Tento přehled není soustavnou analýzou Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2019 až 2023 (dále jen DZV). Zaměřil jsem se zejména na obecnější problémy a oblasti, které bývají zpravidla přehlíženy. Naopak jsem se vyhnul konkrétním otázkám a oblastem, kde lze zejména od pedagogické veřejnosti, asociací a odborů očekávat zájem, kritický pohled nebo poučenější stanoviska, než by byla moje (inkluze, podmínky pedagogických pracovníků, ZUŠ atd.).
 |
| Ondře Šteffl (facebook.com) |
Silné stránky DZV
- Nově se objevuje značný důraz na evidence-based policy, dokonce i s konkrétními záměry analýz.
- Je mnohem jasněji určeno, co se myslí pod termín „kvalita vzdělávání“.
Slabé stránky DZV
- Vzdělávání a školství je pojímáno izolovaně od zbytku společnosti, jediným propojením je trh práce. DZV nereaguje na významné proměny společnosti (ani pasivně, ani aktivně).
- I když jde o dlouhodobý záměr, až na výjimky se hledí jen na současný stav (např. zapisování nových škol a oborů podle současného stavu trhu práce) o vzdálenější budoucnosti současných žáků se vůbec neuvažuje.
- Vzdělání a vzdělávání se stále chápe převážně jen v souvislosti s trhem práce a ekonomickou konkurenceschopností, jako příprava pracovní síly. Vzdělávání jako příprava pro kvalitní a plnoprávný život, celoživotní učení, samostatné rozhodování a získávání informací se objevuje jen zcela sporadicky.
-Širší obecná veřejnost, rodiče, žáci, studenti nejsou pojímáni jako partneři. Ignorují se jejich zájmy. Dokonce se nepočítá ani s informováním širší veřejnosti.
-V rozporu s moderními zásadami řízení je kladen přílišný důraz na centralizaci a rozhodování z centra.
- Mnohdy jsou navrhovaná opatření v DZV jen deklarativní (podporovat, navrhnout nástroje, nalézt řešení apod.), ale chybí konkrétní kroky (jak, kdo, kdo zodpovídá, jak bude financováno).
- Nepřehlednost a mnohde i nesrozumitelnost celého materiálu
Silné stránky
Evidence-based policy
V návrhu DZV se termín evidence-based vyskytuje osmkrát. Cože je přesně o osm výskytů víc než v DZV na období 2015-2020. Patrně se plánuje i rozšíření interních i externích analytických a výzkumných kapacit. V některých případech jsou dokonce uvedeny konkrétní plánované analýzy pro potřeby dalšího rozhodování, např. F. 4.2 Výsledky testování (tzv. jednotná přijímací zkouška, MZ, národní zjišťování výsledků žáků/studentů, mezinárodní šetření výsledků žáků) průběžně podrobovat sekundárním analýzám s cílem identifikovat slabá místa, příčiny, souvislosti i možnosti ke zlepšení. Výsledky testování i sekundárních analýz důsledně využívat ke zlepšení kurikulární politiky, při revizích rámcových vzdělávacích programů apod.
Stinnou stránkou je, že v mnoha případech v DZV se zatím stále navrhují opatření na základě dojmů a pocitů a většinou se ani nepočítá s tím, že by se sbírala relevantní data před zavedením opatření, tak aby se mohla později účinnost opatření vyhodnotit (např. D1, D2.4, F1 atd.) Doufejme, že alespoň něco vyřeší Příloha č. 1 Kritéria realizace vybraných opatření, která zatím chybí.
Definovaná kvalita vzdělávání
Ve všech předcházejících strategických dokumentech se objevují výrazy jako kvalita vzdělávání, kvalita výuka, kvalita školy. Bohužel až dosud vždy chybělo vysvětlení, co se tím myslí. Např. ve Strategii 2020 je dokonce jedením ze tří strategických cílů: Podporovat kvalitní výuku a učitele jako její klíčový předpoklad, aniž je ovšem řečeno, co to je kvalitní výuka. To samozřejmě vede k řadě nedorozumění a problémů, a takový cíl není možné naplnit. Většina lidí si totiž myslí, že vědí, co tyto termíny znamenají. Problém je, že každý si to myslí trochu, nebo i úplně jinak. A tak každý cílí jiným směrem. DZV je prvním strategickým dokumentem, kde je jasně uvedeno, co tyto pojmy znamenají. Odkazuje se na materiál ČŠI Kvalitní škola. Jakkoliv to jistě není dokonalé, je to obrovský pokrok proti předchozímu.
