„Víte, my máme určité bariéry. Kdybychom udělali opravdu zásadní změnu, tak to učitelé nepřijmou, budou ji ignorovat. To je vyzkoušené. Směřujeme k tomu, aby škola žáky inspirovala a neodrazovala, ale musíme to dělat tak, aby to byli schopni akceptovat učitelé, ale i jejich učitelé na pedagogických fakultách,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny Olga Kofroňová z Národního ústavu pro vzdělávání.
 |
| Olga Kofroňová (repro ČT) |
Zdá se, že mnozí učitelé a ředitelé po někdejších osnovách volají.
Ano, někteří volají, ale nelze říct, že většina, protože spoustě škol, zejména těch inovativních, volnější rámec vyhovuje. Dali si práci se svým programem, chrání ho a jsou s ním spokojeni. Takže žádný návrat k podrobným osnovám, ani kdyby po něm někdo volal. Školy musí dostat nějaký prostor pro vlastní názor a kreativitu.
Není to tak, že učitelé preferují to, co se dá snadno oznámkovat?
Je to tak, ale to není věc učitelů. Učitel se přizpůsobí situaci. Například testování. Vůle testovat je u nás pořád poměrně silná a testovat nelze všechno. Nejjednodušší je testovat znalosti. Větu vedlejší předmětnou, přísudkovou.
Není to dokonce tak, že opravdu důležité pro život je to, co se nedá testovat? A naopak?
Na tom bezesporu něco je. Proto se snažíme doporučovat komplexnější hodnocení například na základě portfolií žáků, do kterých se nepromítají jen znalosti, ale i jejich uplatnění v reálném kontextu.
Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách
33 komentářů:
pravidla musí být jasná,ve školách státních,státem dané závazné státní osnovy. a ve školách soukromých bezbřehá kreativita bez osnov,jinak to do budoucna ani nejde
Vlasní názor máme všichni, vhled so komplexní situace a pravdu jenom někteří. Ve školách a ve školství je hlavní problém v tom, že způsob řízení školy je princiálně někde jinde než podmínky pro rozvoj profesionality učitele a pro kompetencí. Spor je o dvou modelech, byrokratickém a edukačním. Učitelé mají zkušenost byrokratickou, ve které musí navíc produkovat spoustu "výrobků", které kompetenční edukaci v podstatě brání. Z principu mocenského kontrolního modelu, ve kterém vyrůstali a pracují, nemůžou myslet a konat kompetenčně tak, aby to mohli předat žákům. 1/3 úbytku kmenového učiva je ještě málo, musí se stát zcela něco zásadnějšího. Lidé s "byrokratickými dovednostmi" na to ale nemůžou přijít. Jejich většinová inovace je zakousnuta do kořenových principů konformní jistoty a testování povrchových znalostí a jevů ..
Opět vágní pojmy a prohlášení.
Co to je "opravdu důležité pro život"?
Co se nedá testovat?
Pokud si stát neuvědomí, co po čkole za své peníze vlastně chce(hlídat děti či něco naučit) a kolik za to je schopen zaplatit(tomu bude odpovídat kvalita pracovníků), nehneme se z místa.
Nejdůležitější pro koho, pro co, k dosažení čeho?
Tato tendence k přetvoření školy na výchovnu, cvičebnu komunikačních dovedností a tvořírnu postojů, se nám krutě vymstí. Absolutně ztratíme konkurenceschopnost. A proč vlastně? Protože pár dramturgů, zelených aktivistů, pseudofilosofů a komentátorů má dojem, že důležité pro život je umět dobře a o čemkoliv žvanit? Kdo tvoří hodnoty, které jsou ceněné na skutečném trhu? Po čem existuje skutečná, nikoliv úřednicko-čerpačská poptávka? Po schopnosti řešit problémy. Po znalostech vedoucích k aplikacím v reálném životě. Po optimalizaci procesů, po automatizaci, po bezpečnosti. Kvalitní novináři a komentátoři, dramaturgové, spisovatelé, to vše jsou velmi důležité a náročné profese, ale poptávka po nich je velmi omezená. Stát se k prosperitě a vysokému životnímu standardu prostě neprokomentuje. To, co bude určovat naši pozici na světovém trhu a naši konkurenceschopnost, budou naše výrobky a naše přidaná hodnota. Trapně působí hořekování aktivistů, že jsme montovnou a že k prosperitě je třeba jakýchsi bájných vlastností, jakými jsou např. kritické myšlení, schopnost se učit, schopnost se přizpůsobit a schopnost si utvořit názor. Obzvláště v kombinaci s kritikou triviálních požadavků maturity. Otázkou je, zda je možné jim to mít za zlé, když se nikdy do reálného výrobního provozu nedostali, nerozumí mu a vycházejí z toho, co jim říkají marketingové brožurky vytvořené v rámci dotačních programů neziskovek, či státem placených institucí, jako jsou kupříkladu školy.
