úkolem rodičů a širší rodiny. Vychovávat žáky a studenty ve škole je naprosto běžné a je to zcela v pořádku a je to nezbytné, ale NENÍ to úkolem školy. Vychovávat studenty ve škole je prostředkem, nikoliv cílem. Prostředkem k tomu, aby mohl být efektivně plněn hlavní cíl školy, kterým je vzdělávání.“
Domnívám se, že to pan Doležel vyjádřil velmi přesně, a že se do tohoto vyjádření vejdou zároveň postoje pana Týře, poste.restanta, laimese.
Mně například laimesův komentář 7. listopadu 2018 13:43 jako připomínka nepřijde vůbec od věci. Mnoho společenských pravidel z legislativy vyplývá, respektive lépe možná obráceně – legislativa vznikla, aby tato byla dodržována. Ve škole také ze školského zákona a školního řádu. Zda-li vyžadování dodržování školní legislativy může být považováno za jakousi výchovu či snad převýchovu, záleží na úhlu pohledu. Pokud ale vysvětlujeme, proč je nutné něco dodržovat, už to výchova je. Každopádně se lze na zákony i školní řád odvolávat, pokud by například někteří rodiče argumentovali, že se jim snažíte převychovávat dítě a oni si to přece nepřejí. Dobrá znalost příslušné legislativy se v těchto i podobných případech jistě velmi hodí. A právě takové kauzy, jako ta z článku nebo třeba „Táta parťák“, ukazují, jak je nastavení předem daných a jasných pravidel důležité.
Velký problém bych viděla až v okamžiku, kdy by začal být ve školním prostředí podíl výchovy neúměrný, omezoval výuku, nebo byla výchova dokonce nadsazována nad vzdělávání tak, jak je to například stanoveno v ideovém základu Hejného metody.
Ještě krátce k tématu případného nehodnocení takzvaných „výchov“, tedy hlavně výtvarné, hudební, tělesné výchovy: Jsou to předměty jako každý jiný. Naopak mi vždy vadilo, že jsou v ČR vnímány jako jakési méněcenné. Výraz „výchova“ zde nelze brát doslovně.
Nehodnotí se v nich primárně umělecký dojem, talent, ale co se děti naučily, splněná zadání, u sportu se měří dovednosti, výkony apod. Nehodnotit tyto předměty by je pravděpodobně ještě více zméněcenilo a devalvovalo. Navíc jejich klasifikace je v českém prostředí velmi benevolentní. Prospěch žáka (i vizuální efekt v žákovské knížce :-) spíš vylepšují. Děti z těchto známek mívají často radost. Navíc, žáky výrazně nadané v těchto oblastech, by to mohlo znevýhodňovat.
V celém případu vystupuje do popředí konfliktní jednání otce. Včetně různých absurdit. Hodně nám toho tak vypovídá především sám o sobě. Kritizuje druhé pro údajný nedostatek empatie, otázkou však je, nakolik empatický je člověk, kterému se nepříčí své dítě takto mediálně vláčet. Osobně vždy hodnotím velice, velice nízko, když rodiče využívají své děti jako jakýsi bojový štít, v tomto případě snad přesněji korouhev či maskota.
O učitelce se vyjadřuje opakovaně s despektem. Například se diví, že je kupodivu v pátek ve 12:45 ještě ve škole. Sám má v podstatě stejné povolání, taktéž ve státním sektoru, a v pátek ve 12:45 v práci kupodivu není, vyřizuje si osobní záležitosti. (Co když ho nějaký student na univerzitě hledal a kupodivu nenašel?) Každopádně bod pro učitelku.
Atd. – těch perel je v textu více.
Jeho věta „Viděla jste Picassův obraz Má kráska? Ten to zmatlal, co?“ v rozhovoru s učitelkou je typická ukázka manipulativního jednání, komunikačního faulování, kdy dotyčný předpokládá, že se jedná o informaci, u které je malá pravděpodobnost, že ji druhý zná. Citace z učebnice psychologie: „Vzdělaný manipulátor dává najevo lehké pohrdání těmi, kteří nemají stejné vědomosti jako on a podivuje se nad neznalostí ostatních při hovoru o úzce specializovaných tématech, o nichž málokdo něco ví. Vyjadřuje se k nim, jako by šlo o úplnou samozřejmost – cituje data, jména a místa bez jakéhokoliv vysvětlení, aby nás ponechal naší nejistotě. Pokud však hovoří o tématu, které vy znáte velmi dobře, brzy zjistíte, že se mýlí nebo prostě lže.“ Oceňuji, že učitelka reagovala tak věcně, asertivně.
(Pane Komárku, „pokus navázat dialog s učitelkou“ je z vašeho pera při takovém jednání ovšem velice „výstižné“. Takto se navazuje dialog?)
Nevím, jaký obraz má konkrétně na mysli, ale u naprosté většiny Picassova díla lze poznat, o co se jedná, včetně portrétů a postav. Stejné je to s dílem Vincenta van Gogha, na něž v textu také odkazuje. Tady neznám dokonce ani jeden obraz, kde by nebylo možné rozpoznat předmět ztvárnění. Přirovnání k malůvce dcery považuji i z tohoto důvodu za úsměvné.
Pro zajímavost jsem ukázala obrázek nezainteresovaným osobám, včetně dítěte. Hada tam nikdo nerozpoznal. Když jsem se ptala pětiletého dítěte, zda mu to přece jen něco nepřipomíná, odpovědělo, že tam trochu vidí šneka.
„Bohužel mnohem výstižnější by bylo uvést, že české školy jsou plné zoufalců, kteří by se v soukromé a zčásti dokonce i státní sféře neměli šanci prosadit, kdežto dětské prostředí tuto indispozici „nějak“ pohltí.“ (z textu článku)
Jasně. A bohužel, na univerzitách někdy přednášejí a přežívají zoufalci, kteří by se v soukromé a zčásti dokonce i státní sféře neměli šanci prosadit, kdežto studentské prostředí tuto indispozici „nějak“ pohltí. Přestože jsou už ve středním věku, nemají za sebou žádnou úspěšnou vědeckou či praktickou činnost. Netýká se to náhodou i autora citace?
Já bych si zase přála, aby na vysokých školách působili lidé vzdělaní, schopní a zodpovědní, ne intelektuální plebs. Aby v univerzitním prostředí vládla vyspělost, kultivovanost a úroveň.
Když už jsme přeskočili i k umění, vyjádřím se také k obrázku. Vývoji v tomto věku, tzn. čtvrté třídy základní školy, odpovídá ve výtvarném projevu dítěte realistické ztvárňování věcí. To znamená, že fáze spontánní dětské kresby už skončila, do popředí se dostává jiný zájem dítěte. Kromě ostatního také zvýšená potřeba malovat podle předlohy. Odpovídá to mimo jiné i charakteristice vývojových období podle M. Montessori i R. Steinera, zakladatele waldorfské pedagogiky. Námět a provedení práce byly tedy učitelkou zvoleny správně, přiměřeně věku dětí. Co se týče údajné spontaneity vytváření tohoto obrázku, jeho exprese apod.: Nevidím zde žádnou invenci. Výtvor nic neevokuje. Barvy jsou disharmonické. Přitom právě malé děti obecně výběru barev přikládají velký význam, mají pro ně přirozený cit. Právě to je na dětské malbě obdivuhodné, stejně tak, jak někdy dokážou vyjádřit podstatu ztvárňované věci. V tomto obrázku chybí obojí. Užití pouze tří nemísených, primárních barev, navíc na zeleném, tedy sekundárním podkladu, doplněné o silné zastoupení černé, není vhodné a nijak estetické, vytváří špinavý dojem. Obrázek tak automaticky působí negativně, disharmonicky, jaksi nepatřičně. I příroda má v koloritě určitý řád. Pochybuji proto, že by zvolení takové kombinace barev bylo zadáním učitelky. Míchání barev přímo na výkresu je pak zásadní pochybení. Základní linie hada se dítěti zřejmě nevešla do obrázku, což v tomto věku už rozhodně nebývá standardem. Jako plus můžeme vyhodnotit pouze využití celého prostoru výkresu. Na druhou stranu, jedná se o „mantru“, kterou opakuje učitel ve výtvarné výchově, když ne každou hodinu, tak alespoň velmi často.