Slabší stránkou je, že o kvalitním vzdělávání se v DZV mluví od samého počátku textu, ale co se tím myslí, se dozvídáme jaksi mimochodem až na straně 54. Takže riziko nedorozumění stále hrozí. Je třeba posílit informační hladinu vést osvětu a to nejen mezi pedagogickou, ale i - a možná zejména - mezi rodičovskou veřejností.
Slabé stránky
Izolovaně od zbytku společnosti
V kapitole 1 “Rozvoj společnosti a vzdělávání” se zkoumá v mezinárodním i národním měřítku ekonomický rozvoj a nezaměstnanost. Nic víc! Že došlo k masivnímu nárůstu fake news, že klesá důvěra v dobrou budoucnost společnosti, klesá natalita, rozvíjí se past chudoby, probíhá migrační krize, že došlo k zásadním změnám v politickém rozložení sil, že se společnost polarizuje ve světě i u nás atd. Objevují se další závažné zcela nové sociální jevy, např. sociální sítě, masivní užívání mobilů (zákaz ve Francii), rychle se blížící robotizace a její společenské dopady (v DZV se mluví jen o Průmyslu 4.0 namísto o Společnosti 4.0), prodlužování života, roste víra v hoaxy a konspirační teorie, mění se hodnotové rámce v celé společnosti a dětí a mladých lidí zejména (mileniálové), mění se struktura motivací dětí i rodičů atd. To vše se v DZV pomíjí.
Samozřejmě, že ne vše z uvedeného má mít přímý či nepřímý vliv na obsah, formu, či strukturu vzdělávání. Vzdělávání je ovšem silně provázané s celou společností a tedy i všemi uvedenými jevy, proto je nutné se tím zabývat, analyzovat změny a podle možností tyto jevy v DZV přiměřeně reagovat. Tak, jak se to už například stalo s finanční gramotnosti, částečně i v reakci na narůstající počet exekucí. A podobně jak probíhají pokusy o reakci na některé z hlediska budoucnosti společnosti méně významné změny (pokusy zavést brannou výchovu, pokusy o zvedení dílen a pozemků, pokusy o zvedení filmové výchovy apod.). Za takovými pokusy ovšem vždy stojí nějaká zájmová skupina a MŠMT se tak dostává do vleku takových skupin místo, aby aktivně analyzovalo významné celospolečenské jevy z hlediska dalšího rozvoje vzdělávání.
Nemáme např. u dětí mnohem více a důsledněji rozvíjet kritické myšlení, učit lépe posuzovat pravdivost a kvalitu informací, nebo učit děti jak správně a dobře využívat mobily atd. atd.? U některých z uvedených jevů je zřejmé, že jednou z příčin můžeme hledat i v chabých či nesprávně orientovaných výsledcích vzdělávání celé populace v dávnější minulosti, ale o to tak nejde. Z hlediska DZV je mnohem důležitější, že stát, společnost má jen málo nástrojů, jak na některé z těchto negativních jevů reagovat, a vzdělávání je rozhodně jedním z těch málo, co má, a mnohdy je to nástroj nejsilnější.