Pavel Doležel: Dokonce i kvalitní novinář, dramaturg či spisovatel potřebuje pracovní návyky, budované klasickou školou, například poctivě si ověřit informace, odlišovat domněnky a názory od faktů atd.
Jenže kolik je u nás kvalitních novinářů...
Revize RVP probíhá netransparentně...
https://www.pedagogicka-komora.cz/2018/03/aktualni-tema-revize-ramcovych.html
Tak nějak cítím, že výsledek revize RVP bude ještě větší paskvil, než jsme čekali.
Jinak nelze nesouhlasit s p. Doleželem, že se tyto "nové" názory snaží předělat školy na montovnu těch správných názorů.
A tak nějak cítím, že fejkňůvs a kdejací ti trolové a elfové(Kartous to téměř dovedl k dokonalosti) to dovedou na...
dno Vltavy.
Revize RVP by měla zadat povinné učivo a pojmenovat to tak, že to, co je dáno, žáci zvládnou. A podle toho by měli být hodnoceni.
Pan Doležel to vystihl. To je ten problém dneška. Po sto letech existence státu se pseudoelity snaží zničit naši konkurebceschopnost a budoucnost. To co se děje nejde vysvětlit jen hloupostí.
Co se týká revizí RVP je otázka, zda jsou revidovatelné. Zatím to vypadá na hektické tvoření bez cíle se snahou o slovní průjem. A toho se bojím nejvíc. Místo jasných kontrolovatelných požadavků co má žák zvládnout se budou přejmenovávat pojmy a zavádět další klíčové kompetence. Hlavní problém dneška je v tom jestli najdou někoho, kdo bude ochoten případné hlouposti realizovat. Problém už není motivace žáků(ta je neustálým rozvíjením definitivně pryč), ale motivace učitelů.
Je třeba jasně říct, co stát vlastně chce, za co zaplatí a co se stane, když žák dané úkoly nezvládne. Druhá možnost je, že stát hodí školství přes palubu, školy zprivatizuje a bude se za vzdělání platit.
Naprostý souhlas s panem Vaňkem. Mám takový pocit, že zde, tak jako v mnoha jiných odbornějších oblastech, zejména ve společenských vědách, nejsou věci takové, jaké se zdají být na první pohled. Deklaratorně za rovnost ve formě rovných startovacích čar, práv na porozumění čemukoliv pro kohokoliv bojují nejrůznější ti Petrové, Lippmannové, tajní učitelé, Komárkové. Jenže ten jejich boj nutně povede k vyšší míře privatizace školství a tím ke konečnému naplnění toho, proti čemu (snad v dobré víře, ale v totálním nepochopení) bojují. Až budou školy soukromé, tak se jich už nikdo nebude chodit ptát co má žák umět. Školství nebude ani rovné, ani spravedlivé. Nebude se v první řadě posuzovat výkon a schopnosti, ale jestli na to rodiče mají, či nikoliv. Školství bude dvou-, tří-, čtyř- a možná i pěti-rychlostní. Na ty nejchudší zbyde mizerná veřejná služba. Elitní školy si budou vydávat vlastní elitní certifikáty a budou do nich chodit děti motivované, schopné, pracovité a inteligentní a nebudou se patlat s nějakou inkluzí a jinými sociálně-utopickými experimenty. Stát postupně ztratí kontrolu nad elitními školami - to jak budou vrcholné funkce ve státní správě a politice postupně zabírat jejich absolventi, kteří si budou své výjimečnosti dobře vědomi. Pak už názory nějakých tajných, nějakých Lippmannů, Petrů a jiných sluníčkových pseudorovnostářů nikdo nebude řešit, protože ty tolik vzývané alternativy se stanou pouhými business plány a pánové pochopí, že šanci na dlouhodobé přežití na volném trhu u nás bude mít velmi málo z nich. Ano, pánové konečně uvidí, jaký je rozdíl mezi tím, když se snaží vnutit nějaké své menšinové představy státu s tím, že mají domnělé právo na to, aby se to zacvakalo z eráru a tím, kdy budou muset jejich výplody přežít na volném trhu, kde si každý rodič rozmyslí, jestli dá dítě do cvičebny názorů, nebo do školy, kde se maká a výkon se hodnotí objektivními metodami a panuje tvrdá konkurence.