Samozřejmě nikdo v diskusi neví, jaké byly skutečné okolnosti vzniku tohoto výkresu. Ale celkově je možné říci, že se jedná o výtvor, který výrazně neodpovídá věku žáka. Rodiče by měli přemýšlet o tom, proč tomu tak je. Pokud by šlo o typický projev dítěte, mohlo by jít dokonce o vývojovou poruchu. Po estetické a invenční stránce je obrázek nepovedený. Aby se zabránilo právě takovým nezdařeným výrobkům, děti dodržují postupy dané učitelem. Například právě temperové barvy je třeba naučit se používat. Zejména menší, předškolní děti dokážou někdy „zmatlat“ obrázek docela rychle. Toto se spontaneitou nemá nic společného. Dítě ve čtvrtě třídě by ale mělo být schopno pracovat již samostatně, pokud něčemu nerozumí, mělo by se umět učitele zeptat.
Takže podporovat kreativitu ano. Ale vydávat nepovedený obrázek téměř za umělecké dílo je hodně pochybené.
A jasně, jasně – radost. Ale pokud se dětem skutečně věnujeme, je tam ta radost přítomna jaksi automaticky, sama o sobě. A nemusí se o ní pořád dokola mluvit. Nemusí z ní nikdo dělat cíl výuky. Radost si nevymyslíte.
PR. Předvídatelné. Stěrka, absurdita, trivializace, zobecnění, poučka a úlitba.
Vyjádřím se jen k podstatnému.
Soudný rodič přichází do školy kvůli opravdu závažným situacím. A nikoliv kvůli čtverce z výtvarné výchovy.
Je zřejmě rozdíl mezi vaším a rodičovským chápáním pojmu "závažná situace". Možná bude jednou slavná malířka vzpomínat, jak ji jedna dala židli za hada. Možná kvůli tomu nebude chtít chodit na výtvarku. Možná si jen něco jadrného řekne na adresu učitelky a celé to pustí z hlavy. Kdo ví?
A soudný rodič přichází proto, aby se nechal učitelem informovat a AŽ POTOM si vytváří názor, stanovisko.
Pokud jste četl pozorně, autor článku přišel do školy, aby byl informován o důvodech učitelčina hodnocení dceřina obrázku. Nedopadlo to. Byl konfrontován s formální autoritou, se kterou se nediskutuje. Do jaké míry byly obě strany otevřené dialogu nevíme, nebyli jsme tam. Zobecňujete zkušenost, kdy rodič přichází do školy s úmyslem vynadat učitelce za každou cenu. Jsou i tací, o tom žádná. V tomto případě je však tátova kritičnost oprávněná.
Pokud legislativa umožňuje neznámkovat a paní učitelka to přesto tímto způsobem činí, co na to říct.
Podrobuji to, co jsem napsal kritickému myšlení a musím konstatovat, že navzdory nezpochybnitelné existenci problematických rodičů a učitelů, byl v tomto specifickém případě rodič oprávněn chtít po učiteli srozumitelné vysvětlení.
Pardon za to mé „spamování" diskuse :-))
Brandtnerová, z vaší nudné litanie stojí za zmínku pouze jedno. Problematičtí rodiče mají nějakou zkušenost. Příprava studentů ped fakult na jednání s rodiči je prachmizerná. Rady mazáků ve škole mnohdy jen přilévají olej do ohně. Má zkušenost praví, že jakýkoliv rozlícený tatínek se uklidní, jakmile zjistí, že učiteli i jemu jde vlastně o totéž. K tomu je nutné odbourat formalismus a najít lidskou řeč, což je bariéra, za kterou se mnoho učitelů nedostane. Bohužel.
„...navzdory nezpochybnitelné existenci problematických rodičů a učitelů, byl v tomto specifickém případě rodič oprávněn chtít po učiteli srozumitelné vysvětlení..“
Taky ho dostal. Dokonce velmi srozumitelné. A to i přesto, že jednal konfliktně. To, že to dotyčný nechápe, a má potřebu vše rozmazávat na internetu, je jeho problém. Možná kdyby jednal slušně, dozvěděl by se víc. Ale dozvědět se něco bližšího ho evidentně nezajímalo.
"Výchovný účinek vzdělávání nevede k sebevýchově PLYNULE (spojitě, rovnoměrně), ale po jakýchsi částicích čili kvantech projevujících se v čase velmi často i protichůdnými projevy a účinky."
Názorná ukázka přizpůsobování významu vlastním potřebám. "Plynule totiž neznamená "spojitě, rovnoměrně", ale "nepřetržitě". "Nepřetržitě" pak rovněž neznamená "spojitě, rovnoměrně", ale "souvisle, plynule, stále či trvale".
Kvantování přináší diskrétnost a nespojitost některých veličin, které v klasické mechanice bývají spojité, existují rovněž veličiny, které nemají v klasické mechanice přímou analogii (např. spin částic), ale tuto analogii mít mohou. Tedy nespojité jsou jen některé veličiny a analogie je možná.
Když něco probíhá nepřetržitě, nevylučuje to mj. možnost průběhu v protikladech. Tak také může v jistých kontextech probíhat vzdělávání a tak je také chápu, když mluvím o různosti názorů.
No a já se zas zeptal naší učitelky vv a světe div se, dostal jsem zcela jiný "posudek". Barvy vybrané dobře, vystihující temnou, číhající přirozenost hada, obrázek originální, neotřelý, dobře rozložený. Různobarevné skvrny dokreslující obtížnou postižitelnost hada, proplétajícího se travou nebo spadaným listím. Babo raď.
„Vzdělaný manipulátor dává najevo lehké pohrdání těmi, kteří nemají stejné vědomosti jako on a podivuje se nad neznalostí ostatních při hovoru o úzce specializovaných tématech, o nichž málokdo něco ví. Vyjadřuje se k nim, jako by šlo o úplnou samozřejmost – cituje data, jména a místa bez jakéhokoliv vysvětlení, aby nás ponechal naší nejistotě. Pokud však hovoří o tématu, které vy znáte velmi dobře, brzy zjistíte, že se mýlí nebo prostě lže.“
Děkuji za citaci. Konečně mi to došlo. Snad i jemu.
Mně se ten Medin obrázek docela líbí. Obsahově, kompozičně, barevně i technicky. Devítileté dívence nebo chlapci bych za něj dal jedničku nebo dvojku. Možná i bez ohledu na to, jaké bylo zadání úlohy. Záleželo by na okolnostech. Tím neberu zpět, co jsem o tom dříve napsal. Medin otec mohl být, myslím, trochu uvážlivější. Pouštět se do boje s autoritou bývá svízelné. Člověk se přitom má rozhodovat podle pořadí hodnot a být připraven i na porážku. Na jeho místě bych Medě to asi vysvětlil* a ten obrázek jí pochválil. Čert vezmi jednu čtyřku...
*
Když se utká ješitný s hlupákem, zvítězí ten, který je funkčně výš.
Někdy musíme umět prohrát malou válku, abychom vyhráli tu velkou...
atd., atd.
Tak. Člověka nelze vyvařit do známky. Známka je koneckonců také jen učitelovo subjektivní měřítko, které vyplývá z nutnosti učitele srovnávat výkony žáků ve třídě, přičemž rozsah kvality výkonů od nejlepšího k nejhoršímu se pokaždé mění, zejména pak v uměleckých předmětech. Systém se může snažit učiteli z hlavy "vymazat" subjektivitu, nebo lidský přístup chcete-li, například striktními osnovami, specifickými výstupy či absurdním cermatím "chybníčkem" pro centrální hodnotitele pp, nicméně toto experimentální mechanizování lidí je předem prohraná bitva, která navíc vzdělávání velmi škodí.
Výsledkem je mechanizace uměleckého projevu, v jazyce pak psaní předem daných, snadno hodnotitelných textů, jejichž jazykové prostředky jsou téměř doslova specifikovány v cermatích manuálech. Hodnocení pp je pak redukováno na to, do jaké míry se maturant strefí do předem určené šablony. Tohle pak už není vzdělání, to je spartakiáda. Jak vidno, začíná to už v hodinách vv na prvním stupni.
Klobouk dolů, paní Brandtnerová. Kéž by každý měl ve škole to štěstí potkat tak trpělivého učitele, jakým jste tady v diskuzi. Bez problému přecházíte urážky a nálepkování a výsledek? Beze smyslu. Vlastně (oni) tím potvrzují, že fakt nemá smysl tahat všechny na nějakou úroveň.