DZV nesměřuje do budoucnosti
I když jde o Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání, až na výjimky se hledí jen na současný stav trhu práce, sítě škol, poptávky po povoláních atd. V řadě oblastí (např. na trhu práce) je i čtyřletý cyklus poměrně dlouhý a může dojít k závažným změnám a prognózy jsou nejisté. Mnohem podstatnější ovšem je, že dnešní děti, žáci a studenti budou žít a pracovat ještě za dvacet, čtyřicet či dokonce padesát let, a tedy že by je školy měly vybavovat znalostmi a dovednostmi, o kterých můžeme předpokládat, že jim budou užitečné i v takto dlouhém horizontu. To se týká například revize RVP. Podobně i struktura školství resp. síť škol by měly být budovány s ohledem na dlouhodobý horizont. To vše je ovšem extrémně komplikované v situaci, kdy Česko nemá prakticky žádné věrohodné dlouhodobé strategické dokumenty. V obou případech, tedy co se týká obsahu vzdělávání i struktury vzdělávání lze ovšem očekávat, že rychlost změn ve společnosti se bude dále zvyšovat, že poroste rychlost technologických změn i jejich dopadů. Tudíž bude stále obtížnější dosavadními postupy na tyto změny reagovat. Z toho důvodu by bylo žádoucí usnadňovat změny, vytvářet pružnější obsahy i struktury. V RVP např. ponechat už i na základní škole výrazně větší volitelnost ze strany školy i žáka, strukturu oborů středních škol zjednodušit a zpružnit atd.
Pouze trh práce
Vzdělání a vzdělávání se stále chápe téměř výhradně (výjimky se v textu najdou) v souvislosti s trhem práce a ekonomickou konkurenceschopností, jako příprava pracovní síly. Vzdělávání jako příprava pro kvalitní a plnoprávný a plnohodnotný život, celoživotní učení, samostatné rozhodování a získávání informací se objevuje jen zcela sporadicky.
Přitom řada zásadních událostí v poslední době (viz bod Izolovaně od zbytku společnosti) se týká jevů, které nemají (jen) ekonomické pozadí, ale jde i o otázky identity, o kulturní války atd. Tvářit se, že společnost je jen ekonomika, že lidé jsou jen zaměstnanci nebo zákazníci, a že vzdělání má jen kvalifikační úkoly je nepochybně zúžené a omezené vidění celého problému. A to zejména v době, kdy již lidé v práci tráví menšinu svého (bdělého) času a tento podíl bude velmi pravděpodobně stále klesat. Takový přístup ke vzdělávání je navíc v přímém rozporu s platným školským zákonem, §2 odstavec (2) Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména
a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života,
b) získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání,
c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost, atd. DZV je koncipováno, jako kdyby jediným cílem vzdělávání byly ty vyznačené části. Přitom je z vývoje společnosti zřejmě, že deficity například v uvedených bodech a) a c) jsou značné a že často představují pro další vývoj společnosti větší riziko než dílčí či strukturní nedostatky v přípravě na výkon povolání.
Na samém počátku DZV se sice píše: „Dnešní doba přináší potřebu reagovat na mnoho změn, které rychle přicházejí. Na změny společenské, technologické, ekonomické, kulturní, ale i na změny, které s sebou přináší digitalizace a globalizace. Musíme průběžně sledovat nejen trendy a poptávku po dovednostech, podporovat rozvoj kvalifikace, konkurenceschopnosti, dovedností i kompetencí, prosazovat rovnost, sociální soudržnost, ale také budovat vztah ke vzdělávání a vzdělání.“ Ale v dalším textu už je tento zásadní přístup již omezuje jen na kvalifikaci a konkurenceschopnost.
Ignoruje se širší občanská veřejnost
Širší občanská veřejnost, rodiče, žáci, studenti nejsou pojímáni jako partneři. Ignorují se jejich zájmy. Dokonce se ani nepočítá ani s informováním širší veřejnosti. Na str. 7 se DZV hlásí k doporučení OECD. Úspěšné vzdělávací systémy zkoumaných zemí se dle OECD vyznačují například těmito předpoklady:
● Míra působení vedoucích představitelů zemí na občany – přesvědčení občanů o významnosti investování do budoucnosti prostřednictvím vzdělávání, nikoli prostřednictvím investic s okamžitými výnosy.
● Vnímání vzdělání jako hodnoty – navzdory snahám o snižování nerovností ve vzdělávání stále dochází k opakované selekci dětí, žáků, studentů již v relativně brzkém věku, což vede k představě, že pouze někteří mohou dosahovat výborných výsledků. V zemích, v nichž je zastáváno přesvědčení, že všichni mohou splňovat vysoké standardy, nedochází ke třídění lidského talentu, ale k jeho rozvoji.