Odpovědí na to, proč opuštění selekce a snaha o to, aby se každý mohl tvářit jako vzdělanec a nebylo metod, kterak tento stav ověřit, postupně povede k privatizaci školství, jest tzv. signalizační teorie (viz třeba Stručné shrnutí), která byla mnohokrát úspěšně ověřena v praxi. Samozřejmě, nejde o přírodní zákon, takže to nefunguje pro všechny a na věky, ale statisticky to podobně, jako třeba Okunův zákon, funguje a je to logické. Snaha signály potlačit, znemožnit, zašlapat do země, aby nikdo pokud možno nemohl dostat informaci o "nekvalitě", je bojem proti přirozenosti lidí. Kdysi zkoušeli ve spojených státech podobní Petrové a Komárkové nařídit zaměstnavatelům, aby se při pracovních pohovorech neptali žadatelů na jisté "zakázané" informace. Výsledkem bylo to, že žadatelé o sobě sami tyto informace poskytovali, pokud pro ně neplatila ta nejméně příznivá možnost. Proč? Inu proto, že tento signál jim dával výhodu. Kdyby ho totiž nepodali, byli by automaticky považováni za ty s nejméně příznivou možností. A konečně stav byl takový, že ačkoliv zákon zakazoval se na jisté osobní informace žadatelů ptát, nakonec prakticky nebyl žádný rozdíl mezi stavem před a po. A takto to bývá často, když se sociální "inženýři" většinou bez znalosti fungování světa a společnosti, snaží dosáhnout svého sluníčkového ideálu. Já to nazývám bojem proti realitě.
doležal/ to že u nás nejsou soukromé školy je naše tragedie,již nejsme v rovnostářské komunistické společnosti,žijeme v kapitalistické navíc globální,potřebujeme školství státní a soukromé,mantra,že soukromé školy jsou pro bohaté jest nesmyslná,ano,jsou takové,ale jsou i pro nebohaté,na takové jsem učitel,žáci byli trojkaři a čtyřkaři a rodiče je tam dávali proto,abychom je vycepovali a něco z nich udělali,na té škole se učilo,nikam se nelozilo,nic se neprojektovalo,tam se pouze učilo a učilo,doblba učilo,nikdy jsem tak nemakal jako tam,rodiče nyli převážně z dělnického prostředí a školné 1500 byly peníze ale pro dobro svých dětí ,alew ten pakl cigár a pulitr rumu na ně obětovali
bohužel jsem musel po pěti letech odejít,kvúli dojíždění mne stálo mě 2000 měsíčně autem a 1800 leden-únor busem,ale dokud jsem mohl autem,obětoval jsem to,pak jsem musel přestat řídit a busem jsem to nezvládal,přešel jsem na školu ve městě dvě ulice od baráku a to byla tragedie: pořád nějaká administrativa,buzerace,pořád se někam lozilo,pořád jsem na něco vybíral,z 8 hodin dějepisu jsem odučil 2,prokjektové dny-tragedie,kdy se celá škola hravě flákala,výlety za selfíčkem do koncentráku,ty jsem odmítl a ihned získal pověst nacisty ,úmorné dvouhodinové porady,akční porady o velké,nájezdy rodičů,když jsem je odpálkoval tak mazali do ředitelny,ředitel přixosranej,pořád se mě ptal " a vám se u nás nelíbí" nebo "to bychom si nerozuměli",známkovací vzorec 1,2,2,3,povolená obsence 30% a tohle se provozovalo na státní škole ,za státní peníze....