Jako popelář, truhlář či řezník by byl každý druhý maturant mnohem šťastnější. Navíc - dnešním studentům zůstává v hlavě úplné nic. I těm lepším. Z odborných věcí ví takový prd, že z toho jde strach, a všeobecné znalosti? Ani smykem.
Bohužel jsme v zajetí neuvěřitelně hloupého mýtu, že snad vzdělání někdy něco zaručí. A proto ženeme děti do toho hloupého krysího závodu, kterého se sami účastníme. Přeplácíme a přeceňujeme vše, co se leskne.
Vždy najde plytký laciný idiot, který si je vědom vlastně jediné věci - když nevymyslí vlastní měřítko, nikdy nebude úspěšný. Panu Lippmannovi i Tajnému doporučuji přečíst si něco o evaluologii. Třeba konečně prohlédnou...
Já bych Vám, pane Pelikáne, zase doporučil, abyste druhým radil až poté, kdy si dáte větší práci s pochopením smyslu toho, co říkají. Během tohoto úsilí byste třeba konečně prohlédl...
Je zřejmě rozdíl mezi vaším a rodičovským chápáním pojmu "závažná situace".
Jen pro úplnost, já jsem také rodič.
Možná bude jednou slavná malířka vzpomínat, jak ji jedna dala židli za hada.
Nebyla by první, ani poslední na světě. A co z toho plyne? Že nemáme hodnotit?
Možná kvůli tomu nebude chtít chodit na výtvarku.
Tak to z ní asi slavná malířka nebude. Kdo ví?
Pokud jste četl pozorně, autor článku přišel do školy, aby byl informován o důvodech učitelčina hodnocení dceřina obrázku. Nedopadlo to.
Pokud jste četl pozorně, byla posloupnost následující:
A pak jsem ten obrázek viděl! Byl fascinující, imaginární, skladba barev se mi zdála tak rafinovaná.
Zkusil jsem s paní učitelkou vést konstruktivní polemiku o smyslu známkování výtvarky, o jedinečnosti estetického soudu.
Takže pan Chvojka je kromě hermeneutiky také odborníkem na výtvarnou výchovu a její výuku? Když tak přesně posoudil rafinovanost skladby barev a označil dílo své dcery za fascinující?
A chtěl vést polemiku o smyslu známkování?
Myslíte si, že rodič, který má vlastní názor na známkování výchov, přišel skutečně slyšet druhou stranu a odůvodnění hodnocení?
Já si spíš myslím, že o známku tady vůbec nejde.
Shodneme se na tom, že máme jen jednostranné informace. Pohled učitelky by jistě bylo dobré znát.
Pokud legislativa umožňuje neznámkovat a paní učitelka to přesto tímto způsobem činí, co na to říct.
Že zase nevíte, o čem je řeč.
Způsoby hodnocení, průběžného i závěrečného, stanovuje klasifikační řád, obvykle část školního řádu, který si určuje každá škola sama a schvaluje jej školská rada.
Ale dokud platí, měly by jej všechny strany dodržovat.
Pan Chvojka samozřejmě může vznést svůj námět jejím členům, zvoleným za rodiče a zletilé žáky. To ale neudělal, ani se nepokusil získat si relevantní informace.
...byl v tomto specifickém případě rodič oprávněn chtít po učiteli srozumitelné vysvětlení.
A také ho zjevně dostal. Jenom se mu nelíbilo.
A rozhodl se vyrobit z celé záležitosti mediální kauzu.
"No a já se zas zeptal naší učitelky vv a světe div se, dostal jsem zcela jiný "posudek". Barvy vybrané dobře, vystihující temnou, číhající přirozenost hada, obrázek originální, neotřelý, dobře rozložený. Různobarevné skvrny dokreslující obtížnou postižitelnost hada, proplétajícího se travou nebo spadaným listím. Babo raď."
Známkovat hada je nekonstruktivní, ať už to galaktický řád nařizuje, či nikoli. Čtyřka je hřebík. Volil bych slovní hodnocení, v tom lze aspoň podat žáku více informací a nabídnout světlo na konci tunelu. Jsme-li poslušní otroci legislativy, nejsme učitelé.
Vysvětlovat někomu, kdo považuje osobní pohovor za etalon objektivity, že některá pravidla jsou občas i potřebná, je asi zbytečné.
Stejně jako vysvětlovat někomu, kdo trpí antitestovou obsesí, že má před sebou přímo ukázkový příklad toho, jak subjektivní může být hodnocení téhož výsledku žákovy práce dvěma různými učiteli (učitelkami). A že tudíž i jím adorované pohovory si zaslouží pouze přívlastek subjektivní a nikoliv objektivní.
K tomu, zda má, či nemá smysl výchovy známkovat se vyjadřovat nemíním.
Znám klady i zápory obou přístupů. Ale tak jako bych ocenil, kdyby se češtináři, či vytvarkáři vyjadřovali jen zdrženlivě k hodnocení matematiky či IKT, nechci já vstupovat na půdu předmětů, které mi nejsou vlastní.
Z důvodů obyčejné elementární profesionální etiky.
Každý má právo se vyjadřovat k obsahu výuky i způsobu ověřování vědomostí ve všech předmětech, protože každého se to v minulosti týkalo a protože se to bude týkat jeho dětí či vnuků, ostatně důsledky vzdělání jsou vždy též celospolečenské. To neznamená, že má např. rodič právo diktovat škole své představy. Má ale plné právo od státu i školy vyžadovat, aby mu bylo vysvětleno, proč stát i škola to či ono učí, jak to učí a jak výsledky ověřuje. Toto vysvětlení musí stát i škola přesvědčivými argumenty též obhájit. Nelze se jen odvolávat na svou odbornost a ostatním říkat, že tomu nerozumí, tak ať mlčí.
Současný stav je takový, že stát se zásadní diskusi o smyslu vzdělání dlouhodobě vyhýbá. Není vůbec jasné, co si třeba střídající se ministři o vzdělání myslí. Jediné,co v této věci z ministerstva vychází, jsou RVP a předpisy ke zkouškám (např. maturitním). Jsou to ale jen seznamy položek, které žádnou ucelenou představu nevytvářejí. Umožňují tak různým nestátním organizacím, aby lobovaly za představy své. Realizovány jsou pak ty, které nejvíce vyhovují byrokratickému využití (viz současná maturity a přijímací zkoušky). Vrcholem je záliba v plošném testování.
Má ale plné právo od státu i školy vyžadovat, aby mu bylo vysvětleno, proč stát i škola to či ono učí, jak to učí a jak výsledky ověřuje. Toto vysvětlení musí stát i škola přesvědčivými argumenty též obhájit.
To sice hezky zní, ovšem realita je jiná.
K tomu, aby šlo vysvětlení komukoliv obhájit je nezbytným předpokladem, aby ten, komu je vysvětlováno, byl vybaven také určitými znalostními a kognitivními schopnostmi.
Těžko vysvětlit slepému krásu růže a její vůni tomu, kdo nemá čich.
Těžko vysvětlit a obhajovat krásu matematiky tomu, kdo její poznání zakončil na úrovni sčítání malých čísel.
A vůbec nelze cokoliv vysvětlit tomu, kdo pochopit nechce.
Vyjadřovat se ve svobodné společnosti kdokoliv k čemukoliv může.
Což neznamená, že se kdokoliv k čemukoliv vyjadřovat musí, či dokonce že by měl.
Nikoliv proto, že by mu chtěl kdokoliv toto právo upírat.
Spíše je to otázkou sebereflexe, potažmo přátelské rady.
Čili člověk by měl sám volit, k čemu se vyjadřovat chce spíše proto, aby sám sebe ochránil před ztrapněním a usvědčením z neznalosti.
Případně by měl dát na přátelskou radu a k některým tématům se nevyjadřovat z téhož důvodu.
Řečeno krátce:
"Je lépe mlčet a být považován za hlupáka,
nežli promluvit a potvrdit to."
O realitě jsem nemluvil. Jen o povinnostech státu a školy. Že je realita jiná, to je jejich povinností nezbavuje. Navíc tuto realitu mohou ovlivnit tím, že budou prosazovat takové pojetí výuky, které naučí co nejvíce lidí co nejdůkladněji přemýšlet. Zatím se děje pravý opak: Značná část učitelů, uzavřených v současném systému, svaluje kromě vnějších okolností své práce (např. administrativa) valnou část viny za problémy s učením na žáky a jejich rodiče. MŠMT si to dovolit nemůže, tak raději mluví o financování, ale o samotném obsahu vzdělávání mlčí.