Očividně jde v obou přídech o přesvědčení občanů, celé společnosti. Navzdory tomu se s podílem občanů, rodičů, žáků a studentů na rozvoji školské politiky a vzdělávání nikde v DZV nepočítá. Dokonce i v části L. Řízení školského systému, kde je stanoven prioritní cíl Oblast informačních nástrojů řízení školského systému se vůbec nepočítá s tím, že by občané, rodiče, žáci, studnou vůbec dostávali nějaké informace. Jakékoliv prvky osvěty mezi občany, spolupráce, hledání podpory zcela chybí. Přitom vzdělávání je veřejná služba, má sloužit občanům a opačně občané zejména rodiče mají na podobu vzdělávání velký, i když často nepřímý vliv a bez jejich podpory jsou jakékoliv větší změny nemožné.
Přílišný důraz na centralizaci
V rozporu s moderními zásadami řízení je kladen přílišný důraz na centralizaci a rozhodování z centra. V DZV se píše „Dnešní doba přináší potřebu reagovat na mnoho změn, které rychle přicházejí.“ Pokud je třeba rychle reagovat na změny, tak centrální hierarchické řízení a to ještě ve dlouhém čtyřletém horizontu tomu brání a překáží. Dobré reakce na změnu se rodí z diverzity, pružnosti, vysoké autonomie na nižší úrovni, subsidiarity, ne z jednotného velení. To konstatují a dokládají všechny moderní teorie řízení.
Často jen deklarativní, chybí „jak“
Mnohdy jsou navrhovaná opatření v DZV jen deklarativní (podporovat, navrhnout nástroje, nalézt řešení apod.), ale chybí konkrétní kroky (jak, kdo, kdo zodpovídá, jak bude financováno) a to i opatření v tabulkách na konci každé kapitoly DZV. Jsou mnohdy natolik obecná, že vypadají spíš jako zbožná přání. Jen namátkou: v bodě C1. 1 Nalézt efektivní řešení situace, C. 1.3 Začleňovat nové technologie do výuky, C. 1.5 Systematicky podporovat učitele při implementaci inovovaného kurikula atd.
Nepřehledné
Celkově je DZV nepřehledné, mnohé myšleny se na různých místech opakují, v některých částech převažuje úřednické ptydepe a text je místy i nesrozumitelný (zejména část A). Stejnou informační hodnoty by měl i materiál poloviční délky. Celkem dobré jsou tabulky na konci kapitol.
9 komentářů:
S panem Štefflem vcelku souhlasím. Poznamenávám, že za situace, kdy MŠMT dlouhodobě není schopno (ochotno?) vytvořit plnohodnotný Národní program vzděláváví (tzv. Bílá kniha... z r. 2001 jím z více hledisek není, ač se to na stránkách MŠMT tvrdí) MŠMT, myslím, již tradičně lže i v názvu zde diskutovaného dokumentu:
Dlouhodoby záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2019 až 2023
Čtyři roky - to je pro záměry MŠMT "dlouhá doba"? To by mne tedy zajímalo, s jakými obdobími v MŠMT pracují při krátkodobých a střednědobých záměrech. Pro naše MŠMT je zřejmé střednědobý záměr asi tak na jeden rok a krátkodobý záměr asi tak na jeden měsíc? Obávám se, že někteří pštrosi s hlavou v písku by možná mohli mít na nékteré věci větší nahled, než jaký mají ministerstí úředníci z paláce v Karmelitské,,, :)
Ví někdo, co je to dobré vzdělání, k čemu má člověku být a jak se k tomu má jeden dostat?
Je vzdělání exklusivní komodita? Nebo je pro všechny? Je určeno k tomu, aby "investor společnost" měl lidi do profesí, které zrovna potřebuje? Je k něčemu lidem samotným? Je to schopnost nalézt a udržet dobré zaměstnání? Je to schopnost nalézt a vykonávat zaměstnání, které jednoho naplňuje? Je to schopnost činit informovaná rozhodnutí? Je to schopnost identifikovat a rozvíjet své specifické předpoklady do nejvyšší možné míry? Je to míra odbornosti, a/nebo schopnost nalézt souvislosti, smysl a interpretovat dění? Je to určitý objem naučených částí poznání? Je to pochopení fungování světa? Je to míra dosažené soběstačnosti a/nebo osobního štěstí?