Zatím probíhá únik před inkluzí po českém způsobu formou víceletých gymnázií a části soukromých škol. Jako pragmatik se samozřejmě kloním k názorům pana Doležela a Vaňka. Společnost nemůže prosperovat díky neustálým diskuzím, ale je potřeba tvrdé práce především tam, kde se vytváří hodnoty. Nelze donekonečna vyrábět jen v zemích s nízkými náklady. Navíc revoluce 4.0 vyžaduje odborníky s přírodovědným vzděláním. V současnosti jdeme právě opačným směrem. Revize RVP zatím potvrzuje tuto skutečnost. A navíc se vytváří tajně.
Laimes - taky jsem učil na soukromé škole.
Děti převážně z manažersko-podnikatelsko-lékařských rodin. Pár z učitelských, nějací soukromí zemědělci. Z dělnických tuším nikdo.
Jinak děti normální, nestěžoval jsem si. Motivace ke studiu se těmi penězi nijak nezvedla.
Vybavení pomůckami mizerné - nějaké staré vyřazené z okolních základech, něco vyrobili sami kantoři. Porady úmorné, často a o ničem, na obou dalších školách (veřejné) to bylo o dost lepší. Akce (ježdění někam) byly taky.
Patronem zkoušení byl občas kníže Potěmkin.
A přitom to byla (zvláště na poměry soukromého školství) dobrá škola. Co jsem slyšel od kolegů z jiných soukromých škol, měl jsem lepší peníze a lepší děti. Práce ovšem bylo šíleně; povinnost vytáhnout každého žáka nahoru ve třicetičlenné třídě sežere velmi mnoho času. Pokud někdo nemá rodinu, tak se to dá, ale jinak ne.
"Je potřeba tvrdé práce tam, kde se vytvářejí hodnoty"
Kde se vytvářejí ty hodnoty?
Jako ve škodovce (volkswagen)
nebo v prazdroji (asahi group)
nebo v ocelárnách (tata boys)
nebo v amazonu (amazon)
nebo v seimensu, microsoftu, hp, toshibě, applu, googlu
A koruny ze zisku z té tvrdé práce plynou davaj na zachod. Bystré hlavy z univerzit rovnou jakbysmet. Rozprodáno bylo pragmatici. Znárodnit již nelze. Montovna budě. Jak ty bystré hlavy ze socialistických časů, kdy titul eště něco znamenal a vzdělání bylo opraudové zachránili národ před komunismem, zajistili prosperitu ....
„Dokonce i kvalitní novinář, dramaturg či spisovatel potřebuje pracovní návyky, budované klasickou školou, například poctivě si ověřit informace, odlišovat domněnky a názory od faktů atd.“ (Petr Portwyn)
Souhlasím. A úplně to stejné můžeme napsat o učiteli. Pokud chce někdo zařadit, dejme tomu, projektovou výuku, měl by ne-li perfektně, tak zcela jistě velice dobře umět učit, mít znalosti. Nejdříve stavba, potom nadstavba - logické. Co tak pozoruji, vidím pravý opak. Uchylují se k ní ti, co běžnou výuku kritizují a podle mého názoru ani dobře nezvládají. To samé v bledě modrém platí pro kreativitu. A samozřejmě i další věci. Vlastně bych řekla, že ti lidé většinou ani nechápou význam těchto pojmů. Výsledky takových „inovátorů“ školství pak dobře popsal diskutující laimes ve svém komentáři 28. listopadu 2018 10:26.
No a někteří inovátoři výsledky mají. A někteří "opravdoví" učitelé zas ne. Jejdanenku to se nám to nějak šmodrchá. Babo raď.
"No a někteří inovátoři výsledky mají. A někteří "opravdoví" učitelé zas ne. Jejdanenku to se nám to nějak šmodrchá. Babo raď."
Přesně tak. Inovátoři výsledky mají, jenom je nesmíte chtít měřit, nebo objektivizovat. Voni maj výsledky tak ňák autoevaluací. A to jsou pane výsledky světového kalibru. Jenom proboha žádná objektivní měření, soudruzi! Žádné porovnávání, žádné třídění. Nanejvýše slovní hodnocení ve formě pochvaly, poděkování a razítka se sluníčkem.