„No a já se zas zeptal naší učitelky vv a světe div se, dostal jsem zcela jiný "posudek". Barvy vybrané dobře, vystihující temnou, číhající přirozenost hada, obrázek originální, neotřelý, dobře rozložený. Různobarevné skvrny dokreslující obtížnou postižitelnost hada, proplétajícího se travou nebo spadaným listím. Babo raď.“
Jasně, devítileté dítě přemýšlí nad „temnou číhající přirozeností“ a „obtížnou postižitelností“ hada. Následně si podle toho vybere barvy. Děláte z toho ještě větší komedii než je. A učitelka z prvního stupně ZŠ na rozdíl od učitelů z vaší SŠ alternativní alespoň ví, že hadi začínají hibernovat dříve, než ze stromu spadá listí. Jenže zdá se, že vy si vymyslíte cokoliv, aby to zapadalo do vašeho rámce.
Spíš odhaduji, že si žačka pouze a jednoduše vymačkala barvy z cenově nejdostupnější pětikusové temperové sady, protože přesně tyto odstíny tří základních barev tam kromě bílé a černé jsou.
(A navíc, had že je od přírody temný? Pro někoho je to největší miláček. Proč tedy? Protože loví? Vždyť vy, Tajný, číháte na lednici daleko častěji než na potravu on!)
Někomu se výkres líbí, jinému třeba ne. OPAKUJI: Proto se ve škole nehodnotí primárně umělecký dojem, ale splněné zadání, naučená dovednost, osvojené znalosti, pečlivost provedení. Nikoliv postižitelnost či nesmrtelnost chrousta. Zejména na prvním stupni, kde je třeba naučit se základy.
Když mají například děti ve druhé třídě jako zadání namalovat sami sebe, malému Ondrovi se postavička na čtvrtku jako ostatním dětem pěkně vejde, jen proporce těla jsou nevyvážené, ale to samozřejmě odpovídá kresbě dětí v tomto věku. Žáček se vymaluje hezky, i se šálou kolem krku. Jenže výsledek práce vypadá – a nejen vypadá, také se tak tváří – jako vrahoun afroasijského původu, stižený navíc akutním stavem žloutenky, co se právě utrhl z oprátky (to ta šála, co vlastně vypadá jako odstátý provaz, a mírné zalomení těla do strany). Obrázek je tak, alespoň vizuálně, možná i nejnezdařilejší ze všech výkresů. Ale žáček úkol splnil, a s trochou či větším množstvím fantazie by to i Ondra mohl být. Alespoň podle těch kudrnatých vlasů. Ale ta příšerně žlutá barva v obličeji, to úplně neprojde. On je Ondra v některých věcech na rozdíl od svého sourozence trochu flink. I jeho máma to říká. (Ne že by se tím klouček nějak moc trápil.) Takže nakonec za dvě. Kdyby se obrázek ničemu nepodobal, nebo by ho dítě třeba svévolně začmáralo, bylo by to už horší. Učitelka by to musela nějak řešit. Jen podotýkám, že druhá a čtvrtá třída je ale ve vývoji dětí velký rozdíl.
Někdo ve výkresu, který je předmětem této diskuse, nevidí nic, jiný šneka a další – třeba respektovaný účastník diskuse na jiném webu – „jejuno v poněkud nenadějném stavu“. Jestliže je úkolem namalovat hada, dítě nedodrží postup, a následně se výkres hadovi ani nepodobá, zadání učitelky evidentně splněno nebylo. Je plně kompetentní se k tomu nějak postavit. Navíc mám zkušenosti, že s naprostou většinou současných učitelů se dá rozumně mluvit a hledat řešení. Pokud má ale někdo názor, že „školy jsou plné zoufalců“, a podle toho i jedná, věřím, že komunikace fungovat nemůže.
Když nezvládám čáru, mohu začít rozhlašovat, že křivka je lepší, a že čáru je třeba zrušit. Ale jedná se o lež.
Člověk by se bez známkování třeba i přinejmenším v prvních ročnících školy obešel, ale právě někteří zdejší účastníci diskusí, mnozí rodiče a také různí keep smiling pedagogové s nevalnými výsledky ho utvrzují v tom, že něco takové v této společnosti není možné. (Inu, možné to je, možné je koneckonců téměř vše; ale s jakými výsledky?)
Pane Pelikáne, ano, úroveň současného vzdělávání vnímám stejně. Dnes se od školy mnohdy očekává, že děti vzdělá, vychová, naučí myslet – to vše ovšem bez námahy. Na druhou stranu se tím nijak podstatně netrápím, v individuální rovině se vždy najde cesta, která člověku víceméně vyhovuje. Do této diskuse jsem se zapojila obsáhleji, protože se výtvarné výchově, umělecké tvorbě i podpoře kreativity dětí dlouhodobě, průběžně a dle možností věnuji. A rozhodně jsem nepracovala pouze s těmi mimořádně nadanými. Tedy mám zkušenost s tím, co děti v tomto věku dokážou běžně a někdy pozoruhodně. A další úpadek v této oblasti by se mi samozřejmě nelíbil. I když v tomto případě se jedná spíš o obecnou problematiku, nejen tento obor. To je podle mého názoru jen záminka. No, alespoň si u těchto článků a diskusí člověk připomene, jak si má v životě vážit rozumných a soudných lidí. To není nikdy na škodu. A díky bohu za každého ředitele a učitele, který se nepodbízí žákovi a rodičům, ale jedná s nimi na rovinu.
Nečíhá-li had, ukládající se postižitelně k hibernaci v (téměř) spadaném listí, číhá Brandtnerová se čtverkami proklatě nízko, aby předešla oupadku zaviněnému "keep smiling" kantory. Ženiální.
Příště si vygooglujte celou informaci, vy náš zapálený herpetologu. A pozor na jejuna ve spadaném listí! Ať vás z některého netrefí. Fantazie může být i nebezpečná.
Dokud si lidé přejí označit známkami výkony svých bližních, jsou sami k sobě necitliví a krutí. Když jim pak někdo neoznačí dobrou známkou toho, za koho by se rádi bili, koho by rádi zachránili, “pobijí a vyženou” toho, kdo dle nich „nemá cit“. Hrdinu, který se pere s drakem totiž nezajímá, co prožívá paní učitelka a proč je sama necitlivá, jeho zloba je soukromou předpojatostí, zajímá se jen o “to své” a nazývá to “oprávnění k boji”. Proč? Přeje si, aby jeho dcera nebyla smutná a obstála ve světě, protože když bude smutná ona, bude smutný on.
Kdo si v tak do svého smutku zahleděný volí “boj s odlidštěným chladem”, tomu uniká jeho vlastní nelidskost, tomu uniká, že boj sám o sobě je přáním toho, kdo si jej volí, kdy jak praví Buddha Šákjamuni: “Násilí plodí jen další násilí.”, tj. “válečník nenajde klid, dokud si přeje válku”. Medě stačí říct: “Vidíš, toto je i má zkušenost. Třeba se vaše generace lidí již uzná bez hodnocení lidí, kteří k sobě cit nemají. My jsme toho schopni nebyli. Vzdělání je ti bez toho, aby ses měla ty sama ráda, k ničemu, vezmi to tedy jako příležitost k tomu mít se ráda i se 4kou, já tě s ní rád mám, to je ti ale k ničemu, pokud ty ne.”
Citlivost k sobě znamená být citlivý k těm, kdo k sobě cit nemají. Proč? Pokud se člověk zajímá o to, jak se cítí druzí, a o to „proč jednají jak jednají“, nemůže v něm vzniknout důvod k tomu, aby byl smutný, a pokud v něm takový důvod nevznikne, není možné, aby v něm vznikla zlost, která podněcuje „důvod k odboji“. Jinými slovy platí, že mít soucit s druhými = mít soucit se sebou samým. To je nalezení vnitřního klidu a vyrovnanosti. Kdo tomu neporozuměl, podílí se na bolesti své, i všech ostatních, kterou je možné opustit tím, že člověk porozumí tomu, co je zde řečeno, nebo hlouběji viz.: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cty%C5%99i_u%C5%A1lechtil%C3%A9_pravdy
S láskou a úctou všem cítícím bytostem ♥
Vysvětlovat někomu, kdo považuje osobní pohovor za etalon objektivity, že některá pravidla jsou občas i potřebná, je asi zbytečné.
Pohovor zahrnující řešení úloh plus hodnocení ze zš plus vlastní portfolio prací. Ale to vy dobře, z nesčetných předešlých debat, víte, že ano.