Ví někdo, co je to dobrá škola?
Je to škola, jejíž absolventi jsou nejvíce přijímáni do vyšších stupňů vzdělávání? Je to škola, kde se děti cítí dobře a kam chtějí chodit? Je to škola se kterou jsou spokojení rodiče? Je to škola, kde jsou spokojeni učitelé? Je to škola, kde jsou učitelé přísní, ale naučí? (Co přesně naučí, jak naučí a co s tím naučeným lze dělat, je potřeba specifikovat) Je to škola, kde je ve třídách při výuce ticho? Je to škola, jejíž žáci zdraví dospělé? Je to škola s vyplněnými tabulkami, která se vždy vejde do rozpočtu? Je to škola s nízkou fluktuací a nemocností učitelů? Je to škola s větším počtem učitelů mužů než dva? Je to škola s nízkým výskytem úrazů, šikany či vandalizmu? Je to škola s mnoha cenami z olympiád? Je to škola s mnoha mimoškolními aktivitami?
Ví někdo, co je dobré vzdělávání?
Je to proces efektivního a měřitelného přenášení vybraných dat z množiny veškerého poznání do hlav žáků? Je to inspirativní a motivující proces seznamování žáků se světem? Je to kontrolovaný a usměrňovaný rozvoj myšlení, emocí a vůle? Má dobré vzdělávání obsahovat důležitý výchovný a sociální rozměr? Má být vzdělávání pedocentrické, učitelocentrické nebo státocentrické?
Ví někdo, kdo je dobrý učitel?
Je to učitel, který často jezdí na školení? Je to učitel, kterého mají děti rády? Je to učitel, který naučí to, co je obsaženo v osnovách? (Je potřeba definovat "naučí"). Je to učitel, který kašle na osnovy a systém a jede si svou inovativní výuku? Je to učitel, který inspiruje i uličníky a flákače k zájmu o předmět a školu? Je to učitel, který nemá konflikty s rodiči? Je to učitel, který má papíry vždy v pořádku a nemá konflikty s vedením? Je to učitel, který často a rád organizuje školní výlety a exkurze? Je to skutečný certifikovaný odborník ve svém oboru? Je to nadšenec s ideály? Je to schopný vychovatel?
Ví někdo, kdo je dobrý ředitel?
Ví někdo, co je dobrý zřizovatel?
O tomhle by měla být vedena debata za účasti veřejnosti, akademiků, pedagogů, politiků. Před pětiletkami.
to je pořád filozofování a diskutování,stát musí stanovit pravidla pro školy státní a pro soukromé,pro stání standard učiva,pravidla pro učitele a řídit musí školy prostřednictvím okresních škol úřadů,u škol soukromých musí stát trvat pouze na několika zákl věcech jako je např aprobovanostjinak je vše ve správě a režii majitele,jak je to prosté....
Víte, .. myšlenky a řeči a plány mají být mostem k činům. V tom našem podivném škoství se teprve teď budou učit ředitelé strategicky plánovat školu a rozvíjet kompetence učitelů, kteří to už dávno mají učit děti. Připadá mi to všecho jako bajka o Baronu Prášilovi, který mě nejvíce v dětství hrdinsky udivil, když se zvedl za vlastní cop z močálu. To se teď chce po školství.
Tajný učiteli, ty přinesené otázky jsou všechny uzavřené a zavánějí jednoznačnou odpovědí, ale nevedou k přemýšlení nad možnostmi. Snad až ta poslední věta, jestli to nemělo být už dávno zkoumáno, .. před pěliletkami. Tady je iroinie na opravdu na místě. Ale současným teoretickým stratégům snícím o silné kultuře školy to moc nenapoví. Dobré vzdělání a dobrá škola je pak jen ta, že člověka od hlubších poznání do budoucna vlastně neodradí. Když se to škole a učitelům podaří, díky Bohu i za to.
perspektiva prl nejbližších 20-25 let je jasná-země montoven,takže potřebujeme tři skupiny vzdělanách lidí:
1/lékaři,manageři,právnívo,it-vš vzdělíní
2/pracovníci služeb-vyšší a nižší střední
3/pracovníci montoven-nižší střední
roste víra v hoaxy a konspirační teorie
Pane Šteffle, jak jste přišel na tuhle konspirační teorri?