"A koruny ze zisku z té tvrdé práce plynou davaj na zachod. Bystré hlavy z univerzit rovnou jakbysmet. Rozprodáno bylo pragmatici. Znárodnit již nelze. Montovna budě. Jak ty bystré hlavy ze socialistických časů, kdy titul eště něco znamenal a vzdělání bylo opraudové zachránili národ před komunismem, zajistili prosperitu .... "
Pane vachmajstr, voni sou hlava...
Koruny ze zisku plynou odjaktěživa v kapitalismu majitelům. Kdo jsou koncoví majitelé se velmi často neví. Nebyl u nás přijat zákon o uživatelích koncových výhod, tak jako třeba na Slovensku, ale ono ani to definitivní majetkovou strukturu nerozkryje, když se ví, jak na to. Takže korunky třeba plynou k nám, jen nevím, jak to souvisí s tím, kde se vytvářejí hodnoty a po čem je poptávka.
A pak tady máme hodně Čechů, kteří vlastní firmy v zahraničí a plynou jim z toho dividendy. A hodně lidí také investuje do investičních fondů, které jsou vlastníky velké části mnoha firem, podobně jako důchodové fondy. Vono to není úplně takové, jak je to vidět z toho venkovského kumbálku stárnoucího nerudného sluníčkáře.
Pokud jde o firmy, které jste vyjmenoval, pak ano, ve všech těchto firmách se vytvářejí produkty, po kterých je koupěschopná poptávka na trhu. Narozdíl od umělých nesmyslných výstupech placených z úředníky rozdělovaných erárních fondů, jejichž jediným smyslem je zaměstnat na trhu nezaměstnatelné, jejichž počet se díky vám podobným rapidně zvyšuje. Lepší blbě žvatlat v neziskovce za peníze z jedné kapsy eráru, než blbě žvatlat v hospodě za peníze z druhé kapsy eráru, že jo.
oprava: výstupech -> výstupů
"doležal/ to že u nás nejsou soukromé školy je naše tragedie,již nejsme v rovnostářské komunistické společnosti,žijeme v kapitalistické navíc globální,potřebujeme školství státní a soukromé,mantra,že soukromé školy jsou pro bohaté jest nesmyslná,ano,jsou takové,ale jsou i pro nebohaté,na takové jsem učitel,žáci byli trojkaři a čtyřkaři a rodiče je tam dávali proto,abychom je vycepovali a něco z nich udělali,na té škole se učilo,nikam se nelozilo,nic se neprojektovalo,tam se pouze učilo a učilo,doblba učilo,nikdy jsem tak nemakal jako tam,rodiče nyli převážně z dělnického prostředí a školné 1500 byly peníze ale pro dobro svých dětí ,alew ten pakl cigár a pulitr rumu na ně obětovali"
To jste si malinko popletl. To jste pracoval nikoliv na soukromé škole, ale na "soukromé" škole, kterou z větší části stejně financuje stát.
Skutečnost, že na veřejné škole je všeobecná válenda za erár, není otázkou vlastnictví, ale otázkou výběrovosti - nemakáš, nemáš výsledky, tak uvolni místo někomu šikovnějšímu, snaživějšímu. Když ale tadydle soudruzi chtějí rozdávat maturitu s rodným listem a studium umožňovat všem na košt, tak to se pak nedivme, že na to všichni kašlou. Zaveďme povinou maturitu z matematiky, zaveďme cut-off score na výběrových školách a to uvidíte, jak budou makat. A když ne, tak je hned nahradí někdo šikovnější. O tom je ten kapitalismus a konkurenční prostředí. I v kapitalismu ale všude na světě existují veřejné služby. A podle mého mínění, je kvalitní, efektivní a kontrolovaný veřejný vzdělávací systém, v němž společnost umožňuje studium těm schopným a snaživým, mnohem efektivnější a ve výsledku spravedlivější, než ty systémy typu zaplať a budeš z boží vůle otitulován. Společnosti to umožňuje mnohem lépe využívat přirozený lidský potenciál.