Stejně jako vysvětlovat někomu, kdo trpí antitestovou obsesí, že má před sebou přímo ukázkový příklad toho, jak subjektivní může být hodnocení téhož výsledku žákovy práce dvěma různými učiteli (učitelkami). A že tudíž i jím adorované pohovory si zaslouží pouze přívlastek subjektivní a nikoliv objektivní.
A) Dobře udělaný test je vhodným nástrojem k ověření zvládnutí dílčích testovatelných částí učiva.
B) K různým cílům je potřeba použít různé metody ověřování.
C) Více informací o uchazeči rovná se více objektivity.
To vše už také dlouho víte. A stejně dál píšete líbivé nesmysly. Bravo.
Pohovor zahrnující řešení úloh plus hodnocení ze zš plus vlastní portfolio prací. Ale to vy dobře, z nesčetných předešlých debat, víte, že ano.
Ale mínus jakýkoliv test či jednotné přijímačky s otevřenými úlohami, které se dají validně a objektivně obodovat.
Ale to Vy víte z nesčetných předešlých debat, že ano. :-)
A) Dobře udělaný test je vhodným nástrojem k ověření zvládnutí dílčích testovatelných částí učiva.
B) K různým cílům je potřeba použít různé metody ověřování.
C) Více informací o uchazeči rovná se více objektivity.
A) Ale nikdy ne k "osudovým zkouškám". Tedy když je to "státní", cermatí test.
Když je to SCIO test nebo test, který si vytvoří škola sama, tak to přejdeme.
B) Jistě. Ale v tom není spor. Nějak nechápu, proč to zmiňujete.
C) To není pravda. Více subjektivních informací nerovná se více objektivity. Jenom více subjektivity najednou.
Ale to vše Vám už bylo tolikrát oponováno a Vy přesto dál píšete nesmysly, líbivé pro ty, kdo mají na objektivní hodnocení pifku. Bravo za to říci nelze.
"Více informací o uchazeči rovná se více objektivity."
Nikolivěk. Opět projevujete naprosté nepochopení zcela elementárních pojmů. Informace mohou navíc býti chybné, irelevantní, nadbytečné, nesouvisející (pozor pane Lippmanne - nikoliv nesouvislé, či dokonce nespojité!!!). Pozor na to. Já už si připadám jak v pomocné škole.
"Každý má právo se vyjadřovat k obsahu výuky i způsobu ověřování vědomostí ve všech předmětech, protože každého se to v minulosti týkalo a protože se to bude týkat jeho dětí či vnuků, ostatně důsledky vzdělání jsou vždy též celospolečenské. To neznamená, že má např. rodič právo diktovat škole své představy. Má ale plné právo od státu i školy vyžadovat, aby mu bylo vysvětleno, proč stát i škola to či ono učí, jak to učí a jak výsledky ověřuje. Toto vysvětlení musí stát i škola přesvědčivými argumenty též obhájit. Nelze se jen odvolávat na svou odbornost a ostatním říkat, že tomu nerozumí, tak ať mlčí."
Výborně. Pak tedy, pane Lippmanne, rád bych se vyjádřil k obsahu vaší výuky a způsobu, jakým ověřujete vědomosti studentů. Nedovedu si totiž představit, že člověk, který nerozumí elementárním pojmům, může hodnotit interpretaci složitějších textů. Mohl byste konečně uvést ty přesvědčivé argumenty? Nezaznamenal jsem z vaší strany žádné argumenty, natož přesvědčivé.
Netuším, pane Doležele, proč jste ještě nepochopil, že Vám nic vysvětlovat nebudu. Nehodlám se snižovat k b....tem. Uspokojit Vás snad mohu částečně tím, že pod vlivem Vaší neomylné znalosti elementárních pojmů zoufale volám: "Jáchyme, hoď už mě taky konečně do stroje!"
"Vzdělaný manipulátor dává najevo lehké pohrdání těmi, kteří nemají stejné vědomosti jako on a podivuje se nad neznalostí ostatních při hovoru o úzce specializovaných tématech, o nichž málokdo něco ví. Vyjadřuje se k nim, jako by šlo o úplnou samozřejmost – cituje data, jména a místa bez jakéhokoliv vysvětlení, aby nás ponechal naší nejistotě. Pokud však hovoří o tématu, které vy znáte velmi dobře, brzy zjistíte, že se mýlí nebo prostě lže.“
"A) Dobře udělaný test je vhodným nástrojem k ověření zvládnutí dílčích testovatelných částí učiva.
B) K různým cílům je potřeba použít různé metody ověřování.
C) Více informací o uchazeči rovná se více objektivity."
A) Ale nikdy ne k "osudovým zkouškám". Tedy když je to "státní", cermatí test.
Když je to SCIO test nebo test, který si vytvoří škola sama, tak to přejdeme.
B) Jistě. Ale v tom není spor. Nějak nechápu, proč to zmiňujete.
C) To není pravda. Více subjektivních informací nerovná se více objektivity. Jenom více subjektivity najednou.
A) SCIO nebo školní testy určitě nepřejdeme, pokud nejsou lepší než cermatí.
C) Skóre prozradí, jak se uchazeč připravil na test, nikoli jak a zda myslí. Predikční potenciál není valný, podle Šteffla.http://www.ceskaskola.cz/2014/09/ondrej-steffl-lze-u-zjistit-kdo-nema-na.html
Tak tedy, více informací rovná se lepší rozhodnutí, objektivitu vzal čert. nebo definujte co je objektivita.
Údajný člověk Doležel myslí a jedná podle nějakého divného algoritmu, který mu znemožňuje pochopit cokoli, co není binární, 0 plus pohrdavý dovětek. Diskuze s ním je stejná, jako kdybyste chtěl po počítači emoce. Je to vlastně děsivé. Nula, nic. Bluescreen.
"Netuším, pane Doležele, proč jste ještě nepochopil, že Vám nic vysvětlovat nebudu. Nehodlám se snižovat k b....tem. Uspokojit Vás snad mohu částečně tím, že pod vlivem Vaší neomylné znalosti elementárních pojmů zoufale volám: "Jáchyme, hoď už mě taky konečně do stroje!""
Pane Lippmanne, nejsem zdaleka jediný, kdo si všiml toho, jak žonglujete s pojmy. Ohledně spojitosti a spojenosti/propojenosti vás nejprve vyškolil kolega Týř a nutno dodat, že zcela po zásluze. Ale to zdaleka není jediná věc. Já mám dojem, že se v těch pojmech ztrácíte na jazykáře až přespříliš. Nic ve zlém, ale pak vám skutečně není rozumět. Nejsem nějaký šťoural, který potřebuje do všeho cpát matematickou přesnost a matematické významy pojmů, ale co je moc, to je moc. Zajímavé je, že u ostatních přispěvatelů ten dojem zmatenosti a ztracenosti ve významech pojmů necítím. Možná si na sebe berete příliš veliké sousto, vzhledem k okolnostem. Respektive, je ještě jedna osoba, u níž mám zcela odbodný dojem a tou je pan Hausenblas. Zřejmě máte obdobné vybavení.
"Údajný člověk Doležel myslí a jedná podle nějakého divného algoritmu, který mu znemožňuje pochopit cokoli, co není binární, 0 plus pohrdavý dovětek. Diskuze s ním je stejná, jako kdybyste chtěl po počítači emoce. Je to vlastně děsivé. Nula, nic. Bluescreen."
Já jim nějak nevím, co maj porád s tou binární proměnnou. Vždyť voni taky myslej binárně. Minimálně při přijímačkách - přijat - nepřijat. A u maturity ať je jakýmkoliv způsobem, centrálně, necentrálně, individuálně, kolektivně, objektivně, subjektivně, podle koštu každého jednotlivého soudruha, pořád binární výstup - udělal - neudělal.
Jó, už možná chápu. Jestli voni si nepletou binaritu s exaktností. To bude vono. Kdo bohapustě neblábolí a nemanipuluje s pojmy tak ňák za pochodu, ten je na nich a jejich souvěrce, příliš binární. Co na tom, že to, co melete jsou prázdné povrchní žvásty, jejichž jediným cílem je vyvolat dojem, emoci, pocit, domněnku a které jsou ohebné stejně, jako jejich autoři? Kdo si není schopen vysvětlit všechno po svém, ten je na jejich kognitivní typus příliš binární. Problém nastává v situaci, kdy lze udělat chybu. Tam váš kognitivní typus poněkud selhává. A proto se soustřeďuje do profesí, kde chybu udělat nelze - od umění, přes aktivismus až po novinařinu. V těch se chyba snadno maskuje za názor.