Přesně jak bylo řečeno. Proč tohle nebylo už před lety?
Dnes je pozdě. Začít zkoumat co je dobrá škola a co je dobrý učitel po dvaceti letech podpory těch špatných učitelů tedy zavalování těch dobrých zbytečnou administrativou a prací a jejich vyštváváním ze škol. V době, kdy učitelé některých aprobací nejsou a nebudou je trochu pozdě řešit, co je dobré vzdělávání. K čemu vám bude, když nebudete mít nikoho, kdo by je zajistil. Vychovat dobrého učitele trvá spoustu let a začít se musí od učitelských vzorů už na ZŠ. Myslet si, že předdůchodce s fabriky se rozhodne stát učitelem a během dvouletého rychlokurzu z něj uděláte Komenského je naivní.
To co mi tam chybí je opravdu masivní podpora dobrých učitelů na školách a dobrých ředitelů, podpora lidských zdrojů. Podora učitelské profese jako takové. Bez toho to zůstane jen cárem papíru, zdroj projektů a dojení peněz EU a státního rozpočtu a zdroj obživy úředníků a teoretiků.
Budoucnost je v technologiích. Buďto budeme technologie ovládat nebo budou technologie ovládat nás. Vše závisí na výchově a vzdělávání dalších generaci.
Školský zákon 561/2004 Sb.
Poslední změna zákona: 1. 9. 2015
Vzdělávací programy
§ 3 Systém vzdělávacích programů
(1) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") zpracovává Národní program vzdělávání, projednává jej s vybranými odborníky z vědy a praxe, s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a s kraji a předkládá jej vládě k projednání. Vláda předkládá Národní program vzdělávání Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu ke schválení. Národní program vzdělávání rozpracovává cíle vzdělávání stanovené tímto zákonem a vymezuje hlavní oblasti vzdělávání, obsahy vzdělávání a prostředky, které jsou nezbytné k dosahování těchto cílů. Národní program vzdělávání ministerstvo zveřejňuje vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup.
http://zakony.centrum.cz/skolsky-zakon/
Úvodem mi nedá nezopakovat zákonnou realitu, která je popsána ve školském zákoně již od roku 2004, konkrétně v jeho § 3 odst. 1: „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zpracovává Národní program vzdělávání, projednává jej s vybranými odborníky z vědy a praxe, s příslušnými ústředními odborovými orgány, příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností a s kraji a předkládá jej vládě k projednání. Vláda předkládá Národní program vzdělávání Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu ke schválení. Národní program vzdělávání rozpracovává cíle vzdělávání stanovené tímto zákonem a vymezuje hlavní oblasti vzdělávání, obsahy vzdělávání a prostředky, které jsou nezbytné k dosahování těchto cílů. Národní program vzdělávání Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zveřejňuje vždy způsobem umožňujícím dálkový přístup.“)1
Zákon tak zavedl zcela nový pojem – Národní program vzdělávání, velmi přesně definuje důležitý procesuální faktor a zákonný postup k dosažení přijetí takového dokumentu.
https://www.eduin.cz/clanky/narodni-program-vzdelavani-aneb-skolsky-yeti/
Proč MŠMT zjevně záměrně nepravdivě dodnes tj. do roku 2018 nazývá tzv. Bílou knihu z roku 2001 Národním programem vzdělávání (NPV), když tento dokument nebyl vytvořen a přijat zákonným postupem podle školského zákona z roku 2004?
http://www.msmt.cz/reforma-terciarniho-vzdelavani/bila-kniha/narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice-bila-kniha-2001
PROČ MŠMT LŽE, ŽE MÁME NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ, KDYŽ HO NEMÁME? PROČ MŠMT NAZÝVÁ ČTYŘLETÝ ZÁMĚR ZÁMĚREM DLOUHODOBÝM?
budoucnost není v technologiích,technologická společnost se dostala do slepé uličky,technologie začaly působit sebedestrukčně,tento "pokrok" se musí zbrzdit, technologický progres ve zdravotnictví nikdy nezvítězí nad technologickým progresem chorob
Okomentovat