jistě souhlasím,u nás soukromé školy nemáme,všechny školy u nás jsou financovány státem,přesto se prostředí školy státní a soukromé liší,zvláště pokud soukromá škola, nemá vlastní budovu a musí platit vysoký nájem,já byl se soukromou kde jsem učil spokojem,ale táké znám soukromou školu kam chodila dcera,byla kvalitní protože jí ředitelovala býv ředitelska gymnázia (vyhozená za bouřlivých rev dnů),přetáhl asi tři kantory a jelo to,když odešla do penze,nastoupil ambiciozní hoch,který tu školu během dvou sezon zničil,
Souhlas. Já bych měl rád veřejný vzdělávací systém co nejkvalitnější, aby schopní a pracovití lidé neměli potřebu si připlácet. Že si chtějí připlácet ti, kteří zaostávají, aby je někdo choval v peřince, neporovnával je s nikým a ponechal jim svobodu, to mě netrápí. Ať si zaplatí. To není moje věc. Ovšem nemohou se pak domáhat toho, že si po letech blábolení o tom, jakej je Zeman vůl, jak jsou ženy odlišné od mužů a jak je třeba se správně starat o "uprchlící", aby se jim u nás líbilo, zaplatí podobně doktorát z medicíny, nebo jaderné fyziky. To prostě NE.
Dálkový experte, na vaši nepřízeň jsem náležitě pyšný.
Helemese jak se nám remote reformátor rozjel. Dští síru na ty kteří zaostávají (vymahače zdarma vzdělávání, kritiků Zemana a vítačů "uprchlíci" v jedné mrzké mase), velebí schopné a pracovité (ty, kteří si ten vysoce kvalitní věřejný vzdělávací systém opraudu, ale skutečně opraudu zaslouží). Ti první ať nic nečekaj, to plostě NÉÉ A NÉÉ. Dupky dup.
Ten vysoce kvalitní systém vzdělávání by nám pan distanční expert zajistil...chvíle napětí, oprafdovým měřením, hošánci.
Cesta k úspěchu sociálního inžiniera.
Krok 1. Nastavíme přesně vymezené osnovy, co, kdy a jak.
Krok 2. Nastavíme přesnou kontrolu výsledků, nejlépe xy krát za školní rok, (xy dosaďte dle individiuální úrovně obsese poměřováním).
Krok 3. Dle výsledků centralizovaných, jak jinak, superobjektivních testů budeme hodnotit jak práci učitelů a ředitelů (ty špatné vyhodíme a nahradíme je těmi opravdu dobrými) tak práci dětí; děti pak rozdělíme na ty, které zaostávají a ty pracovité a schopné.
Krok 4. Ty pracovité a schopné "usměrníme" k přírodovědám a elitním třídám, neboť tyto jedince stát potřebuje nejvíce k vytváření skutečných hodnot.
Krok 5. Ty, které zaostávají, "usměrníme" do výroby, protože průmysl potřebuje robotníky. Ty opravdu slabé pošleme na hodně šťastné místo za řekou. Státní kasa není nevyčerpatelná.
Krok 6. Komu se to nebude líbit, kdo bude vybočovat z řady, na toho pošleme ospod a děcko mu odebereme na převýchovu k té správné loajalitě a vděku vůči státu.
Krok 6. Nyní budeme moci z pohodlí koženého křesla při doutníku a sklence koňaku radostně sledovat jak nám to společnost bude fungovat. Ave Já. Počkat, kde jsem tohle už... Ja, Mein Kopf, her oberst.
Tajnej jako dobrý, ale máj tam dvakrát krok 6.
Jen bych doplnil: xy~1/4 (~ je přibližná rovnost). Krok 3 platí pro studenty, nikoliv pro učitele. Kroky 4 a 5 jsou nadbytečné. Studenti se usměrňují svými schopnostmi sami. My jim jen nemáme lhát, že k tomu, aby z nich byli lékaři stačí, když budou mít rádi lidi a k tomu, aby z nich byli jaderní inženýři, když budou umět sčítat jednociferná čísla. A s ani jedním z kroků 6. nesouhlasím vůbec. Kožené křeslo nemám, doutníky nekouřím, koňak nepiju.
Z mého pohledu stačí jedno - těm dětem nelhat. Jenže tyhlety frustráti mají pořád pocit, že nelhat někomu nutně znamená dotyčného nemít rád, nebo jím pohrdat. Já to vidím přesně obráceně. Nelhat a nepodvádět je projevem úcty k druhému člověku. Mimochodem, kolikrát jste podváděl vy? Byl jste někdy své partnerce nevěrný? Ať si každý soudruh sáhne do vlastního svědomí. Ale o tom, že podvádět druhé lidi, lhát jim, mazat jim med kolem huby, je špatné, jsem hluboce přesvědčen a o opaku mě ani žádný soudruh, ani žádná ideologie nepřesvědčí.