Skynet je již zde. Akorát nepotřebuje stroje. Má na to lidi, kteří slouží, aniž by věděli že slouží. Děsivé.
Pane Doležele, jsem rád, že máte jen dojem a používáte slovo možná. Jen byste si neměl plést dojmy s pojmy. Pan Týř mě z ničeho "nevyškolil", to je jen Vaše zbožné přání. Vy totiž vůbec nechápete, že slova, věty a texty nemohou mít vždy zcela stejný význam, tím se jazyk od matematiky liší (viz Wittgensteinova "jazyková hra") a já naopak usiluji o to, aby se moji žáci v této "hře" co nejlépe orientovali a používali vždy takové vyjádření, které je v dané situaci co nejvhodnější a nejpřesnější. Přesnost ve vyjadřování je něco zcela jiného než přesnost matematická, i když jsou mezi nimi nepominutelné významové vztahy. Jsou ve vztahu, ne v součtu, stejně jako vzdělání a odbornost. Vy např. jazykovou hru umíte velice dobře používat, s jednou, zato vážnou výhradou: činíte tak jen ve svůj prospěch. Slovo žonglování, které jste použil, se týká Vás. Nejen. Proto jsou Vám blízcí např. i češtináři z AČ či maturitní testy z češtiny - suma bez hlubších vztahů, jednoznačnost tam, kde kromě dílčích jednotlivostí není a být ani nemůže. Matení žáků.
Těžko mohu věřit tomu, že mi nerozumíte z důvodu mých nevalných kognitivních schopností, jak mi urážlivě a opakovaně v různých podobách sdělujete. Moji žáci, gymnazisté i budoucí zdravotníci, mi rozuměli. Kdyby ne, těžko bych ještě v sedmdesáti letech učil, a to i na jejich přání. Vy mi ovšem rozumět (podobně i někteří další) rozumět nechcete. Proč, to nevím. Zdůrazňuji, že nevyžaduji ničí souhlas, to bych popíral sám sebe. Ten naopak vyžaduje AČ, když vehementně podporuje, aby všichni maturovali, a proto i v zásadě učili tak, jak si představuje několik lidí v Cermatu. Všichni stejně, jak vojáci. Mohu ale vést dialog jen s názory, ne s předsudky. Tvrzení, že mě pan Týř "vyškolil" a že neuvádím argumenty, nemají žádnou vypovídající hodnotu. Vrcholem Vaší elementárními fakty podložené argumentace je např. tohle: "Jestli vy si s Lippmannem a Komárkem chcete pak povídat o "uprchlíci", o nahnědlé kotlince, o zhoubném vlivu pozitivismu na lidskou podstatu, její podstatu a podstatu té podstaty, tak si na nebožácích poslužte, když vás k nim nějaký střevo pustí, ale tu moc, abyste kdákáním o politice zastřeli skutečné dovednosti a schopnosti žáka, tu zkrátka nedostanete." Korektním výrazem tohle označit nelze. "Uhnětl" jste páté přes deváté, bez zábran. To jsou ty Vaše argumenty?
Stroj vás porazí v šachu, ale vysvětlovat existenci jevů souvisejících s nestroji budete marně.
"Skynet je již zde. Akorát nepotřebuje stroje. Má na to lidi, kteří slouží, aniž by věděli že slouží. Děsivé."
Jo jo tajnej. A jdou po nich. Bu bu bu.
Možná byste se neměl tolik koukat na pohádky a raději zkusit zapojit to, co maj na krku.
"Vy totiž vůbec nechápete, že slova, věty a texty nemohou mít vždy zcela stejný význam, tím se jazyk od matematiky liší (viz Wittgensteinova "jazyková hra") a já naopak usiluji o to, aby se moji žáci v této "hře" co nejlépe orientovali a používali vždy takové vyjádření, které je v dané situaci co nejvhodnější a nejpřesnější."
Z toho, že je jazyk víceznačný, neplyne, že si můžete používat pojmy kterým nerozumíte na situace, pro které jsou velmi nepřiléhavé. Ta spojitost vám tam nevlezla díky tomu, že byste byl tak literárně nadaný, ale prostě proto, že jste si popletl významy pojmů spojitost a spojení/propojení. Bohužel se takto pletete až příliš často. Když napíšu, že v jádru eukaryotní buňky je dvoušroubovice deoxyribonukleové kyseliny, tak je to smysluplná věta. Když napíšu, že v centru eukaryotní buničiny jsou dva šrouby deoxyribonukleového octa, tak je to prostě blábol. A když k tomu ještě dodám, že to blábol není, protože Wittgenstein a vy jste jen nepochopil mojí genialitu, tak budu akorát za trapáka. A v disciplíně státi se trapákem, se vám věru daří velmi dobře.
"Jsou ve vztahu, ne v součtu, stejně jako vzdělání a odbornost."
Taky perla. Přímo malajská. Kdybyste, vážení čtenáři, chtěli poučit, abyste mohli být konečně poučení a mít poučené názory, tak vězte, že vzdělání a odbornost jsou ve vztahu. Ale pozor, soudruzi a soudružky - rozhodně nejsou v součtu. Rozesmál mě pan Pelikán, když na váš další výtvor reagoval po vaší opravě syntaktické chyby, že za tu opravu děkuje, protože bez té opravy to nedávalo smysl. Ta sedla jak prdel na hrnec.
"Stroj vás porazí v šachu, ale vysvětlovat existenci jevů souvisejících s nestroji budete marně."
Myslej jako třeba ten "jev" pečlivé pomalosti? Nebo ten jev "postupně se rozvíjejícího mozku"? A co na tom chcete vysvětlovat? Budete pak vysvětlovat třeba i existenci Prahy, nebo svíčkové s knedlíkem?
"Blbečci" skutečně nepochopí.
Musím dodatečně upozornit, že autorem výroku o "blbečcích" je původně pan Doležel ve vstupu, který pan Komárek mezitím smazal. Jen jsem s páně Doleželovým bezpochyby exaktním tvrzením souhlasil...
Stroj nikdy nepochopí rozdíl mezi strojem a člověkem. Nemůže. Postrádá potřebný hardvér a softvér. Řekněte Doležele, jak vám to funguje s lidma? Vše ok? Žít a pracovat se strojem, který je naprogramován tak, že všechny kolem ponižuje, který vypadá jako člověk, to musí být pošušňání. Stroj bohužel také nikdy nepochopí, že se chová a myslí jako "blbeček".
Proto upravení způsobu hodnocení a měření a třídění mládeže tak, aby to bylo možno provádět pomocí strojů není, řekněme, optimální. Hodnocení obrázku devítileté žačky známkou je zbytečně strojové a odlidštěné. Učitelka má v hlavě kritéria, dle kterých postupuje při hodnocení lidského výtvoru, chová se jako stroj.
A učitel, který nemá v hlavě žádná kritéria a práce žáků hodnotí podle dojmu, se chová jako co?
A jen mimochodem.
Stroj nikdy nepochopí rozdíl mezi strojem a člověkem.
Jak to víte? Už jste nějaký stroj programoval?
Víte PR, je rozdíl mezi hodnocením například správně vypočítaného příkladu a výtvarného projevu. Jen tvrdím, že známkovat výtvarný projev není optimální způsob hodnocení.
Stroj nikdy nepochopí rozdíl mezi strojem a člověkem.
Jak to víte? Už jste nějaký stroj programoval?
Aby mohl stroj pochopit rozdíl mezi sebou a člověkem, musel by nejprve mít jasno v tom, co je on (stroj) sám. Což předpokládá uvědomění si svého já. Zatím jsem nezaznamenal existenci takového stroje (krom Doležela:) a ten se chudák zmůže akorát na jedovaté nadávky. Asi vyzkratovaný procesor.
Myslím, že kolegyně Brandtnerová se už dostatečně pokusila vysvětlit co a proč se hodnotí ve výtvarné výchově. Zjevně zbytečně. Nemá cenu cokoliv dalšího komentovat.
A pokud jde o uvědomění si sebe sama strojem, toho se nejspíš já už nedožiju.
Vy jste ale napsal něco jiného:
Stroj nikdy nepochopí rozdíl mezi strojem a člověkem.