Pánové TU a Doležele, dost, prosím. Stačilo. Jakmile začínáte se "soudruhy" a "obersty" je to jasný signál, že návrat k věcné diskusi je téměř nemožný... Děkuji!
Studenti se usměrňují svými schopnostmi sami.
A do velké míry je usměrňujeme svými schopnostmi my. Například můžeme motivovat a inspirovat.
Můžeme doučovat. Můžeme se ZAJÍMAT. Můžeme vědět, že když dáme pomalému čtenáři ve druhé třídě "objektivní" čtyřky nebo pětky za nepodařené výkony, riskujeme, že ho od čtení nadobro odradíme viz Madla a její had. Pokud máme zkušenost, víme, že někteří zrají pomaleji, ale pak mohou excelovat. Víme, že Tondovi rodiče se rozvádí a jeho "výkon" klesá. Ne že by nechtěl, nebo byl líný, ale jednoduše žije v úzkosti, protože vidí jak se mu rozpadá rodina. Dáte mu pětku? Nebudete lhát a budete "objektivní"?
Mimochodem, také by mne zajímalo, kde najdete ty skutečně dobré učitele a ředitele, jimiž nahradíte ty nedobré, co nemají ty měřitelné výsledky.
Pak by mne zajímalo, jak to uděláte aby se všichni nakonec neučili kvůli měření, jelikož víme, že takové znalosti jsou zhusta jako kartáček na jedno použití.
Nakonec, nejde o lékaře a jaderné inženýry. Jde o část populačního ročníku, která potřebuje dobré učitele, aby dosáhla kvalitního vzdělání. Chytráci se naučí sami, kdekoli.
"Pak by mne zajímalo, jak to uděláte aby se všichni nakonec neučili kvůli měření, jelikož víme, že takové znalosti jsou zhusta jako kartáček na jedno použití."
V kecacích předmětech ano. V matematice spíše ne, protože tam je třeba naučit se řemeslo (korektní aplikace formálních operací) a naučit se přemýšlet a potřeba je obojí.
V kecacích předmětech mně osobně stačí, když se žáci naučí alespoň na to měření. Sice to pak zapomenou, ale změříme alespoň schopnost se připravit a něco naučit. V životě budou mít takových úkolů na "jedno použití" mraky a musejí je zvládat také. Dlouhodobé budování odbornosti je potřebné, ale ta se buduje z velké části až na vysoké škole. Na střední je potřeba obsáhnout alespoň úplné základy. Viděl jsem při studiu v USA v devadesátých letech, jak to vypadá ve společnosti, která funguje vámi propagovaným způsobem (projektová výuka, vlastní výběr portfolia předmětů, apod.). A stejně i tam byly stanoveny minimální požadavky. Především to vedlo k mnohem vyšší míře elitářství. Školy byly dvou typů - soukromé, kde se makalo a veřejné, kde se pobývalo - byť se někteří učitelé snažili. Výsledek? Středoškolsky vzdělaný student při nástupu na VŠ se domníval, že jsme géniové, když umíme vyjmenovat planety Sluneční soustavy. A to byl syn VŠ vzdělaných rodičů. Ti slabší absolventi nevěděli, kde je Česká republika a někteří ani kde je Evropa. Půlka absolventů SŠ nevěděla, kdo byl Adolf Hilter, nebo že byla nějaká 2. světová válka a pár jedinců ne že nevědělo, kde je Evropa, oni ani nevěděli, co to je. Proč? Inu proto, že někdo si nezapsal historii, jiný zeměpis a další biologii. Je toho moc na jednoho, jak by řekl pan Lippmann. Je potřeba instantní přístup. A to není vše. Někteří si mysleli (a stále hovoříme o absolventech), že svět jsou jen Spojené Státy, že je na světě 50 států. To je výsledek školství bez výstupních kontrol, s projektovou výukou, s volbou vlastních portfolií. Nikdo není ponechán pozadu oproti ostatním, protože pozadu jsou všichni, kdo nenavštěvují elitní školy. Pojem všeobecného vzdělání ztrácí smysl. Ano, to jsou ti pokrokoví, kteří pochopili a upustili od přípravy na testování. To jsou ti, kteří se vyhnuli té vaší rakovině.
V USA jsou především testováni všichni ze všeho a furt, pane. To co popisujete je také důsledek právě tohoto. Vlastní výběr předmětů je tam na středních prakticky všude, což evidentně nedělá dobrotu. Proto to tu tak není.
Mimochodem, také by mne zajímalo, kde najdete ty skutečně dobré učitele a ředitele, jimiž nahradíte ty nedobré, co nemají ty měřitelné výsledky.
V době, kdy jsem studoval v USA já, žádný ze zmíněných žádnými zkouškami neprocházel. Maturita spočívala v tom, že člověk přežil školní docházku. A rok se s rokem sešel a největší ekonomikou je ta Čínská a pozvolna začíná mít převahu i ve výzkumu a vývoji. Tak hlavně, že jsou u nás "všechny bytosti šťastny". Hlavně, aby nám to vydrželo.
,V době, kdy jsem studoval v USA já, žádný ze zmíněných žádnými zkouškami neprocházel. Maturita spočívala v tom, že člověk přežil školní docházku. A rok se s rokem sešel a největší ekonomikou je ta Čínská a pozvolna začíná mít převahu i ve výzkumu a vývoji. Tak hlavně, že jsou u nás "všechny bytosti šťastny". Hlavně, aby nám to vydrželo.
Pan Doležel má, myslím, pravdu. Průměrná / celková úroveň amerického základního a středního veřejného školství a vztah ke vzdělanosti nejsou, eufemisticky řečeno, příliš vysoké. Vzpomeňme například na násilí a bezpečnostní rámy ve školách, na případ učitele, kterému se úspěšné dařilo mnoho let skrývat že neumí číst a psát, na tzv. sekundární negramotnost (člověk zapomene číst a psát, protože to "nepotřebuje", když má kolem sebe piktogramy). atd. atd. To že tam existují i elitní (soukromé) školy, na které se každý nedostane, a několik směrů snažících se každý "svým způsobem" školství často i finančně náročným zpúsobem zlepšovat, málo vypovídá o efektivitě jejich úsilí a o celkové úrovni školství. Dávat českým učitelům
paušálně za vzor nebo za špatný příklad školství v USA, jak to mnohdy dělá anonym Tajný Učitel, je, myslím, dost velký "sluníčkářský" nesmysl.
Paní Brandtnerová
Ano. On se totiž ten "projekt" dá nastavit tak, že všichni někde chodí, něco vystřihují a nalepují na "postery" a sdělují si dojmy vsedě na koberci. Dá se to tak udělat, i když třeba středoškoláci dělají na úrovni přírodovědy v 5. třídě ZŠ.
Hezky to vypadá na fotkách. Takové progresívní. Média zajásají.
A nemusí se o předmětu vědět prakticky nic.
Pane Portwyne, zrovna včera jsem zaslechla mimoděk část rozhovoru dvou kluků, tak třináct let. Řešili nějaké své virtuální, rozhodně mimoškolní záležitosti. Do školy sice šli, ale z jejich komunikace vyplývalo, že pobyt ve škole je dnes jaksi zdržuje od realizace mnohem důležitějších a bezesporu zajímavějších věcí. (Což ale fakt chápu, taky jsem byla v jejich věku.) Když tu jeden z nich říká: „Jo, dneska máme vlastně projekťák, tak to je dobrý.“
Tak to je fakt dobrý!
A nedávno mi jeden rodič s velkou upřímností mimo jiné sdělil i to, že „projekt“ je pro něj nejhorší slovo týkající se školy. Stalo se pro něj synonymem toto, že se děti nic nenaučí.
A ano, ta realita bohužel často koliduje s tím, co sdělují média. To bychom se ale dostali zpět k myšlence vašeho původního komentáře. Tedy ke kvalitě a také etice žurnalistické práce, která i podle mého názoru není v současné době v této zemi v mnohém případě, a snad si dovolím říct i jako celek, uspokojivá.
Paní kolegyně,
jste ještě velmi kulantní ve svém hodnocení profesní etiky žurnalistů.
Okomentovat