A to je trochu jiná úroveň problému.
Záleží totiž na tom, jestli slovo "pochopení" chápeme jako uvědomělý, nebo neuvědomělý proces. Možné je obojí.
A pokud jde o soužití se "strojem". Znáte seriál "Doktor House"?
Kdybych si měl vybrat, zda mne bude diagnostikovat on, nebo "empatický" Vy, je volba jasná.
Ač učitel jiných předmětů, mám o výuce Vv jisté poměrně detailní informace. Dovolím si tedy doplnit to, co napsala kolegyně Brandtnerová.
Jistě, známkovat výchovy není nutné - ovšem v případě, že je výchova VOLITELNÁ, a to nikoli jako výběr ze dvou či tří předmětů, ale volitelná ve smyslu "když tě to nebaví, tak sem nechoď".
Jinak zákonitě dojde k situaci, kdy na zadání "namaluj hada" dítě udělá křivou čáru, k tomu vymáčkne a rozpatlá trochu barvy přímo z tuby, a tatínek se zvencne nadšením, jakého má doma génia.
Případně (spíše na 2. stupni) dítě dostane složitější zadání, podle kterého udělá dvě čáry modrou barvou (zbytek dvouhodinovky prožvaní s kámoškou či prolelkuje) a prohlásí "ale mně se to tak líbí".
Obojí je ztracený čas dítěte i kantora.
"Znáte seriál Dr House?" Znám, také mu to soužití moc nefungovalo, že. Říkáte vlastně, že někdy se kalkulačka hodí. Žít ani debatovat s ní ale nemusím. Kór když je ta kalkulačka septická. Prosím o příklad "neuvědomělého pochopení" člověka strojem.
"Víte PR, je rozdíl mezi hodnocením například správně vypočítaného příkladu a výtvarného projevu. Jen tvrdím, že známkovat výtvarný projev není optimální způsob hodnocení."
Ó jak jste moudrý. Kdybyste si přečetl můj první komentář v této diskusi, mohl jste si ušetřit namáhavého a zdlouhavého procesu vymykání závitů z pantů a tvorby vlastního názoru.
"Stroj nikdy nepochopí rozdíl mezi strojem a člověkem."
Jak to víte? Pletete si laický názor nevzdělance s hlubokými teoretickými tvrzeními, která jsou dokázaná?
"Nemůže. Postrádá potřebný hardvér a softvér."
Ahá. Mánička povídala.
"Řekněte Doležele, jak vám to funguje s lidma? Vše ok?"
Raději bych to napsal, když dovolej. Děkuji uctivě za optání. S inteligentními lidmi mi to jde dobře, s pitomci špatně. A mezi těmi pitomci se občas najde nějaký, který si potřebuje dodávat sebevědomí tím, že se ze mě snaží udělat stroj, nebo někoho bez emocí. Taková jako hlupósis diagnósis per monitórum.
"Žít a pracovat se strojem, který je naprogramován tak, že všechny kolem ponižuje, který vypadá jako člověk, to musí být pošušňání."
1) Ponižováním jest, když o někom tvrdím něco, co jeho vážnost a důstojnost snižuje. To není váš případ.
2) Rozhodně nepociťuji touhu hodnotit všechny. A i kdybych ji pociťoval, musel bych mnohé lidi hodnotit velmi příznivě a spoustě lidí složit poklonu. Tak tady nebalamuťte zbloudilé náhodné čtenáře tím, že problém toho, jak jste z mé strany hodnocen jest dán mým vychýleným hodnocením. Není. Mé hodnocení zcela odpovídá vašemu "anonymnímu výkonu". A to nejen v oblasti intelektové, ale i morální. Vaše napadání lidí od paní Karvaiové, přes pana Soukala, paní Švarcovou, pana Kostečku a mnohých dalších - to je pro mě dostatečným důvodem pro to, abych používal hrubou záplatu. Žádné zacházení v rukavičkách si, narozdíl od mnohých jiných a obdobně kognitivně "vybavených", nezasloužíte.
"Stroj bohužel také nikdy nepochopí, že se chová a myslí jako "blbeček"."
Jak to víte? Zbožné přání? Vnuknutí? Nebo vám to řekli v kostele?
Jak to víte?
No předpokládám, že kdyby někde někdo vynalezl stroj s emocemi, vědomý si vlastního já, tak bychom se o tom dověděli. Třeba z rozhlasu. Nebo myslíte, že to mrzký bildeberg...?
Teď vážně. Je skutečně potřeba posílit na školách kvalitní výuku humanit, aby nehrozilo nebezpečí, že budou produkovat chytré šmejdy s potřebou prskat kolem sebe. Jedinou útěchou je, že se tito většinou odklidí někam do závětří k počítači, jedovatá arogance jim efektivně brání ve styku se zranitelnějšími věkovými kategoriemi.
„Teď vážně. Je skutečně potřeba posílit na školách kvalitní výuku humanit, aby nehrozilo nebezpečí, že budou produkovat chytré šmejdy s potřebou prskat kolem sebe…“
A budou ji učit zřejmě nejlépe humanitní vzdělanci či aktivisti typu autor článek nebo Tajný? Oba bezesporu záruka „kvalitního lidství“. A prskat kolem sebe je, zdá se, jejich druhé já.
První, tedy autor výše uveřejněného článku, se dopouští šikanózního jednání v kyberprostoru. Konzultovali jsme to se dvěma odborníky přes internetové a obecné právo. Z čehož jeden je zahraniční expert. Články jsou dehonestační. Podle indicií, která autor článku uvedl, se jedná o osobu s dohledatelnou identitou. Učitelka má v tomto případě právo zaslat předžalobní výzvu na ochranu osobnosti a požadovat odstranění závadných obsahů.
Výše jmenovaný neměl právo zveřejnit přepis textu rozhovoru s učitelkou bez jejího svolení. Jedná se o zásah do soukromí jedince. Se stejnou vážností jako je ve veřejném prostoru uveřejnění písemné korespondence nebo video či audio nahrávky.
Problémy se neřeší pomlouváním na internetu. Kyberprostor v sobě navíc v tomto směru skrývá skutečně velké potenciální riziko. Každý kdo se na této šikaně na základě článků obsahující naprosto nedostatečné informace a postrádající vyjádření druhé strany, tedy učitelky, podílí, nese taktéž vinu.
Jen doplňuji, že také komentáře diskutujících pod uvedenými články obsahují velice dehonestující výrazy na adresu učitelky, namátkově vybírám například: „ta kráva“, „ta slepice“, „vysvetlila bych decku ze uca je zamindrakovana kunda“, „zapšklá učitelka“ atd.
Jednání autora článku je velice ostudné. Umocněné tím, že je o něm uvedeno, že vystudoval mediální studia a žurnalistiku. Z mého pohledu na základě takového jednání naprosto nesplňuje podstatu toho, čemu se profesně věnuje. Ať už se jedná o filozofii či publicistiku. Nemluvě pak o jeho morálním kreditu.
Samozřejmě „špeku“ se chytla DVTV. Nicméně výsledek – a o něco bližší poznání pana Chvojky – hodnotím jako nudný, nicneříkající, spíše mírně úsměvný.
https://video.aktualne.cz/dvtv/ctyrka-za-obrazek-hada-jsou-to-tezke-rany-ve-skolstvi-se-ned/r~925d584ceb4a11e8a446ac1f6b220ee8/
Pane Komárku, pro vás platí totéž. Také podporujete šikanu. Včetně přepisu nadpisu článku, který agresivitu článku ještě více eskaluje. Stydím se za to, že někdo jako vy působí na webu s názvem „Česká škola“. To tady pak můžete uveřejňovat články o šikaně ve školách do aleluja, když se sám principy slušnosti ani legislativou neřídíte. Jsem toho názoru, že znatelné problémy nejen českému školství působí také lidé vám podobní. Podle mého mínění nejde v těchto případech o to zahájit diskusi, ale pouze snahu se zviditelnit a realizovat své individuální, mnohdy konfliktní postoje.
Opět - klobouk dolů. Vím, že nikdy nedokážu předestřít poznávané s takovou grácií a šarmem, jako Vy. Já se obvykle s omezenci takto slušně bavit neumím a umím to přiznat. Je to něco jako vysvětlovat 3 + 5 osmákovi.
Těžko učit akrobacii toho, kdo chodit neumí.
"No předpokládám, že kdyby někde někdo vynalezl stroj s emocemi, vědomý si vlastního já, tak bychom se o tom dověděli. Třeba z rozhlasu. Nebo myslíte, že to mrzký bildeberg...?"
Zase jste to "jen" nepochopil. Vy neumíte prokázat, že jakýkoliv složitější stroj nemá emoce, nebo si neuvědomuje sebe sama, pokud se projevuje tak, jako by obojí měl. V tom je ta potíž. Vy pouze naivně, nevědomě a laicky věříte, že jste výjimečný a žádný stroj na vás nemá. Tak snad vám to alespoň dodává sebevědomí.
"Teď vážně. Je skutečně potřeba posílit na školách kvalitní výuku humanit, aby nehrozilo nebezpečí, že budou produkovat chytré šmejdy s potřebou prskat kolem sebe. Jedinou útěchou je, že se tito většinou odklidí někam do závětří k počítači, jedovatá arogance jim efektivně brání ve styku se zranitelnějšími věkovými kategoriemi."
Teď vážně. S humanitami se běžte vycpat. Ty nikomu nepomohou. Teoretické studium emocí má hodně daleko od jejich skutečného prožívání. To jen pár poblouzněnců se naivně domnívá, že lze lidi převychovávat k jakémusi obrazu "moderního" sluníčkáře. Nelze. Biflováním tzv. humanit dosáhne každý škovnější demagog přesně toho, čeho dosáhnout chce - od třídního boje, až po vyhlazování podřadných národů a etnik (viz vzdělání účastníků konference ve Wansee, vzdělání ministra propagandy Třetí říše, apod.). Jsou dvě věci, které stojí v cestě - vrozená empatie nezničená v raném věku a rozum, který je rozvíjen studiem věd přírodních, nikoliv biflováním humanit a jiných věd popisných.
Já vnímám ty vaše humanity spíše jako prostředek ke kultivaci a k naplnění jiných, než rozumových potřeb. Například potřeby sounáležitosti, potřeby porozumění druhým lidem, apod.
Ano paní Brandtnerová, když se někdo ozve, právníky na něj.
Proč by učitelé měli přemýšlet o tom co dělají? Mají přece školní řád, pravidla a zavedené zvyky. Z interview na DVTV aspoň už víme, že i ty fleky a barvy byly částí zadání.
Nejsem příznivcem veřejného pranýřovaní konkrétních učitelů na internetu, protože i oni mohou být obětí systému, pouze z druhé strany. Vnímám medializaci celé věci otcem jako poslední možnost. Je to konflikt jednotlivce a systému, kde (informovaný) jednotlivec prohrává, jelikož mocenské struktury nenaslouchají a nejsou ochotné o věcech debatovat.
PD "Vzdělaný manipulátor dává najevo lehké pohrdání těmi, kteří nemají stejné vědomosti jako on a podivuje se nad neznalostí ostatních při hovoru o úzce specializovaných tématech, o nichž málokdo něco ví. Vyjadřuje se k nim, jako by šlo o úplnou samozřejmost – cituje data, jména a místa bez jakéhokoliv vysvětlení, aby nás ponechal naší nejistotě. Pokud však hovoří o tématu, které vy znáte velmi dobře, brzy zjistíte, že se mýlí nebo prostě lže.“ Citace citace z Brandtnerová 11. listopadu 2018 14:05
Tajný, už vám nic vysvětlovat nebudu. Snad jen doplním, že k napsání předžalobní výzvy a žádosti o stažení obsahu nepotřebuje průměrně vzdělaný člověk právníka. Mně z rozhovoru na DVTV zase vyplynulo, že otec se o prospěch dítěte ve škole v podstatě vůbec nezajímá, tudíž mi připadá, že učitelku využil jen jako jakousi ikonu zla, protože se mu to tak zřejmě zrovna hodilo pro propagaci svých osobních imaginací, jak by měla/neměla fungovat společnost/škola. Což tedy opravdu velice hrubě zasahuje do práva jednotlivce na ochranu důstojnosti a cti. Nelze nikoho takto zneužívat. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Poměrně otřepaná fráze... A jak může být zveřejnění na internetu poslední možnost, když dotyčný v podstatě všechny možné fáze, jak řešit konstruktivně problém svého nesouhlasu s klasifikací, přeskočil?
Pokud jsem správně zaznamenala, v rozhovoru se hovoří o dekorování částí obrázku, nikoliv o tvoření či mazání fleků a barev. Grafické a vzorové, tedy detailní ztvárňování věcí odpovídá přibližně osmi letům věku vývoje dítěte. Ale toto už vážně dále nechci řešit. To mě pan Pelikán s trpělivostí poněkud přeceňuje ;-)
Jinak jsem nepochopila, proč tady opakovaně bez vysvětlení jako komentář kopírujete část mého příspěvku. Tedy mimo to, že už jste zřejmě zcela jistě každého v diskusi přesvědčil, že dokonale ovládáte klávesy CTRL+C a CTRL+V.
„Teď vážně. S humanitami se běžte vycpat. Ty nikomu nepomohou. Teoretické studium emocí má hodně daleko od jejich skutečného prožívání.“
Také se domnívám, že v případě posouzení, co je dobré a co nikoliv, je na místě se spolehnout v první řadě na instinkt. Toto škola rozhodně nenaučí. Nakonec i emoční řídicí systémy jsou mnohem staršího data než ty rozumové. To jen moralisté a vykutálenci vždycky chtěli druhé oddělit od jejich instinktů, přirozené ochrany, aby se dali dobře a účelově ovládat.
Brandtnerová, tož nevysvětlujte, všem se uleví. Citát o manipulaci sedí na Doležela, snad si toho za sto opakování všimne.
Také se domnívám, že v případě posouzení, co je dobré a co nikoliv, je na místě se spolehnout v první řadě na instinkt.
???
Počkat, nebyl to cermatest? Co na to váš spolubojovník Pavel?
Leda ve vašem světě zřejmě platí, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou. Předpokládám, že podle toho to tam taky tak vypadá.
Nedostává se argumentů, tak zase nastal čas pro výmysly, urážky a nesmysly, což? Bez vysvětlení někoho obviňujete z manipulace, a přitom se sám v předchozí větě dopustíte učebnicového argumentačního faulu (tzn. nepravdy a snahy o diskreditaci – „všem se uleví“). Kéž by to bylo aspoň trochu úsměvné.
V mém světě se, pravda, nediskutuje o tom zda hodnotit obrázek devítiletého dítěte známkou, dokonce ani o tom, zda je skóre dvou testů dostatečným kritériem pro rozhodování o dalším životě lidí.
V mém světě se nenaslouchá nemocným lidem, elitářům a po socialismu nostalgickým starouškům s mesiášským syndromem, při rozhodování o vzdělávání dětí.
V mém světě by nikdo neřekl pitomost jako "S humanitami se běžte vycpat. Ty nikomu nepomohou." Vysmáli by ho. Právem. Vždyť tohle může vážně říct jenom člověk, který tragicky nerozumí světu, respektive jeho velké části. A jiná "odbornice" mu přitakává.
Jsem moc rád, že mohu žít v mém světě a ne v tom vašem známkovacím, měřícím a třídícím.
Málem bych zapomněl.
Pro Doležela a vás.
"Vzdělaný manipulátor dává najevo lehké pohrdání těmi, kteří nemají stejné vědomosti jako on a podivuje se nad neznalostí ostatních při hovoru o úzce specializovaných tématech, o nichž málokdo něco ví. Vyjadřuje se k nim, jako by šlo o úplnou samozřejmost – cituje data, jména a místa bez jakéhokoliv vysvětlení, aby nás ponechal naší nejistotě. Pokud však hovoří o tématu, které vy znáte velmi dobře, brzy zjistíte, že se mýlí nebo prostě lže.“ Citace citace z Brandtnerová 11. listopadu 2018 14:05
Ještěže má ten váš svět, kde se nenaslouchá nemocným a dehonestují staří lidé, maximálně pár metrů čtverečních. (A díky specifickému vkusu této redakce i trochu místa na internetu.)
A Tajný, už se zde taky dopouštíte šikanózního jednání. To je na webu se školskou tématikou docela ostuda, nemyslíte?
Ook? Jejuno.
"V mém světě se, pravda, nediskutuje o tom zda hodnotit obrázek devítiletého dítěte známkou, dokonce ani o tom, zda je skóre dvou testů dostatečným kritériem pro rozhodování o dalším životě lidí."
Co z toho plyne? Inu, že toto není váš svět.
Post a Comment